Kapitola 6

4. srpna 2010 v 19:22 | Yoite |  Ways of Fate

Psala jsem to už na svém blogu a píšu to zas, poslední kapča před dovolenou.
V pátek odjíždím na týden pryč =) 



Yoite







♦ Ricky ♦

Zajdeme do jednoho karaoke klubu. Vevnitř hraje taneční hudba a u stolků sedí většinou vysokoškoláci, kteří si přišli popovídat, zatančit a nebo si zazpívat karaoke. Kolem parketu jsou pak rozestavění herní plošiny snímající pohyb.
"Je to tu šikovné." Uzná Juri.
"Večer je tu pěkně živo. Líbí se mi ty světla a musíme si něco zahrát." Kývnu k plošinám. Kolem nás blikají normálně lasery jak na koncertech, nebo diskotékách.
"Myslím, že to zatím zkoušet nebudu." Prohlásí Juri.
"Však se přidáš. Objednáme si něco?" zeptám se.
"Jestli mají pomerančový džus." Odpoví.
"Určitě." Zajdu k baru a za chvilku mu donesu džus a sobě sprite. Škoda, ta kamarádka tu dneska není.
"Díky, jak jsi se dostal k těm jizvám na zádech?" zeptá se.
"To jsem si kreslil a měl jsem takový ten dřevěný úzký štětec, který je na druhé straně seřezaný do špičky. Otec vletěl do pokoje a za to, že jsem si maloval na podlaze a ne u stolu mi tou špicí udělal tohle." Odpovím vcelku klidně, ale při vzpomínce na to mi přeběhne mráz po zádech. Opravdu to zatraceně bolelo. Ale na bolest jsem docela zvyklý. Juri jen něco procedí skrz zuby.
"Neřeš to, je to už dávno." Pokrčím rameny. Kdybych měl řešit každou hrubost, kterou si na mě kdo zkusil, tak bych s tím strávil zbytek života. Zajdu k jedné plošině, kterou spustím.
"Sleduj a pak si to dáme ve dvou." Usměji se. Juri se pousměje a sleduje mě. vejdu na plošinu a na obrazovce přede mnou se zapne hra a objeví se tam animovaná holka, která začne předvádět nejrůznější taneční cviky od nejlehčích po nejtěžší, kdy se točí na rukách a podobně. Ve všem ji přesně napodobím a zkouším to předvést líp, než ona, abych vyhrál.

♦ Juri ♦

Okouzleně ho sleduji. Neskutečně mu to sluší. Po chvíli se mu podaří ji o něco málo předčit a na obrazovce se rozzáří vítězství. Ricky se na mě zadýchaně otočí.
"Chceš si to zkusit?" zeptá se.
"S tebou?" oplatím mu otázkou. Sám bych na to nešel.
"Se mnou nebo sám, jak chceš." Usměje se.
"Zkusím to s tebou, ale jsem nemehlo." Varuji ho a vstanu.
"To nevadí, aspoň bude sranda." Spustí hru pro dva a vytáhne mě na širokou plošinu vedle sebe.
"Jen budeš dělat to co ten na tvé straně a spolupracujeme spolu." mrkne na mě a otočí se na obrazovku, kde začnou dvě holky odpočítávat start. Soustředím se a po startu začnu napodobovat holku naproti sobě. Ricky dělá to samé a spolupracujeme i spolu. přizpůsobím se a po chvíli zvítězíme. Ricky si se mnou bez váhání plácne.
"Vítězství!" zaraduje se.
"A dostaneme něco?" zasměji se udýchaně.
"Ne, ale zapsali jsme se do nejlepších skóre." Ukáže černovlásek zadýchaně na obrazovku a usměje se. Objeví se tam deset nejlepších skóre a to naše je zapsáno v podobě nahrávky na pátém místě. Usměji se.
"Půjdeme si sednout, nebo ještě zkusíme zabojovat o první místo?" zeptám se.
"Jdeme si vydechnout na něco dalšího." Usměje se a zavede mě k další hře, kde jsou skateboardy připevnění na tyče a snímače pohybu.
"Tady jenom nakláníš skate různě do stran a tak." Vysvětlí.
"Toho se nezúčastním promiň." Vymluvím se.
"Ne? Tak si jdeme někam sednout." Odvětí klidně. Kývnu a jdu si s ním sednout k našemu stolu. Ricky se posadí ke stolu a vezme si sprite.
"Prý že jsi nemehlo, jsi dost dobrý." Pochválí mě.
"Byl jsem na tom poprvé." Přiznám.
"Ale jde ti to." Usměje se. Jen zavrtím hlavou a napiji se.
"Ale ano. Co vůbec děláš ve volném čase?" začne se vyptávat.
"Pomáhám tátovi v ordinaci, nebo píšu." Odpovím.
"To obdivuji. Já když něco napíšu, tak je to takový trapas, že to musím hned zničit, nebo aspoň pořádně schovat." Svěří se. Pousměji se.
"Musíš mi to dát přečíst." Řeknu.
"No to ani omylem." Vrtí hned hlavou.
"Umřel bys smíchy a já bych se musel propadnout kilometr hluboko." Dodá. Začnu ho přemlouvat.
"No tak možná." Souhlasí nakonec. Předvedu svůj neodolatelný úsměv.
"Hej tohle nedělej. To je psychický útok na mou osobu." Řekne a s úsměvem přitom naráží na můj úsměv, který nejspíš považuje za úchvatný. Nechápavě zamrkám.
"Krásně se usmíváš." Mrkne na mě.
"Lichotíš nesprávné osobě." Ujistím ho.
"Ani bych neřekl." Podívá se Ricky k pódiu s mikrofonem. Ten kluk prostě nevydrží chvíli sedět.
"Kdyby tady bylo víc lidí, tak bych ti zazpíval." Vypadne z něj. Pousměji se, ale nic neřeknu.
"Nechceš mi zazpívat ty?" zeptá se.
"To tu chceš všechny pohřbít pod sutinami?" odvětím klidně. Zasměje se.
"Ty jsi teda." Směje se.
"Klidně se zeptej Jareda." Pokrčím rameny.
"Dobře, radši ti budu věřit." Zasměje se a po chvíli vykládání odběhne a donese seznam písniček.
"Vyber, která se ti líbí." řekne. Doufám, že je nebudu muset zpívat. Ukážu na svou oblíbenou. Ricky se usměje a přejde k pódiu, kde si zapne hudbu a vyskočí nahoru k mikrofonu. Pak se usměje přímo na mě a řekne věnování. Jak jinak než pro mě. začne zpívat a já jen překvapeně hledím. Má nádherný hlas. Zazpívá tu píseň s pohledem na mě a dokonale ji procítí tak, že upoutá pozornost všech okolo, pak skončí a seskočí zpátky za mnou. Všichni jsou ohromení, ale tak jako já.
"Děkuji, bylo to nádherné." Pohladím ho.
"Jsem rád, že se ti to líbilo." Usměje se.
"To je slabí výraz, ale už bychom měli jít." Podívám se na hodinky.
"Tak půjdeme, kolik je?" zamíří k východu.
"Skoro čtyři odpoledne." Informuji ho.
"To jsme tu tak dlouho? To se ani nezdá." Vyjde se mnou ven.
"Ne nezdá." Odolám pokušení vzít ho za ruku a jdu vedle něj.
"Ještě bys měl vědět, že ty jejich kreditky nefungují." Řeknu.
"Jaké kreditky?" neví o čem mluvím.
"V knihkupectví a papírnictví jsi platil kreditní kartou. Jsou zablokované." Vysvětlím.
"Jak to?" střelí po mě pohledem.
"Prověřuje se jestli nepocházejí z nějakého zločinu, nebo úplatků." Řeknu. Máme po náladě, ale musí to vědět.
"Skvěle, ještě že mám dost v hotovosti." Řekne nijak nadšeně.
"Šetři s tím, nebo se jednou probudíš a zjistíš, že jsi bez peněz." Doporučím mu.

♦ Ricky ♦

"Neboj, mám dost abych si zaplatil nájem u vás aspoň na dva roky, než mě někde zaměstnají." Uklidním ho. Nebudu u další rodiny zadarmo. Nenechám se vydírat a cítit se příživník se mi taky nelíbí. Nebudu nikomu nic dlužný.
"Neříkej, že jsi u nich platil nájem!" zděsí se Juri.
"U nich ne." Odvětím. Mám po náladě.
"A to si myslíš, že u nás budeš?" zeptá se.
"Trvám na tom." Ujistím ho.
"Trvat můžeš, ještě pořád se můžeme tvářit, že je bereme a někde ti založit účet, kam to budeme skládat." Opáčí. On mě prostě nechápe. Jak by taky mohl? Myslí si, že o mě ví všechno, ale neví nic o tom, čím jsem si prošel.
"Juri ty to nechápeš. Já už toho mám docela dost. Možná už bych měl být zvyklý, ale jsou věci, který prostě nejdou tak lehce přejít." Utrhnu se na něj.
"Promluvíme si o tom na pokoji." Rozhodne. Tiše si povzdechnu a ani se nenamáhám protestovat. Nemělo by to cenu…
 

29 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 akyra akyra | 4. srpna 2010 v 20:20 | Reagovat

Tak to jsem zvědavá jak to vyřeší a kdy se dají dohromdy* uchvatné kiruš ^.^
ZE MĚ TU BUDE SIROTEK!!* zděšeně*

2 Haku Haku | 4. srpna 2010 v 20:49 | Reagovat

Ukušem si nechty od nedockavosti,ale tu dovolenku Ti prajem tak to snad zvladnem(ale treba lutovat tych co budu v mojom blizkom okoli a odnesu si moju *lepsiu stranku*povahy),co sa stalo Rickymu,ze ho to takto poznacilo?Muselo to byt hodne zle.                                       P.S. Aky-budeme Ti musiet stacit mi.

3 Sakura Jaganshi Sakura Jaganshi | E-mail | Web | 5. srpna 2010 v 6:42 | Reagovat

To by mě zajímalo co se stalo Rickymu *zadumaný pohled* ale pěknej díl^^Už se ale těšim až budou spolu^^Tu dovolenou si užíííí:)

4 Nade Nade | 5. srpna 2010 v 18:25 | Reagovat

Typická zábava mladých japonců. Já si nedovedu představit něco takového u nás.
Pěkná kapitolka, těšímse na další.
A ještě jednou - krásnou dovolenou.

5 Teressa Teressa | 5. srpna 2010 v 22:04 | Reagovat

to bolo uzasne!!! uz sa neviem dockat pokracovania=) preco musite vsetci zdrhat na dovolenky??? aaach jaj...ale uzi si ju=)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama