Kapitola 5

30. července 2010 v 20:15 | Yoite |  Ways of Fate

Po dlouhé době nová kapča =)



Yoite




♦ Juri ♦

Všimnu si, že Ricky usnul s knížkou v ruce a opatrně mu ji vytáhnu z prstů. Tiše zapnu zprávy, kde je zrovna reportáž o zatčení Rickyho nevlastních rodičů. Je z toho skandál a Rickyho rodiče jsou po přednesení důkazů odsouzeni do vězení se zákazem další adopce. Pousměji se a telefonem zařídím přenesení Rickyho věcí k nám. Chlapec vedle mě se zavrtí a v ruce lehce sevře okraj mého trika. Vypnu televizi a pohladím ho po tváři. Trochu se uvolní ale zůstane natočený ke mně. Povzdechnu si a oblečený si lehnu k němu. Ten mě nenechá odejít. A mě se nějak nechce od něj pryč když se tak ke mně má. Ricky je pořád u mě a spí, ale kdykoli to vypadá, že chci odejít, tak si mě za triko přitáhne zpátky. Znovu si povzdechnu. Takhle to opravdu nepůjde. Přikryji se a pak ho obejmu kolem ramen a usnu.

♦ Ricky ♦

Vzbudím se a v ruce svírám Juriho triko. Ten má zatím ruku položenou kolem mých ramen a klidně spí. Zarazím se, ale je mi to příjemné, tak takhle zůstanu. Juri se zavrtí o chvíli později a otevře oči.
"Dobré ráno." Zívne.
"Dobré." Pousměji se a sleduji ho. Takhle vypadá docela roztomile.
"Mohl bys mě prosím tě pustit? Chci se osprchovat." Pousměje se na mě ospale.
"To tě takhle držím pořád? Měl jsi mě lisknout." Usměji se a pustím ho.
"To bych nikdy neudělal." Zamračí se na mě.
"Ale vyspal by ses." Namítnu.
"Vyspal jsem se i tak." Usměje se a vstane. Pak zamíří do koupelny. Dívám se za ním a přemýšlím, co si na dnešek naplánuji. Juri vyjde z koupelny jen v džínech a vysušuje si mokré vlasy.
"Dnes jdeme na kontrolu." Řekne. Má nádhernou postavu. Ta se neobejde bez komentáře.
"Být holka tak tě teď znásilním. Půjdu se osprchovat." Sjedu ho zálibným pohledem a zapadnu do koupelny. Koutkem oka ještě zahlédnu jak překvapeně zamrká a oblékne si světlounce hnědou košili. Sluší mu. Jemu sluší cokoli.
Zpátky do pokoje už přijdu oblečený.
"Jdeme?" zeptám se. Juri kývne a otevře dveře.
"Včera proběhl soud s tvými adoptivními rodiči." Řekne tiše. Ztuhnu. Jasně jsem mu řekl, že o nic takového nestojím. Nechci, aby se do toho motal! Kdo si myslí že je, když se mi vnucuje?!
"Cože?" hlesnu chladně. Nejradši bych mu vrazil. Tohle nemůže myslet vážně.
"Slyšels." Odvětí.
"Říkal jsem ti ať to neřešíš." Připomenu.
"No soud to řešil." Opáčí klidně.
"Skvěle." Procedím skrz zuby a zamířím naštvaně na ošetřovnu.
"Nechceš vědět jak dopadli?" zavolá za mnou.
"Je jedno jak dopadli, pro mě to v každém případě skončí stejně." Zavrčím rozčíleně.
"Byli odsouzeni natvrdo se zákazem další adopce." Řekne jako by mě neslyšel.
"Bezva. Což znamená, že už jim nepatřím. Takže ti mockrát děkuji, právě jsi mi zařídil budoucnost na ulici." Vrčím na něj vztekle. Opravdu skvělé. Co mám teď podle něj dělat? On si vůbec neuvědomuje následky toho co dělá. Když říkám že pomoc nechci tak proč se do toho sakra montuje. Tohle je opravdu pomoc za všechny prachy.
"Bydlet budeš u nás. Vzhledem k tomu, že je mamka sociální pracovnice to dovolili. Budeš u mě v pokoji. Mám tam patrovou postel." Řekne.
Tohle jsem taky nechtěl. Nasáčkovat se k někomu domů. Zvlášť ne k němu. Má dost svých starostí.
"Nechtěl jsem být za přítěž zrovna u tebe." Přiznám posmutněle.
"Myslíš, že kdybys byl přítěž, tak bych ti to nabízel?" zeptá se trochu dotčeně.
"Nevím. Nevím co si o mě lidi myslí, ani ty… krom toho co mi řekneš. Ale díky." Pousměji se. Nejsem k lidem zrovna důvěřivý.
"Nemáš za co děkovat." Usměje se a strčí mě do ošetřovny.

♦ Juri ♦

Vejdu hned za ním a zavřu. Přivítá nás sestřička a hned začne Rickyho prohlížet. Ten si sundá triko, aby si ho mohla poslechnout. Má štíhlou postavu a přes záda se mu napříč táhne tenká bledá jizva od ramene až k protějšímu boku, která je ještě napříč přeseknutá kus pod lopatkou druhou, stejně bledou a úzkou jizvou. Sevřu pěsti a tiše zuřím.
"No myslím, že je na tom mnohem líp. Můžeš už do školy a prášky si brát nemusíš. Kromě těch co jsem ti psala na krk. Je ještě trochu podrážděný, ale jinak jsi v pořádku." zhodnotí jeho stav sestra.
"Díky." Hlesne Ricky. Obleče se a jde ke mně.
"Má změnu adresy. Potřebuje to i tady, nebo stačí v kanceláři?" zeptám se.
"Nahlaste to v kanceláři a třídnímu učiteli. O zbytek se postarají tam." Odpoví mi.
"Dobře děkujeme." Rozloučím se a spolu s Rickym odejdeme.
"S třídním to vyřešíme zítra. Teď to nahlásíme v kanceláři." Rozhodnu.
"Tak dobře." Souhlasí Ricky. Zamíříme k ředitelně a vstoupíme.
"Dobrý den. Co potřebujete?" pozdraví nás ředitel.
"Jdeme nahlásit změnu adresy Rickyho." Oznámím mu.
"Dobře." Řekne a vytáhne ze stolu pár papírů. Pak mi poradí kde co přepsat. Udělám to a podám mu je zpátky.
"Výborně. Díky za nahlášení." Poděkuje ředitel.
"Nemáte zač. co se stalo s tím…" odkašlu si.
"Dostal zatím jen podmínečné vyloučení ze školy a po zbytek ročníku bude mít na starost pomáhat školníkovi s veřejnými prácemi." Odpoví. Kývnu a rozloučím se.
"Ještě moment. Mám pro tebe takovou nabídku." Zastaví mě. otočím se a pozvednu obočí. A je to tady.
"Jakou?" zeptám se i když tuším.
"Nechtěl bys tu pomáhat vymetat ze školy tyhle problémisty?" nabídne mi.
"Tohle byla moje zásluha jen napůl." Pousměji se.
"A kdo se ještě přičinil? Dávám dohromady lidi, kteří by ve škole bránili ostatní proti šikaně." Upřesní to ředitel.
"Byl to tady Ricky. To on mi o tom řekl." Odpovím.
"Aha, zajímavé. Tak se přidejte oba. Tím líp. Samozřejmě budete mít jisté výhody. Například když budete zrovna někoho bránit i ve vyučovací hodině, tak budete z vyučování automaticky omluveni."
Zajásá ředitel. Otočím se na Rickyho.
"Rozhodni." Nechám to na něm. Ricky na to kývne.
"Myslím, že bychom to měli vzít." Řekne.
"Výborně." Zaraduje se ředitel a hned začne něco zapisovat. Po chvilce nám podá rukávníky s označením.
"Tohle noste, aby vám to učitelé věřili." Řekne. Převezmu je a poděkuji.
"Teď jdeme od doktorky. Máme jít do školy, nebo si můžeme udělat volný den?" zeptám se.
"Vezměte si den volna, ale zítra už máte normální vyučování." Svolí.
"Ano pane řediteli. Děkujeme." Poděkuji a vystrčím Rickyho za dveře, než si to rozmyslí.
"Jdeme si užít den volna?" usměje se černovlásek.
"Co chceš dělat?" zeptám se.
"Znám tady jeden skvělej podnik a teď tam ani nebude moc lidí." Navrhne.
"Myslel jsem, že se ve městě nevyznáš." Začnu ho podezřívat.
"Ne, ale tohle je trochu stranou a pracuje tam kamarádka. Párkrát jsem tam za ní byl." Vysvětlí.
"Ale alkohol je zakázaný, tak pojď." Zamítnu to.
"Kdo tu mluvil o alkoholu?" zadívá se na mě dotčeně. Zakřením se.
"Promiň za unáhlený úsudek." Omluvím se.

♦ Ricky ♦

"Ty máš na mě samé unáhlené úsudky." Zamračím se.
"A většinou se trefím škvrně." Začne mě zase urážet.
"Ani bych neřekl." Opáčím. Myslí si kolik toho o mě neví a přitom mě vůbec nezná. Jen se na mě ušklíbne.
"Já ano." Prohlásí. No jistě, ty jsi pan Já-vím-všechno-nejlíp.
"No jak myslíš. Tak chceš jít nebo ne?" zeptám se. Dohadovat se s ním nemá smysl.
"Půjdu s tebou." Kývne. Zazubím se a vedu ho k centru města…
 

26 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 akyra akyra | 30. července 2010 v 20:39 | Reagovat

mám pocit že ti dva se hledali až se našli:D moc povedeé kira-chan ^.^

2 Teressa Teressa | 31. července 2010 v 21:04 | Reagovat

super diel=) uz sa neviem dockat pokracovania=) rychlo prosim=)

3 Haku Haku | 1. srpna 2010 v 7:56 | Reagovat

Ale,ale,ale...sa nam to tu nieco rysuje...zeby drobna pritazlivost?..hm?..

4 Sakura Jaganshi Sakura Jaganshi | E-mail | Web | 1. srpna 2010 v 14:27 | Reagovat

Pěkný:D Těšim se na další dílek^^

5 Nade Nade | 1. srpna 2010 v 21:08 | Reagovat

No, a už se těším na další díl ... :-D

6 Lachim Lachim | 9. srpna 2010 v 12:12 | Reagovat

Nádhera. Opravdu se k sobě hodí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama