Kapitola 4

25. července 2010 v 12:12 | Yoite |  Ways of Fate
Dlouho jsem nic nepřidala a ráno jsem konečně našla chvilku, než tu bude návštěva, takže si užijte pokračování =)


Yoite





♦ Ricky ♦

Natáhnu se z postele k tašce a položím si na klín notebook.
"Jde ti na něm internet?" zeptá se Juri.
"Jasně." Přikývnu.
"Takže tu mají wiffi, taky mě to mohlo napadnout." Zabručí si pro sebe. Usměji se a zabrousím na jeho stránky. Juri tam zrovna přihodí další část nějaké povídky. Hádám, že nemá tušení, že si to teď za jeho zády čtu. Najdu si první kapitolu a dám se do čtení. Mezitím co, Juri surfuje po netu si stihnu dočíst povídku aspoň do půlky, kde už je mi trochu divné, že hlavní hrdinové na sebe mají podivné narážky a podivně o sobě smýšlejí. Začínám mít podezření, že ti dva kluci budou nakonec chodit spolu. Mé podezření se mi potvrdí. Ani si neuvědomím, že jsem za tu chvilku vyjeveně nalepil obličej až na obrazovku.

♦ Juri ♦

Objednám si před internet pár mang které ještě nemám a kouknu na Rickyho. Má obličej nalepený až na obrazovce a oči vytřeštěné jak tenisáky.
"Co to děláš?" zeptám se udiveně. Polekaně sebou trhne.
"Nic, čtu si… horor." Odpoví trochu přepadle. Zvědavě k němu přejdu a kouknu se jaký. Má tam moje stránky! Vyvalím na to oči a pak se začnu pochichtávat. Tady někdo nečetl upozornění na gay tématiku co? Sednu si zpátky na židli a sleduji jeho reakce.
"Hej nekoukej na mě." hodí po mě polštář a čte si dál. Zřejmě je teď u té části kde se ti dva líbají, protože má obličej zas až na obrazovce, že ani nemůže vidět na písmenka. Polštář chytím a pro jistotu si sednu na zem a tiše se směji. Ricky vytřeštěně zírá na obrazovku a po chvíli mírně zčervená a sklapne monitor. Tak to už došlo zřejmě i na postel. Při pohledu na jeho výraz mám co dělat abych ovládl záchvat smíchu.
"Ty… říkal jsem ať se nedíváš!" okřikne mě dotčeně, ale pak se rozesměje taky a vyskočí z postel, aby mě patřičně potrestal lechtáním. Chabě se ho snažím zadržet. Po chvíli mi chytne ruce a přitiskne mi je nad hlavu zatímco mě lechtá na žebrech. Bezmocně sebou hážu a nakonec ho dostanu pod sebe a ruky mu přitisknu nad hlavu.
"Kdy…kdy…kdyby ses viděl." Směji se.
"Copak já můžu za to co tam píšeš?" namítne se smíchem.
"Proto jsem nechtěl abys to věděl, ale můžu tě uklidnit. Máma měla ve tváři ještě směšnější výraz." Znovu se rozesměji když si na to vzpomenu.
"To si umím představit." Chichtá se černovlásek.
"Pustíš mě, nebo hodláš praktikovat svoje povídky v praxi?" upozorní na naši pozici s cukajícími koutky. Na chvíli neodolám jeho rtům a políbím ho, přitom ho pustím. Překvapeně zamrká a zůstane na mě hledět jak přejetá myš.
"Promiň, už se to nestane." Hlesnu.
"V pohodě." Opáčí úplně zaskočeně.
"Radši si lehnu zpátky jo?" navrhne. Kývnu a sednu si k počítači. Já idiot? Co jsem to udělal? Ricky si zaleze zpátky do postele a zahrabe se do peřiny, kde usne. Hledím do černého monitoru dokud někdo nezaklepe. Pak jdu otevřít.
"Ahoj mami." Pozdravím ženu na chodbě.
"Ahoj." Usměje se mamka a vejde dovnitř. Řeknu jí co vím a tiše pustím nahrávku i tichou zpověď. Nemůžu ho nechat jen tak. Odjet si na víkend domů a vědět že jeho zrovna doma tyranizují. Už si toho zkusil dost a sice mou pomoc nechce, ale potřebuje jí. I když si třeba odmítá přiznat i tohle.
"To je strašné." Zhodnotí mamka nahrávku a přejde ke stolku, kde má Ricky peněženku. Najde si v ní jeho doklady, aby si mohla opsat co potřebuje a nemusela ho budit.
"Mami mohl by bydlet u náš? Nepřekážel by, bydlel by u mě v pokoji." Zeptám se tiše. Ještě jí ukážu jeho jizvy a modřiny. Díkybohu se mi ho podaří nevzbudit.
"No snad by se to nějak zařídilo. Pokud by to vyšlo a podařilo se nám usvědčit oba jeho rodiče, mohli by na něj přepsat i část jejich majetku jako odškodnění.
"Požádám o pomoc Davida, dluží mi službu. Dostane ho k nám a je do vězení. Je mi naprosto jedno jak." Rozhodnu.
"Dobře. Já zatím dám dohromady potřebné podklady." Řekne mamka.
"Díky mami. Tohle si vezmi, budeš to potřebovat, budu na druhém čísle." Podám jí svůj mobil s nahrávkami.
"Tak jo, kdyby něco volej a domů ať nejezdí." Připomene mi.
"Nepustím ho." Ujistím ji.
"Kdyby se doma náhodou prořekl, že je chce nějaký spolužák žalovat, nebo třeba jen o tom, že někomu řekl o těch jizvách, dovedeš si představit, co by jeho rodiče udělali. Zabili by ho v lepším případě." Seznámí mě mamka se skutečností, která mi už došla.
"Už jsem ti říkal, že ho nepustím. Chtěl jet domů už ráno, aby nebyl na obtíž. Prý tam teď nikdo není." Vzpomenu si.
"To se dalo čekat. Tak já pojedu, mám toho ještě celkem dost." Řekne mamka.
"Pozdravuj doma." Rozloučím se s ní.
"Budu. Hodně štěstí na škole." Usměje se a odejde. Ještě jí zamávám z okna a jdu se osprchovat. Když vyjdu, Ricky ještě klidně spí. Lehnu si k němu a za chvíli usnu.

♦ Ricky ♦

Ráno se proberu dřív a rozhlédnu se, jestli je Juri ještě tady. Všimnu si, že ještě spí. Ztlumím kašel peřinou a otočím se k němu zády, abych ho nenakazil. Začne mnou třást zimnice a s kuckáním se na kraji postele víc skrčím. Juri se za mnou zavrtí a rychle vyleze a trochu mě plácne do zad.
"Nemohls mě vzbudit?" vyčte mi a dá mi kapky, pak mě pořádně zabalí do peřin a nacpe do mě prášky, kterým se snažím bránit.
"Dojdu nám pro snídani, vydržíš tu chvíli?" zeptá se. Proč bych nevydržel? Kývnu a zachumlám se hluboko do peřin.
"Dobře, hned jsem tu." Odběhne a skoro hned přijde s dvěma talíři. Jeden odloží a začne mě krmit. Jsem nějaký oblbnutý léky a horečkou tak se nechám.
"Spi." Řekne a přikryje mě.
"Dobrou noc." Zamumlám a za chvíli usnu.

♦ Juri ♦

"Dobrou." Odvětím a sleduji ho jak skoro hned usne. Najím se a odnesu talíře. Potom co se vrátím si lehnu vedle něj a začnu si číst. Ricky se probudí po poledni a podívá se na mě ve stejný moment jako se já kouknu po něm.
"Už jsi se vyspal?" zeptám se.
"Je mi líp." Přikývne.
"To je dobře." Usměji se a dám mu další dávku prášků.
"Zaběhnu pro oběd, hned jsem tady." Řeknu.
"Mě ne, nemůžu nic polknout." Protestuje.
"Aspoň polévku, něco jíst musíš." Smlouvám.
"Tak jo." Souhlasí. Asi se mu nechce se se mnou hádat. Pousměji se a donesu oběd, jemu vezmu polévku a trochu druhého. S díky si vezme polévku. Podívám se jak jí a pustím se do své porce.
"Půjdeš zpátky s talíři?" zeptá se, když dojí.
"Jo proč?" odpovím otázkou.
"Tak se mrkni o chodbu níž a vpravo, ale nezaručuji, že tam fakt někdo je." Řekne. Zase slyší hlasy, které já neslyším? To mu ta schopnost nedá pokoj, ani když je nemocný?
"Podívám, odpočívej." Pohladím ho a zmiznu. Prostě jsem se ho musel dotknout. Vrátím talíře a zaběhnu do zmíněné chodby. Opravdu tam někdo je. Dvojice kluků stojí kousek ode mě a jeden z nich nutí o dost mladšího, aby mu lízal boty. Zřejmě jen tak pro zábavu. Chytnu toho mladšího a strčím ho za svá záda.
"Baví tě to?" zeptám se výhružně toho většího kluka naproti mně.
"Docela jo, chceš se přidat nebo co?" zeptá se popuzeně.
"A co kdybych ti dal přes hubu?" odvětím ledově.
"Tak to by sis netroufl." Odsekne. Vzápětí mu ubalím takovou, že odletí až ke stěně.
"Že ne?" pozvednu obočí. S takovými jako on se párat nebudu.
"Ty spratku." Zavrčí kluk nasraně. Vyškrábe se na nohy a zkusí mi ránu oplatit. Lehce se mu vyhnu a koleno mu vrazím do břicha. Kluk se zkroutí na zemi s bolestivým kňouráním.
"Ty jsi mi hrdina." Ozvu se ledově a za vlasy ho dotáhnu do ředitelny, kde všechno vysvětlím. Ředitel je rád, že se konečně odhalil jeden z těch výtržníků, kteří dělají škole špatné jméno a začne mu vymýšlet trest. Mě poděkuje a něco si u mě poznamená ve složce, pak mě pošle zpátky.
"Promiň, že jsem se zdržel, někdo tam skutečně byl." Omluvím se potom, co vejdu na pokoj.
"V pohodě." Usměje se černovlásek. Podám mu své nové mangy.
"Obávám se, že budeme mít školní úkol." Povzdechnu si.
"Trest? Za co?" podiví se, zatímco listuje mangami.
"Ne trest. Spíš celoškolní úkol hledat ty hajzlíky." Ušklíbnu se.
"A jak to asi máme udělat? To máme lítat po škole a hledat jak čmuchací psi?" namítne Ricky.
"Ty dokážeš vycítit, když se něco děje že?" zeptám se klidně. Není sám, kdo má zvláštní schopnost.
"Vypadá to tak." Přisvědčí.
"Tak ty budeš hledat, já likvidovat, jestli souhlasíš." Navrhnu.
"Tak dobře." Souhlasí. Usměji se.
"Čekej, že hned jak se uzdravíš, tak nastoupíme."
Řeknu.
"Tomu říkám motivace." Poznamená ironicky. Usměji se a sednu si k počítači.

♦ Ricky ♦

Čtu si nové mangy a když jsem si jistý, že se nedívá, tak mu přimíchám všechny svoje mangy, do jeho sbírky jako překvapení. Po chvilce na mě koukne.
"To jsi nemusel, obědvával jsem si nové, ale děkuji." Řekne. Pokrčím s úsměvem rameny a čtu si.
"Ještě jsi mi neřekl, jak se ti líbila povídka." Vzpomene si.
"Byla skvělá, jen nevím proč nepíšeš o holkách?" podivím se.
"Nelíbí se mi to." Pokrčí rameny.
"Aha, no ale děj máš perfektní a ty scény taky. Zápletka a styl tvého psaní, fakt krása." Zhodnotím to.
"Děkuji." Usměje se. Jeho úsměv je taky krásný, ale to už mu vykládat nebudu.
"Nemáš zač, příště ti nechám komentář." Slíbím.
"Díky ale nemusíš." Řekne. Vím, že autora vždycky nesmírně potěší každý koment.
"Já vím, že nemusím." Usměji se. Oplatí mi úsměv a nakloní se ke mně, jako by mě chtěl políbit, ale asi se bojí, protože se po pár vteřinách zase stáhne.
"Fakt díky." Hlesne. Uchichtnu se a políbím ho.
"Ber to jako kamarádskou." Mrknu. Z tohohle si fakt nic nedělám. Vidím mu na očích, že by mi ji rád oplatil, ale netroufá si. Jen mi znovu poděkuje.
"Nemáš zač." v klidu se zas věnuji manze.
"Jsem rád, že je ti líp." Začte se do své.
"Jen díky tomu, že mě nutíš jíst ty prášky." Ušklíbnu se.
"Ještě že tak." Zakření se.
"Víš jak jsou hnusný?" zamračím se.
"Důležité je, že pomáhají." Opáčí.
"Proč jsem jen tušil, že to řekneš." Povzdechnu si.
"Protože je to pravda?" odtuší.
"Asi, ale jsou hnusný." Stojím si za svým.
"Jasně, že jsou, jinak by neúčinkovali." Reaguje klidně.
"Měli by je něčím ochucovat." Napadne mě.
"To by ztratily účinnost." Namítne.
"Dobře, tak máš pravdu." Vzdám to. Juri se pousměje a dál si nerušeně čte. Taky si čtu a k večeru usnu brzo ještě s knížkou v ruce.
 

29 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 akyra akyra | 25. července 2010 v 14:21 | Reagovat

Super! tomu se říká zbližování, m oc se těším na pokráčko ^.^

2 Sato Yutaka  (Naoto...) Sato Yutaka (Naoto...) | 25. července 2010 v 16:16 | Reagovat

"Vím, že autora vždycky nesmírně potěší každý koment."

no tak dobře nooo...tak já si tedy také dovolím zanechat stopu...XD
Stejně jako vaše ostatní blogy se mi tenhle opravdu moc líbí...obě jste skvělé autorky s úžasným nadáním...

""Aha, no ale děj máš perfektní a ty scény taky. Zápletka a styl tvého psaní, fakt krása."

že bych takhle teď hodnotila já???No samozřejmě...XD

3 Teressa Teressa | 25. července 2010 v 18:03 | Reagovat

to bolo uzasne!!! konecne sa nam to zacina rozbiehat=) uz sa moooc tesim na pokracko=) uz aby tu bolo=)rychlo prosiiim=)

4 Nade Nade | 25. července 2010 v 21:00 | Reagovat

Vypadá to, že z nich bude dobrá dvojka. Jestli budou i milenci, to je teď ve hvězdách.
Díky, těším se na další. :-)

5 Haku Haku | 26. července 2010 v 15:45 | Reagovat

Tak to s tou poviedkou...ehm..hororom!!!,ma dostalo,len tak dalej,skvele.

6 Sakura Jaganshi Sakura Jaganshi | E-mail | Web | 31. července 2010 v 10:21 | Reagovat

Skvělý!^^

7 Lachim Lachim | 9. srpna 2010 v 12:03 | Reagovat

Nádhera. Nemám slov.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama