Zkrocený VI

7. srpna 2010 v 15:34 | Akyra |  Zkrocený
Máme tu další dílek a já jsem na týden sirotek
doufám, že se Yoite hned vrátí -_-





Jen tak pro jistotu k němu dojdu a sáhnu mu na čelo, o které se málem opálím.
"Dojdu pro sestru," promluvím tiše se starostí v hlase, protože si nejsem jistý, jestli spí a vyjdu z pokoje, jdu rovnou na ošetřovnu.
"Copak se děje? Něco s nohou?" zeptá se mě sestra jen, co mě spatří.
"Ne noha je v pořádku, ale eh," snažím se vzpomenout na jeho jméno," no ten, co mě má na starost má vysokou horečku a zimnici. Nemůže vstát," vzdám to a radši popíšu příznaky. Sestra nakoukne do seznamu,
"Rei? A to jsem si myslela, že se mu bacily vyhýbají obloukem," pronese se stopou humoru a s lékařkou brašnou se vydá k němu na pokoj. Jdu za ní, aniž bych o tom přemýšlel.
"Jdi do školy, on půjde do školní nemocnice, dokážeš se postarat o jeho mazlíčka?" obrátí se ke mně po jednom pohledu na Reie, myslím.
"To nevím, ale zkusím to," odpovím zaskočeně.
"Díky, v šuplíku by měl mít peníze na maso a podobně. Jo až půjdeš, zavolej mi sem dva kluky, sama ho neutáhnu," požádá mě ještě. Kývnu a doběhnu pro dva známé kluky do jídelny, stručně jim řeknu, co se stalo a jdu s nimi zpátky.
"Zvládneš Tyra? Když tak mu řekni, že je nemocný, on není špatný, jen není na nikoho zvyklí, tebe s Reiem viděl tak by neměl být problém," zjišťuje Rizu.
"Pokusím se o to, snad nebude problém," odpovím a dovedu je na pokoj.
"Zase si se uhnal, že? No tak pojď," povzdechne si jeho kamarád a dá mu ruku kolem krku, druhý ho napodobí a zvednou, tak ho pomalu dovedou do nemocnice. Dívám se za nimi, dokud mi nezmizí z očí a snažím se vysvětlit sám sobě, proč mám o něj takový strach. Za chvíli se oba vrátí.
"Pojď nebo přijdeme pozdě do hodiny," pobídne mě Rizu. Kývnu a jdu za ním, přitom se topím v myšlenkách. Jen co dojdeme do třídy, spolužáci nám podstrčí snídani. Zaskočí mě to, ale vezmu si ji, mám hlad.
"Rizu? Co říkal doktor?" zeptám se spolužáka, když si vzpomenu na jeho jméno.
"Chřipka kombinovaná s angínou," povzdechne si Rizu.
"Chudák," polituji ho.
"Aspoň si odpočine, to má z toho předvčerejšího běhu v noci a v triku, pokud ho měl, blbec," uleví si Rizu.
"Vůbec jsem si toho nevšimnul," ozvu se zaskočeně.
"Já taky ne, dokud nepřišel uřícený na trénink. Tam vypil skoro litr ledového pití, dal si studenou sprchu a šel cvičit, co to asi tak mohlo udělat?" rozčílí se Rizu.
"Takový magor nejsem ani já," zavrtím nevěřícně hlavou. Rizu se ušklíbne, ale než stačí něco říct tak zazvoní, otočí se a začne dávat pozor. Já také, až na to, že mi občas myšlenky zaletí k Reovi, ani nevím, kdy začne přestávka, když zazvoní na další hodinu psychologie a dovnitř vejde učitel.
"Doufám, že jste v plném počtu, kromě toho magora v nemocnici," přelétne pohledem třídu a podá jednomu klukovi písemky, který je rychle rozdá.
"Patnáct minut vážení," oznámí nám. zamračím se nevraživě na učitele, který nadával na Reie a pustím se do psaní. Po patnácti minutách test stopne, ty které nachytal, že ještě dopisují, dá automaticky za pět, vybere testy a nerušeně začne vysvětlovat další látku. V duchu ho otituluji několika sprostými slovy a dávám pozor na novou látku. Po nekonečné době konečně zazvoní a učitel opustí učebnu.

"Tak, jak?" otočí se na mě kluk, co kamarádí s Reiem.
"Stručně, ale všechno, co ty?" ujistím ho a zeptám se taky.
"Tak nějak. Učitel nechce proslovy, ale podstatu. Když píšeš přes čas, tak to automaticky považuje za opisování," vysvětlí mi učitelovu taktiku.
"Ještě, že mě Rei včera doučoval, jinak bych dal nejvýš půlku a asi ani to ne. Měl bych teď být tak o dva ročníky níž, tak trochu nestíhám," postěžuji si s úšklebkem. Rizu při zmínce o doučování pozvedne obočí, ale nekomentuje to.
"To skoro nikdo, teda kromě šprtů a Reie," zasměje se při zmínce o prospěchu.
"To je fakt povzbuzující," povzdechnu si.
"Teď je nás i s tebou sedmnáct, víš, kolik nás bylo na začátku roku?" zeptá se mě Rizu, nevím, jestli to vůbec chci vědět.
"Pokud vím, třídy bývají po třiceti," zamračím se.
"Přesně," usměje se na mě Rizu. Zaraženě zamrkám, to mi chce fakt říct, že to vzdalo čtrnáct lidí?
"Neskutečný, doufám, že tak nedopadnu taky, chtěl bych tu ještě nějakou dobu zůstat," přeji si.
"Tahle škola je hodně ostrá a to tak, že když tu vydržíš dva měsíce, tak se o tebe poperou ostatní, protože je zmákneš levou zadní a bez učení," vysvětlí mi. Tohle jsem fakt nechtěl vědět.
"Kdybych tady nevydržel tak mě klidně vezmou na té, odkud jsem přišel, ale chci zůstat tady, už kvůli sudori a kvůli mistrovi," vysvětlím tu.
"když nebudeš něco vědět, řekni Reiovi, vysvětlí ti to. Věřil bys, že za tu dobu, co jsme tady, jsem neviděl Reie otevřít knihu nebo sešit?" zeptá se mě Rizu. Zůstanu na něho zírat.
"Začínám si myslet, že to není člověk," zavrtím hlavou.
"To si myslí většina," ujistí mě se smíchem Rizu. Tomu bych i věřil.
"Což by vysvětlovalo, proč ho nelze pochopit," pokrčím rameny do Rizova smíchu. Zbytek vyučování strávím s ním a po škole zamířím na kolej a pak do nemocnice za Reiem.
"Jdeš navštívit maroda?" zeptá se mě sestřička, když kývnu, varuje mě, že spí a že mám být potichu. S kývnutím vejdu na pokoj a podívám se na Reie, který je uvolněný, vypadá úplně jinak, než když jsem ho poznal. Opatrně mu shrnu světlé vlasy s tváře a otočím se na sestru, která vešla za mnou.
"Jak je na tom?" zeptám se jí šeptem, abych ho případně nevzbudil.
"Teplota mu trochu klesla, ten spánek způsobili antibiotika, bude v pořádku," uklidní mě vyjde z pokoje. Ulehčeně kývnu a sednu si na protější postel, kde se začnu učit.
Za pár hodin nakoukne do pokoje Rizu.
"Keiji, je tu Tyr a je trochu nervózní, upozorní mě.
"Jejda, já na něj zapomněl," hrkne ve mně, hned slezu z postele, vyběhnu na dvůr, kde už přechází tygr a rozhlíží se, jen mě spatří, upře na mě zrak.
"Páníček," zase jsem zapomněl jeho jméno, "Je nemocný, ale už jsem vyzvídal a bude v pořádku," snažím se ho uklidnit. V momentě mi připadá jako by si povzdechl a snaží se mi něco naznačit, po chvíli pochopím, že má hlad a zamířím do obchodu, tygra nechám jít vedle sebe.
"Vezmu tě k řezníkovi a vybereš si, co budeš chtít ano?" zeptám se ho, vypadá to, že mi rozumí, protože mě jemně vezme za ruku a vede mě, kam normálně chodívají. Nechám se zavést a pozdravím.
"Dobře, co ti mám koupit?" zeptám se Tyra.
"Hned mu to dám, kde je Rei?" zeptá se mě řezník a podá tygrovy kus masa, Tyr ho hned začne pořádat.
"Je nemocný, zaskakuji za něj," odpovím. Řezník jen zavrtí hlavou.
"Už mu rok říkám, že by měl toho tygra dát do zoo, copak poslouchá? Dám ti i na další dva dny. Rei to zaplatí, až se uzdraví," povzdechne si řezník a začne mi balit maso.
"Ne to je dobrý, vezmu to za něj, díky a nashledanou," usměji se, zaplatím maso a s nažraným tygrem vyjdeme ven. Nechám Tyra, aby mi ukázal kam dává Rei maso, dám ho tam a otočím se na tygra,
"Kdyby ti nevadila veverka, tak můžeš být zatím u mě v pokoji," nabídnu mu a zdá se mi jako by se usmál, zavedu ho na pokoj a otevřu okno, aby se ke mně dostala Mia.
"Kdybys chtěl ven, tak do mě drcni," otočím se na tygra, než se dám do učení. Po chvíli mi do pokoje skočí veverka a Tyr si s ní začne hrát. Pobaveně je pozoruji, a večer si obléknu mikinu.
"Pojď ven, pak už budu mít večerku, tak ať se stihneš proběhnout," tygr hned vyskočí a zamíří ke dveřím, Mia si mu sedne na hřbet, zdá se, že Tyrovi to nevadí ani v nejmenším. Venku ho nechám, ať mě vede, kam chce. Zamiří do parku, který se okamžitě po našem příchodu vylidní. Pozoruji Tyra, který začne vyvádět, snažím se ho nezpustit z očí, před jedenáctou přiběhne ke mně a vracíme se na kolej. U nich se ode mě utrhne a zamíří do své skrýše.
Jdu do svého pokoje, kde se zamknu a jdu spát.
 

30 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Teressa Teressa | 7. srpna 2010 v 17:43 | Reagovat

to bolo uzasne!!! a tyr..juuuj=) uz sa neviem dockat pokracovania=) rychlo prosiiim=)

2 Nade Nade | 8. srpna 2010 v 14:42 | Reagovat

Tyhlety lidi, co se vůbec nemusejí šprtat, mají super život. A navíc má tygra! Jééé, já chci taky takovýho mazlíčka. Pouze představa volně se pohybující šelmy mi nahání husí kůži.

3 anneanne anneanne | 8. srpna 2010 v 16:24 | Reagovat

Moc pěkné,těším se na pokračování.

4 Lili Lili | 8. srpna 2010 v 16:30 | Reagovat

Pani ^^  užasnej dílek a tygřík *-* :D

5 Zulík Zulík | 8. srpna 2010 v 23:35 | Reagovat

Tie zvieratá sú super.A mohla by si v poviedke pokračovat týmto štýlom?Myslím tým že každá kapitola by bola s pohladu len jedného z chlapcov,alebo aspon polka.Ked prekakuje príbeh neustále z jedného na druhého často strácam orientáciu kto je kto.

6 Sakura Jaganshi Sakura Jaganshi | E-mail | Web | 9. srpna 2010 v 6:37 | Reagovat

Tyr^^Už aby se Rei probral:D Pěknej dílek^^Těšim se na další:)

7 akyra akyra | 9. srpna 2010 v 18:45 | Reagovat

[5]: Zulík to bohužel jednoznačně nejde, tak to udělám podobně jako Yoite, když budu psát tak napíšu z jakého pohledu to napsané je:-)

8 Haku Haku | 10. srpna 2010 v 21:34 | Reagovat

Tato poviedocka...ceresnicka na torticke.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama