Zkrocený X

27. srpna 2010 v 14:41 | Akyra |  Zkrocený
ještě vydržte pár dílků ;)




Ráno se dostavím na rozcvičku, ale Reie nikde nevidím, vždycky tu bývá mezi prvními. Rozhodnu se zariskovat a vrátím se na kolej a přímo do jeho pokoje, kam vrazím bez klepání. Při pohledu na ně, skoro vyprsknu smíchy. Rei leží na posteli a na něm je vyvalený tygr.
"Koukám, že tu je ještě půlnoc," pronesu tiše s pobaveným tónem. Přejdu k němu a pohladím tygra, který hned otevře oči a seskočí, tím se probudí i Rei, který vyletí z postele jako by ho píchla vosa.
"Dobré ráno, pohni nebo začnou bez nás," popoženu ho pobaveně. Nic neřekne a rychle mě obleče, pak mě chytne za ruku a táhne do tělocvičny. Rychle se převleče a jme vevnitř.
"To je hezké, že jste navštívili, deset koleček," všimne si nás trenér. Rozhodnu se zdržet poznámek a rovnou se rozběhnu, Rei se ke mně hned přidá.
"Promiň, normálně nezaspávám," omluví se mi v běhu.
"V pohodě, stejně bys měl odpočívat, po antibiotikech má být aspoň týden klid," napomenu ho jak to dělá on mě.
"Týden byl v režimu nemoci. O víkendu se neučí, tak skákneme na trénink, zajednám aspoň na jeden den soukromou tělocvičnu," přejde na další téma. Nechám ho.
"Bezva," oběhneme poslední kolečko a připojíme se k ostatním na rozcvičku. Velitel předcvičuje dost složité sestavy.
"A na konec si dáme po padesáti klikách, to znamená padesát na levé, padesát po pravé," křikne velitel a sám je začne dělat. Všichni ho hned napodobí.
"To není rozcvička, to je vražda," zavrčí polohlasně Dei, teda myslím, a bohužel to zaslechne i velitel.
"Když je to vražda, přidejte si dalších deset," ozve se velitel.
"Teď je to vražda," zamručí, ale naštěstí mě nezaslechne. Počítám si kliky. A s posledním sebou seknu na parkety a zůstanu vyřízeně ležet.
"Dei ještě jednou budeš žvatlat při rozcvičce, tak se turnaje nedožiješ," vyhrožuje mu zmoženě, ale jak ho znám rychle se vzpamatuje. Dei jen polkne.
"Keiji, co jsem ti říkal o tom jídle? A mám pro vás novinu. Máme dáreček v podobě hodinového cvičení navíc," oznámí nám Rei.
"Tak to díky, pokud se toho dožiju," zaskučím.
"Za chvíli jdeme na jídlo a Keiji žádná dieta, jasné?" otočí se na mě.
"Kolikrát ti mám říkat, že jím normálně?" zavrčím na něho. Tohle omíláme pořád dokola.
"Normálně, to říkáš tomu obilí?" zeptá se klidně.
"To není obilí, říká se tomu comfleky a je to zdravé, abys věděl," začnu bránit zamračeně.
"Jo, ale energii ti to dá možná na učení ne na zápas," nedá se Rei.
"Fajn, dám si be-be dobré ráno, energie na celý den," uchichtnu se a konečně vstanu z parket.
"To je prašť, jak uhoď, dohlédnu na tebe," zavrčí Rei.
"Ano mami," uchichtnu se a čekám na rozkazy velitele. V dalším momentě mě lepne a hodí mi hůl.
"Jdete na mě vy čtyři," oznámí mi. Protože velitel kývne, souhlasím a jakmile chytnu hůl, na něj zaútočím, ostatní se ke mně hned přidají. Je ho těžké zasáhnout, protože bez problému uhýbá nebo blokuje rány. Snažím se sledovat jak jeho tak Reie a utočím tak, aby neměl jednou možnost k útoku. Chilku si to nechá líbit, pak nás jedním švihem odrazí a vyběhne z kruhu, v kterém jsme ho obklíčili.
"To snad není pravda," zaskučím, zatím, co zrzek zavrčí a vrhne se na něj, vzápětí odletí zpátky.
"Mám dotaz, jsi vůbec člověk?" zavrčím spíš pro sebe a zaútočím na něj, v poslední vteřině uhne a já proletím kolem něho.
"Člověk jsem, ale využívám slabin, dívej se, kam útočíš!" křikne za mnou. Otočím se a oženu se po Reiovi znovu, hladce mě zablokuje.
"Dobré," usměje se na mě, zatímco na něj zaútočí ostatní, bohužel si jich všimne a saltem se dostane za mě, pak mě žduchne a tím mě pošle proti ostatním do náruče. jediný kdo nestihne uhnout je Rizu a já ho sejmu na zem.
"To byl knokaut," zaskučí Rizu.
"Promiň," omluvím se a rychle se z něj zvednu. Rizu se posbírá ze země, zatím co tělocvičnou se ozívá dušený smích všech kromě Reie, který nás pozoruje se zvednutým obočím.
"Myslel jsem, že máte útočit na mě, ne na sebe," nezapomene si drbnout.
"Tys mě strčil," bráním se.
"Ustojit musíš i to jinak tě soupeři využijí stejně," sejme mě.
Zavrčím, nesnáším, když má pravdu, a vrhnu se na něj, znovu uhne a podrazí mi nohy, ještě před pádem pustím hůl, zapřu se o ruce a nohama švihnu jeho směrem. Tentokrát uhne jen tak, tak a to přemetem kdy se zapře o jednu ruku a dostane se mimo můj dosah.
"Tohle nebylo zlé," pochválí mě, ale já jsem ještě neskončil. Dopadnu na nohy a ještě u země zachytím hůl, kterou na něj znovu zaútočím, ke vší mé smůle mě zablokuje a roztaženou dlaní mě bouchne do žaludku. Polknu bolestný výkřik a sesunu se na koleno, Rei mi hned vezme hůl a skloní se ke mně.
"Jsi v pořádku?" zeptá se mě starostlivě. Kývnu, ale jdu bokem, dovede mě na lavičku.
"Musíme ti posílit břišní svalstvo, tohle je nejčastější útok, buď rád, že jsem na tebe nešel pěstí," chlácholí mě.
"Nic mi není, ale nečekal jsem to," nadechnu se zhluboka.
"Nejhorší rány jsou ty, které nečekáš. Teď si už odpočiň za chvíli stejně končíme," usměje se a jde zpátky. Souhlasím a sednu si na lavičku, v duchu děkuji bohu, že na mě skutečně nešel pěstí, nevím, jestli bych to přežil. Čtvrt hodiny před snídaní ukončí velitel rozcvičku a pošle nás do šaten. Jdu s nimi a rychle se převleču, Rei na mě počká a jde se mnou do jídelny, kde přede mě položí, podle něj pořádnou snídani, tvořenou s párku vajec, chleba a zeleniny. Mrknu se na jeho tác, abych zjistil, že má něco podobného. Povytáhnu obočí a pustím se do jídla.
Po snídani na něj počkám.
"kde máš učení?" zeptá se Rei.
"V tašce," ukážu na svůj batoh.
"Tak jdeme rovnou na vyučování," kývne a jdeme do třídy, vytáhnu rozvrh, abych se podíval co máme.
"Děják," zamumlám a vytáhnu si učebnice.
"Nesnáším děják," uslyším Reie, ale učebnice si vytáhne. V hodině poslouchám nudný výklad a dělám si poznámky bez nějakého zaujetí, zatím, co Rei celou hodinu koukám z okna. Po hodině, doslova ožije.
"Jak se těšíš na chemii?" zamrká na mě.
"Nijak," zabručím. Rei se pousměje a vede mě do učebny chemie.
"Dnešní hodinu budeme zkoušet a hlavně naše premianty, takže Rei," zahájí učitel hodinu, už mě to ani nepřekvapí a jen je pozoruji. Mě vyvolá jako posledního a začne mi dávat vzorečky. Naštěstí si rychle vzpomenu na doučování a podaří se mi vypočítat všechno správně. Učitel mě spokojeně pošle sednout s jedničkou. Posadím se k Reiovi a sklidím další spokojený úsměv, pak si jen píšeme další příklady, zatímco, učitel zkouší ostatní.
"Příští hodinu je biologie," protáhne se spokojeně Rei.
"Bezva snad to bude zajímavější, vzorce mě moc neberou," zapřeji si.
"Pozoruji. Hlavně dávej pozor, prakticky nás učí, kam zasáhnou protivníka, abychom ho ochromili, vyřadili z boje a nijak mu neublížily," vysvětluje mi Rei při cestě do učebny.
"To se hodí," souhlasím.
"Jo hodí, teď by mělo přijít na řadu břicho," popíchne mě zlomyslně. Zamračím se na něj a sednu si k jeho kamarádovi. Rei si sedne za nás.
Po zvonění přijde učitel a letem vyzkouší pár žáků a začne probírat nejúčinnější údery a především břicho. Sleduji výklad a ne zrovna nadšeně si vybavuji nedávnou bolest.
"Nejjednodušší a jedinou obranou je posílit břišní svaly, jinak proti tomuto úderu nemáte šanci.
"U Reie by nepomohlo, ani kdybych to břicho měl z kamene," procedím tiše mezi zuby.
"Nepraštil jsem tě tak moc," namítne šeptem Rei.
"No právě," zamračím se na něj.
"Však to zvládneme," mrkne na mě. Zarazím se a nevím, jak na takovou změnu reagovat, tak jen kývnu a věnuji se výkladu.
"A teď malá ukázka dokonale vypracovaného břicha, Rei," zavolá si k sobě učitel a nasadí si silnou rukavici. Uslyším Reie zastenat a jde dopředu.
"Ta jeho dokonalost mi začíná lézt na nervy," zabručím a nespouštím oči z Reie.
"Neboj, tohle nezvládne ani on. Sice to ustojí, ale jen zázrakem, v té rukavici jsou všity plíšky," ušklíbne se Rizu, čert ví.
"Plíšky? Není to nebezpečný?" vytřeštím na něj oči.
"Je, ale předtím tam měl železo, tohle je přece jen lepší," pokrčí rameny. Zděšeně se obrátím v čas, abych viděl jak Reiovi, jen tak mimochodem, vrazí pěst do břicha. Rei to sice ustojí, ale ztěží i na tu dálku vidím, jak se mu tvář zkřiví bolestí.
 

43 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Yoite Yoite | Web | 27. srpna 2010 v 17:35 | Reagovat

Zabít učitele!!!!!! >.<

2 Teressa Teressa | 27. srpna 2010 v 18:44 | Reagovat

uff kam sa na nich hrabu nasi profaci...paradny diel=) uz sa neviem dockat pokracovania=) rychlo prosiim=)

3 Lachim Lachim | 27. srpna 2010 v 21:09 | Reagovat

Ten učtel je cvok. Nádherný díl.

4 lili lili | 27. srpna 2010 v 21:39 | Reagovat

pani O.o" ten rei snad fakt není člověk ale ten učitel to trochu přehání  O.o" XD

5 Haku Haku | 27. srpna 2010 v 21:44 | Reagovat

A ten ucitel je normalny?

6 Zulík Zulík | 28. srpna 2010 v 12:34 | Reagovat

SMRT BOLESTIVAAAAAAA

7 anneanne anneanne | 28. srpna 2010 v 13:10 | Reagovat

Praštit učitele ,ale o patro níž.A to ať ustojí.

8 Sakura Jaganshi Sakura Jaganshi | E-mail | Web | 28. srpna 2010 v 15:37 | Reagovat

Ten učitel neni normoš ne?Zabít!Jinak peknej díl^^

9 Nade Nade | 28. srpna 2010 v 16:47 | Reagovat

Učitel je sadista! Rukavice s plíšky, jo? Když na to nemá vlastní silou, ať to nedělá!
Teď by mu měl jednu vrazit Rei, aby to bylo spravedlivé. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama