Zkrocený XV

17. září 2010 v 17:23 | Akyra |  Zkrocený
Odpočinková kapitolka:-)






Probudí mě, až když oknem zazáří jasné slunce, při pohledu na budík se zděsím, je devět hodin. Rychle se obléknu a běžím na hodinu, doufám, že nebudu mít průšvih.
"Pohnul sis," zašklebí se na mě Rizu přátelsky.
"Nech si to, doufám, že mě nevyhodí. Omluvenka, zaspal, není zrovna nejlepší," odseknu, žaludek mám sevřený strachem.
"Rei tě omluvil. Vzali to, já jsem po takové noci neschopný celý den," uklidní mě Rizu až si oddechnu.
"Bezva, aspoň, že tak," rozhlédnu se s úlevou po Reiovi, uvidím ho v jeho lavici, jak něco píše a sednu si k němu.
"Za ten včerejšek promiň," omluví se mi a podstrčí mi mé opsané sešity,
"V pohodě, nemusíš se omlouvat. Díky," překvapeně se dívám na své opsané sešity.
"Musím, prý jsem ti málem rozbil hlavu a potom ti dlužím vysvětlení. S Rizu nic nemáme, jen se s ním občas trochu mazlím," šeptá, aby to nikdo nezaslechl.
"Včera mi to vysvětlil, spíš bych se měl omluvit já, za to, jak jsem se choval. Nevím, co mě to popadlo," hraji si nervózně s tužkou.
"Ty se nemáš, proč omlouvat," odpoví mi Rei.
"Ale ano, i kdybys s ním spal, tak mi do toho nic není a už vůbec nechápu, proč jsem reagoval jak nějaká žárlivá holka," ohradím se. Překvapeně se na mě podívá, ale nekomentuje to, spíš vypadá jako by ho to mrzelo, ale proč? Nehloubám nad tím a radši začnu dávat pozor na výklad, protože mezitím začala další hodina.
"Další hodinu máme tady," podstrčí, mi na konci, poznámky, které jsem nestihnul. S poděkováním začnu opisovat. Po zvonění vejde do učebny učitel biologie a při vysvětlování složitých úderů požije figurínu, kterou si dotáhl sebou, při méně nebezpečných vyvolá některého z žáků. Většinou jde o to jak mu zablokovat úder, či jak ji chytit, při zkroucení za záda. Spokojeně se usměji, tak přece to k něčemu bylo. Rei po mě hodí vděčným pohledem a rychle si načrtává situace se stručnými poznámkami. Já si jen zapisuji a zapamatovávám pohyby.
"Některé chvaty můžeme použít v boji," plánuje Rei okamžitě polohlasně.
"Vyzívám tě," kývnu s hravým úsměvem, aniž bych spustil oči z ukázek.
"Jen, pokud na zemi budou žíněnky, dost by sis nabil," poškádlí mě, proti tomu nic nenamítám.
"Jen co se ozve zvonek, Rei se vytratí ještě před učitelem, vrátí se za pár minut a culí se od ucha k uchu, spokojený sám se sebou. Přeměřím si ho pohledem a přemýšlím, co to asi může být, při tom si nachystám věci na další hodinu.
"Copak se culíš amígo?" zeptá se Rizu a udělá Reiovi škrtící hák, aby neutekl. Nepochybuji o tom, že by se s ním Rei hned vypořádal, kdyby chtěl.
"Podařilo se mi zajednat tělocvičnu na tři dny po sobě, do jedenácti hodin," culí se spokojeně. Hned nám je jasné, kde byl.
"Chtěl bych vidět výraz, té druhé třídy," zazubím se vesele.
"To se hned dozvíme," uchichtne se Rizu v momentě, kdy do třídy vletí žák z vedlejší třídy se zuřivým výrazem ve tváři. Musím se kousnout do rtů, abych se nesmál.
"Děje se něco kazu?" zeptá se Rei přátelsky s jasným varováním v hlase. Kluk je tak vzteklý, že to nezaznamená.
"To bych řekl! Jak si to představuješ, zamluvit tělocvičnu na tři dny?" zeptá se rozčíleně.
"To víš, právo silnějšího a pak, neměli jste náhodou tři dny tělocvičnu vy?" zeptá se s dravčím úsměvem.
"No… měli, ale…" neví jak se z přímého útoku vymluvit.
"Ale…?" nechá ho v tom Rei krásně plácat. Kluk chvíli mlčí a pak se rozhodne otázce vyhnout.
"Myslím, že už je mi jasné, proč ji potřebujete. Prý jste jen čtyři," ušklíbne se. Reie ovšem nerozhodí.
"Omyl, je nás pět, ale na vás bych stačil i já sám a s levou zadní," zazubí se zlomyslně Rei.
"To jistě, a kdo má být ten pátý?" ušklíbne se, při tom si všimnu, že nereagoval na druhou půlku věty.
"Já, Rizu, Hiso, Keiji a Dei, to je pět," počítá Rei.
"Keiji? To myslíš, to škvrně? Myslel jsem, že ho máte jen na hlídání," ozve se jedovatě.
"Moc se nesměj, posledně mě s přehledem porazil a to jsem druhý nejlepší," zastane se mě.
"No to jistě a čím? Ulechtal tě k smrti?" zeptá se posměšně, já se jen klidně usmívám a nekomentuji to, je to zbytečné.
"Když si tak vzpomínám, malém jsem mu nestačil, když měl nemocnou nohu," zavzpomíná klidně Rei, postřehnu, že pod povrchem doslova vře. Kluk se na ně chvíli dívá, jako by přemýšlel, jestli si z něj neutahují.
"To jako myslíte vážně nebo si jen děláte srandu?" zeptá se znepokojeně, neodváží si něco namítnout Reiovi.
"Vážně. Z něčeho takového si srandu nedělám," odvětí Rei klidně. Kluk po mě šlehne pohledem, který oplatím milým úsměvem.
"To se ještě uvidí," odsekne kluk a odejde dost zvyklaně.
"Odteď choď se mnou nebo s Rizu, budou tě chtít knokautovat," otočí se na mě Rei. Srozumitelně kývnu a jdu do lavice, protože zazvoní na hodinu. Dávám pozor a dělám si poznámky, zatímco Rei nejspíš jen zapisuje, protože si po hodině přečte, co zapsal.
"Jdeme na oběd, odpoledne už máme jen trénink tak se dobře najezte, ať vydržíte. Večeře donesu do tělocvičny, ať se nezdržujeme," oznámí nám. přikývneme a jdeme do jídelny. Kluci z druhé třídy po nás hází pátravé pohledy, ignoruji je stejně jako nepřátelské pohledy kluků z nižších ročníků. V klidu se najíme a Rei skočí pro zabalenou večeři ke kuchařkám.
"Jdeme," oznámí nám a všichni zamíříme do šatny, kde schová jídlo a převlékne se. Udělám to samé a počkám na ostatní.
"Je zamčený balkón?" obrátí se na mě Rei.
"Hned bude," zamávám klíči a odběhnu.
"Počkej, zkontroluji to uvnitř," vyběhne na schody a vyhodí odtamtud kluky z vedlejší třídy, kteří ho častují, ne zrovna přátelských pohledů.
"Dobrý, zamkni," kývne na mě. Poslechnu ho a schovám je do kapsy. Rei mě strčí do dveří šatny a zavře dveře, pak mě šatnou dovede do tělocvičny. Nechám se tam dovést a stoupnu si na své místo. Velitel hned začne přecvičovat, napřed jdou protahovací a teprve potom normální cviky. Opakuji je po něm.
"Abyste se nenudily, uděláme takovou hru, rozdělte se na dvě skupiny, jednu povede Rei, druhou Rizu. Keiji, ty pojď sem," vyskočí na žebřiny a posadí se na jedno ze dvou sedátek připevněných na nich, sednu si vedle něho a zvědavě sleduji, co se bude dít.
Oba si rychle rozeberou spolužáky a postaví se proti sobě, Riuva skupina má barevné pásky kolem ruky, v ten moment mezi ně trenér hodí tenisový míček a začne krvavý boj o něj, kde všichni uplatňují, co se naučili. Nadšeně to sleduji, boj trvá dvě hodiny, kdy na žebřiny vyleze člověk z Rizuovi skpiny a v ruce drží míček.
"Vyhrál?" otočím se na velitele, který se viditelně bavil.
"Rizu, člověk z jeho skupiny má míček," odpoví mi a seskočí dolů.
"Je to jako hodit klubko vlny do chumlu koťat," zasměji se a seskočím.
"Přesně to se mi líbí, občas potřebují rozptýlení. Lidi konec," zavelí, když mi to vysvětlí. Čekám, co bude dál.
"Teď máme tělocvičnu my, vyučování skončilo," obrátí se na mě Rei a čeká až se vyprázdní jak tělocvična, tak šatna.
"Lidi, žíněnky. Dejte je jen do poloviny, polovinu si necháme na boj," rozhodne Rei a jako první se žene do nářaďovny, ostatní mu pomůžou a za chvíli urovnávám poslední žíněnku.
"Čím začneme? Bojem nebo tím, co jsme se teoreticky učily na biologii?" zeptá se nás Rei.
"Můžeme začít teorií a pak to použijeme v boji," navrhnu. Rei se podívá po ostatních, jestli souhlasí, když to všichni odkývnou, zaběhne do šatny pro sešit s nákresy.
"Tak jdeme na to, dobrovolník?" otočí se na nás. Přistoupím k němu, sice se zašklebí, ale kývne.
"Chceš být pokus nebo zkoušející?" zeptá se mě. Hned mi dojde, že pokus je ten, který sebou nechá mlátit, aby si to ten druhý zkusil.
"Chci být pokus, ať si vyzkouším, jak se budeš cítit, až to bude naopak," zajiskří mi smích v očích. Rei si odfrkne a začne na mě zkoušet chvaty podle obrázku. Dávám pořádný pozor, abych si zapamatoval, jak mě uchopil.
"Prohodíme se," ozve se Rei po pěti minutách. Kývnu a zvednu se z žíněnky. Začnu ty samé chvaty praktikovat na něm. Za chvíli zaslechnu Riza, jak se pochechtává, když Rei plachtí vzduchem, zatímco, on se pokouší dopadnout, co nejlíp.
Při posledním chvatu Reie omylem shodím na sebe.
"Tak tenhle chat se mi líbí," zapřede mi Rei u obličeje. Rozpačitě zrudnu a začnu ho ze sebe odstrkovat, naštěstí mě dlouho netrápí a vstane. Pak si vezme dalšího a já s oddechnutím stranou za ostatní.
 

32 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Lachim Lachim | 17. září 2010 v 18:22 | Reagovat

Nádhera. Ta závěrečná situace se vyřešila až moc rychle, teda aspoň na můj vkus. Nádhera.

2 Satiras Satiras | 17. září 2010 v 19:08 | Reagovat

Plně souhlasím. Ale vsadím se, že to bude příště napínavější. Doufám, že takových situací bude víc a taky akčnější :-D Jinak super kapitolka

3 Kiky :) Kiky :) | 17. září 2010 v 19:25 | Reagovat

jéé zapředl..:D:.d to je sladkýý.. :)))) krásná kapča..:)

4 Haku Haku | 17. září 2010 v 19:26 | Reagovat

Takze pokus hm?...auč..ale sa nam to peknucko rozbieha,dufam,ze takych cvicnych chvatou bude viac...super kapca.

5 Teressa Teressa | 17. září 2010 v 21:18 | Reagovat

to bolo prekrasne!!! a ten posledny chvat by som si chcela odskusat aj ja=) uz sa neviem dockat pokracovania=) rychlo prosiim=)

6 Yoite Yoite | Web | 17. září 2010 v 22:56 | Reagovat

super =D pánové už si padají do náruče, tak se mi to líbí =D

7 šárka šárka | 18. září 2010 v 11:18 | Reagovat

super, už jsem strašně zvědavá na další pokračování

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama