Kapitola 3

20. července 2010 v 15:50 |  Ways of Fate
Další pokračování =) užije si ho ;)


Yoite





♦ Ricky ♦

Vyjdu z koupelny už v pyžamu a zalezu si za ním. Jen se trochu zavrtí a spí dál. Chvilku se na něj dívám a pak usnu taky. Ráno mě vzbudí až budík a začnu se hrabat z postele. Juri už je vzhůru a je oblečený. Dokonce má i připravené věci a pobaveně mě pozoruje. Škrábe mě v krku a není mi nic moc. S pokašláváním vstanu a převleču se.
"V kolik vstáváš?" zeptám se.
"Normálně, o půl páté." Odvětí.
"Blázne." Otituluji ho a zajdu do koupelny.
"Zvířata se samy o sebe nepostarají. Zvlášť ne ty zraněná." Zařve za mnou. A jak jsem asi měl vědět, že se o ně stará?
"Jsi veterinář?" vykouknu ještě z koupelny.
"Táta. Já jsem na veterinu chtěl jít, místo toto jsem skysl tady." Zavrčí nenávistně.
"Fajn, na mě si zlost vybíjet nemusíš, jednak na to nemám náladu a pak já tě tady nenutím zůstávat." Odseknu.
"Nevybíjím si vztek na tobě, prostě nenávidím bordel škvrně." Okřikne mě. To vidím. Jen se na něj otráveně podívám a s kašláním se zavřu zpátky v koupelně. Fakt je mi zle, ale snad z toho nic nebude.
"S tím bys měl jít k doktorovi." Poznamená. Ignoruji to. Na kašel neumřu. Vyjdu ven už převlečený a začnu si chystat věci do školy.
"Co máš s tím kašlem?" vyptává se.
"Asi jsem něco chytil." Odvětím klidně. Sáhne mi na čelo. Zdá se mi že mám trochu horečku a jeho pohled mi to potvrdí. Povzdechne si a v další chvíli už mě táhne na ošetřovnu.
"Nic to není, budu v pořádku." Bráním se. Cokoli, jen ne k doktorovi. Jen se ušklíbne a dotáhne mě na ošetřovnu. Rázem zmlknu a nedostanou ze mě ani slovo. Juri vysvětlí sestřičce všechno za mě a ta mi začne prohlížet krk. Nechám se, ale netvářím se nijak nadšeně. Juri nás sleduje opřený o dveře. Sestra mi vyhrne rukáv a zamračí se na jizvy. Zpražím ji takovým pohledem, že si otázky nechá pro sebe a začne mi radši měřit krevní tlak. Všimnu si, jak Juri povytáhne obočí. Přece jen se asi výslechu nevyhnu. Nechám ji dokončit vyšetření, ale výrazem dám jasně najevo, že se o žádných modřinách, ani jizvách nehodlám bavit.

♦ Juri ♦

"Vypadá to na chřipku, dám mu nějaké prášky a měl by ležet. Za tři dny ať se přijde ukázat." Rozhodně sestra.
"Mám u něj zůstat?" zeptám se.
"Nemusíš, zvládnu ležet i bez asistence." Opáčí Ricky okamžitě.
"Bylo by to lepší. Aspoň by nedělal neplechu. Omluvím vás oba." Podá mi sestra recepty a zvedne telefon.
"Tak jdeme." Táhnu Rickyho zpátky na pokoj. Povzdechne si, ale nechá se. V pokoji mu beze slova strhnu triko a prohlédnu si ho. Zamračí se na mě, ale nic neřekne. Na těle má několik jizev a pár modřin.
"Kdo tě mlátí?" uhodím na něj.
"To je moje věc." Opáčí pevně.
"A stejně moje věc, jestli zavolám sociálku." Namítnu okamžitě. Rozhodně to takhle nemíním nechat.
"Otec, když to musíš vědět. Ale zapomeň na to, že bys někoho volal. Nestojím o problémy." Odvětí Ricky.
"Problémy bude mít on a velké. Teď se převleč a lehni si. Skočím pro prášky." Řeknu.
"Říkám ti, že nikoho volat nebudeš. Věci u nás doma si vyřídím sám." Zarazí mě rozčíleně.
"Jedině pod kytičkami." Odseknu.
"Nic o mě nevíš tak se do toho nemontuj." Setře mě a převleče se.
"Na to je pozdě. Už jsem ti řekl, že máma pro sociálku pracuje?" ušklíbnu se.
"Otec je nejlepší právník v zemi, nikdo proti němu nepůjde a já mu dost dlužím." Mračí se na mě.
"Tak to si poslechnu." Namítnu ironicky.
"Do mých osobních věcí ti ale fakt nic není a já nemám náladu ti něco vykládat." Zavrčí na mě.
"Proti týrání jsou zákony a tvůj otec bude rozcupován na kousky. Znám totiž ještě lepšího právníka." Začnu vyťukávat číslo.
"Můžeš toho nechat?! Až budu stát o něčí pomoc tak si řeknu!" zaječí na mě vztekle. Tohle je vlastně poprvé co ho vidím rozčíleného.
"Až budeš o něčí pomoc stát, bude už pozdě." Namítnu.
"Dík za radu, ale radši si to zařídím po svém." Zahrabe se do postele. zmáčknu volání a chvilku s někým telefonuji. Pak zavěsím a obrátím se na něj.
"Na tvého otce je podána žaloba. Matka přijde večer." Oznámím mu.
"Mluvím snad španělsky?" obrátí se na mě tak vztekle, že mám chvíli pocit, že se mě snaží zabít pohledem.
"Týraní je další věc, kterou nenávidím." Odvětím klidně. Proč mám z jeho pohledu pocit, že on nenávidí mě? Vždyť se mu snažím pomoc, tak co má zas za problém?
"Skvěle, ale to co jsem t řekl popřu. Takže jí klidně můžeš zavolat, že děkuji, ale že jezdit nemusí." Namítne.
"K tvojí smůle jsem měl zapnutou vysílačku, takže je to nahrané a ty jizvy a modřiny hovoří samy za sebe." Opáčím.
"Nemůžu ho zažalovat, nejsem až takovej zmetek, abych to mohl udělat, takže to prostě odvolej." Zavrčí nenávistně. Dělá jak kdybych mu kdovíjak ubližoval.
"Důvod." Řeknu.
"Nejsem jejich, stačí ti to?" vyjede na mě.
"To není důvod." Protestuji.
"Je. Matka mě hned po narození hodila do křoví v parku, kde mě našli a pak jsem vyrůstal v sirotčinci. Neumíš si představit, jaký to tam bylo a pak si mě odvedli oni a dali mi všechno jen za to, že jim na víkendy, kdy se vrátí z firem, nebo pochůzek domů, budu hrát jejich dítě. To že mě párkrát otec zmlátil, když byl opilí, se dá lehce přehlídnout." Promluví polohlasně, ale pevně. Dívá se přitom do peřiny a z jeho pohledu je mi jasné, že si musel projít mnohem větším peklem, než co mi naznačil v těch pár větách. Přejdu k němu a instinktivně ho obejmu.
"Nedá se to přehlídnout. Tomuhle se říká psychické týrání." Řeknu.
"To je jedno. Nikomu to neříkej, nikdo to neví a nechci, aby to věděli." Podívá se na mě prosebně. Vypadá mou reakcí zaskočený, ale neodtáhne se.
"Tohle musí skončit. Za chvíli by tě dohnali k sebevraždě." Stáhne se mi hrdlo, když si uvědomím, že nechci aby trpěl.
"Nebo by tě zabili." Dodám. Na to nechci ani pomyslet. Ricky už si toho vytrpěl dost. Pomůžu mu, prostě to budu já, kdo mu pomůže.
"Jsou to jen víkendy, dá se to přežít v klidu. A většinou si na mě jen vybijí zlost ve snaze působit výchovně." Namítne už klidněji.
"O tom mluvím. Podívej se na ty jizvy." Ukážu na jednu. "Tahle, zastavili se milimetr od tepny."
Povzdechne si a opře se o mě.
"Můžeme toho už nechat? Vážně mi začíná být dost zle." Požádá mě.
"Bydlet budeš u mě." zašeptám mu do ucha. Překvapeně se na mě podívá.
"To nejde, sám máš dost svých problémů." Namítne.
"Místo se u nás vždycky najde a problémy nejsou tak velké, jak myslíš. Jen jsem nechtěl sem." Pousměji se.
"No jasně a pak se budu po zbytek života dívat na tvůj otrávený obličej. Vždyť mě nemůžeš vystát." Protestuje.
"Člověk si zvykne i na problém, lehni a já ti skočím pro ty léky." Řeknu a položím ho na postel. Vypadá nejistě, ale už se nevyptávám a odejdu do lékárny.
Za chvíli jsem zpátky i s ovocem. Ricky na mě otočí pohled zastřený horečkou. Dám mu prášky a přikryji ho.
"Spi." Doporučím mu.
"Neměla tě tu nechávat, ještě se nakazíš. Zavolám taxi a pojedu domů." Řekne Ricky a už vstává.
"Ne tam tě nepustím. Proti chřipce jsem očkovaný." Zastavím ho.
"Uklidni se, teď tam nikdo není, jezdí domů až na víkendy." Začne se zas hrabat z postele.
"Lehni si, nebo tě přivážu." Vyhrožuji mu.
"Fajn ale pak si nestěžuj." Zaleze zpátky a unaveně zavře oči. Přikryji ho a nechám ho odpočívat. Počkám, než ten blázínek usne a zapnu počítač. Rozhodně ho nepustím zpátky, kde by mu ještě víc ublížili. Zatímco černovlásek za mnou spí, já píšu další kapitolu do povídky.
Ricky prospí většinu dne a probere se až odpoledne po páté. Hned mu dám polévku a prášky. Polévku si vezme, ale prášky jen nevraživě probodává pohledem.
"Spolkni to." Přikážu.
"Nesnáším prášky." Protestuje.
"Tyhle si vezmeš." Ujistím ho. Zamračí se, ale nakonec poslechne.
"Chceš nějaké ovoce?" zeptám se.
"Co máš?" zeptá se s přikývnutím.
"Banány, pomeranče, mandarinky, kiwi, jablka, hrušky…" jmenuji.
"Můžu ti vzít mandarinku?" požádá. Na to se snad nemusí ptát.
"To ovoce je pro tebe." Udiveně mu ji podám.
"To ti nařídila sestra?" stejně udiveně si ji vezme.
"Ne." Odpovím. To je pro něj tak nepochopitelné, že pro něj chci udělat něco pěného?
"Tak díky." Usměje se.
"Nemáš za co." Odvětím klidně. Nehádá se a místo toho si začne loupat mandarinku. Usměji se a obrátím se zpátky k počítači.

 

29 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 akyra akyra | 20. července 2010 v 16:12 | Reagovat

tak se zdá, že juki je taková starostlivá máma:D snad se konečně udobří:)honem další dílek ... ehm... asi bych těd měla přidat já XDD

2 Lachim Lachim | 20. července 2010 v 16:12 | Reagovat

Nádherná kapitola. Jak je vidět, dokážou spolu vyjít, aniž by se pohádali. Nádhera.

3 Teressa Teressa | 20. července 2010 v 18:11 | Reagovat

to bolo super!!!chudacik ricki....dufam ze si ale s jurim k sebe co najskor najdu cestu=) rychlo prosiiim pokracko=)

4 Davida666 Davida666 | 20. července 2010 v 19:02 | Reagovat

Už se těším na další díl :-)

5 Haku Haku | 20. července 2010 v 20:55 | Reagovat

No tak som dumala a dumala,sice som neprisla na to,ze cim som si zasluzila taketo uzasne pribehy,ale o to väcsiu mam z nich radost,*ste take moje sukromne spisovatelske poklady*Dakujem.

6 Nade Nade | 20. července 2010 v 21:34 | Reagovat

Taková chřipka dokáže divy. :-)
Díky a těším se na další dílek.

7 Tykyna Tykyna | 21. července 2010 v 0:09 | Reagovat

to by chtělo čípek..=DDDDD ne prčáá povedla se ti kapča..) libovka..=D

8 Clowers.K Clowers.K | 21. července 2010 v 0:10 | Reagovat

Parádní kapitola:)

9 Sakura Jaganshi Sakura Jaganshi | E-mail | Web | 31. července 2010 v 10:05 | Reagovat

Něco se vyvýjí^^ XD Krásnej díl:D

10 Karin Karin | 10. října 2017 v 16:17 | Reagovat

Pěkná kapitolka.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama