Zkrocený III

22. července 2010 v 21:09 | Akyra |  Zkrocený
Keiji má zakázano cvičit a objeví se něco z Reiovi minulosti.
Jaká asi je?





Rychle si zařídím pokoj a zaběhnu do parku za školou, kde si znovu začnu procvičovat výpady s mečem, obraty a podobně. Zraněný kotník mám pevně stažený, ale i tak do něj začnu za nedlouho chytat křeč. Lehnu si a začnu se vydýchávat. Naprosto mi ujde, že mě někdo sleduje z křoví.

Po tom co si udělám úkoly, si jdu ještě zaběhat, přitom si všimnu Keijiho, který cvičí v parku, hned změním plán a pozoruji ho. Zamračím se, až když skončí a začne si masírovat kotník, rozhodně není v takovém pořádku, jak vypadal odpoledne, vstanu a jdu za ním.
"Co máš s nohou?" stoupnu si přímo nad něj.
"Naštípnutý kotník, mám předepsanou dlahu a mast, už je to v pohodě," usměje se na mě, zatímco já mám před očima skoro rudé kola. Ten kluk to fakt snad dělá naschvál!
"kde máš dlahu," zeptám se ho skrz sevřený zuby, už tohle by každého varovalo, aby se zvedl a uháněl na ošetřovnu, ale jeho ne.
"Tohle stačí, jen se to musí pořádně utáhnout," ukáže na obvaz s úsměvem. To už je na mě moc. Beze slova ho chytnu a odtáhnu na ošetřovnu, kde ošetřovatelce řeknu jeho problém, hned mu nohu začne prohlížet a po zkonstatování, že ji má skoro v pořádku mu ji dá do pevné dlahy a vypíše úrazovku.
"Ohlas to veliteli nebo to nahlásím já," zavrčím ledově a otočím se.
Zaslechnu ho, a když jde místo za velitelem na pokoj, skočím za ním já, velitel mi pro něj dá hned omluvenku na týden. I když se zruší až po tom, co donese potvrzení od doktorky, že je stoprocentně v pořádku. Pak jdu za Keijim do pokoje.
"Je otevřeno," zaslechnu, když zaklepu a tak vejdu dovnitř, zrovna balancuje ruce na židli, aby si zlepšil rovnováhu, omluvenku položím tak aby ji viděl, a vydám se ke dveřím.
"Počkej, co to je?" seskočí a vezme si omluvenku, " a ten týden, co nemám cvičit, mám dělat jako co? Chytat motýly?" začne prskat jen, co to zjistí. V duchu usoudím, že to není špatný nápad.
"Ta omluvenka padne, až doneseš potvrzení od doktora, že jsi úplně v pořádku, jsou neúplatní, a co budeš dělat, je mi ukradeny, třeba uč létat ryby. Jo a zničení ti nepomůže, je to nahlášený na vedení, takže to ví všichni," třísknu za sebou dveřmi v momentě, kdy do nich něco udeří. Nejspíš bota," usoudím v duchu a nepochybuji o tom, že nadává jak špaček. Je mi to jedno a radši jdu do tělocvičny vymlátit jeho podobu ze své hlavy.

Další den jdu normálně na rozcvičku.
"Jméno," houkne na mě cvičitel, který dohlíží na docházku, řeknu mu ho.
"Mám tu poznámku, že jste marod s nohou, sedněte si na zítku a nezavažte," oznámí mi cvičitel, když mě zkontroluje. Koutkem oka zaregistruji Reiuv samolibí úsměv, který bych mu nejraději smazal z tváře. Hned se vztekle otočím na patě a odejdu, zatímco cvičitel zahájí rozcvičku.
Poslouchám přes dveře a rozcvičuji se na chodbě, jen dávám pozor na nohu.
"Co si myslíš, že děláš?" zastaví se přede mnou zdravotnice s rukama v bok.
"Zrovna stojím na nohách a protahuji si záda," zamrkám nevinně.
"Pozoruji tě už delší dobu, máš zakázáno cvičit! Za dvojité porušení zákazu nebo pravidel letíš, tohle je tvůj první trestný bod,"oznámí mi tvrdě.
"Ale ta noha je skoro v pořádku, ani to moc nebolí," pokusím se bránit.
"To posoudím já, ne ty," setře mě zdravotnice. S povzdechem kývnu, že rozumím a vydám se pomalu ven, než bude snídaně.
"Dám si na tebe pozor a učitele budu varovat taky," křikne za mnou. Vezmu to na vědomí a v duchu slibuji Reiovi pomalou a bolestivou smrt. V sedm se dostavím na snídani, ani se nenamáhám si vzít jídlo a zamířím k tomu podrazákovi, který sám snídá u dlouhého stolu.
"Co proti mně sakra máš?" vyjedu na něho.
"Proti tobě nic, proti tvé noze všechno. Jasně jsem tě varoval, za ten trestňák si můžeš sám," odpoví mi klidně. No super, takže už všichni vědí, že mám trestňák.

"Po mé noze ti nic není! Starej se laskavě o sebe a mě nech laskavě na pokoji. O nic jsem se tě neprosil, a jestli to má být nějaká pitomá odplata tak si nemysli, že ti to jen tak projde!"zaječí na mě a vyrazí ke dveřím, nechápu, o co mu jde, tohle by udělal každý a řvát po sobě taky nenechám, vyrazím za ním a na chodbě ho otočím k sobě, mám co dělat, abych ho nepřiškrtil. I tak ho chytnu za triko a přitáhnu k sobě.
"Tak poslouchej skrčku, už jednou tu byl podobný příklad. Ten kluk měl jen vymknutý kotník. Nechali jsme ho cvičit a ten kluk přišel o nohu díky tříštivé zlomenině, která se z toho stala. Už prostě nešla zachránit. Od toho tu jsou taková pravidla, aby se tomu předešlo," zasyčím mu do obličeje a pustím ho, pak se vrátím k snídani.

Chvíli za ním zamračeně hledím a musím uznat, že v tom nejspíš měl pravdu. Na jídlo nejdu místo toho zamířím na pokoj a sbalím si věci na vyučování. Dojdu do třídy a sednu, v dalším momentě mi na stole přistane zabalená snídaně. Nevšímám si ji, ale když se mi udělá špatně z hladu, tak ji přece jen sním. Po druhé hodině se na mě otočí kluk, co jsem s ním bojoval v začátku. Na jméno se mě neptejte.
"Čau, proč jsi o tom kotníku nikomu neřekl? To ses bál, že tě vyrazí nebo co?" usměje se na mě přátelsky.
"Ne, spíš mě teď všichni budou mít za flákače a měkotu, kterou odradí každý škrábanec, navíc jsem nechtěl, a by mi zakázali cvičit, což se zrovna stalo," povzdechnu si.
"Předpokládám, že ti o tom klukovi řekl," kývne směrem, kde sedí Rei.
"Jo řekl," přisvědčím otráveně v představě další přednášky.
"Školu odškodné tenkrát skoro položilo, nejhůř byl na tom Rei, toho kluka měl na starost on. Tenkrát se přimluvil, aby mohl cvičit. Vedení ho muselo přemlouvat, aby neodešel. Reprezentuje veškeré naše turnaje, díky tomu ještě stojíme," vysvětlí mi, co se tenkrát stalo. Rei do takových podrobností nešel.
"To ledacos vysvětluje," připustím váhavě, "asi jsem to čekal, ještě jsem neviděl nikoho s jeho schopnostmi," zamumlám zamyšleně.
"Co se týče boje je geniální i co se týče učení. Klade na sebe tak vysoké nároky, že by se pod tím zhroutil kdokoliv. Čekal bys od někoho takového, že dokáže držet kuře v pěsti, aniž by mu blížil?" pousměje se kluk.
"Ne. Co se týče tohohle, tak je opravdu genius, ale jinak se s ním nedá bavit, nemůžu se na něj ani podívat, abych se nenaštval, to se mi nestává zrovna často," pronesu nevraživě. Kluk se zachichotá.
"To je divné s ostatními vychází v dobrém, jeho krédo je: nechte mě být a já nechám být vás. V dětství takový nebyl," zvážní.
"Ty ho znáš už dlouho, že," usměji se na něj.
"Vyrůstali jsme spolu. Jako dítě byl jemný," pousměje se smutně nad vzpomínkou.
"To si neumím představit," odpovím suše.
"Neříkej mu, že jsem ti ji ukázal," šeptne a vytáhne starou fotografii, na které je on a Rei, který v rukách drží kotě. Ničím nepřipomíná onoho drsňáka, který jde přes mrtvoly.
"Páni, je neskutečný jak se lidi mění," nevědomky pohladím fotku.
"Za jeho proměnou stojí krutost,"odpoví kluk tiše a schová fotku.
"To mi došlo, vždycky je za tím něco podobného. Řekneš mi, co se mu stalo?" podívám se na kluka. Je vidět, že se mu do toho moc nechce, nakonec se podívá na Reie a spustí.
"Když mu bylo dvanáct vyvraždili mu rodinu. Rozsekali je přímo před jeho očima na kousky. Od té doby se k němu nikdo nedokázal přiblížit," řekne tiše.
"To je strašný," zděsím se. Nedokážu si představit, jak někdo může přežít něco takového.
"Ano je, ale nikdo mu nepomůže, když nebude chtít sám, teď je z něj jen ledová skála. Jediný Tyr se k němu může přiblížit a to ještě ne pokaždé. Neříkej mu, že jsem ti to řekl. A ještě něco, když se od něj Tyr bude držet dál, nepřibližuj se k němu za žádných okolností," vzpomene se.
"Vím, že se ještě moc neznáme, ale nejsem ten typ, co by to použil proti němu nebo to na tebe prásknul. Dám si pozor, mimochodem, co dneska děláš? Mám celý den volno a nemám co na práci," zeptám se ho a doufám, že se bude chtít přidat.
"Mám volno až od šesti, tu hodinu se učím, pak nic," usměje se.
"Bezva, nechceš se stavit ke mně na pokoji? Můžeme jít ven nebo tak něco," navrhnu mu.
"Donesu karty, čím míň tu nohu budeš zatěžovat, tím dřív se uzdravíš," navrhne mi.
"Dobře, seznámím tě s mým mazlíčkem," usměji se.
"Už se těším," zajiskří mu oči.
"Já taky, tak domluveno," domluvím v momentě, kdy zazvoní na hodinu. Do třídy vejde už na pohled přísný učitel, takže radši začnu dávat pozor.
 

31 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Bibi Bibi | Web | 22. července 2010 v 21:19 | Reagovat

hezky

2 Yoite Yoite | Web | 22. července 2010 v 21:25 | Reagovat

Stále čekám, kdy se ti dva zakousnou =D

3 Teressa Teressa | 22. července 2010 v 21:28 | Reagovat

uzasny diel=) chudacik rei... uz sa moooc tesim na pokracko=) rychlo prosiim=)

4 Mordvold Mordvold | 22. července 2010 v 21:46 | Reagovat

Chudák Keiji, hned bych Reie nesnášel. Právě teď mám myšlenky na to Reie zabít. Keji mu to musí dát sežrat. :D

5 Lachim Lachim | 22. července 2010 v 21:56 | Reagovat

Nádhera. Jsem zvědavý, kdy se vzájemně přizabijou. Nádhera.

6 Haku Haku | 22. července 2010 v 22:06 | Reagovat

To bude este drsne...

7 Tykyna Tykyna | 22. července 2010 v 22:46 | Reagovat

Jééé chudák Rei, takovej smolař..=D

8 Nade Nade | 24. července 2010 v 19:28 | Reagovat

Je zajímavé jak někteří lidé nechtějí přiznat jakoukoli slabost a naopak jiní jsou nemožní hypochondři. Chápu Reiovu starost o jeho zdraví, ale jeho způsob jednání od samého začátku odsuzuje jakékoliv jeho dobročinné snažení.

9 Sakura Jaganshi Sakura Jaganshi | E-mail | Web | 31. července 2010 v 10:12 | Reagovat

Pěknýýýýý^^

10 hanisek hanisek | 15. srpna 2010 v 14:34 | Reagovat

tak to vypadá že Rei je pěkně nebezpečný :D:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama