Kapitola 13

17. září 2010 v 22:59 | Yoite |  Ways of Fate
Extra dlouhá kapitola =)
Vypadá to že budu přidávat každý pátek. Výjmečně možná i dřív, ale jinak tohle bude páteční povídka =D a jsme skoro v půlce =)
abyste neřekli, že jsem na vás tak moc zlá, tak jsem to schválně neutla v té nemilé části která vás čeká příště =P


Yoite






♦ Juri ♦

Spolu s Rickym dokrmím poslední zvířectvo a zamířím do ošetřovny, kde se už otáčí táta. Hned mu začnu pomáhat. Ricky nás většinou sleduje a kde je třeba, tam pomůže. Učí se rychle.
"Díky Ricky, zvládli jsme to v kratším čase, než normálně, teď se půjdeme osprchovat a do snídaně máme volno." Otočím se na černovláska, který se na mě kouzelně usměje.
"Není zač." odvětí a jde se mnou do pokoje. Chodbou se nesou tiché vzdechy. Nevšímám si toho.
"Půjdeš první?" zeptám se a počkám až přikývne. Pak si vezme věci a jde do koupelny. Já zatím zajdu do knihovny a začnu hledat knihu o chovu domácích zvířat. Vrátím se s ní na pokoj a Ricky přijde chvilku po mě. vyleze si nahoru na postel, kde vytáhne knížku o pavoucích a s viditelným mrazením v zádech si ji začne prohlížet.
"Kdybys toho měl dost, tak tu máš chov domácích zvířat." Podám mi knihu. S díky si ji vezme a já se zajdu osprchovat. Rychle se zas vrátím do pokoje. Ricky si zkontroluje pohledem, že jsem to já a pak si dál čte.
"Kdyby tě to přestalo bavit, mám tu pár mang." Poznamenám a jednu si vezmu.
"Přečtu si to. Bude se to hodit." Mrkne.
"Dobře." Usměji se a svalím se na postel, za chvíli usnu.

♦ Ricky ♦

Dočtu pár kapitol a mrknu se na postel pode mnou. Juri spí a vypadá přitom tak sladce, jak jen může nádherný kluk vypadat. Usměji se a hladce se přehoupnu na postel za ním. Lehnu si tam aniž bych ho vzbudil a dál si čtu. Juri stále nevypadá na to, že by se chtěl probudit, napadne mě přikrýt ho, aby mu nebyla zima, což hned taky provedu. Juri něco vděčně zamumlá a spí dál. Neodolám a pohladím ho po tváři. Zůstanu u něj a nechám ho spát.
V sedm někdo zaklepe. Vstanu a jdu otevřít. Na chodbě stojí Jared a jednou rukou objímá spokojeného Alexe.
"Máma už zvonila k snídani." Oznámí mi. Kouknu se lítostivě na Juriho.
"Nechci ho budit, večer kvůli mně musel vstávat." Přiznám nerozhodně. Jared vejde do pokoje a přiloží Jurimu ruku na čelo. To bych snad poznal, kdyby měl horečku ne?
"Vypadá to, že si potřebuje jen odpočinout. Ty se pojď najíst." Řekne Jared. Kývnu a jdu s ním.
"Kde je Juri?" zeptá se nás jejich máma.
"Spí." Odpoví Jared klidně. Jsem potichu a nedovolím si nic, co by se mi zdálo oprsklé i kdyby se to týkalo jen toho, kdy zasednout ke stolu. Za takové hlouposti jsem už nejednou bolestivě zaplatil. Nehodlám se nechat při ničem nachytat. I když vím, že kdyby mi opravdu chtěli ublížit, pak si důvod najdou. Ale proč je zbytečně provokovat že?
Juriho mámě se ten neklid moc nelíbí, ale nechá to být a radši oddělá porci snídaně Jurimu. Já se zatím snažím nedělat žádné chyby, radši nemluvím a přesvědčivě se usmívám, abych na sobě nedal znát ani ten neklid, který znepokojil Juriho mamku.
"Nic proti, ale mám dojem, že tu sedí hadrová panenka a ne člověk." Zamračí se žena. Vzhlédnu k ní.
"Omlouvám se." Řeknu a rychle přemýšlím, co dělat jinak, ale nic mě nenapadá.
"Chovej se naprosto normálně a hlavně se neomlouvej." Poradí mu Jared.
"Chovám se normálně." Přikrčím se a přemýšlím, kde jsem udělal chybu. Jak je to vůbec normálně? Jak bych se měl chovat? Momentálně jsem jen dokonale zmatený.
"Nikde jsi neudělal chybu. Nás stresuje, že se snažíš být perfektní." Zkusí mi to Jared vysvětlit po lopatě. Zase mi čte myšlenky.
"Já to jinak neumím, ale pokusím se." Slíbím. Rozkazy většinou plnit umím. Za každou cenu se zlepším i v tomhle. Aby mi neměli co vyčítat.
"Naprosto špatně." Ozve se za mnou Juri a vezme si housku, přitom zavadí o hrnek a rozlije horký čaj. S klidem to utře a vezme si další. Za tohle by mi urazili ruce a pak mě přiskřípli pod stolem. Zadívám se na Juriho a v očích se mu musí objevit aspoň záchvěv paniky, protože opravdu nemám nejmenší tušení jak se zachovat…
"Omluvte mě." zamumlám a rychle zmiznu. Vůbec nevím, co bych měl dělat abych vyhověl jim a zároveň neporušil nic z toho, co do mě hustili bývalí adoptivní rodiče. Neuteču daleko, když se kolem mě obtočí Juriho ruce.
"To co ti říkali předtím s klidem zapomeň, jsou to blbiny." Zamumlá. Otočím se na něj a přitisknu se k němu.
"To nejde… nemůžu." Špitnu. Je to jako s ohněm. Jak se jednou naučíte že pálí, tak vám ten reflex zůstane a podruhé do něj ruku strčit nechcete.
"Můžeš a já ti pomůžu." Usměje se Juri.
"Co když to nezvládnu? Vykopneš mě na nejbližší vlak?" zadívám se na něj se strachem v očích. Mám to tady rád. Mám rád jeho a nechci přijít o další možnost mít rodinu. Zvlášť tuhle, která je na mě o tolik jiná.
"Jasně, že ne. Patříš sem jako my všichni a budeš tu vítán tak dlouho, dokud budeš chtít." Usmívá se na mě Juri a jeho úsměv a hřejivá náruč mě nakonec dostatečně uklidní. Pousměji se, je zvláštní, jak na mě dokáže někdo takhle zapůsobit. Ale Juri není jen tak někdo. Ne pro mě.
"Pojď to dojíst, mám hlad." Zavrní mi do ucha. Usměji se a vrátím se s ním dovnitř.

♦ Juri ♦

Posadím Rickyho na židli a začnu si mazat housku máslem.
"Kde je ta marmeláda?" koukám na stůl.
"Smůla, utekla ti." Konstatuje bratr. Ricky se jen uchichtne a dojídá svoji snídani.
"Jarede okamžitě ji sem dej!" zaječím na bratra naštvaně.
"Smůla, zvracet se mi nechce." Opáčí. Já mu dám smůla. Pacholkovi. A Ricky se vedle mě ještě tiše pochichtává, moc pěkné.
"Udělám z tebe osm do školky." Vyhrožuji.
"Jo? A jak se o mě budeš starat?" zeptá se zvědavě. Rickymu přitom málem zaskočí.
"Normálně, strčím tě do klece jestli mi okamžitě nevrátíš tu marmeládu!" vztekám se.
"Ale prosím tě, přece ti nemůžu zabrat tvé bydliště." Vykulí na mě Jared oči.
"Nevěděl jsem, že si schopný mazat si bratrovi zvratky na rohlík." Poznamená pro změnu Ricky a Jared vyprskne smíchy. Ten mi teda pomohl.
"Když já na ni měl chuť. Udělám z něj plácačku na mouchy." Vyhrožuji a rozhlížím se co bych si dal na housku. Ricky se uchichtne a podá mi svůj rohlík s marmeládou, který si ještě nevzal. Rozpůlím ho a půlku mu vrátím.
"Děkuji." Dám mu pusu na tvář a sleduji jak se mu po tváři rozlil úsměv. Takhle ho vidím nejradši.
"Nemáš zač." řekne.
"Mám." Pousměji se a vypláznu jazyk na Jareda. Ricky zatím pobaveně zavrtí hlavou a usrkává čaje. Nebude tak těžké ho odnaučit to strojené chování. Nakonec to ani nemá v povaze. Vypadá to u něj divně.
Sním rohlík a na housku si dám paštiku. Půlku ulomím a dám ji Rickymu, který si ji s díky vezme. Vezmu s kus jablka, ale než se do něj stačím zakousnout, k překvapení všech mi ji vezme Alex.
"Proč mi všichni všechno berou?" zahudruji dobrosrdečně a vezmu si další.
"Asi si špatně vybíráš." Nadhodí Ricky.
"To určitě ne." Odporuji mu.
"Ne, jen podle toho, na co mají chuť ostatní." Namítne.
"Ale já na to mám chuť také." Bráním se.
"Tak to máš problém." Pokrčí Ricky rameny. Jen se na něho nevěřícně podívám. Vypadá to, že mám zpátky toho drzého kluka, který mi ještě před pár týdny lezl do postele v botách.
"Nekoukej tak a jak dojíš, jdi natrhat hrušky. Už jsou zralé." Setře mě máma. Ricky mě zatím pobaveně pozoruje.
"Pomůžu ti." Dá mi Ricky pusu na tvář a zatím se pustí do nádobí.
"Ty jsi má záchrana." Začnu mu pomáhat. Černovlásek jen zavrtí hlavou a domyje poslední kousky. Douklízím to a vezmu obrovský koš.
"Tak pojď." Usměji se na něj. Pak ho dovedu do sadu, kde je alej ovocných stromů a vinohrádek.
"Za chvíli budou zralé i hrozny." Konstatuji.
"Bezva, teď máme jít na hrušky že?" ujistí se Ricky a během chvilky je na stromě.
"Nejsi ty převlečená veverka?" vylezu i s košem na strom, kde ho zaklíním mezi silné větve.
"Jak jsi to poznal?" zazubí se a začne sbírat.
"Jednoduše, takhle neleze ani ona." Uculím se a pomáhám mu trhat. Očešeme celý strom a koš je plný.

♦ Ricky ♦

Juri začne slézat a obratně posunuje koš pod sebou. Je vidět, že to nedělá poprvé. Dole ho hned převezme Jared. Juri seskočí na zem.
"Tak pojď dolů." Zavolá na mě. seskočím po větvích a rovnou na něj. Chytne mě a dá mi pusu. Usměji se a vezmu ho za ruku.
"Bude trochu problém, koš máme plný a takových stromů je tu skoro tucet." Povzdechne si.
"Tak sem doneseme všechny koše co jsou doma ať se pořád nemusíme vracet a budeme to odnášet po víc najednou." Navrhnu.
"Spíš by to chtělo něco většího. Jdeme pro koše, doufám, že máma ví co s tím." Řekne.
"Prodávat to na trhu, nebo uspořádat hruškový hody pro tři města. Nic jiného mě nenapadá." Zauvažuji. Juri se uchichtne a dotáhne koš na dvorek. Tam už čeká máma a dav lidí, kteří hned začnou kupovat.
"Budeme mít co dělat." Pousměje se Juri a jde pro koše. Počkám na něj na dvorku a pak mu s nimi pomůžu zpátky do sadu.
"To než otrháme." Povzdechne se Juri a začne se drápat na strom.
"Neboj to půjde." Usměji se a vyšplhám na vedlejší strom, abychom to měli rychleji. Přijde nám pomoct i otec a Jared přebírá plné koše, které odnáší na dvůr, Alex se drží za ním.
Trhám a občas nervózně sleduji Jareda s Alexem, když se nedívají. Mám nakročené skončit podobně závislý na Jurim. Taky bez něj nechci udělat ani krok.
"Tobě to nehrozí, na to jsi moc samostatný, i když teď to tak vypadá, protože nevíš čemu věřit." Odpoví mi Jared na nevyřčené myšlenky.
"Ta tvoje schopnost je děsná." Poznamenám mírně vyčítavě.
"Ale díky." Dodám.
"Ale někdy pořádně potřebná." Culí se Jared.
"Alexe k tomuhle donutili už jako dítě, nedokáže žít jinak." Vysvětlí. Tušil jsem to.
"A já jsem zas od mala sám a teď nevím co dělat. Ani v děcáku se mezi sebou nikdo nesměl bavit. Tvrdě to trestali." Řeknu. Ani nevím proč vlastně. Stejně se to vždycky porušovalo. No… já to vždycky porušoval.
"Nech tomu volný průběh. Co dělat víš, jen máš z toho strach." Otočí se Jared po Alexovi, který zkoumá černé bobule a odběhne k němu. Dám se znovu do sbírání a pohledem kontroluji, jestli si Alex něco neudělal, nebo ty bobule nesnědl.
Jared mu vezme bobule z ruky a dá jasně najevo nesouhlas. Pak popadne plný koš a naznačí Alexovi, že půjdou. Alex za ním jde jako štěně. Z druhého stromu, kde je Juriho otec se ozve povzdech. Zadívám se tam, ale přes větve na něj nevidím. Radši se rozhodnu udělat všechno možné, aby se mnou Juri neměl víc starostí, než už má.
"Myslím, že kdyby věděl na co myslíš, tak by tě přehnul přes koleno." Ozve se pobaveně Jared, který se zrovna vrátil. Už jsem říkal, jak moc mi jeho moc leze na nervy?
"Myslím, že bys neměl tolik myslet na to co já si myslím a co si myslíš, že si on o tom bude myslet." Řeknu a Jared se rozesměje. Naproti tomu Alex hodí do koruny stromů nenávistný pohled. Nepochybuji, že patřil mě. ne že bych na tohle nebyl zvyklý.
"Neboj já ti ho nesežeru. Líbí se mi někdo jiný." Ujistím ho a podám jim dolů plný koš. Jared si vezme koš a starostlivě se podívá na Alexe, pak s ním vykročí na dvůr. Vezmu prázdný koš a přejdu na další strom.

♦ Juri ♦

Všimnu si konverzace mezi Jaredem, Rickym a Alexem a seskočím na zem. Vezmu koš zaklíněný na nejnižší větvi a pak vyšplhám za Rickym.
"Co se dělo?" zeptám se pátravě.
"Četl mi myšlenky, jinak nic." Odvětí černovlásek.
"Myslím Alexe." Řeknu.
"Nesnáší mě." oznámí mi celkem klidně, jako by to byla běžná zpráva.
"Nikdy s ním nebuď o samotě jasné? Má větší sílu, než se může zdát a je chytřejší, než se zdá." Upozorním ho.
"Dobře." Přikývne trochu zaskočeně. Ani si neuvědomuje nebezpečí, kterému by se tak vystavil. Pohladím ho a slezu, pak vylezu na protější strom a dám se znovu do práce.
 

28 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Casion Casion | Web | 17. září 2010 v 23:07 | Reagovat

jj wyzerá to na weľmi pútawý príbeh...

2 Akyra Akyra | 17. září 2010 v 23:14 | Reagovat

Nádherná kapitolka:) zdá se, že Rick si tam zvyká dobře a to je moc fajn:) už se těším na další

3 Lachim Lachim | 18. září 2010 v 7:04 | Reagovat

Nádhera. Jen doufám, že Alex Ricka nezaškrtí.

4 Teressa Teressa | 18. září 2010 v 15:26 | Reagovat

super diel=) preco ma ale neprekvapuje ze ma nejaku moc aj alex=) uz sa neviem dockat pokracovania=) rychlo prosiiim=)

5 Haku Haku | 18. září 2010 v 18:03 | Reagovat

Zacinam sa o Ricka bat....co je s tym Alexom????

6 Yoite Yoite | Web | 21. září 2010 v 0:02 | Reagovat

zkouším jestli jdou odeslat komenty =)

7 lili lili | 26. září 2010 v 1:45 | Reagovat

O.o" alex versus rick eto to bude zajmaví XDD

8 hing hing | Web | 8. září 2016 v 0:17 | Reagovat

pujcka od 18 let :-!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama