Kapitola 2

17. července 2010 v 12:16 | Yoite |  Ways of Fate
Konečně pokračování =) užijte si ho... v tomhle vedru se píše fakt hrozně =/



Yoite



♦ Ricky ♦

Chvíli jen bloudím po škole
a třídu se mi podaří najít až se zvoněním. Juri už sedí v jedné z prázdných lavic vzadu a po mém příchodu jen obrátí oči v sloup.
"Prý bez problému." Ušklíbne se. Sednu si do vedlejší lavice ale přes uličku k němu.
"Nechceš provést co kde je?" nabídne mi.
"Ty se tu vyznáš?" zeptám se.
"Jo." Přikývne. "Párkrát jsem tu byl s bráchou. Pokaždé mě prováděl."
"Tak jo." Souhlasím.
"Tak po vyučování." Začne dávat pozor. I já obrátím pozornost k učiteli. Ten nám napíše úvodník do hodiny a rozvrh hodin.
"Podle toho rozvrhu se jede od zítřka. Takže si ještě dnes všechno sežeňte." Oznámí nám. Povzdechnu si a začnu si přepisovat, co si potřebuji nakoupit.
"Jak dlouho tady dneska máme být?" zeptám se.
"Asi čtyři hodiny. Pak nás začnou pouštět na oběd a pak máme volno." Odpoví. Ne zrovna nadšeně kývnu a zadívám se zpátky na učitele, který začal předčítat školní řád. Juri si začne číst mangu a poslouchá jen napůl. Já si naproti tomu začnu něco čmárat do bloku a poslouchám taky jen okrajově. Po chvíli si nás všimne učitel.
"Vy dva, to čtu pro srandu králíkům? Ty!" ukáže na mě. Tohle by nebavilo ani králíky.
"Řekni mi poslední dva body." Přikáže.
"Eeeh no, hm… neběhat moc rychle po chodbách, nekřičet v hodině…" vymýšlím si.
"To není ono!" zuří třídní. Vtom se ozve Juri a s klidem vyjmenuje oba body.
"Jeho omluvte, snažil se dopsat rozvrh a kousek seznamu. Smazal jste to moc rychle." Obhájí mě.
"No dobře, ale dávejte už pozor." Uzná to učitel a pokračuje v nudném předčítání.
"Dík." Šeptnu k Jurimu. Jen pokrčí ramenem tak začnu dávat víc pozor. V půlce hodiny se neubráním nervóznímu pokukování po chodbě. Nedokážu se soustředit. Pořád slyším ty hlasy… Juri mi po chvilce podstrčí papírek.
-Co se děje?- odepíšu mu, jestli taky slyší ty hlasy. Vsadím se, že nebude. Zase se to děje jen mě. Všimnu si, že se zaposlouchal, ale zavrtí hlavou, že ne. Přesně jak jsem čekal. Najednou se začne tvářit, že je mu špatně a přitom na mě mrkne. Pochopím a zeptám se učitele, jestli bych s ním nemohl na vzduch, nebo na ošetřovnu. Učitelovi se jen stačí podívat na Juriho a kývne. Tohle šlo hladce. Podepřu ho a vyvedu na chodbu. Tam za námi Juri zavře a narovná se.
"Tak co se děje?" zeptá se.
"Nevím jistě, ale jde to odtamtud." Kývnu ke schodům a vedu ho do dalšího patra, kde zastavíme před pánskými záchodky. Konečně i Juri uslyší tlumený hlas nějakého kluka a holčičí vzlykot. Hned vrazí dovnitř se mnou v patách. Kluk zrovna nadává holce do coury a snaží se jí vymáchat obličej v záchodu. Juri ho hned chytne a vrazí s ním do zdi.
"Myslím, že tohle by měl vědět učitel." Zabručí.
"Dojdu pro něj." Odběhnu. Zaslechnu jak Juri hodil kluka do kouta a hlídá ho, dokud se nevrátím zpátky i s učitelem. Juri mu hned vypoví, co jsme oba viděli.
"Vy dva běžte na hodinu a já ho zatím zavedu za ředitelem, slečna půjde taky." Řekne učitel a my dva se vrátíme do třídy.

♦ Juri ♦

"Mám pocit, že jsme šlápli do vosího hnízda. Jak jsi o tom věděl?" zeptám se.
"Slyšel jsem je." Pokrčí černovlásek rameny. Jak je mohl slyšet přes dvoje dveře, dvě chodby a navíc o patro níž?
"Zvláštní." Poznamenám.
"Neřekl bych, ale ty teď dělej, že umíráš." Připomene mi a před třídou mě podepře rukou kolem mého pasu. Nepatrně se zachvěji a dělám, že je mi špatně. Pravdou je, že při jeho doteku je to spíš naopak. Ricky mě odvede do lavice a sedne si na své místo. Přečkám do zvonění a pak počkám na něj. Sbalí si věci a přejde ke mně, pak ho zavedu do jídelny na oběd.
"Máš staršího bráchu?" vyptává se mě, zatímco si bere oběd.
"Jo, o několik let. Tuhle školu studovat přede mnou." Odpovím. Zůstali mi nějaké jeho věci, takže si nebudu muset kupovat všechno.
"Aha, takže už tu není?" odtuší.
"Skončil před dvěma roky." Odvětím.
"Tak to jo, nebojíš se, že tě budou učitelé srovnávat?" vyptává se dál.
"To víš, že budou. Proto jsem chtěl jinam." Zavrčím trpce.
"Všiml jsem si, že sáláš nadšením." Poznamená ironicky.
"Ty bys byl určitě nadšením bez sebe." Opáčím sarkasticky.
"Nevím, nemám sourozence. Ale já bych byl ten hodnější." Mrkne Ricky.
"To leccos vysvětluje." Řeknu.
"Fakt?" zvědavě se na mě podívá. "Děláš psychickou analýzu mé osoby?"
"To vysvětluje fakt, že pořád měníš pravidla." Zchladím ho.
"Já je neměním. Ty je jen nepochopíš, nebo pochopíš špatně." Namítne. Jistě, takže chyba je nakonec ve mně.
"Z toho si nic nedělej, já vždycky všechno pochopím špatně." Ujistím ho a jdu si sednou s obědem ke stolu. Přisedne si ke mně. Kývnutím dám najevo, že o něm vím a nerušeně pokračuji v jídle. Ricky dojí oběd a počká na mě. Dojím a odnesu tác.
"Udělám ti rychlokurz školy jo?" navrhnu.
"Ok." Jde hned za mnou. Provedu ho celou školou a upozorním na zkratky.
"Už se tu trochu vyznáš?" optám se po prohlídce.
"Myslím, že jo. Díky." Odpoví.
"Tak jdeme nakupovat." Rozhodnu.
"To je zase věcí." Prohlíží si černovlásek seznam. Poškrkám svůj.
"Mám jich jen pár. Většinu mám od bráchy." Povzdechnu si.
"A to si teď stěžuješ?" zarazí se.
"Jo, po něm nosím snad všechno, aby na mě ušetřili." Postěžuji si.
"Aha takhle. To musí být dost otrava." Zhodnotí.
"Hádej můžeš dvakrát." Odvětím jedovatě.
"Hádám, že skáčeš nadšením. Já naštěstí tohle neznám." Odtuší.
"Buď rád." Ujistím ho. Pousměje se, ale tak zvláštně, že se mi to moc nelíbí.
"Nemysli si, taky nemám dokonalou rodinu. Pro co zajdeme první?" zakecá to hned otázkou. Pochopím, že o tom nechce mluvit.
"Napřed bych vzal útokem papírnictví a pak knihkupectví." Navrhnu. Souhlasí a nechá mě, abych ho vedl. Zavedu ho do papírnictví, které je kousek stranou a není tam nával. Ricky hned začne vybírat věci podle seznamu. Já si kromě nich vezmu ještě silné sešity v pevných deskách.
"Na co je máš?" zajímá se.
"To je soukromé." Odvětím. Pokývá hlavou, ale jeho pohled je pořád stejně zvědavý. U pokladny pak zaplatí kartou. Jen se ušklíbnu a zaplatím hotově. Pak ho zavedu do knihkupectví. Místo učebnic si Ricky zaběhne obhlídnout nové mangy. Hodím po něm pohledem a hledám knihy, které ještě nemám.

♦ Ricky ♦

Vezmu si pár novinek, co se mi líbí a pak nadiktuji nějaké pracovnici seznam knížek a nechám ji, aby mi je našla. Juri už má zaplaceno a lelkuje u dveří. Zanedlouho za ním dojdu s knížkami.
"Kam dál?" zeptám se s úsměvem.
"To je všechno ne?" namítne.
"Aha, asi jo. Tak si zavoláme taxi ne? Ať se s tím netaháme." Navrhnu.
"Já na něho rozhodně nemám a ten jeden blok ujdu." Ujistí mě a vykročí. Chytnu ho za loket a stáhnu zpátky.
"Pozdě, neboj zaplatím to." Uklidním ho. Ty tašky jsou na mě moc těžké, strhal bych se. Přeci jen toho není vůbec málo.
"Já se tě o to neprosím." Vytrhne mi ruku a jde. Trochu moc hrdý ne? Proč musí být takový sobec?
"Ale já se tě o to prosím." Namítnu vychytrale.
"Pros si jak chceš." Mávne rukou. Bez něj ale netrefím. Opravdu ho potřebuji.
"No jak chceš, ale já mám ty tašky jak závaží, takže jdeš sám." Sleduji taxi, které zaparkuje kousek ode mě. Snažím se mu naznačit, že opravdu potřebuji jeho pomoc, ale nevypadá to že by to pochopil.
"Dobrá." Odvětí a klidně pokračuje v cestě. On mě v tom vážně klidně nechá! Nasednu do auta. Když už jsem ho přivolal tak co s tím. Nařídím řidiči, aby jel pomalu vedle Juriho. Třeba si to uvědomí a nastoupí. Lehnu si na další sedačky s taškami pod hlavou a pobaveně ho sleduji. Aspoň takhle mě zavede zpátky. Juri mrkne na auto a zahne do úzké uličky, která vede přímo ke škole. Ušetří si tak zacházku. Tak takový naschvál si mohl odpustit, naštěstí mě napadne jak z toho ven.
"Škoda." Povzdechnu si a řeknu řidiči, aby jel k ubytovnám, kde si vyhodím tašky. Juri čeká před dveřmi a pobaveně se culí.
"Jedeš nějak pozdě." Pošklebuje se mi ještě. A to jsem myslel, že by z nás nakonec mohli být kamarádi. Takový namyšlenec.
"Čekal jsem, že mě povedeš, ale nakonec jsem trefil." Odvětím.
"Nejsem tu pro usmrkance. Pokud si teď nedokážeš poradit sám, nevím co budeš dělat až jednou vyrosteš." Sjede mě.
"Ty jedovatý kecy si můžeš nechat, nejsem odsud tak je normální, že se nevyznám."
Setřu ho. Tam, kde jsem vyrostl, už jsem se stačil přesvědčit, že se umím poprat se vším co mi život naservíruje. Jeho kritika se mě nemůže dotknout.
"S tím taxíkem sis poradil skvěle na to, že se tu nevyznáš." Uzná.
"Ani ne. Řekl jsem mu ze které školy jsem a že potřebuji na ubytovnu, protože se na mě kamarád vykašlal." Uchichtnu se.
"Jak příhodné." Nasadí zas jedovatý tón.
"Jak jinak." Opáčím v klidu a skočím zase v botách do postele. Vytáhnu si novou mangu, ale ani ji nestačím otevřít a už mě pan Dokonalý vyhodí před dveře.
"Až se naučíš vyzouvat tak přijď." Zabouchne mi dveře před nosem. Tohle mě má rozhodit? Protočím oči a jdu si číst ven. Aspoň ho nemusím poslouchat. Místo toho si najdu pěkné místečko v městském parku a čte si tam po zbytek odpoledne.

♦ Juri ♦

Využiji toho, že je ten spratek z dohledu a na blog hodím hotovou povídku, kterou jsem měl na flashce. Pak si pročtu komentáře a píšu dál. V sedm sejdu do jídelny na večeři. Ricky se nedostaví. Od chvíle, co jsem ho vyhodil se ještě nevrátil. Vezmu večeři i pro něj a vrátím se na pokoj. Položím talíř na stůl a před osmou se jdu umýt. Za chvilku slyším klapnout dveře a podle kroků poznám Rickyho. To jde teda brzo. Za deset minut vyjdu z koupelny a sjedu ho pohledem.
"Ještě jednou se opozdíš a budeš o hladu škvrně." Upozorním ho.
"Nevšiml jsem si kolik je a neříkej mi škvrně, jsem určitě aspoň o-" vstane a zarazí se, když si všimne, že je fakt menší, než já. "o moc menší nejsem."
"Přestanu ti tak říkat, až se budeš chovat odpovědně. Chceš spát venku?" podívám se na jeho boty. Naštěstí už mě poznal natolik dobře, že si je hned zuje. Nesnáším nepořádek.
"Někam patří." Ukážu k botníku. Pokud tenhle idiot vůbec ví, na co se používá.
"A odteď kdo bude mít bordel spí venku i s ním." Rozhodnu.
"To nemyslíš vážně." Zhrozí se.
"Vsaď se, že jo. Tady nemáš armádu služek, kteří za tebe uklidí škvrně." Ujistím ho.
"Máme jen jednu a kuchařku, ale ta neuklízí." Ohradí se.
"To tam musíte mít pořádný svinčík." Konstatuji. Tohle nekomentuje a zajde do koupelny. Zalezu unaveně do postele a téměř hned usnu.
 

30 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Yellow Yellow | Web | 17. července 2010 v 12:24 | Reagovat

ahoj ... prosím klikni na web a dolu v ankete hlasuj za avril-bes-4ever ... víš je to pro mou kámošku a prohráva ... a i když nenávidíš tokio hotel tak alesoň hlasuj ... pekne prosím prohrávame ... :(

2 akyra akyra | 17. července 2010 v 12:31 | Reagovat

XDD tak tohle vypadá, že jeden druhého sežerou XD. stejně je zvláštní, že to slyšel* přemýšlí co tam bylo* už se strašně moc těším na další díl Kiruš ^.^

3 Haku Haku | 17. července 2010 v 13:06 | Reagovat

Tak a teraz si mi nasadila toho povestneho chrobaka do hlavy:*cim to je,ze to mohol pocut????* Ale aj tak su podareny ako sa postuchuju...juj..tesim sa na dalsiu..!!!Kvasa!

4 Teressa Teressa | 17. července 2010 v 17:14 | Reagovat

zaujimave=) uz sa moooc tesim na pokracko...este furt sa mi pletie kto je kto ale snad casom na to pridem...=)

5 Dee Dee | 17. července 2010 v 17:30 | Reagovat

A už to vyzeralo že sa začnú znášať :( Nemôžem sa dočkať ďalšieho super len  tak ďalej ;)

6 Lili Lili | 17. července 2010 v 19:53 | Reagovat

užasný *-* to bude ještě určitě zajmaví x)

7 Lachim Lachim | 17. července 2010 v 21:24 | Reagovat

Nádhera. Jen nevím, jak ty dva k sobě najdou cestu. Nádhera.

8 Nade Nade | 18. července 2010 v 7:30 | Reagovat

Ale ono to půjde! Potom, co si vyjasní pravidla, se snad dokážou respektovat.
Díky, těším se na další kapitolku.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama