Zkrocený XI

1. září 2010 v 13:56 |  Zkrocený
Reiovi hrají tuš fanfáry blbosti!






Keiji
Vztekle se dívám na učitele a mám co dělat, abych nepřeskočil lavici a nevyřídil si to s ním ručně.
"Měl byste ještě posilovat," napomene Reiye učitel.
"Nebo si tam nechat voperovat železo, to bude jistější," zasténá Rei a jde si sednout na místo. Hned se k němu nakloním.
"Jsi v pořádku?" zeptám se, se starostí. Ten učitel je fakt dement jen, co je pravda.
"Jo, to rozdýchám," vydechne Rei ztěžka. Kdyby mě takhle učitel praštil, nejspíš bych byl mrtvý.
"Otevřu okno, dýchej zhluboka," starám se a hned to provedu, pak se na něj otočím, jestli poslechl mých příkazů, poslechl. Jen, co ho zkontroluji, rozčíleně se otočím na učitele.
"Jste normální? Styď jste mu mohl roztrhnout vnitřnosti! Navíc je po nemoci," obořím se nasraně na učitele.
"To, že je po nemoci jsem si vědom, tohle nebyla nijak velká rána, vezměte si, že gangy mají rukavice pobyté železem a ty se zpátky nedrží. Tohle ustát měl," obhájí se učitel, to se mi snad zdá!
"Když na vás, ale půjde gang tak první vytáhne pistole a na rukavice se vám vykašle, když se k vám někdo dostane na délku paže, tak už je jen otázkou, jak ho zablokovat a ne jak dlouho vydržet, když do vás začnou mlátit," začnu na učitele křičet, je fakt dement a třída jen poslouchá a čumí, sakra.
"To je pravda, i když je pravdou, že všude na bojových školách vás učí, jak zpevnit svalstvo a kosti. Když se složíte po první ráně, je vám sebelepší bojový sport k ničemu, proč myslíte, že máte rozcvičku ještě před snídaní?" rozčílí se učitel, který je hluboce přesvědčen o své pravdě.
"Tohle nemá smysl," zavrtím nevěřícně hlavou, seberu věci a třísknu za sebou dveřmi, jak jsem rozčílený. Ten idiot si fakt nevidí na špičku nosu. Nevšimnu si, že za mnou učitel nechápavě hledí a odeberu se na svůj pokoj, kde si pro uklidnění dám všelijaké cviky na posilování a protahování.

Rei
Po tom, co Keiji odešel, učitel ukončil hodinu. Zajdu za ním na pokoj, zrovna dělá sklapovačky, mě si ještě nevšimnul.
"Trochu si uprav polohu," sjedu jeho špatnou očima. Místo aby mě poslechl, si lehne na zem a zakloní na mě hlavu, vypadá, že je klidnější.
Jak ti je?" zeptá se mě.
"Je to lepší. On to nemyslí zle, je pravdou, že všechny gangy, hlavně na školách odrovnávají konkurenty, rukavicí s železem, je to ten nejjednodušší způsob a taky nejmíň nápadný, a snaží se nás na to připravit, ale tole, asi fakt přehnal," snažím se mu to vysvětlit.
"Asi? Kdyby na tebe zaútočili gangy a železnou rukavicí, tak co uděláš? Pochybuji, že tam budeš stát jak socha a čekat až tě zmlátí! Udělal si z tebe boxovací pytel," zařve na mě rozčíleně.
"To je možné. Táta byl velemistr v sudori, dostali ho tak, že mu vrazili železnou rukavici do žaludku.
Bráchovi, segře a mámě taky, máma byla těhotná," obrátím se na patě a vyrazím pryč.

Keiji
Okamžitě začnu litovat, že jsem něco řekl, vždycky to podá tak, že člověk všeho lituje, i když ví, že má pravdu. Vyběhnu za ním na chodbu.
"Promiň, měl jsem strach, když tě tak praštil," hodím po něm omluvný pohled. Ani nevím, jestli mě slyšel, vůbec si mě nevšímá a jde rychle dál, až doslova vyběhne ven, zůstanu stát na chodbě a hledím za ním.
"Tu jsi, pojď, začíná další hodina, neviděl's Reie?" zaslechnu za sebou Riza.
"Odešel ven," řeknu provinilým hlasem a koukám se ven.
"Aha, za to nemůžeš," obejme mě Rizo kolem ramen a vede mě do třídy, kde omluví Reie u učitele. Sednu si vedle něj.
"Neměl jsem nic říkat," vyčítám si a vůbec nedávám pozor.
"Jo měl, učitel teď svoje metody pozmění," zašeptá povzbudivě. 'Aspoň něco' pomyslím si sklesle.
"Hele kdyby ses neozval ty, tak to udělám ostřeji já. Rei by měl přestat žít v minulosti," domlouvá mi Rizu.
"To nejde tak lehce, když se mu stalo něco takového," snažím se Reie omluvit.
"Tak to se mu mám omlouvat za každou zmínku? Už mě s tím štve! Chodit kolem něho je horší jak chodit po minách!" vybuchne tiše Rizu a bohužel mu musím dát za pravdu. Tiše si povzdechnu a radši změním téma.
"Kdy, že má být ten zápas?" zeptám se ho.
"Ve velké tělocvičně, později ti ji ukážu," odpoví mi myšlenkami totálně mimo.
"Dobře, ale ptal jsem se kdy," opravím ho s úsměvem.
"Promiň, přesně za šest neděl, tedy šestou neděli, bylo to o čtrnáct dní dřív, ale konkurenční strana si zažádala o dvoutýdenní odklad," zašklebí se.
"Šest týdnů? To je dost dlouho," zamrkám překvapeně.
"Dny uběhnou a my máme taky trochu víc času," mrkne na mě.
"Tak to je fajn. Jo jak jste vůbec přišli na to, že je na kluky? Mě přijde úplně normální," nadhodím téma, které mě zajímá nejvíc.
"No někdo ho údajně viděl s klukem," ztiší hlas.
"A nelíbal ten kluk jeho? Nedovedu si představit, že by se s někým dobrovolně chtěl sbližovat," zamračím se.
"Možné to je, ale vždycky, když jsem ho vytáhnul někam ven, se ohlížel spíš po klucích jak holkách," ztiší hlas do šepotu a zvedne hlavu, aby se přesvědčil, že ho nikdo neslyšel, v dalším momentě zesíná.
"Hm, divný, je ti něco?" všimnu si jeho bledosti.
"Teprve mu něco bude," ozve se za mnou zuřivě Reiuv hlas, s trhnutím se otočím a podívám se na něj, v dalším okamžiku si přeji, abych to neudělal. Z Reiovích očí srší blesky, že by zahnali peklo na útěk.
"Souboj, Rizu, meče," oznámí kamarádovi suše a sedne si před nás.
"Keiji, můžeš mi zajistit rakev?" zeptá se mě Rizu sevřeným hlasem.
"Toto nechápu, můžeš mi říct, proč si vztek vybíjíš na něm? Jestli je to kvůli tomu, o čem jsme se bavili, tak jsem se ptal já," zastanu se Rizu.
"Co? Chceš mi zahřívat postel?" zeptá se mě sarkasticky Rei.
"Jenže já mu slíbil, že to nikomu neřeknu," vloží se do hovoru Rizu.
"Uklidni se, jen jsem se zeptal," přestanu si Reie všímat a otočím se na Rizu, "nemusel jsi porušit slib, kvůli tomu, že jsem se zeptal," zamračím se na Rizu.
"Doufal jsem, že to neuslyší, to nevadí, už dlouho jsme si nezabojovali," usměje se Rizu zvadle.
"Neboj, poradíš, si, jsi hodně dobrý," povzbudivě ho pohladím, usměje se.
"Sklapni Rizu, synáček velitele nemusí všechno vědět," zasyčí potichu Rei. V okamžiku strnu a zblednu.
"Mohl bys toho nechat? Občas přemýšlím, jestli máš v hlavě mozek," zasyčí Rizu stejně tiše.
"Ne odteď ho máš na starosti ty," odsekne Rei.
Seberu tašku a beze slova vyběhnu, ten den už podruhé, z místnosti, aniž bych se na někoho podíval. Zamknu se v pokoji a začnu si rychle balit. Ještě zavolám mámě domů. Tohle nesměl nikdo vědět, byla to jediná podmínka, abych tu směl studovat. Rizu nechám stručný vzkaz pode dveřmi jeho pokoje a zavolám si taxi, za půl hodiny jsem na letišti.
 

34 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Lachim Lachim | 1. září 2010 v 14:34 | Reagovat

Rei asi zblbnul. Nádherný díl.

2 Maiko Maiko | 1. září 2010 v 14:37 | Reagovat

honem dalšíííííí!!!! Takhle to utnout!!!!:-)

3 Nade Nade | 1. září 2010 v 19:02 | Reagovat

Tohle néééé! Přece nemůže takhle zmizet?
Honem dalšíííí .... :-D

4 Teressa Teressa | 1. září 2010 v 19:38 | Reagovat

wow...uzasny diel!!uz sa neviem dockat pokracovania=) uz aby tu bolo=) rychlo prosiim=)

5 Anavi Anavi | 1. září 2010 v 20:04 | Reagovat

já chci dalšíííííííí tohle je užasná povídka prosííím co nejrychleji už se nemůžu dočkat

6 Lenča Lenča | 1. září 2010 v 20:14 | Reagovat

Úžasná povídka a super díl, těším se na pokračování. Doufám, že bude hodně brzo

7 Yoite Yoite | 1. září 2010 v 23:14 | Reagovat

Na pohádku před spaním to má trochu napínavý konec nezdá se ti? >.< už aby tu bylo pokračování =)

8 Sakura Jaganshi Sakura Jaganshi | E-mail | Web | 2. září 2010 v 13:36 | Reagovat

Rei mě dostal teda...Rychle další dílek!!!!:D Já tady umřu!XD Rychle,rychle,rychle!!XD

9 Haku Haku | 4. září 2010 v 16:29 | Reagovat

Ha!....Tak a teraz som zvedava ako Rei presvedci Keijiho aby sa vratil,ked mu zacne chybat.

10 Karin Karin | 11. října 2017 v 13:33 | Reagovat

Rei to teda pohnojil.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama