Kapitola 7

16. srpna 2010 v 11:55 | Yoite |  Ways of Fate

Po dlouhé době konečně pokračování =)


Yoite





♦ Ricky ♦

Dojdu s Jurim na pokoj a jen co za námi zavře se na mě obrátí.
"Tak povídej." Pobídne mě.
"Není co, všechno už víš. Já prostě nejsem někdo o koho by se ostatní starali. Od malička slýchám jen, že mě nikdo nechce. Ten děcák, kde jsem byl byla normální díra, kde s malými dětmi zachází jak se zvířaty. Lidi si je vezmou i za peníze jen z lítosti, aby tam nemuseli trčet. Jenže ta lítost je časem přejde a stejně je vykopnou. Když si mě vzali tihle rodiče, tak jsem pro ně nic neznamenal už od začátku. Jen si neměli do čeho kopnout. Krom víkendů jsem je nikdy nezajímal jako nikoho, ale smířil jsem se s tím. Nesnaž se mi teď nalhávat, že u tebe to bude to bude jiný. Budeš mě mít po nějaké době dost a vykopneš mě. takhle aspoň budu vědět od začátku, že k vám nepatřím a nic vám nedlužím." Dokončím zdlouhavý proslov. Snad to teď pochopí.
"Odsuzuješ nás dřív, než jsi nás vůbec poznal." Ucedí Juri trpce.
"Soudím podle toho, co jsem poznal. A pro mě nic jako rodina neexistuje. Promiň." Odvětím klidně.
"Mám dva bratry. Jareda a Alexe. Alex byl na tom trochu hůř než ty. Přišel k nám jako sedmiletý a od prvního dne se pokoušel zabít. Trvalo dlouho, než jsme si získali jeho důvěru a co se týče tebe. Pro mě jsi víc než bratr." Řekne. Posadím se na postel a koukám do země.
"Neumím si to ani představit." Přiznám. Nemyslím tím jeho bráchu, na něco takového jsem zvyklý. Myslím tím fakt, že bych měl rodinu.
"My taky ne, kdybychom to neviděli. Všichni jsme drželi hlídky dvacet čtyři hodin denně na střídačku, aby si neublížil. Byl schopný se i sám uškrtit." Řekne. Vytrpěli si s ním opravdu dost. Divím se, že to nevzdali, jako spousta jiných rodin.
"Tohle jsem nemyslel. Sebevrahy jsem potkal, ale v mém případě nebyl nikdo, kdo by je zadržel. Stáhli by tě s sebou. Ale je to strašné. Obdivuji vaše, že si ho vzali k sobě a vydrželi to. Už se z toho dostal?" zeptám se. Pravdou je, že jsem byl mnoha sebevraždám osobně přítomen. Nejednou jsem se málem nechal stáhnout k tomu samému, ale to mu vykládat nebudu.
"Svým způsobem." Křivě se usměje.
"To je ano, nebo ne?" naléhám.
"Stal se závislým na Jaredovi, když ho nevidí mrzačí se." Řekne.
"Hrůza…" polituji ho. I když by se dalo diskutovat o tom jestli by mi mělo být víc líto Jarda, nebo Alexe.
"To ano, ale žije. Nakonec jsme si museli zvyknout. Ještě, nejmenoval se ten sirotčinec U milosrdné sestry?" zeptá se. Kývnu.
"Před pár lety byl zrušen, děti se dostali do slušných domovů." Řekne. Před pár lety? Nanejvýš před dvěma ani ne. V té době mě vzali do adopce. Možná kdybych tak vydržel o pár měsíců dýl, byl bych teď volný… nebo by všechno bylo jinak.
"Aspoň něco pozitivního." Řeknu nakonec. Doufal jsem, že ten sirotčinec jednou zavřou. Ale v té době mi to připadalo jako naivní sen malého kluka. A doopravdy jsem si neuměl ani představit, že bych se odtam dostal. Což se nakonec taky stalo.
"To ano." Usměje se. "Na to nájemné zapomeň, nebo naše urazíš." Mrkne.
"U nás se přivítá spíš pomoc, jak peníze." Dodá.
"Tak dobře." Pousměji se.
"Zítra odpoledne pro nás přijedou. Věci už tam máš." Informuje mě-
"To šlo nějak rychle. Kde jsi vzal moji adresu?" zarazím se.
"No byl z toho celkem dost obrovský skandál. Televize udala i adresu." Přizná Juri. Zničeně se mu složím do náruče. Přesně tohle jsem nechtěl. Aby si na mě všichni ukazovali. Obejme mě a snaží se mě uklidnit.
"Teď si na mě všichni budou ukazovat." Zašeptám ztrápeně. To si po tom všem opravdu nezasloužím, aby mi dali pokoj?
"Nebudou." Uklidňuje mě. Rád bych tomu věřil. Přinejmenším se k němu přitisknu a nechám se utěšovat. Hladí mě po zádech, což je moc příjemné. Zůstanu o něj opřený a užívám si, že se o mě konečně někdo stará.
"Měli bychom jít na večeři." Ozve se Juri po chvíli.
"Ještě ne." Zakňourám potichu. Uchichtne se.
"Nic proti, ale jídelna bude otevřená ještě půl hodiny a já mám hlad." Řekne. Povzdechnu si a odtáhnu se. Odvede mě do jídelny a naloží si plný talíř.
"Tady někdo neobědval." Poznamenám pobaveně. Vezmu si něco z večeře a posadím se vedle něj.
"Ty taky ne." Prskne.
"Ale já hlad nemám." Směji se.
"Však tě máma vykrmí škvrně." Řekne zlomyslně. Vypláznu na něj jazyk.
"Nepotřebuji vykrmovat." Ohradím se. Pohublí možná jsem, ale že by to bylo něco přehnaného se fakt říct nedá.

♦ Juri ♦

O jeho poznámce si myslím své a jen se zasměji.
"Abys věděl tak jsem ve skvělé kondici." Prohlásí uraženě.
"To sice jo, ale nejíš ani jako vrabec." Neodpustím si.
"Jenom tady, protože do toho krájí moc cibule a tu nesnáším." Zamumlá.
"Vybíravko." Neodpustím si. Ricky se ušklíbne a já mám co dělat, abych se neudusil. Plácne mě po zádech.
"Udus se ty pako." Utrousí.
"Rozkaz." Zahlásím vesele. Černovlásek jen zavrtí hlavou a začne z jídla vytahovat cibuli. Pak se do něj teprve pustí. Obrátím oči v sloup, ale nekomentuji to, já zase vytahám papriku.
"Vybíravko." Oplatí mi Ricky jen co koukne na můj talíř.
"Podle sebe soudím tebe. Neznáš?" zakřením se.
"Proto jsi s tím začal viď?" setře mě.
"No jistě." Křením se.
"Víš co, radši jez." Doporučí mi. Zřejmě mu došli argumenty. Vystrčím na něj jazyk a dojím. Uchichtne se a dojí svou porci. Počkám na něj, pak vezmu nějaké ovoce a vyjdu na chodbu. Počkám až mě dojde a jdu vedle něho na pokoj. Ricky za námi zavře. Složím ovoce na stůl a začnu si chystat věci.
"Jdi se osprchovat, jo?" podívá se na mě.
"Ok." Vezme pyžamo a zajde do koupelny. Mezitím rozestelu a uklidím. Doufám, že se hned po nemoci moc nepřepnul.
Zdá se mi, že je tam nějak dlouho tak nakouknu, hned ho uvidím v bezvědomí ležet ve vodě. Zděsím se a vytáhnu ho. Nejdřív zkusím jestli dýchá. Nic. Rychle mu nahmatám tep. Ten naštěstí má. Dám mu umělé dýchaní hrůzou bez sebe. Ricky po chvíli přijde k vědomí a rozkašle se. Párkrát ho bouchnu do zad a neskutečně si oddechnu.
"Tebe někam samotného pustit." Obrátím oči v sloup a obléknu ho, nechci, aby poznal jak jsem se o něj bál.
"Chceš tu chvilku počkat, než se sprchnu, nebo chceš do postele?" zeptám se.
"Počkám." Zachraptí. Skočím si pro pyžamo a pak rychle do sprchy. Ani si nevšimnu, že mě trochu unaveně sleduje. Vylezu a obléknu se. Pak se na něho podívám a vezmu ho do náruče. Přijde mi ještě trochu mimo. Překvapeně se na mě zadívá a obejme mě. položím ho do postele a lehnu si k němu.
"Spi, musíš si odpočinout." Natáhnu budíka. Souhlasně přikývne.
"Dobrou." Zašeptá a skoro hned usne.
"Dobrou." Stulím se u něj a usnu.

♦ Ricky ♦

Ráno se vzbudím s budíkem a mrknu na Juriho. Ten už se pomaličku probouzí. Dám mu pusu na tvář.
"Vstávej, jdeme do školy." Zašeptám mu do ouška. Rád ho provokuji. Podle mých očekávání na mě vyvalí oči. Začnu se smát.
"Vida, že ses probral." Vyhrabu se z postele a začnu se s chichotáním převlékat.
"Moc si nezahrávej, nebo se ti to vymstí." Pohrozí mi.
"A jak?" nedám si říct.
"Nemusím se ovládnout a ty můžeš skončit jak si nepřeješ." Odvětí.
"Líbím se ti?" zeptám se klidně.
"Jo líbíš a to hodně." Přizná bez mučení. Začervenám se, nečekal jsem, že to řekne tak přímo.
"To mi lichotí." Usoudím nakonec.
"To jsem rád." Vstane a začne se převlékat.
"Ty mě taky, ale nejsem si jistý v jakém směru." Přiznám tiše, jakoby jen tak. Ještě jsem nepoznal nikoho jako on a moje city k němu si neumím moc dobře vyložit.
"Nechám tě, aby sis to zjistil." Podá mi rukávník. Vezmu si ho a navleču na paži. Juri udělá to samé a vezme si tašku.
"Dávej si pozor. Někteří to můžou vzít jako provokaci. Drž se u mě." varuje mě. kývnu a jdu za ním. Vezme mě do jídelny a tváří se jako obvykle. V jídelně to po chvíli začne šumět a postupně se na nás všichni obracejí. Juri to ignoruje a baví se se mnou. Začnu mu vykládat historky ze školy. Bavíme se a Juri pak začne bedlivě sledovat okolí.
"Co máme první hodinu?" zeptám se a Juri mrkne do rozvrhu.
"Biologii." Odpoví po chvíli.
"To zní docela zajímavě." Řeknu.
"Žádný zázrak za tím nehledej, je to lidské tělo." Odvětí mírně otráveně.
"Aha." Hlesnu stejně otráveně. "Myslel jsem, že budeme rozebírat kytky, to by mě bavilo."
"To je botanika. Mě by zajímala zoologie, to jsou zvířata." Řekne.
"Jo to zní dobře. Na jakou školu jsi vůbec chtěl když ne sem? Zeptám se.
"Na střední veterinu." Řekne.
"Ještě můžeš přestoupit." Připomenu, ale Juri zavrtí hlavou.
"S tátou máme dohodu. Pokud udělám tuhle školu, můžu kam budu chtít, když se bude jednat o veterinu, praxi budu mít u něj." Vysvětlí. Nevím proč musí vystudovat tuhle a nemůže si vybrat rovnou, ale někteří rodiče jsou prostě divní.
"Dobře. Jsem rád, nerad bych abys chodil jinam." Přiznám klidně.
"Taky bych nechtěl odejít." Pousměje se.
"Tak pojď." Usměji se a jdu na hodinu s Jurim v patách. Zajdu do učebny biologie a odložím si věci. Juri si automaticky sedne vedle mě.
"Nevadí?" zeptá se.
"Ne vůbec." Odpovím a zachytím jeho úsměv. Musím pořád přemýšlet nad tím, proč mám stále větší nutkání se ho dotýkat. Z mých myšlenek mě vyruší až zazvonění. Juri začne dávat pozor, ale mě tak nedaří. Zkouším se soustředit, ale myšlenkami se po chvílích stále vracím k němu. Připadá mi občas stejně nesoustředěný jak já. Zajímalo by mě, jestli je stejný i důvod. Počkám až do konce hodiny a pak rychle vypadnu ze třídy bez něj. Mrknu se na rozvrh a sednu si v literatuře vedle nějaké holky.
 

35 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 akyra akyra | 16. srpna 2010 v 12:23 | Reagovat

jej tu to nějak jiskří O.o a zase jsou si cizí, je to jak na houpačce, čekám, co bude příšté!!!

2 Lachim Lachim | 16. srpna 2010 v 12:53 | Reagovat

Něco se tam děje. Nádhera. Už se těším na další díl.

3 Tyky Tyky | 16. srpna 2010 v 15:44 | Reagovat

Píšeš fakt uřásn povídky ať už smečka nebo tadle povídka.... užasný!!! :)))

4 Teressa Teressa | 16. srpna 2010 v 17:05 | Reagovat

chiii uz aby tu bolo pokracko=) rychlo prosiim=)

5 Zulík Zulík | 16. srpna 2010 v 17:53 | Reagovat

dobrééééé

6 Haku Haku | 16. srpna 2010 v 19:34 | Reagovat

Juhuhuuu dalsia skvela kapitolka,..kujeem.

7 Clowers.K Clowers.K | 16. srpna 2010 v 22:10 | Reagovat

Děkuju za kapitolku:) moooc pěkná :)

8 Nade Nade | 17. srpna 2010 v 21:43 | Reagovat

Ricky se zřejmě pustil do zkoumání situace. Jsem zvědavá, jak na to bude reagovat Juri. :-)

9 Švec Švec | Web | 2. listopadu 2012 v 0:22 | Reagovat

Pokud žiješ v souladu s přírodou, nikdy nebudeš chudý. Pokud žiješ podle mínění lidí, nikdy nebudeš bohatý.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama