Zkrocený XIV

12. září 2010 v 11:30 |  Zkrocený
Někdy je něco úplně jinak, než jak se jeví...





Rei
Dívám se na Keijiho, pak se vzpamatuji, chytnu triko a doslova uteču do svého pokoje, kde si dám tvář do dlaní. Absolutně nevím, jak z té jak z té šílené situace vybruslit.

Rizu
"Díky," natáhnu se po sešitu, jsem naprosto klidný, stačí si s Keijim promluvit. Bohužel nejspíš nechce nic slyšet, protože po mě mrskne sešitem a vyběhne z pokoje. Ledabyle ho hodím na stůl a zaklepu na jeho dveře, vzápětí zevnitř klapne zámek. Budu si ho muset odchytit později, pokrčím rameny a jdu k sobě.

Keiji
Skrčím se za dveřmi ještě v šoku. Proč jsem tohle musel vidět? Jak jsem si mohl myslet, že by o mě někdo jako Rei mohl stát? Sedím tam snad věčnost, než si, zmatený a zlomený z vlastních reakcí přelezu na postel a pokusím se usnout, podaří se mi to až k ránu.

Rei
Zaklepu na Keijiho dveře, Rizu už šel. Za dveřmi není žádná reakce a tak zajdu do svého pokoje a ke Keijimu vlezu oknem, ještě štěstí, že ho nechal otevřený. Zatřesu jím a počkám, až otevře oči.
"Obleč se a jdeme," oznámím mu tvrdě a přejdu ke dveřím, které otevřu, než se obleče koupím dva energi drinky a jednu plechovku mu podám.
"Hoď to do sebe," řeknu mu už mírněji a vypiji svůj. Keiji není jediný, kdo nemohl spát. Zrovna ne nadšeně si ho vezme a vypije, pak ho chytnu za ruku a doslova táhnu do šatny, kde už všichni končí s převlékáním.

Keiji
Rychle se převleknu a snažím se vyhnou pohledu na všechny, hlavně na Rizu a Reie, který po mě hází zvědavé pohledy. Rychle odejdu z šatny do tělocvičny, kde se hned začnu protahovat.
"Měli bychom si promluvit, čím dřív tím líp,"přijde ke mně Rizu a jde se protahovat o kousek dál.
"Myslím, že není o čem mluvit," odvětím chladně. Rizu mě popadne a zatáhne už do prázdné šatny.
"Tak poslouchej, my dva mezi sebou nic nemáme," oznámí mi vážně. Zacuká mi obočí, to si fakt myslí, že jsem, takový idiot?
"No jasně a já asi trpím halucinacemi," odseknu sarkasticky, na tohle mu fakt nenaletím!
"Jsem pouze na holky. Každý potřebuje lásku i Rei a věř si nebo ne, jenom se trochu mazlíme. Připadá mi to bezpečnější, než kdyby šel a někoho si koupil na jednu noc. Nikdo neví, jestli by něco nechytil," vysvětluje mi Rizu, otázka je jestli tomu chci věřit nebo ne.
Dívám se, jak jde zpátky do tělocvičny, nakonec se mu rozhodnu věřit a jdu zpět do tělocvičny.
Rei je na druhém konci a navzdory, že všichni cvičí, on buší jako smyslu zbavený do boxovacího pytle. Chvíli ho znepokojeně sleduji a poklepu mu na rameno, v další vteřině mě Rizu strhne stranou a kolem mě proletí Reiova dlaň nastavená tak, že by mi srazil hlavu.
"Teď ho nech být, je mimo sebe," varuje mě Rizu, kývnu a jdu cvičit. Všimnu si, že Rizu cvičí mezi Reiem a zbytkem třídy, jak mile skončí rozcvička, Rizu se snaží být mezi námi, radši se k němu ani nepřibližuji a u snídaně si sednu k Deiovi. Zároveň si všimnu, že dává pozor i zrzek, který je mezi námi a Rizu se ho snaží rozptýlit. Zbytečně.
Nechám Miu pobývat po ramenu a po očku Reie sleduji, připadá mi, jako by byl mimo. S Deiem si sednu i ve třídě. Rei v půlce dne zmizí.
Nedá mi to a po tréninku se ho vydám hledat, nemůžu ho nikde najít, tak pošlu Miu, aby se ho pokusila najít, a sám se rozhlížím po okolí. Za nedlouho přihopká Mia a zavede mě ke kamenné zdi hluboko v lese. Podle toho jak do ní buší se ji snaží rozbít. Chci se k němu přiblížit, ale cestu mi zastoupí jeho tygr a nedovolí mě to. Vedle mě si tiše stoupne Rizu.
"Teď vydržel celkem dlouho. Po té události napůl zešílel, proto se tak chová, většinou se ovládá," snaží se Rizu omluvit Reiovo chování.
"Copak nemá někoho jiného, kdo by mu nahradil rodinu?" zeptám se tiše s lítostí.
"Jenom mě. Sám jsem se kvůli tomu rozhádal s rodinou, nechtěl jsem ho opustit, jak to udělali všichni," odpoví mi stejně tiše. Na tohle už nemám, co říct, Rei musí být šťastný, že má takového přítele, dívám se mlčky jak buší do kamenů až se jeden s rachotem rozlomí na několik kusu. Rei svěsí ramena a v zápětí je u něj Tygr, který se o něj mazlivě otře.
"Už bude v pořádku," oddechne si Rizu a jde k Reiovi, vezme ho kolem ramen a odvádí ke koleji. Oddechnu si a jdu za nimi, nechci je rušit a tak, jakmile Rizu položí Reie do postele, usne hned, odejdu s Miou si hrát ven.
Vrátím se brzo, abych se naučil, jsem v půlce, když někdo zaškrábe na dveře. Otevřu je a uvitím Tyra, který mě jemně vezme za ruku a snaží se mě někam táhnout.
"Copak potřebuješ?" zeptám se ho a nechám se odtáhnout k Reiovi do pokoje, který sebou divoce hází.
Jen, co ho tak uvidím rychle se k němu rozběhnu, kleknu si nad něj a snažím se ho udržet v klidu, aby si neublížil. Po chvilce se tak stane, místo toho mě Rei chytne pevně za ruku. Trochu se odtáhnu, abych se podíval, jestli se nevzbudil. Ne, ale obličej má celý mokrý od slz, jemně mu otřu tváře a zůstanu u něj sedět, kdyby se noční můra vrátila, stejně nemůžu nikam jít, když mi drží ruku.
Vzbudí se za dvě hodiny a vypadá ještě unaveněji než ráno a zmateně se na mě podívá.
"Jak je?" pousměji se unaveně, zápas s ním, abych ho udržel v klidu, mě vyčerpal nadoraz.
"Hrozně, jak jsem se sem dostal?" zeptá se zmateně. Pochopím, že si nic nepamatuje.
"Rizu tě sem přivedl, měl bys ještě spát, je dost brzo," odpovím.
"Zase mě to chytlo? Ty bys měl jít taky spát, díky," usměje se ztrápeně.
"Nemáš za co, nechceš, abych tu zůstal?" zeptám se váhavě.
"Díky, ale dvakrát se to nevrací," usměje se na mě.
"Já jen, že mě ještě držíš," kývnu ke své ruce, kterou má v pevném sevření.
"Promiň," pustí mě.
"To nic, řekni, kdyby něco, dobrou noc," pousměji se a zamířím ke dveřím.
"Dobrou noc," zaslechnu a jdu k sobě, kde hned usnu. Netuším, že Rei už nespí.
 

38 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Lachim Lachim | 12. září 2010 v 11:46 | Reagovat

Nádherný díl. Jsem zvědavý, kdy to těm dvěma všechno dojde.

2 Ťula Ťula | 12. září 2010 v 16:06 | Reagovat

Tak teď jsme nějak zmatená. :-D pěkné pěkné

3 Teressa Teressa | 12. září 2010 v 17:35 | Reagovat

nadhera!!!uz sa neviem dockat pokracovania=) rychlo prosiim=)

4 Loki Loki | 12. září 2010 v 18:26 | Reagovat

Moc hezká povídka. Už se těším, co se bude dít příště xD.

5 lili lili | 12. září 2010 v 20:54 | Reagovat

krasnej díl *-* ale ty dva sou snad oba natvrdlí O.o" už by si to mohli uvědomit žer je to vzajemný XDD

6 Haku Haku | 12. září 2010 v 23:11 | Reagovat

Ale notaaaak chlapci...sak sa mate radi...takto sa iba trapite....co tak si nieco priznat??...

7 Yoite Yoite | Web | 14. září 2010 v 23:18 | Reagovat

skvělý =D jim to prostě nedojde a nedojde =D možná by pomohlo kdyby je někdo praštil po hlavě paličkou na maso, nebo jim tam rovnou rožnul žárovku aby se jim rozsvítilo =D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama