Kapitola 1 2

10. září 2010 v 18:20 | Yoite |  Ways of Fate
 O něco delší kapča =)


 Yoite





♦ Juri ♦

Jared se zvedne od stolu jako první.
"Omluvte nás. Juri, zítra ano?" podívá se bratr na mě. kývnu a Jared s Alexem opustí kuchyň. Ricky se na mě koukne, ale nevyptává se. Rodiče dojí a s přáním dobré noci odejdou z kuchyně.
"Jared má službu, ale Alex se dožaduje pozornosti tak to udělám já a Jared bude mít dvě služby po sobě." Vysvětlím Rickymu.
"Aha." Přikývne. "Pomůžu ti."
"Díky budu rád." Usměji se a těstoviny přesypu do menší misky, kterou zadělám potravinovou fólií.
"Zítra budou šunkofleky." Informuji ho a strčím to do lednice. Pak začnu umývat nádobí. Ricky si hned stoupne ke mně a utírá. Ještě se tu nevyzná, tak mu ukážu kam co patří. Za chvíli máme hotovo.
"A hurá do sprchy, jsem utahaný jak kotě." Spokojeně se protáhnu. Ricky se kouzelně usměje a vezme mě za ruku. Stisknu ji a vedu ho do pokoje.
"Kde máš pyžamo?" optám se.
"Tady." Přeběhne Ricky ke skříňce a vytáhne složené oblečení. Počkám až přejde ke mně a pak mu ukážu kde je koupelna.
"Jen se prosím tě nesnaž utopit, nebo se mám okoupat s tebou?" znervózním, u kluka který vyrostl jako on se dá jen těžko předpokládat, kdy mu přeskočí a pokusí se třeba zabít. I když Ricky vypadá jako vyrovnaný klidný typ. Nicméně jistý si u něj nemůžu být ničím.
"Kdybych se chtěl utopit, neudělám to tady." Usměje se na mě a zajde do koupelny. Takže přece jen se od sebevražedných myšlenek neoprostil. Lítostivě se za ním podívám a jdu zpátky do pokoje, kde si rozestelu a najdu knihu o pavoucích. Třeba se jich pak přestane bát. Vylezu k němu do postele a knihu mu tam položím. Ricky je za chvíli zpátky.
"Nahoře máš knížku o pavoucích, jak jsem slíbil." Usměji se a vytratím se do koupelny.

♦ Ricky ♦

Vylezu si nahoru na svou postel a začnu si prohlížet knížku položenou na polštáři. Jde o publikaci různých druhů pavouků a jejich chování, nemocí a podobně. Po chvíli mi z pohledy na ty nohaté potvory začne běhat mráz po zádech, tak ji schovám pod kraj polštáře, aby se nezmačkala. Budu si ji muset doprohlížet postupně. Je mi jasné, že si na ně budu muset zvyknout, ale zatím mám co dělat, abych od sebe neodhodil i tu nebohou knihu.
Stočím se na posteli a zavřu oči. Po chvilce uslyším klapnout dveře a známé kroky přecházející k posteli. Chvilku na to mi Juri přitáhne přikrývku až po krk. Asi si myslí, že spím. Napadne mě nechat ho při tom a jen pár sekund na to ucítím lehký dotek jeho rtů na svých. Je to nádherný pocit. Nic takového jsem ještě nezažil. Nikdo se mi nemůže divit, že mám tendenci se na něj upínat. Být s ním na každém kroku a držet se ho jako bychom byli nějaká zamilovaná dvojice… a nejsme? Vlastně ani nevím…
Juri se zase odtáhne a lehce si na postel pode mnou, pak jen vnímám, že zhasnul lampičku. Je už ticho, tak se nechám unést spánkem.

♦ Juri ♦

Vprostřed noci mě vzbudí křik. Ricky. Vyskočím a švihnu se o postel. Nevšímám si toho a vylezu za ním, kde ho začnu budit z nějaké noční můry. Křičí a hází sebou, jen co se probere zůstane na mě zadýchaně zírat a třese se po celém těle. Přitisknu ho k sobě.
"Nechceš radši spát dole?" zeptám se tiše. Schoulí se ke mně a vyděšeně mi tiskne ramena. Místo odpovědi jen nepatrně přikývne.
"Na chvilku mě pusť ano?" zašeptám. Zachvěje se a odtáhne se ode mě až na kraj.
"Promiň." Šeptá a opakuje to stále dokola. Posunu ho tak, abych ho bezpečně zvedl z postele a sejdu dolů, pak ho vezmu do náruče a položím ho do své. Lehnu si k němu a znovu ho zkusím uklidnit.
"Nic se nestalo, o čem se ti zdálo?" zeptám se a přikryji nás. Rukou ho obejmu kolem pasu. Nejradši bych ho ochránil před celým světem, ale zatím mi to stále nechce dovolit. I teď jen zavrtí hlavou a stulí se ke mně. Už se nevyptávám. Stejně by mi neodpověděl. Vezmu ho do náruče a Rickyho ruce mě hned obejmou. Schová se ke mně, ale znovu už neusne. Vím, že se u mě cítí v bezpečí, ale nevím před čím ho vlastně mám chránit. Hladím ho konejšivě po zádech a sám unaveně usnu už po necelé půl hodině.

♦ Ricky ♦

Schovaný v Juriho náruči se donutím zklidnit dech, aby to vypadalo, že spím. Nechci ho obtěžovat víc, než musím. Nedokážu usnout. Ne po tak příšerně živé noční můře. Jak jinak než zopakování hrůzy z mého dětství.
V pokoji se objeví Tina a lehne si na mě. Hladím ji a čekám až do rána, kdy se Juri probudí. Ten se vzbudí krátce po čtvrté.
"Tys už nespal?" zeptá se. Zavrtím hlavou.
"Jsi vzhůru nějak brzo." Usměji se. Trochu mě mrzí že jsem jeho spící obličej nemohl pozorovat ještě dýl.
"Musíme se postarat o zvířectvo. Všichni tak vstáváme, než táta v osm otevře musí být všechno hotovo." Vysvětlí mi.
"Aha, tak dobře. Můžu pomoct?" nabídnu se.
"Jasně, že ano." Usměje se a vstane. Taky vstanu a převleču se.
"Vezmi si něco starého." Poradí mi Juri.
"Dobře." Vytáhnu staré oblečení a převleču se. Juri mě pak zavede do přípravny a začne chystat krmivo zvířatům, mě ukáže jak to mám dělat. Sleduji jak mi to vysvětluje a učím se. Příště už si to zapamatuji.
Juri zrovna rozdělává krmivo, když přijde Jared a začne nám pomáhat.
"Juri jsi na řadě s dojením." Oznámí mu. Zvědavě se na Juriho zadívám. To tu mají i krávy?
"Ukážu ti to." Usměje se a vytáhne plechový kbelík. Pak zamíří ke stodole, kde jsou i krávy, dá vedle jedné stoličku a začne dojit. Já jen sleduji jak mu to jde.
"Počkám až skončí a pomůžu mu odtáhnout mléko. Juri ho nalije do velkých konví, které strčí do ledničky a trochu mi odlije do sklenice.
"Díky." Vezmu si ji a napiji se. Přitom na něj koukám přes okraj. Je moc dobré, to se musí nechat. Juri se tváří klidně, zbytek mléka rozlije kočkám do misek a postaví na obvyklé místo, když už je tam, tak všem vymění vodu a nasype krmení i psům, pak znovu zamíří do stodoly a vezme si tentokrát vidle. Vypadá příliš zabraný do práce, tak ho nijak nevyrušuji. Chvíli se na něj jen dívám z okna a nakonec usoudím, že bych mu nejspíš zavazel, tak zmiznu z domu a jdu se rozhlédnout po okolí.
Cestou se ke mně připojí jeden z Juriho vlků a běží poblíž. Pousměji se na něj a zajdu do lesa. Vlk bedlivě sleduje okolí a nepouští se daleko ode mě. jdu pořád dál, aniž bych plánoval se zastavit. Až po pár hodinách zastavím u širokého stromu a schoulím se k němu. Už mě docela bolí nohy a jsem celkem unavený. Je tady úplně jiné ticho a prázdno, než jaké jsem doposud poznal.
Vlk se stočí u mě a přátelsky do mě drcne. Asi abych nezapomněl, že tu nejsem sám. Usměji se a váhavě ho pohladím, přece jen je to divoké zvíře. Nejsem si jistý, jestli nekousne. K mé radosti se nechá hladit a po chvíli zpozorní a vstane, pak se vyčkávavě podívá na mě. Vím o co mu jde, chce se vrátit, ale mě se zpátky nechce. Nejsem zvyklý na prostředí jaké je tady, na tak přátelské a milé lidi, kteří nemají zájem mi ubližovat. Nevím jak na to reagovat. Jak se k nim chovat, nebo co od nich vlastně čekat?
Vlk je evidentně jiného názoru než, já, protože mě začne tahat za rukáv. Vstanu a čekám kam chce jít, i když to tuším. Vlk se rozběhne směrem domů a znovu se pro mě vrátí. Asi přece jen budu muset jít. Nakonec už mi začíná chybět Juriho pozornost, pokud tedy ještě pořád nebude zabraný do práce. Rozběhnu se za ním a nechám se zavést domů. Zpátky je cesta mnohem kratší. Podezírám vlka, že mě vzal zkratkou.
Vlk mě dovede domů a tam mě hned chytne do náruče Juri. Kdyby jen tušil, jak je mi to příjemné. Usměji se a přitisknu se k němu.
"Kde jsi byl? Měl jsem o tebe strach." Zeptá se.
"Nechtěl jsem ti překážet." Vysvětlím.
"Nepřekážíš, jen při práci nevnímám nic kolem sebe, předpokládal jsem, že jdeš za mnou." Vysvětluje mi, když najednou se kolem nás prožene Jared s děsem v očích.
"Alex." Odtuším.
"Jo, hodně se pořezal." Kouká Juri někam za mé záda.
"Proč se tak moc chce zabít?" zeptám se. Vím, že byl kdysi ve stejném sirotčinci jako já, ale stejně…
"To nevím, s nikým nemluví. Tedy ještě jsme ho neslyšeli mluvit. Kromě Jareda, ale ten o tom odmítá mluvit. Znám jen něco z jeho minulosti a není moc pěkná." Odpoví Juri.
"To mě nijak nepřekvapuje." Odvětím a už se nevyptávám.
"Z toho co zjistili lékaři, ho nejspíš znásilňovali." Dodá Juri tiše. Ztuhnu, tohle je opravdu hnusný zážitek, se kterým se dá těžko vyrovnat, pokud vůbec.
"Dojdu mu pro obvaz." Odtáhnu se od Juriho a letmo se otočím na pořezaného Alexe. Pak hned začnu hledat lékárničku. Juri mi ji podá.
"Dík." Pousměji se a donesu ji Jardovi.
"Díky." Usměje se Jared smutně a začne Alexe ošetřovat.
"Řekni kdybys potřeboval pomoc." Nabídnu mu.
"Nenechá na sebe sáhnout nikoho." Odpoví mi tiše. Každopádně Alex v tom sirotčinci nemohl být dlouho, to bych si ho pamatoval. Tohle mu museli udělat až v nějaké adoptivní rodině.
"Myslel jsem si to." Ujistím ho. Jared ošetří poslední ranku a přitiskne Alexe k sobě.
"Půjdu s ním do pokoje ano? Zvládnete to tu?" zeptá se.
"Jistě." Odpovím. Jared se děkovně usměje a s Alexem v náruči odejde do pokoje. Smutně se za nimi dívám. Mrzí mě, že nemůžu pomoct. Ze zamyšlení mě vytrhnou až známé paže, objímající mě kolem ramen. Záhy si mě Juri přitiskne k sobě.
"Pojď, doděláme to ano?" řekne. Přikývnu a usměji se na něj.
"Jo, co je na řadě?" zeptám se.
"Krmení." Odpoví a vede mě do stájí. Jdu u něj a nechám se vést.
"Kolik je Alexovi?" napadne mě.
"Kolem čtrnácti tuším. Nikde se nenašel jeho rodný list." Řekne. Klasické pro děti z tamtoho sirotčince.
"Takže se z toho nedostal ani po sedmi letech." Konstatuji zamyšleně.
"Napůl ano, tohle neudělal asi čtyři měsíce, nechápu proč teď. Nejdříve se vždycky jde podívat, kde je." Přemýšlí Juri.
"Zvláštní, ale moc tomu nerozumím." Utrousím.
"To nejsi sám, Alex je zvláštní, vyžaduje aby se s ním Jared miloval i když by k tomu měl mít logicky odpor." Povzdechne si brunet vedle mě.
"To je fakt divný, ale lidská mysl je různá. Na tohle asi nepřijdeme." Pokrčím rameny.
"Taky mám ten pocit." Souhlasí.
"Ale já bych na jeho místě jednal stejně." Zamyšleně zavrtím hlavou, abych z ní smazal představu situace z Alexova pohledu.
"No nic, tak ukaž jak se to dělá." Nakouknu Jurimu přes rameno, kolik jim dává krmení. Začne mi to vysvětlovat a ukazovat. Dávám pozor a zapamatovávám si co můžu, je toho dost, ale věřím si, že to zvládnu.

 

30 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Akyra Akyra | 10. září 2010 v 18:34 | Reagovat

Nádhera:) je mi alexe líto a ůbec všech, co byli v tom domově, musel to být hnus, ale nakonec jsou skoro všici v pořádku:)

2 Lachim Lachim | 10. září 2010 v 19:02 | Reagovat

Nádhera. Doufám, že se z toho Alex dostane.

3 Mily Mily | 10. září 2010 v 19:10 | Reagovat

Tuhle povídku miluju! Líbí se mi jak se vyvíjí vztah mezi Rickym a Jurim, pěkně pomaloučku, polehoučku (ale doufám, že zas tak pomalu to nebude). Alexe je mi líto. Pokračuj prosím dál. Máš ve mě velkýho fanouška!

4 Akyra Akyra | 10. září 2010 v 22:50 | Reagovat

Jen tak zkouším:)

5 Luchia-san Luchia-san | 10. září 2010 v 23:31 | Reagovat

ohayo mina, srry jestli nějak otravuju, ale mohla bych tě požádat, jestli bys mi na mail neposlala ten obrázek ze záhlaví (fňuk) .... asi sem se zamilovala!
ONEGAi??!!
mail: lsimonidesova@gmail.com
ARIGATOOOO :)

6 Clowers.K Clowers.K | 11. září 2010 v 8:51 | Reagovat

Děkuji za nopvou kapitolku :) S tím Alexem, no chudáček.

7 Avi Avi | 11. září 2010 v 17:30 | Reagovat

Chudinka Alex...:-( no snad se z toho s Jareovou pomocí nakonec dostane....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama