Kapitola 14

22. září 2010 v 15:47 | Yoite |  Ways of Fate

Delší kapitolka =) měla jsem chvilku včas takže tady to máte =)

Yoite






♦ Juri ♦

V klidu trhám, když za sebou najednou zaslechnu praskání větviček a pak náraz něčeho o zem. Zatrne ve mně. Rickymu musela podjet noha. Seskočím na zem a doběhnu k němu.
"Ricky?" promluvím na černovláska.
"Nic mi není." Usměje se a začne se sbírat na nohy. Nevypadá to na nic. Zatlačím ho na zem a začnu mu prohmatávat celé tělo.
"Klid, vážně mi nic není." Nadzvedne se na rukách a políbí mě.
"Jistě miláčku." Zamumlám a vrátím mu polibek. Pak mu začnu prohmatávat nohy.
"Jednomu nic nebylo a druhý den zemřel na vnitřní krvácení." Poučím ho. Ricky jen protočí oči.
"Já asi umřu z tebe. Narazil jsem si loket, ale jsem v pořádku. až budu mít vnitřní krvácení, dám ti vědět, než se začnu rozkládat." Slíbí. Kousnu se do rtu, abych se nerozesmál a začnu mu prohmatávat loket. Ricky se ušklíbne, ale má ho jen naražený. Kromě pár škrábanců mu nic není.
"Budeš tam mít modřinu. Kolik prstů vidíš?" vztyčím před jeho očima tři prsty.
"Tři až čtyři. Víš, že se má zkoušet bez toho, abys tam ten jeden pořád přidával, že?" ujistí se.
"Jedeme do nemocnice. Asi máš otřes mozku. Žádný prst jsem nepřidával." Vezmu ho do náruče. A pak že mu nic není. Trdlo.
"Ne na to zapomeň. Jsem úplně v pořádku, nic s mozkem nemám." Začne sebou vrtět, aby se dostal nohama na zem. No jo, skoro jsem zapomněl na jeho panický odpor k doktorům. Použiji na něj svou schopnost svazování a mezitím seskočí z vedlejšího stromu táta a doběhne pro klíčky od auta.
"Pusť mě já tam nechci, nic mi není." Žadoní černovlásek, ale nedám se obměkčit.
"Může to být něco vážnějšího, neblbni." Snažím se mu domluvit.
"Ne já nechci, nic to není." Panikaří. Nevšímám si toho. Nasednu s ním do auta a otec nastartuje.
"Zůstanu s tebou, neboj se." Hladím ho a zkouším uklidnit. Neměl by se teď vůbec stresovat. Ale nevypadá to, že bych s tím něco mohl dělat. K doktorovi musí, tohle není legrace. Nakonec se mi ho podaří uklidnit v náruči aspoň natolik, že přestane křičet.
Před nemocnicí vystoupím a odnesu ho dovnitř. Jdu přímo k přepážce. Sestra se mě hned začne vyptávat co máme za problém, aby nás nasměrovala na příslušné oddělení.
"Ricky spadnul ze stromu. Má naražený loket a mám podezření na otřes mozku. Viděl mírně rozostřeně." Řeknu. Sestra nám hned řekne kam máme jít a ke komu.
O chvíli později už vcházíme do ordinace, kde povím doktorovi to samé co sestře.
"Položte ho sem, prohlédnu ho." Ukáže doktor na postel a Ricky sebou začne cukat a vrtět hlavou, že nechce. Kdoví proč u doktora nikdy neřekne ani slovo.
"Můžu u něj zůstat?" zeptám se.
"Pokud to pomůže." Souhlasí doktor a už vytahuje injekci na zklidnění. Chápu, že mu nemůže udělat pořádné vyšetření, když sebou černovlásek takhle neklidně mele.
"To bych nedělal." Zarazím doktora přátelsky a vezmu Rickyho za ruku. Stiskne mi ji a přestane se cukat. Musela mu dojít na co ta injekce byla. Místo toho jen rozechvěle hlídá každý doktorův pohyb. Nevím co za tak hroznou zkušenost s doktory má, ale nejsem si jistý, jestli to vůbec chci vědět. Už z toho co vím teď je mi jasné, že jeho život byl peklo.
"Má z doktorů strach, ještě větší z injekcí." Vysvětlím klidně.
"Tak dobře, zkusíme něco vymyslet." Zamyslí se doktor a nakonec si svleče doktorský plášť, aby měl na sobě jen běžné oblečení a zavře všechny zásuvky s pomůckami jako jehly, skalpely a podobně. Pak přejde k Rickymu a začne ho prohlížet. Držím černovláska za ruku a na papír, který leží kousek od něj s propiskou napíšu stručně jeho minulost s poznámkou, aby o tom nemluvil. Pak papír nenápadně podám doktorovi. Měl by vědět co se mu stalo, pro případ, že by chtěl pokládat otázky, které by Rickyho ještě víc rozhodily.
Doktor si papír vezme a nenápadně ho zastrčí za pacientskou kartu, aby si ho mohl přečíst. Pak jen lehce kývne, že rozumí a prohmatá Rickymu loket.
"Naražené to je a pro jistotu uděláme rentgen, ale myslím, že postačí když to nechá chvíli v klidu a nic z toho nebude." Řekne nakonec doktor a viditelně přemýšlí, jak ho donutit spolupracovat s testy na hlavu. Ricky si jen oddechne, že nemusí mít prášky a je viditelně klidnější. Přesto nevypadá, že by mu spolupráce s doktorem byla po chuti. Nakloním se k němu.
"Ricky, doktor se ti musí podívat na hlavu." Řeknu. Skousne si rty, ale nakonec doktora nechá. Ten zajede opatrně rukou do černých vlasů a za Rickyho zády ji vytáhne se šmouhami od krve, abych to viděl jen já a sestra. Pohledem mi naznačí, abych ho podržel. Nepatrně přikývnu a znehybním ho. Doktor otočí Rickyho na břicho a něco mu vykládá, aby odvedl pozornost. Mezitím mu odhrne vlasy z menší rány, kterou začne zašívat. V té chvíli sebou Ricky samozřejmě začne zase házet. Rychle mu začnu něco vykládat a nepatrně zvýším sílu svázání, aby se nemohl hnout.
Doktorovi se nakonec podaří ránu zašít a převázat.
"Držte ho v klidu, předpokládám, že tady nezůstane." Řekne.
"To rozhodně ne, dalo už tak dost práce ho sem dostat." Povzdechnu si. Doktor zatím otočí Rickyho zpátky, aby ležel normálně.
"Potřeboval bych vědět, jak fungují reflexi a paměť." Začne doktor kolem Rickyho luskat prsty. Reflexi má v pořádku, ale když se ho doktor začne ptát tak s ním Ricky odmítne mluvit.
"Paměť má v pořádku. přesně si pamatuje i své dětství a tak zkoušel jsem to v autě, ale minulost je tabu." Promluvím trochu unaveně.
"Dobře, tak to bude jen lehký otřes mozku. Pošlu vás na rentgen, pár dní zůstane v klidu, ale nemusí přímo jen ležet. Kdyby se něco zhoršilo, tak přijděte." Řekne doktor.
"Zítra jedeme ne internát. Školu máme docela daleko." Namítnu.
"Tak tam zajděte na ošetřovnu." Doporučí doktor.
"Dobře." Vezmu si papír na rentgen a odnesu tam Rickyho. Rentgen má naštěstí v pořádku, takže nás pošlou domů. S oddechnutím se rozloučím a odnesu Rickyho z nemocnice.
"Vidíš, že to nebyla taková hrůza." Řeknu.
"Ale mohla být." Obejme mě.
"Ty jsi hlupáček." Pousměji se a všimnu si táty v cukrárně. Postavím Rickyho na zem.
"Drž se mě ano?" pomalu ho vedu do cukrárny.
"Kam jdeme?" drží se mě.
"Za tátou do cukrárny, dáš si pohár?" podívám se na něj. Přikývne a usměje se. Zavedu ho dovnitř a posadím ke stolu, kde je táta. Ještě zaběhnu objednat poháry a sednu si vedle něho.
"Je to tady pěkný." Prohlíží si Ricky výzdobu.
"To ano." Rozhlédnu se po příjemně zařízené místnosti.
"Tak jak to vypadá?" ozve se táta.
"Lehký otřes mozku. Musí být v klidu." Informuji ho.

♦ Ricky ♦

"Promiňte, nechtěl jsem takhle zdržovat." Vložím se omluvně do hovoru.
"Tohle není žádné zdržování." Zamračí se Juriho táta.
"Hlavně, že jsi v relativním pořádku." dodá a já se děkovně pousměji. Ale faktem je, že je doma práce nad hlavu a všechna stojí jen proto že jsem se trochu odřel.
"Tohle ho musíme odnaučit." Pozoruje mě Juri. Nechápavě se na něj podívám.
"Provedl jsem něco?" zeptám se. Myslím samozřejmě kromě toho, za co už jsem se omlouval.
"Juri myslí to, že se za všechno omlouváš. I za to co nezpůsobíš." Vysvětlí mi jeho táta.
"Je lepší se omluvit, než… ne." Namítnu. Celoživotní zkušenost.
"Jak v kterých případech. V tomhle to bylo bezpředmětné. Díky tobě jsme se vyhnuli trhání hrušek." Zaculí se táta spokojeně. Provinile se usměji.
"Když to vidíte takhle…" řeknu.
"Nejen on. Díky tomuhle trhání mám hrušek vždycky plné zuby a provinilost si nech až něco provedeš." Usměje se Juri. Tomu se to lehko řekne, ale já už si nejsem jistý kdy jsem něco provedl a kdy ne.
"Snad to poznám." Usměji se nakonec.
"Neboj určitě. A kde mám já pohár?" kouká Juriho táta na dva objednané.
"Tak si objednej. Pusu máš. Kdybys kváknul, když jsme přišli, měl bys ho taky." Setře ho s klidem Juri. Uchichtnu se a poděkuji za svůj. Juriho táta se jen zašklebí a u procházející obsluhy si jeden objedná.
Za chvíli nám servírka donese zbývající pohár a popřeje dobrou chuť. Táta poděkuje a pustí se do poháru.
"Co kdybychom zajeli nakoupit?" navrhne.
"Dobrý nápad." Souhlasí Juri. S lžičkou v puse přikývnu. U stolu se rozproudí živá diskuze a pár holek od vedlejšího stolu začne pokukovat po Jurim. Všimnu si toho a začnu je ostražitě sledovat.
"Copak se děje?" všimne si Juri mého pohledu. Zavrtím hlavou.
"Ne nic, jen se tě tamty kozy snaží sníst pohledem." Kývnu žárlivě k holkám. Juri se podívá tím směrem a uchichtne se. To teda nevím, co je na tom směšného.
"Tak aby měli na co koukat." Obrátí k sobě Juri můj obličej a políbí mě. Po očku se přitom dívá ke stolu, kde na nás holky nevěřícně vyvalí oči. Dá mi ještě jeden polibek, jako by nestačilo, jak jsem mimo už po tom prvním a navrch mě obejme kolem pasu. Přitulím se k němu a pustím se spokojeně zpátky do poháru zatímco holky jsou buď naštvané, nebo zklamané. No jasně, komu by se Juri nelíbil, vždyť vypadá jako bůh krásy, ale jejich smůla. Protože patří mě. Jestli spolu chodíme jsem si doteď nebyl jistý, ale právě jsem se rozhodl, že ano.

♦ Juri ♦

Táta všechno pobaveně sleduje.
"Vypadá to, že jsou zklamané, ale žádná škoda." Řekne nakonec.
"Taky myslím." Neodpustí si Ricky.
"To máš absolutní pravdu." Souhlasím s ním. S tím jaký o něj mám strach a jak moc mi na něm záleží, to nemůže být jinak, než že s ním budu chodit. Nikdo ho nemůže mít radši, než já. A podle toho jak je ke mně přítulný, bych řekl, že si už i on uvědomil, že je mezi námi něco víc. Tedy snad si to uvědomil.
Ricky dojí pohár a vezme na lžičkou malinu z kraje poháru a přisune mi ji ke rtům. Sním ji a dám mu jahodu ze svého. Vezme si ji do pusy a usměje se.
"Jestli jste dojedli tak půjdeme." Ozve se táta a zaplatí. Ten teda umí zkazit chvilku.
"Dobře." Kývne Ricky a vstane. Následuji ho a vezmu ho kolem pasu. Nechci nic riskovat. Co kdyby se mu udělalo špatně a omdlel. Pomalu ho vedu ke dveřím do auta. Ricky se tam nechá odvést a nastoupí. Sednu si vedle něho a obejmu ho. Chci ho teď mít v bezpečí své náruče.
"Musím tě varovat, tohle bude nákup obřích rozměrů." Řeknu.
"Wow tak to jsem zvědavý." Schoulí se černovlásek blíž ke mně. Uchichtnu se a před obchodem vystoupím.
"Tak pojď, když budeš unavený, tak mi hned řekni." Nabádám ho, ale Ricky jen zavrtí hlavou.
"Jsem zvyklý nespat i po nemoci." Usměje se a jde za mnou. Odfrknu si a vezmu ho za ruku. Dojdu ke košíkům a vytáhnu rovnou dva. Ricky zrovna jeden vezme.
"Ten nech mě, jeden potáhne táta. Nebo ho můžeme vést spolu." zasáhnu. Přece ho nenechám tlačit těžký vozík, když je po úrazu. Táta vezme košík a zajede do obchodu. Pak začne rozkazovat třeba i přes regály co a kolik koupit. Za půl hodiny se setkáme u pokladny se dvěma vrchovatými vozy. Ricky jen nevěřícně kouká na tu spoustu věcí a po zaplacení je pomůže vyskládat do auta.
"Máme pokoj na půl měsíce." Řekne táta spokojeně. Ricky jen zavrtí překvapeně hlavou, ale nekomentuje to.
"Já tě varoval." Pobaveně mu strčím do pusy čokoládovou tyčinku. Ukousne si a kousek odlomí i mě. Vezmu si a nechám ho nastoupit. Ricky počká až si nastoupím vedle něj a pak se o mě zlehka opře. Obejmu ho a hladím po ramenu ve snaze ho uspat. Ať si říká co chce, ale je unavený a měl by odpočívat. Viditelně jen silou vůle se mu podaří zůstat vzhůru.
"A jsme tu, chraň nás všichni svatí." Pomodlí se táta, když spatří ve dveřích mámu s rukama v bok. Ricky se tam zadívá a přikrčí se.
"Neboj, terčem je táta." Pochichtávám se.
Máma počká až vyjdeme z auta.
"Kde jste tak dlouho? To nemůžete zavolat co s vámi je?" spustí s očima přikovanýma na tátův obličej.
"Víš miláčku, čekal jsem v cukrárně a nějak mě napadlo, že bychom mohli zajet na nákup, aby ses s tím nemusela tahat a zavolat jsem zapomněl." Odpoví táta zkroušeně.
"To je sice hezké, ale měl jsi zavolat. Už jsem myslela kdoví co se neděje." Namítne máma stejně nabroušeně jako předtím.
"Moc se omlouvám." Dá jí táta pusu na tvář.
"No dobře, stalo se." Povzdechne si máma a nechá se obměkčit.
"Ricky má mírní otřes mozku, má mít klid." Vysvětlím.
"A tu ruku má v pořádku?" trochu si oddechne, že to není vážné.
"Jo, je jen naražená." Odpovím klidně.
"Dobře, tak pojďte dovnitř." Pousměje se mamka.
"Jasně, jen schováme nákup." Popadne táta první krabici a jde dovnitř. Následuji jeho příkladu a připojí se i Jared. Všimnu si, že i Ricky nám začne pomáhat a rychle zasáhnu, než se přetáhne. Řekl bych, že dneska už toho na něj musí být dost.
"Pojď ukážu ti naši spižírnu." Zavedu
ho do místnosti vedle kuchyně, kde je chlad a police končí pár centimetrů pod stropem. Je do půlky plná.
Ricky se rozhlédne a poklidí co nese.
"Dej tam i tohle prosím." Strčím mu do rukou do nesu já a vytratím se. Tohle dělají všichni, dokud tam nepoodnáší vše, co nepatří do lednice.
"To je všechno lásko." Nakouknu dovnitř, kde Ricky poklidí poslední věci. Přejde za mnou a obejme mě kolem krku.
"Hezká přezdívka." Usměje se.
"Konečně se ti nějaká líbí, pojď se najíst." Obejmu ho kolem pasu a odnesu do kuchyně.
 

28 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Akyra Akyra | 22. září 2010 v 16:11 | Reagovat

aspoň že to není vážné:-) moc se těším na další kapitolku, vypadá to, že máma má vše pod palcem :-D

2 Teressa Teressa | 22. září 2010 v 16:15 | Reagovat

KRASA!!! uz sa neviem dockat pokracovania=) uz aby tu bolo=) rychlo prosiim=)

3 kated kated | Web | 22. září 2010 v 17:40 | Reagovat

oh oh super dílek, jenom mi tam chybělo...v tý pasáži kde nasedají poprvý do auta...tak tam nasednou ricky si opr rameno o juriho a hned vystupuji u obchodaku. (ehm chci rict ze mi tam chybelo veta ze odjeli od ty cukrarny k tomu obchodaku)
pockej jeste
cituji tvoje slova ..... Sednu si vedle něho a obejmu ho. Chci ho teď mít v bezpečí své náruče.
"Musím tě varovat, tohle bude nákup obřích rozměrů." Řeknu.Wow tak to jsem zvědavý." Schoulí se černovlásek blíž ke mně. Uchichtnu se a před obchodem vystoupím.....uhm no snad te tim nenastvu. jinaks e mi dilek moc moc libil samo sebou :-) jenom mi toto nesedelo. no mozna sem to pochopila blbe. kdyztak mi to vysvetli jak si to myslela...ale prosim te neukamenuj me :-)

4 Mily Mily | 22. září 2010 v 19:45 | Reagovat

hezký dílek, jen jsem na začátku trnula hrůzou, jestli Ricky bude v pořádku, a ta scénka v cukrárně ta se mi fakt moc líbila (to jak ukázali holkám, že patří k sobě). Tak se už těším na pokračování, copak se bude dít zpátky na intru.

5 Lachim Lachim | 22. září 2010 v 21:13 | Reagovat

Ještě, že se mu nic nestalo. Nádhera.

6 Yoite Yoite | Web | 22. září 2010 v 22:40 | Reagovat

Kated v pohodě =) když jsme to s Aky-chan dávaly dohromady tak jsme tu scénu prostě zrychlily a nějak tam nezmínili že odjěli. při přepisování mě to jednoduše nenapadlo ale jednoduše odjeli a za chvíli byli u obchoďáku =D zde celé scéna v autě končí =D

7 Sax Sax | Web | 24. září 2010 v 14:49 | Reagovat

wow... tak takový nákup bych dělat rozhodně nechtěla - ani kdybych na něj měla... :D
Hezká povídka... :)

8 Haku Haku | 24. září 2010 v 20:12 | Reagovat

Esteze tak!...je v poriadku,ale zlakla som sa,ze je to vaznejsie.Co mu este prepana urobili ked ma taku paniku z doktorov?(hovori ta ktora sa tiez tvari,ze biele plaste neexistuju)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama