+ Elfí sen III+

28. října 2010 v 15:11 | Akyra |  Elfí sen
Omlouvám se, že tak pozdě -_-"


Elias
Vzbudím se brzo a potichu zmizím z Liefova domu, abych vyřídil poslední povinnost mezi elfy.

Lief
Probudím se a rozhlédnu se kolem, když ho neuvidím, zklamaně si povzdechnu a vydám se na obvyklou procházku s jablkem v ruce, coby snídaní. Jdu zrovna přes vesnici, když mě někdo chytne za zadu za pas a obejme mě.
"Dobré ráno," ozve se Eliasuv hlas. Polekaně se otočím a spatřím ho, jak se na mě usmívá,
"Dobré ráno," podám mu své jablko, vezme si ho.
"Díky, jdu to ohlídnout, ale měl by být klid, ve městě je poprask kvůli nějakému přivandrovalci, všichni si ho chtějí poslechnout," vysvětlím.
"Co je to za přivandrovalce?" zeptám se zvědavě.
"Nějaký dědek, plná ústa starých báchorek, znáš to. Elfy nadchne kdejaká stará povídačka," ušklíbne se Elias.
"Některé báchorky jsou pravda," namítnu.
"Možná, ale ty toho můžeš využít a užívat si, že pozornost není upřená na tebe," poukáže Elias na skutečnost, o které dost pochybuji. Kdo by se o mě staral?
"On si mě někdo všímá?" zapochybuji a pospíchám k jeskyni.
"Jistě, že ano," ozve se Elias, který jde za mnou a rozhlíží se po případných zvědavcích. Nevěřícně zavrtím hlavou a běžím k dráčkovi, který zvědavě vykukuje z jeskyně, jejíž podlaha je pokrytá peřím, hned vím, co se stalo.
"Silvere, ty umíš lovit?" neskrytě se zaraduji.
"To ještě chybělo," zaslechnu Eliota, který si to nejspíš vrčel pro sebe. Hned se vytratí prohlédnout okolí.
"Náhodou, je to báječná novina," bráním nadšeně dráčka, když se Elias vrátí.
"Přímo úžasná, těším se, až tě sežere," zavrčí ten neurvalec. Dotčeně se na něho podívám.
"Je to neurvalec, že Silvere," pohladím draka.
"Jdete nebo ne? Cesta je volná," obrátí oči v sloup. Hned vykročím a vedu dráčka na náš palouk. Silver se hned vznese a zkouší, jak vysoko může vyletět, jde mu to skvěle.

Elias
" Zlepšuje se rychle," musím chtě, nechtě přiznat drakovi plus.
"Ano, řekl jsem mu, proč to po něm chci," vysvětlí mi Lief s kývnutím.
"To bylo chytré, určitě se těší, až odsud vypadne," zavrčím nevraživě.
"Naopak, libí se mu tu, ale nechce mě ohrozit," brání dráčka.
"Nechce tě ohrozit, fakt dojemné," zavrčím sarkasticky.
"Mohl bys přestat být sarkastický? To vejce jsem domů dotáhnul já, Silver se tam nedokutálel," rozzlobí se Lief.
"No jak jinak? Já jen chci vidět tvůj výraz, až tě, co já vím, rozšlápne nebo na tebe bude chrlit oheň," odseknu sveřepě, má tolik drzosti, že se rozesměje.
"Toho se nebojím, skvěle si rozumíme. Nežárlíš ty náhodou?" podívá se na mě zvědavě.
"A když jo? Ráno vstaneš a jdeš za ním, přes den myslíš jen na to, jestli je v pořádku a nemá hlad a večer za ním chodíš často taky," mračím se na něho.

Lief
Zůstanu na něho hledět doslova zkoprněle, to jako myslí vážně?
"Vždyť vypadám jako zrůda," nechápu.
"A na tom jsi byl kde? Jsi nádherný," přejde ke mně a pohladí mě.
"Mám každé oko jiné," bráním se.
"No a? Mě se to líbí," dívá se mi do očí, rozpačitě zčervenám a sklopím pohled. Zvedne mi obličej a políbí mě, v prvním momentě nevím, co mám dělat, ale pak mu ho oplatím. Aniž přerušil polibek mě k sobě přitiskne, podám se mu. Když se ode mě odtrhne, zatočí se mi hlava.
"Pojďme radši zpátky, než si někdo všimne, že se tu zase motáme," zašeptá Elias. S kývnutím přivolám dráčka a odvedu ho do jeskyně. Pak mě Elias vezme za ruku a vede k městu.
"Jak jsi na tom se zbraněmi?" zajímá se.
"Ovládám jen luk, jinak mě drží od zbraní dál," přiznám zahanbeně.
"Naučím tě zacházet s mečem," nabídne mi.
"Děkuji," rozzářím se.
"Nemáš zač, začneme hned," rozhodne se Elias a odepne si z pasu dlouhý meč, který mi podá, sám si vezme jen silnou větev. Je šíleně těžký a vzhledem k tomu, že jsem ho nikdy nedržel, mámám s ním jako s mávátkem a Elias mi ho hravě vyrazí z ruky, chytne ho ještě ve vzduchu.
"Musíš ho držet pevněji," napomene mě a podá mi ho. Pak mě chytne za ruku a ukáže, jak ho mám držet a jak s ním pohybovat, skoro hned pochopím aspoň základy. Po chvíli se mnou začne cvičit obranu, po další chvíli už to jde.
"Dobře, tohle už ušlo, teď se mě snaž zasáhnout," pochválí mě. Soustředím se, jak můžu a seknu po něm, lehce uhne a čeká další výpad. Snažím se odhadnout, kam uhne a útočím tam, Elias odhodí větev stranou a už jen lehce uskakuje. Po půl hodině se únavou musím opřít o meč.
"Copak, došli síly?" směje se Elias. Už nemám sílu se ani zlobit, jen se na něho vyčerpaně podívám a kývnu.
"S tímhle bys moc dlouho nevydržel, ale dobře, dám ti deset minut a pak budeme pokračovat," svolí.
"Tobě se to řekne, s mečem trénuješ už od dětství," vydechnu unaveně a sednu si pod strom.
"To je pravda, ale naučit se to musíš, co nejdřív, už kvůli Silverovi. Pokud tě někdo zabije, bude muset Silver zůstat u tebe a zemře taky," podívá se na moji dlaň, kde je zakryté znamení, pak si sedne vedle mě.
"Začnu posilovat a cvičit," slíbím, protože si uvědomím, že má pravdu. Usměje se.
"To uděláš dobře, ochráním tě, dokud tu budu, ale kdykoliv můžu zemřít, když mě král zavolá do boje a chci vědět, že se o sebe dokážeš postarat," pokračuje, po té větě mi přejede mráz po zádech, abych to zamaskoval, vyskočím.
"Můžeme," usměji se.
"Výborně," vstane a jde trochu dál, když se ke mně, obrátí, zaútočím se vším, co jsem se do teď naučil. Vyplatí se to, po chvíli Elias skončí na zemi s ostřím meče mezi dlaněmi těsně před obličejem.
"Jsi v pořádku?" zeptám se ho udýchaně.
"Jo zlepšuješ se zatraceně rychle," odkloní meč stranou, " ale chce to víc síly, teď se začnu bránit, tak dávej pozor," varuje mě.
"To je něco, co se mě teď nedostává," snažím se vydýchat. Sjede mě přemýšlivým pohledem.
"Změna plánu, pro dnešek končíme, nebo se zítra nepohneš, pojď se mnou," vstane a vezme mi meč z ruky. Pomalu se loudám za ním, překvapí mě, když zpomalí a vede mě k hostinci.
"Půjdeme se podívat po tom starci," vysvětlí mi. Nechápavě zamrkám.
"Po jakém starci?" zeptám se.
"Po tom dědkovi, co jsem ti o něm říkal ráno, vsadím se, že tam ještě vykecává," vysvětlí mi a já si konečně vzpomenu.
"Dobře," kývnu s úsměvem. Zavede mě dovnitř a posadí ke stolu, kousek od nás je hlouček elfů, kolem nějakého dědy, který vykládá o vzdálených krajích a nestvůrách, se kterými bojoval. Vsadím se, že kecá.
"Něco si objednáme, na co máš chuť?" zeptá se mě Eliot.
"Jablečný mošt a něco sladkého," přikrčím se na židli. Elias se usměje a objedná mě i sobě. Chvíli poslouchám starce.
"Nevím proč, ale nikdy mi nechtějí nalít pivo nebo tak něco, když přijdu postaví před mě obrovitý kus koláče, a nepustí mě dokud ho nesním," stěžuji si tiše.
"To bude tím, že vypadáš jako bys vyšel z hladomorny," usoudí Elias klidně.
"Ale já jím," bráním se uraženě, od něj jsem čekal pochopení ne posměšky.
"Jednou za rok?" hádá Elias.
"Náhodou, dnes už jsem měl…" ztichnu, když si uvědomím, že jsem dnes nic neměl, jablko na snídani jsem dal jemu.
"No, pokračuj," pozvedne obočí Elias. Jen se dívám do desky stolu a koušu se do rtu, nemám, co říct.
"Nic," odpoví si sám a přistrčí ke mně koláč a zákusek, " jez."
Pustím se hladově do jídla, ale v půlce jsem plný a tak zbytek položím zpět.
"Už nemůžu," vydechnu.
"Ten koláč nebyl tak moc velký, nepůjdeme, dokud to nesníš," zamračí se a já si jen povzdechnu.
"Ale já už fakt nechci," bráním se.
"A nic jiného by sis nedal? Tady máš ještě ten mošt," postrčí mi sklenici, vypiji ho. Na nabídku zavrtím hlavou, nemusí vědět, že všechny peníze, co vydělám nebo dostanu, dám na maso drakovi.
"Opravdu ne? Zvu tě, neostýchej se," pobízí mě. Znovu zavrtím hlavou a zkusím do sebe narvat ještě kousek koláče, ale vzdám to.
"Dobře, tak půjdeme," zaplatí a jdeme ven, venku mě vezme za ruku a vede za kovářem.
"Co tam?" zeptám se zvědavě.
"Meč, než si vybereš, tak ho nejdřív vyzkoušej, jestli na tebe není moc těžký nebo dlouhý, jestli se ti žádný nebude líbit, dám ti vykovat," vysvětlí mi Elias.
"Ale já meč mám," odpovím a polekaně se kousnu do jazyka, zase jsem řekl něco, co jsem nechtěl.
"Máš? A kde, že jsem si nevšimnul," podiví se Elias.
"Je schovaný, po tátovi, když pro něj přišli, řekl, že o něm nesmím nikomu říct," povzdechnu si zkroušeně. Rozhodně mu neřeknu, že to vlastně můj otec nebyl a že meče jsou dva.
"tak dobře, v tom případě můžeme domů, pokud nic nechceš," usměje se Elias. Zavrtím hlavou a zamířím do lesa, doma bych nevydržel.
 

26 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Lachim Lachim | 28. října 2010 v 16:29 | Reagovat

Nádhera. Doufám, že se Silverem včas utečou.

2 freakiest-minds freakiest-minds | 28. října 2010 v 17:13 | Reagovat

Krása =) Liefek je ťuňťa a Elias je zaujatý =D těším se na pokráčko =D

3 Yoite Yoite | 28. října 2010 v 17:15 | Reagovat

Ten koment nahoře je můj TT.TT já se zas zapomněla přehlásit --_--"

4 Yuuki-chan Yuuki-chan | 28. října 2010 v 18:21 | Reagovat

Čím dál úžasnější... ale mám dotaz, shodnou se ti dva vůbec na něčem?? XD :-)

5 akyra akyra | 28. října 2010 v 18:24 | Reagovat

[4]: Yuuki časem určitě XD

6 Kated Kated | Web | 28. října 2010 v 19:56 | Reagovat

XD vis co jsem precetla???  misto "....venku mě vezme za ruku a vede za kovářem." tak že ho vedl za křoví XD
no nic. hezkej dilek dooufam ze tady bude brzo pokracko :-)

7 Mekare Mekare | 28. října 2010 v 20:46 | Reagovat

[6]: tu uz asi niekto tiez mysli na 18+ :-P.. super no som zvedava co to bude za otca-neotca :-D ..

8 Agipt Agipt | Web | 29. října 2010 v 14:37 | Reagovat

ZAtím to je dobré ale snad se konečně na něčem oba dva domluví nebo se ještě jednou pozabíjí :D :D

9 Haku Haku | 30. října 2010 v 18:54 | Reagovat

Nedockava na dalsie pokracovanie.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama