Zkrocený XVII

25. září 2010 v 17:28 | Akyra |  Zkrocený
Co bude teď?
Rei chce odejít ze školy, dokáže ho Keiji zastavit?






Rei
Vstanu a jdu do tělocvičny, snažím se potlačit smutek, který se dere ze mě. Ta bolest je snad ještě horší, než když jsem ztratil rodinu. Mám vůbec pro co žít? Keiji vejde okamžik po mě a jde rovnou na svou značku, celou dobu rozcvičky se tváří jako by se nic nestalo a věnuje pozornost veliteli, tím je to jasné. Obrátím se na velitele, který začne s rozcvičkou, koutkem oka zaregistruji, že Keiji začal taky. Po tréninku si zavolám Hisa, který ke mně hned přijde, Keiji se mezitím odebere na sníani.
"Řeknu ti to na rovinu, Hiso, nemám o tebe zájem, na to musí být dva, mám rád někoho jiného," opřu se o něj. To, že mě má na starosti neznamená, že s ním budu chodit, když si pískne. Nechám ho tam stát jako tvrdý Y s měkkým a odeberu se do jídelny, kde si sednu kus od Keijiho, kdybych si sedl blíž, nejspíš by mi bylo jedno, že je jídelna plná a vrhnul bych se na něj.
Pak jdu na hodinu, kde opět sedím sám, jenže tentokrát mi to vadí. Dívám se na Keijiho, který sedí kus dál a opakuje si látku ze včerejška, abych byl co nejmíň nápadný otevřu si taky učebnici a koukám do ní, při tom házím skryté pohledy po objektu mého zajmu.

Keiji
Po hodině jako čekám jak na Rizu tak na Reie, který mě bez pohledu mine a jde do jídelny. Otočím se po něm a jdu do jídelny s Rizu, při tom si sednu co nejdál od Reie, je jasné, že mě nechce vidět.
"Co jste si udělali?" sedne si ke mně Rizu, který je celý zvědavý.
"Vyjel po mě," přiznám a skloním hlavu k jídlu.
"Pověz mi to od začátku do konce," nařídí mi rozhodně.
"Jsi snad můj kněz, abych se ti zpovídal? Proč se nezeptáš jeho?" prsknu naštvaně.
"Protože on mi nic neřekne. Jestli chceš, klidně se za kněze převleču nebo to z tebe dostanu násilím," podívá se na mě tak, že by to nejspíš splnil. Vztekle po něm šlehnu pohledem a vyklopím mu to. Podle výrazu, který nasadí a začne se vrtat v obědě, neví, koho má litovat víc.
"Neboj, už od něj budeš mít pokoj," řekne, co možná nejklidněji.
"Jenže… co když nechci, aby mi dal pokoj?" zeptám se ho tiše.
"Pak musíš udělat další krok ty, on už tě otravovat nebude," odpoví nemilosrdně.
"Jenže já nevím, co chci, včera mě vyděsil," přiznám.
"Než budou prázdniny, máš dost času si to promyslet," usoudí Rizo tiše. Zatrne ve mně.
"Proč mluvíš o prázdninách," odhodlám se ho zeptat, i když nevím, jestli to vůbec chci vědět.
"Protože, jak skončí tenhle ročník, Rei odejde," odpoví mi Rizo, zatají se mi dech.
"K čemu by to pak bylo?" vyhrknu sevřeným hrdlem.
"Ty ho dokážeš přemluvit, aby zůstal. Ani nevíš, jak moc jsi ho změnil," promluví na mě tiše.
"Jenže já nemám ponětí, jak se to dělá! Neumím za někým prostě přijít a… líbat ho nebo mu vyznávat nějaký city, nebo co…" rozkřiknu se, nezajímá mě, že se pár lidí po mě otočí.
"Někdy stačí být s někým, ostatní přijde," pousměje se Rizu.
"A jak, když se mi vyhýbá," protestuji.
"Ale to samé děláš i ty," podívá se na mě. Fajn v tomhle má pravdu.
"Dobře, promyslím to," slíbím mu.
"Tak přemýšlej rychle, proslýchá se, že zažádal o konečné zkoušky," podívá se na mě Rizu. Proč mám takový pocit, že do mě vkládá veškeré naděje? Přikývnu a odnesu nádobí, potom jdu na další hodinu. Rei už sedí v lavici, i když ještě jedl, když jsem odcházel. Tentokrát si sednu vedle Reie, usměje se na mě a jinak si mě nevšímá, hlavně, že se neodtáhnul.

Rei
V momentě, kdy do třídy dojde poslední človíček, zazvoní a do třídy vejde učitelka angličtiny.
"Rei, přišel ti doporučený dopis," podá mi silnou obálku a začne učit, stačí jediný pohled, abych zjistil, že je od zkouškové komise s datem předčasných zkoušek.
"Odcházíš?" zeptá se mě Keiji tiše.
"Nemám důvod tu zůstávat, nikdo o mě nestojí a dělám neustále problémy. Zůstanu do turnaje, po něm jdu pryč," odpovím stejně tiše, proč bych mu měl lhát? Nezaslouží si to.
"Promiň mi ten včerejšek," sklopí hlavu na lavici. On si vážně myslí, že je to kvůli tomu?
"Nemám ti co vyčítat nebo co omlouvat. Neměl jsem právo po tobě něco takového chtít," odmítnu jeho omluvu.
"Jen jsem to nečekal, nejsem zvyklí se s někým líbat natož…" zarazí se zajíkavě.
"Nemusíš mi to vysvětlovat," usměji se na něho chápavě.
"Ale ano musím," povzdechne si. Postřehnu pár zvědavých pohledů a ještě víc uší.
"Nebylo by to lepší někde, kde je míň uší? Každý na nás kouká," snažím se ho tiše zarazit.
"Jen nechci, abys odešel," upře na mě prosebný pohled, tomu skutečně nemám sílu odolat.
"Pojď ven," stoupnu si a dopis dám do kapsy, jen co stoupne Keiji, vyvedu ho na chodbu. U okna se na něj otočím.
"Nechci, abys něco dělal proti své vůli, jen proto, abych tu zůstal. Kvůli mně se tahle škola málem položila," řeknu hlasitěji, než jsem chtěl.
"A díky tobě se zase dala do hromady, nedělám nic, co nechci," oboří se na mě, překvapeně zamrkám.
"To znamená co?" zeptám se ho nejistě.
"Že… asi… prostě chci, abys byl tady, se mnou," vyleze z něj.
"Proč?" vydechnu překvapeně. Rozpačitě mlčí a hraje si se zipem.
"Protože já… ty… chci to s tebou zkusit," podívá se mi do očí. Chvíli mlčím, abych se vzpamatoval.
"Jestli skončím nebo ne, je pouze moje věc. Nikdo mi do toho nemá co mluvit. Jestli to myslíš vážně, tak přijdi po tréninku ke mně, ale čekej, že v tom případě se budeme milovat, jestli nepřijdeš- to už záleží na tobě, rozhodnout se musíš ty," dopovím a vrátím se do třídy s tím, že jsem ho ztratil nadobro. Bude to tak lepší Keiji, věř mi.

Keiji
Na hodinu se už nevrátím, místo oho zůstanu na chodbě zírat z okna a přemýšlím. Po hodině si jen vezmu věci a jdu na poslední hodinu. Rei si mě už ten den nevšímá i na Rizu vidím, že je zvědaví, co se dělo, ale neptá se. Na našem tréninku, kde nás cvičí je tak tvrdý, že z nás teče pot, jako by se chtěl ujistit, že nepřijdu.
Cestou na pokoj, si to znovu a znovu promýšlím, nakonec si na pokoj hodím jen věci a zaklepu na jeho pokoj.

Rei
Překvapeně se na něho podívám, nečekal jsem, že přijde. Tyra vyženu ven a Keijiho pozvu dovnitř.
"Jsi si jistý?" zeptám se ho. Přikývne a začne se svlékat.
"Byl bych radši, kdybys na to šel pomaleji, nejsem zvyklí ani, aby mě někdo pohladil, ale budu se s tebou milovat, když na tom trváš," odpoví mi zcela mechanicky. Přejdu k němu a chytnu mu ruce.
"Rozhodnutí bylo čistě na tobě, nemusel jsi sem chodit, a jestli to děláš jen proto, abys mě donutil zůstat, tak rovnou můžeš odejít," zasyčím mu do tváře.
"Dělám to proto, protože tě mám rád a chci být s tebou, je to tak nepochopitelný?" zvedne ke mně své oči. Místo odpovědi ho políbím, po chvilce mi polibek oplatí. Položím ho na postel a sundám mu zbytek oblečení, sám jsem pouze v kalhotách. Keiji mě obejme a rukou zajede ke kalhotám a po chvíli mi ruku dá pod ně, aby mi pohladil zadeček, málem vyletím z kůže.
"Provokatére," jemně ho kousnu do ucha. Rychle rozepnu kalhoty a svléknu se z nich.
"Jestli mě to bude bolet, tak tě skopu," zavrní mi mile do ucha a rukou stiskne bradavku, překvapeně zasténám. Na oplátku začnu na bradavce dráždit ústy jeho, rozkošnicky vzdychne a prohne se ke mně, toho hned využiji a rty začnu putovat k pupíku, přitom s rozkoší poslouchám jeho vdychání.
Přimhouřím oči a pomaličku ho olíznu po celé délce, abych se pak věnoval jen hlavičce, přitom mu prsty vniknu do dírky, abych ho připravil.
Vzrušeně sténá a po chvíli začne přirážet proti mým prstům, vytáhnu je a políbím ho. Podívá se na mě s touhou v očích, dál už nemohu čekat, roztáhnu mu nohy a začnu do něj opatrně pronikat, tak, aby ho to nebolelo. Když jsem celý v něm, mám co dělat, abych se v něm hned nepohnul a počkal až si na mě zvykne. Hladím ho a líbám, aby to měl snazší, a po chvíli se v něm trochu pohnu. Jeho slastný sten mě přesvědčí, že je připravený a tak se v něm začnu pohybovat, když jsem skoro na vrcholu, vezmu do ruky jeho penis, abych ho vyvedl ke mně, poté spolu vyvrcholíme.
Vyklouznu z něj a vezmu ho do náručí, hned se ke mně přitiskne. Přikryji nás a šeptám mu do ucha něžnosti, dokud neusne, pak usnu i já s Keijim v objetí.
 

53 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Lachim Lachim | 25. září 2010 v 18:01 | Reagovat

Mám jen jedno slovo, nádhera.

2 Teressa Teressa | 25. září 2010 v 19:21 | Reagovat

jeee to bolo prekrasne!!! som rada ze sa uz konecne dali dokopy=) uz sa neviem dockat pokracovania=) uz aby tu bolo=) rychlo prosiim=)

3 Yoite Yoite | Web | 25. září 2010 v 20:50 | Reagovat

Yahoo ^.^ tak se mi to líbí, konečně spolu =D

4 lili lili | 26. září 2010 v 1:15 | Reagovat

konečně spolu *-*  :D

5 Loki Loki | 26. září 2010 v 12:42 | Reagovat

Trochu mě překvapilo, že se dali dohromady takk rychle. Ale jsem ráda, že jsou spolu xD.
Hezká kapitola, těším se na pokračování.

6 Akyra Akyra | 26. září 2010 v 16:42 | Reagovat

[5]: loki příběh ještě nekončí i když jsou spolu XD

7 Ťula Ťula | 26. září 2010 v 18:36 | Reagovat

Hezky jsou spolu. :)

8 anneanne anneanne | 26. září 2010 v 19:02 | Reagovat

Vauu,to je rychlost. :-D jen tak dál.

9 Yuuki-chan Yuuki-chan | Web | 26. září 2010 v 19:26 | Reagovat

Už jsem se začínala bát že spolu nikdy nebudou... nádhera už se nemůžu dočkat pokráčka :-)

10 Haku Haku | 26. září 2010 v 20:05 | Reagovat

Jestli me to bude bolet,tak te zkopu....xD...tak toto nemalo chybu.....som rada,ze su spolu...ale ta Reiova minulost mi neda pokoja...co sa tam udialo?No na pokracko som cela zhava,nadhera!!!!!!!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama