Kapitola 15

27. září 2010 v 8:18 | Yoite |  Ways of Fate

Tak samozřejmě když jsem napsala že tu bude kapča každej pátek, tak tu nebyla --_--" gomene... ale tady máte další  díl =) tak si ho nechte líbit ;)



Yoite





♦ Juri ♦

Posadíme se ke stolu a máma před nás postaví lasaně.
"Dobrou chuť." Popřeje a všichni jí stejně odpovíme a pustíme se do jídla. Ricky dojí a pomůže s nádobím. Já umyji poslední talíř a dovedu ho do pokoje.
"Co kdybychom si na chvíli lehli?" navrhnu.
"Můžeme,
jsi unavený?" zeptá se. Přikývnu a natáhnu se na postel.
"Půjdeš za mnou?" lákám ho. Bez protestů si hned lehne ke mně. Zkusím ho uspat.

♦ Ricky ♦

Začnu se štípat do ruky, abych nespal. Juri mě ale chytne za ruce a dál se snaží, abych si konečně odpočinul. Skousnu si rty a přemýšlím. Jsem vážně hrozně unavený, ale nechci usnout.
"Půjdu se projít, zatím si odpočiň a já se za chvilku vrátím jo?" řeknu nakonec.
"Ne, zůstaň se mnou." Zamručí. Jak bych mu mohl říct ne a nechat ho tu?
"Tak jo." Stulím se k němu a nutím se neusnout. Juri mě obejme a hladí po zádech. Je to tak nádherný pocit, že snad opravdu s klidem usnu.
"Přestaň, hrozně to uspává." Zamumlám nakonec unaveně. Juri dělá, že to neslyší a dál mě hladí se zavřenýma očima. Po chvíli se mu nechtě poddám a usnu.

♦ Juri ♦

Oddechnu si a dál držím černovláska v náruči, aby se nevzbudil, jen ho přikryji. Ricky se ke mně přitiskne a spí dál. Hýčkám ho a po chvíli si začnu číst mangu. Netrvá to ani pár minut a Ricky sebou škubne do sedu a vyděšeně lapá o dechu s hrůzou v očích. Hned ho obejmu.
"Jsem s tebou miláčku." Hladím ho. Trochu se zklidní, ale zůstane na mě viset jak hadrová panenka. Znovu se s ním položím.
"Co se ti zdálo?" zeptám se. Neodpoví. Jen zavrtí hlavou a přitiskne se ke mně. Snažím se ho přesvědčit, aby mi to řekl, ale marně. Černovlásek jen mlčky upírá pohled někam na mou hruď. Přejedu mu po černých kruhách pod očima.
"Tak povídej, nebo si tě jednou spletu se zdí." Pobídnu ho znovu. Nemůžu mu pomoct, když nevím co se děje.
"Jen minulost. V posledních dnech se to začalo vracet." Zašeptá nakonec.
"To v tom sirotčinci?" zkouším to upřesnit. Ricky kývne.
"Nechci spát, když jsme tady. Budu křičet a vzbudím tebe, nebo někoho jiného, nebo zvířata v ordinaci…" pokračuje tiše.
"To by z tebe byl za chvíli duch." Namítnu a přemýšlím co dělat.
"Byly v sirotčinci zvířata?" zeptám se nakonec.
"Občas někdo přitáhl zvenku hada, nebo brouky, jinak jen pavouci, ale nesmělo se na to přijít." Řekne. Přemýšlivě zamručím a vstanu. Otevřu okno a dovnitř proklouzne kočka a hranostaj. Oba se uvelebí přes celou postel u Rickyho.
"Hele to je moje postel." Zamračím se na zvířata. Kočka jen prskne a rozvalí se ještě víc. No tak tomu tedy říkám vděk za to jak se o ni starám. Černovlásek se zachichotá a pohladí je. Vmáčknu se za něj a pohladím ho.
"Zkus usnout, budeme tu jo?" řeknu. Nechá se mnou přesvědčit a za chvíli usne. Vezmu ho do náruče a nepřestávám ho hladit. Ricky se občas neklidně zavrtí, ale jinak spí klidně. Usmívám se při pohledu na něj a čekám až se vyspí.

♦ Ricky ♦

Proberu se až kolem páté odpoledne.
"Dobrý večer." Ozve se za mnou tiše. Zamrkám na Juriho, který mě stále drží v náruči.
"Večer?" zeptám se ještě rozespale.
"Večer, konečně ses trochu vyspal." Přisvědčí. Usměji se a obejmu ho.
"To jsi tu byl celou dobu?" zeptám se. Juri přikývne.
"A ty dvě taky." Ukáže na Ritu s Tinou.
"Díky." Pohladím je a jemu dám jemný polibek.
"Nemáš zač strašidýlko." Oplatí mi pusu.
"Neměli bychom se balit?" připomenu.
"Pokud vím jedeme zítra večer. Máme čas." Namítne Juri.
"No jo, to máš pravdu." Uvědomím si.
"Co kdyby ses šel osprchovat?" navrhne brunet. Souhlasím a zajdu do koupelny. Po chvilce se otevřou dveře a vejde Alex. Zrovna si svlékám triko a překvapeně se na něj otočím.
"Ahoj, potřebuješ něco? Jared tu není." Zeptám se. Všimnu si, že se mu v ruce zaleskne žiletka, ale nevypadá, že by s tím chtěl ublížit sobě. Pomalu přistupuje ke mně. Šlehnu pohledem k jeho ruce. Ke dveřím se přes něj asi nedostanu, abych zdrhnul.
"Nebylo by jednodušší říct co ti vadí?" navrhnu, ale to by nejdřív musel mluvit. Ožene se žiletkou po mé ruce. Uhnu.
"Asi ne." Dodám víceméně pro sebe a aspoň se ho pokusím chytit za ruku, ale hned ji vytrhne a se mnou švihne o stěnu jako s hadrovou panenkou. Na chvíli se mi zatmí před očima a pak zamrkám na dokonale rozdvojený obraz před očima.
Rozletí se dveře a dovnitř vpadne Juri. Okamžitě mu musí dojít co se stalo, protože se začne prát s Alexem.
"Jarede!" zařve na bratra a ten se v momentě objeví v koupelně a Alexe odtáhne. Juri se vrhne ke mně. Pořád ho vidím dvakrát a nějak divně.
"Jsi v pořádku?" slyším mu v hlase strach. Přikývnu, aby neměl starost.
"Bude to dobrý." Zkusím se rozmrkat, ale nepomůže to. V hlavě mi pulzuje bolest a vnímám věci nějak utlumeně. Juri mi rychle prohlédne ránu pod obvazem, jestli nekrvácí, ale myslím, že ne. Přitiskne mě k sobě a obrátí se vztekle na Alexe.
"Jareda ti nikdo nebere. Ricky patří ke mně." Vyjede na něj Juri vztekle.
"Omlouváme se Ricky." Zaslechnu Jaredovu tichou omluvu.
"To nic." Hlesnu. Mám stisknuté oči, protože na ten obraz před nimi se nešlo dívat.
"Jaké nic? Sakra má otřes mozku, víš že jsi ho mohl zabít?!" zaječí zase Juri na Alexe. Na chvíli otevřu oči, abych zahlédl Alexův omluvný pohled a jak se pak skrčí u Jareda. Znovu oči zavřu. Nechci aby kvůli mně měli hádky v rodině.
"Pšššt, budu v pořádku, nic mi není." Snažím se tiše uklidnit Juriho.
"Promiň." Zaslechnu Alexe tak tiše, že ho skoro není slyšet. Pousměji se, nezlobím se. Asi bych měl, ale trochu ho chápu.
"Hlavně, že se to vyjasnilo." Řeknu a nejistě vstanu. Hned se mi zatmí před očima. Hmátnu zpátky po Jurim, ale v další chvíli mě obestře úplná tma a už o sobě nevím.

♦ Juri ♦

Pozoruji jak černovlásek ještě natáhne ruku ke mně a hned na to se skácí v bezvědomí na zem. Zděšeně ho chytnu do náruče a vyběhnu z koupelny. V ten moment vyjde táta z ordinace. Na nic se neptá a popadne klíče od auta.
"Nastup." Pobídne mě.

Vzadu v domě vykoukne máma z kuchyně.
"Co se děje?" otočí se tázavě na Jareda.
"Napadl ho Alex." Vysvětlí jí bratr ztrápeně. Mamka jen přikývne a vyběhne ven, ale auto zrovna odjede.

Táta jede nejvyšší rychlostí ignorujíc červenou na semaforech, nebo povolenou rychlost. Šílené, ale může jít o sekundy a Ricky je stále mimo sebe. Auto zastaví smykem u nemocnice a já s miláčkem v náruči vyskočím a jdu rovnou do ordinace doktora.
"Dneska podruhé? Tak co se stalo?" otočí se na nás doktor znepokojeně a hned začne Rickymu dělat nové vyšetření.
"Napadl ho Alex. Je úplně závislí na Jaredovi a nejspíš si myslel, že mu ho chce Ricky odloudit." Vysvětluji ztrápeně.
"Dobře. Sestro, zavezte ho na rentgen." Přikáže doktor a začne udělovat pokyny ze kterých nemám moc dobrý pocit. Sestra za chvilku zmizí i s Rickym na sále. Sednu si na chodbu a složím hlavu do dlaní.
Asi za dvě hodiny teprve vyjde sestra z úplně jiných dveří na chodbě a zavolá si mě k sobě. Hned k ní přijdu.
"Co se děje?" jasně slyším ve svém hlase strach.
"Musíme si ho tady nechat. Aspoň přes noc. Ale už můžete za ním." Řekne a odstoupí od dveří. Uvnitř leží Ricky napojený na přístroje a připoutaný pásy k lůžku, aby sebou neházel, kdyby se probral. Sednu si k němu a v duchu proklínám Alexe.
"Momentálně ještě dokončujeme poslední vyšetření. Pokud do rána neupadne do hlubšího komatu, tak si ho budete moct brzo odvést." Dodá sestra.
"Můžu tu s ním zůstat?" zeptám se tiše.
"Jistě. Momentálně tu máme jen pár pacientů. Můžete si vzít třeba tuhle postel vedle." Nabídne mi sestra ochotně. Asi tuší, že až se Ricky probere, a on se probere protože přece nemůže umřít, tak ho tady budou muset nějak udržet.
"Děkuji, můžete sem poslat tátu?" požádám ještě.
"Zajdu pro něj." Slíbí sestra a zmizí na chodbě. Za chvíli vejde do pokoje otec. Hned se zajímá jak to vypadá, tak mu řeknu co vím. Sestra diskrétně mlčí a odebírá poslední vzorky krve.
"Pojedu domů. Ráno zavolej jak to vypadá jo?" rozhodne táta. Jen kývnu. Sestra odejde a nechá nás samotné. Stisknu Rickymu ruku a čekám až se probere.

♦ mama ♦

Netrpělivě čekám na zprávu, hovor, nebo aspoň kdy už přijedou. Konečně se ozve přijíždějící auto. Vyhlédnu z okna a všimnu si, že je manžel sám. Zaparkuje v garáži a jde domů jak zmoklá slepice. Přiběhnu za ním a rozhlédnu se.
"Kde jsou?" zeptám se se strachem v hlase.
"V nemocnici. Čekají jestli Ricky upadne do komatu, nebo se probere. Ještě nemají všechny testy." Odpoví.
"To snad ne." Hlesnu zlomeně a vrátím se s ním do domu. To nestačilo, jak ho týrali v minulé domácnosti? To se to musí dít i u nás? Chtěli jsme mu pomoct… místo toho by teď mohl zemřít… Obejmou mě mužské ruce.
"Dostane se z toho, neboj." Konejší mě. I když mám oči plné slz, tak zahlédnu jak švihne obviňujícím pohledem po Alexovi. Pohledu na nejmladšího syna se záměrně vyhýbám. Zklamal mě.

♦ Jared ♦

Odvedu Alexe radši do pokoje, ale taky si ho moc nevšímám. Tohle opravdu přehnal. Koutkem oka samozřejmě pozoruji, že sedí v koutě a po tvářích mu tečou slzy, ale nereaguji na to. Teď je na místě, aby se cítil provinile.


 

30 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 crazy-hippo crazy-hippo | E-mail | Web | 27. září 2010 v 8:31 | Reagovat

hooj máš  nádhernej blog  spřátelíš????

2 Lachim Lachim | 27. září 2010 v 9:30 | Reagovat

Nádhera. Nemám slov.

3 Nakata Reizo Nakata Reizo | 27. září 2010 v 11:46 | Reagovat

ummm...chtěla bych vědět jak to chápe Alex...vždyť pro něj to taky musí být těžké...
Doufám že se Ricky probere...

4 Akyra Akyra | 27. září 2010 v 12:26 | Reagovat

To je smutný dílek, ale snad bude v pořádku, držím palce, aby se všechno vysvětlilo a ricky byl v pořádku. Alex by si měl uvědomit, že ne všichni jsou po Jaredovi.

5 Yuuki-chan Yuuki-chan | Web | 27. září 2010 v 13:03 | Reagovat

To bylo úžasný doufám že se z toho Ricky brzy dostane... Alex je pako ale trochu ho i chápu... už se těším na další dílek...:-)

6 Geluška | Gel-chan | Ariwa | Sea w >> neboli S Geluška | Gel-chan | Ariwa | Sea w >> neboli S | Web | 27. září 2010 v 15:17 | Reagovat

Jsem sice.. tak trochu citlivka ovšem musím se přiznat, že všechno tohle Alexovi přeji. Sice je předem jasné, že se to v povídce uklidní a bude to v pořádku.. ovšem v realu by tomu bylo jinak - a už zase melu z cesty ;).

Velice se mi tato kapitola líbila, těším se na pokračování.

7 LoL LoL | 27. září 2010 v 17:49 | Reagovat

Pekna povidka, doufam, ze Alexe taky neposles do nemocnice, stim ze si neco udelalal :-), mel by se za sve ciny naucit nest zodpovednost.

8 Teressa Teressa | 27. září 2010 v 20:08 | Reagovat

chudacik ricki....uz sa neviem dockat pokracovania=) dufam ze bude optimistickejsie=) rychlo prosiim=)

9 alenka15987788 alenka15987788 | Web | 13. listopadu 2010 v 10:38 | Reagovat

mocinky dobrej blog

10 alenka15987788 alenka15987788 | Web | 15. ledna 2011 v 19:07 | Reagovat

super obrázky tady

11 alenka15987788 alenka15987788 | Web | 18. ledna 2011 v 14:40 | Reagovat

Čauky, je to tu fajne.

12 alenka15987788 alenka15987788 | Web | 28. února 2011 v 18:15 | Reagovat

Dobrý článek.

13 alenka15987788 alenka15987788 | Web | 3. března 2011 v 20:40 | Reagovat

Jak se máš?

14 hry-online-zdarma-superhry hry-online-zdarma-superhry | Web | 27. června 2011 v 23:39 | Reagovat

Chceš vyhrát Minibike, R/C model Ferrari, originální hru COD:Black Ops nebo MP4 přehrávač ? Koukni se na http://raketka.cz/soutez-c.-1 a zůčastni se letní soutěže raketka.cz

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama