Kapitola 18

13. října 2010 v 17:43 | Yoite |  Ways of Fate

Tak dobře =D Ricky má trochu podivné způsoby jak si krátit čas, ale on už si ho Juri zkrotí.
Zakončení je poklidné, ale znáte to... nikdy není jisté jak na jak dlouho =D


Yoite






♦ Ricky ♦

"Je tady tak nádherně." Řeknu po chvíli chůze rozkvetlým sadem.
"To ano, máme štěstí, že to tu táta objevil."
Přizvukuje mi Juri a vede mě lesem na louku, kde je ohrada a pasou se tam koně. Je jich sedm.
"Hrozně se mi tu líbí, je tady o tolik větší klid, než ve městě a to prostředí je tak… jiné." Usměji se. Doteď jsem byl zvyklý jen na šedé ulice a neustávající zvuky projíždějících aut, tady je kolem dokola samá zeleň a tolik zvířat, že nevím kam se dívat dřív. Je to jako bych prošel do úplně jiného světa.
"Taky bych nechtěl žít ve městě." Ozve se Juri a společně zajdeme do lesa. Juri tam dokonce najde pár hříbků, já něco málo zahlédnu taky, ale v houbaření jsem naprosto nemožný a tak radši zůstanu zticha, než abych pak otrávil rodinu.
"Pojď, už se vrátíme. Nesmíme to přehnat." Otočí se na mě brunet a vezme mě za ruku. Stisknu mu ji a jdu s ním zpátky. Ta jeho starost o mě je nezvyklá, ale příjemná.
Juri dá hřiby do kuchyně a vezme dva koláče.
"Dáš si?" nabídne mi.
"Ani ne, dík." Odmítnu a počkám na něj. Dá je zpátky a věnuje mi zase pozornost.
"Podíváme se na film?" navrhne.
"Jasně, který máš?" souhlasím.
"Pojď nahoru." Zamíří do pokoje a já jdu v závěsu za ním. Juri otevře skříň ve které je televize a DVD. Pod tím je asi tři sta DVD na které jen vyjeveně zamrkám.
"To by mě nenapadlo, že tady máš takovou sbírku." Začnu si je prohlížet.
"Jedna z mých slabostí." Přizná. Jsou tam komedie, animované filmy, thrillery, pohádky, rodinné filmy a pár hororů.
"Máš tady snad všechno, tak na co se podíváme? Nějaký anime, nebo rodinou komedii?" přemýšlím a nemůžu se rozhodnout.
"Nechám to na tobě." Nechá mě Juri v mém dilema a ještě k tomu s úsměvem. Nakonec vytáhnu anime.
"Tohle vůbec neznám, pustíme si to?" navrhnu a Juri dá DVD do přehrávače.

♦ Juri ♦

"Pojď si sednout." Pobídnu černovláska a vezmu dálkové ovládání, pak se vyvalím na postel. Ricky přeleze za mnou a přitulí se ke mně. Obejmu ho a pustím tam film. Ricky se hned zadívá na obrazovku, ale já se spíš dívám na něj, než na televizi. Po chvíli mrkne na mě. Přistiženě se podívám na televizi.
"Ty se nedíváš!" nahodí obviňující tón, ale usmívá se.
"Dívám." Stočím pohled na něj a usměji se.
"Ale ne na film." Cvrnkne mě prstem do nosu.
"Když na tebe se dívá příjemněji." Chytnu mu prst a políbím ho.
"To jistě." Zamručí a trochu se začervená.
"Však jistě." Obejmu ho. Ricky se pousměje a přitulí se ke mně. Pevněji ho k sobě přitisknu a rukou mu vklouznu pod triko a jemně ho hladím. Zachvěje se, ale nechá mě. jen ho hladím a dál nejdu. Všimnu si, že přestal vnímat film a zaměřený jen na mě, odpočívá. Nechám toho a Ricky se na mě zadívá a políbí mě.
"Víš že hrozně rozptyluješ?" zeptá se.
"Já?" odvětím překvapeně.
"Ne, asi Santa. S tebou se nejde na nic soustředit." Obviní mě znovu.
"Omlouvám se." Vytáhnu ruku a lehnu si kousek dál.
"Takhle jsem to nemyslel." Usměje se na mě omluvně. Znovu se k němu přitisknu, ale už ho nechám. Opře se o mě a dokoukává film, ale vsadím se, že půlku z toho si ani nepamatuje.
"Mám ti to o půlku vrátit?" zeptám se.
"Asi jo, nevím o co tam jde." Odpoví. Vrátím film skoro na začátek a pustím znovu. Konečně to vypadá, že dává pozor celou dobu.
"Líbilo?" zeptám se.
"Jasně." souhlasí hned nadšeně a začne rozebírat některé scény. Absolutně netuším o čem mluví, tak jen přikyvuji. Po chvíli se Ricky zarazí a upře na mě zkoumaví pohled. Jemu taky nic neunikne.
"Co se tam nejvíc líbilo tobě?" zeptá se.
"Ještě jsem to neviděl." Přiznám. Jak bych se mohl dívat na film, když mám v náruči jeho?
"Vždyť jsme to teď měli puštěný a dvakrát." Poznamená černovlásek.
"To sice jo, ale ty jsi byl hezčí, než nějaký film." Namítnu. Ricky si povzdechne.
"Tak teď se na to povinně podíváš ať se o tom s tebou můžu bavit. A já u toho nebudu, abys dával pozor." Rozhodne. Upřu na něj zkroušený pohled. Nelíbí se mi, že tu budu sedět bez něj a sledovat film, když jsem mohl trávit čas úplně jinak.
"No nekoukej, pak si tě prozkouším. Tak koukej a já za chvíli přijdu." Usměje se a zmizne za dveřmi. Začnu se dívat na film.

♦ Ricky ♦

Chvilku chodím po venku a nakonec se rozhodnu pro trochu adrenalinu, tak si vylezu na stožár s elektřinou a posadím se nahoře, odkud koukám do dálky. Kdysi tohle bývala jedna z oblíbených zábav. Vysoká pravděpodobnost, že přitom zavadím o drát, nebo sletím a zlomím si vaz, mě ani mého kamaráda nedokázala odradit. Možná spíš naopak. Kdyby to skončil elektrický proud, byla by to rychlá smrt a tam kde jsem vyrostl, si tenhle luxus nemohl dopřát každý.
Zamyšleně se dívám do dálky na les a vzdálené vrcholy hor. Po chvíli zahlédnu Juriho jak běhá kolem domu s vlkem. To už ten film skončil?

♦ Juri ♦

Začnu mít špatný pocit, tak vypnu DVD a vyběhnu ven. Nikde ho nemůžu najít a tak vezmu na pomoc Yoriho, který mě zavede ke sloupu. Rozhlížím se, ale nikde ho nevidím, pak se jen tak podívám nad sebe a strnu hrůzou. Ricky na mě mrkne a vypadá naprosto klidně.
"To už ses dodíval?" zeptá se.
"Okamžitě dolů!!!" zařvu. Zamrká na mě trochu nechápavě a bez problému sleze, aniž by se dotknul drátů. Beze slova ho dotáhnu do pokoje, kde mu nasekám. Zmateně se na mě dívá, jako by netušil co provedl.
"To nevíš, že na ty sloupy se nelozí?! Co kdyby se to urvalo a zabilo tě to!? Ještě jednou tě tam uvidím a na ten zadek si nesedneš!" ječím na něj. On snad vůbec nechápe jak strašný jsem o něj měl strach. Jako by už tak nestačilo, že mi nedávno málem umřel.
"Promiň." Zadívá se na mě zkroušeně. "Už to neudělám."
"To doufám, víš jaký jsem měl o tebe strach? Co kdybys spadnul?" přitisknu ho k sobě.

♦ Ricky ♦

Obejmu Juriho a radši se nezmiňuji, že tohle jsem dělával často. Nenapadlo mě, že by o mě mohl mít až takový strach. Ale když mi dával na zadek, tak mě tedy zrovna nešetřil.
Juri po chvíli mrkne na hodiny.
"Pojď jíst, bude večeře." Řekne už docela klidně. Přikývnu a vezmu ho za ruku s provinilým pohledem. Je mi jasné, že je teď na mě ještě naštvaný a mrzí mě to. Aspoň, že už na mě neječí.
Juri mě dovede dolů v ten moment, kdy se máma chystá zazvonit. Zřejmě postřehne můj výraz, protože se hned zvědavě zeptá co se stalo.
"Lezl na elektrický sloup." Odpoví jí Juri klidně.
"Ale já to umím, vždyť vidíš, že mi nic není." Zkusím se pro změnu bránit. Juri po mě švihne vzteklým pohledem.
"Nechci tě vidět na metr od toho sloupu. Od jakéhokoli sloupu, jasné?" řekne přísně. Jen sklesle přikývnu.
"Fajn." Hlesne a sedne si, mě posadí do židle vedle.
"Jestli ti bude zítra dobře, tak tě vezmu na malou projížďku." Slíbí Juri.
"Tak jo." Pousměji se. K mé radosti se taky usměje a podá mi talíř. Vezmu si ho, ale počkám s večeří, než zasednou ke stolu i ostatní. Všichni jsou po chvíli usazení a popřejí si dobrou chuť. Alex po mě přitom neustále pokukuje. Nevím co si o tom myslet, tak se radši vyhýbám pohledu na něj i na ostatní.

♦ Alex ♦

Juri si zřejmě všimne, že házím pohledem po Rickym, protože se na mě zamračí. Ricky se chvilku na to omluví a odejde od stolu. Nenápadně se vytratím, aby si toho nikdo nevšiml a vrátím se do svého pokoje. Přejdu k oknu a sleduji Rickyho. Ten dojde za dům a skrčí se v zahradě pod strom. Nevím proč přesně se s Jurim pohádali, ale vypadá to, že to Rickyho mrzí. Juriho křik bylo slyšet až tady. Vzpomenu si na sirotčinec a představím si, že on tam byl v podstatě celý život. Bude asi trvat, než si tu zvykne.

♦ Ricky ♦

Zůstanu skrčený pod stromem, když od domu zaslechnu rychlé kroky přibližující se ke mně. Poznám, že to není Juri, Jared ani nikdo z rodičů. Záhy přede mnou zastaví Alex a hned si všimnu, že svírá něco v ruce. Polekaně sebou cuknu a přitisknu se zády na strom. Alex mi ale jen vtiskne to něco do ruky a uteče.
Překvapeně se za ním podívám a pak mrknu na malou vodní želvičku, která mi leze po dlani a pohladím ji. Dárek? Že by na usmířenou? Usměji se a zaslechnu kroky, které hned přiřadím Jurimu.
"Ricky?" všimne si mě. "Nevím, kde je Alex, tak jsem… co to máš?" zarazí se pohledem na mé ruce.
"To mám od Alexe, je krásná že?" usměji se.
"Od Alexe?" hlesne Juri překvapeně.
"Myslím, že se ti chtěl omluvit, tyhle chová jen on a zásadně je nikomu nedává." Usměje se a pobídne mě k domu. "Pojď připravíme jí bydlení.
"Dobře." Usmívám se a jdu za ním dovnitř. Juri vezme větší akvárium a do
čtvrtiny ho zaplní pískem, který shrne na stranu, dá tam plochý kámen a zbytek zalije vodou, takže vznikne jakýsi ostrůvek. Na ten dá ještě krmení.
"Dej tam želvičku, jak jí budeš říkat?" zeptá se.
"Krása, co říkáš na jméno Lili?" navrhnu.
"Nádherné." Usměje se.
"Skvěle, tak vymyšleno." Položím Lili do akvária a ta hned začne obhlížet nový domov. Nadšeně ji sleduji. Nedivím se, že na ně Alex nedá dopustit.
 

28 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 akyra akyra | 13. října 2010 v 18:04 | Reagovat

roztomilí díl! vážně se povedl, já chci taky želvičku ^.^ je vidět, že se alex vzpamatoval:-)

2 Teressa Teressa | 13. října 2010 v 18:27 | Reagovat

velmi pekne=) uz sa neviem dockat pokracovania=) rychlo prosiim=)

3 Yuuki-chan Yuuki-chan | 14. října 2010 v 17:33 | Reagovat

jsem ráda že se s Alexem usmířil... už se těším na pokráčko:-)

4 Haku Haku | 14. října 2010 v 19:11 | Reagovat

To je super,ze ho Alex uz nechce vrazdit,ale ho obdaruva. ...Bol zlaty...A co sa Ricka tyka...ten ma konicky,necudujem sa,ze Juri vyvadzal.

5 Lachim Lachim | 14. října 2010 v 21:49 | Reagovat

Nádhera. Rick je asi trochu cvok.

6 lili lili | 15. října 2010 v 0:09 | Reagovat

krasný dílek ^^ a omlouvam se za to že sem dlouho nekomentovala ale dočitala sem to dneska jaksi sem se nedostala na pc ...a krásný jmeno želvičky  *-*

7 Agipt Agipt | 16. října 2010 v 9:14 | Reagovat

Krása :) už se těším na další díl :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama