Kapitola 20

21. října 2010 v 21:44 | Yoite |  Ways of Fate

Vím, že mi to trvá dlouho, ale času je fakt stále míň =( každopádně se snažím =)
Tahle kapitola je plná nových věcí, nebo nových detailů ;) a především se dostáváme ke zlomové části povídky... nechte se překvapit v pokračování =)


Yoite






♦ Juri ♦

Jdu za Rickym vilovou čtvrtí dokud nezastaví před velkou vilou. Černovlásek si otevře branku, pak mi otevře dveře a pustí mě dovnitř, zatímco zkontroluje poštu. Vejdu a rozhlížím se po honosném zařízení. Ricky si zastrčí do kapsy jeden z dopisů, aniž by ho otevřel a roztrhne větší balíček. Uvnitř je jen stará kazeta.
"Pojď nahoru." Pobídne mě.
"Ukaž mi tu obálku." Požádám.
"Jakou obálku?" otočí se na mě.
"Kde
byla ta kazeta, můžu z toho zjistit kdy byla odeslána a kde se asi nachází." Vysvětlím a Ricky mi podá papír, ve kterém byla zabalená.
"Posílal to před dvěma dny." Vytáhnu telefon a někam zavolám. Nadiktuji popis, místo a určitý čas a pak zavěsím. Ricky se ani neptá komu jsem volal. Vezme mě za ruku a vede nahoru do pokoje, který musel být dřív jeho. Nechám se tam zavést a pak ho sleduji, jak pouští televizi a dává tam na přehrání kazetu. Pak si sedne ke mně na postel a stiskne mi ruku. Obejmu ho a s narůstající hrůzou a vztekem sleduji nejpříšernější video, co jsem kdy poznal.
Na obrazovce se objeví dva téměř stejní kluci. Jeden z nich se představí jako Mick a v druhém poznám Rickyho. Mick chytne kameru a zaostří do tmy kolem sebe, tak aby tam byl co nejvíc poznat sklep a spousty dětí spících jen tak na zemi. Seshora se ozve rámus a záběr přeblikne na něco jiného o dost později, kde je vidět jedna z vychovatelek, jak mlátí malému klukovi hlavou o špinavé umyvadlo a ječí na něj, podobných záběrů, včetně natočených sebevražd je tam ještě celkem dost a jsou proložené jinými vylomeninami, kterými si ti dva krátili chvíli, jako lezení po střechách, nebo na stožáry. Nakonec je tam jen krátký vzkaz, že už nemá místo na další nahrávání ani peníze, aby se vrátil zpátky, takže ještě neví co bude dělat, ale sebevražda se mu páchat nechce.
Hned po shlédnutí vytáhnu mobil a zavolám svému kontaktu, kde Mick zrovna je a vezmu kazetu.
"Můžu ji odnést na policii?" zeptám se.
"Ne, chci si ji nechat." Namítne a jasně vidím, že budu muset vymyslet něco jiného.
"Můžu ji aspoň překopírovat?" napadne mě a Ricky přikývne.
"Ale nevím k čemu ti bude. Ten děcák už přece zrušili." Řekne.
"To ano, ale proti těm co tam pracovali a co to vedli se stále vede soudní řízení a to je teď. Musíme hned na soud a neboj, tu kazetu štípnu." Uklidním ho.
"Tak dobře." Souhlasí nakonec.
"Díky a teď pojď. Máme to tak tak." Řeknu a vyjdu s Rickym ven. Mávnu na taxík, který zastaví a za větší finanční obnos sebou hodí a dorazí na soud přesně v době, kdy se soudce ptá na další důkazy.
"Tady, je to nahrané přímo zevnitř a od jednoho chovance, který je tu se mnou." Ozvu se udýchaně.
"To bylo těsné." Hlesne zadýchaně Ricky.
"Tak prosím, předložte důkaz." Přivolá nás soudce. Vezmu Rickyho za ruku a přinesu kazetu rovnou soudci. Ten ji podá asistentovi, který ji pustí před soudní porotou. Znovu se zadívám na otřesné záběry a tisknu k sobě Rickyho. Ten to jen sleduje a schovává se v mé náruči.
"Myslím, že to je jasný důkaz." Řekne soudce po zhlédnutí kazety. Vtom se ozve žena, kterou neznám, ale můžu si lehce domyslet, že musí být jedna z vychovatelek.
"Ty malá svině! A pak, že jsi nic nenatáčel!" zasyčí ta ženština a s nečekanou silou chytne Rickyho za vlasy a mrskne s ním o nejbližší lavici, než se vůbec vzpamatuji. Svážu ji jen pomyšlením tak, že se nemůže hnout a skloním se s hrůzou k Rickymu. Ten trochu zmateně zamrká a posadí se. Vůbec se mi to nelíbí.
"Jsi v pořádku?" zeptám se a sám slyším, jak mi strach čiší i z hlasu.
"Nevím." Hlesne a obejme mě kolem krku. Většinou řekl, že mu nic není i když to bylo vážné… snad proto mě teď jeho nevím naprosto zděsí. Hned se obrátím na soudce.
"Zavolejte pohotovost! Je po otřesu mozku." Řeknu naléhavě. Zahlédnu jak hned někdo vytahuje mobil a volá sanitku. Snažím se zatím uklidnit Rickyho a nejspíš taky sebe. Ricky se zatím snaží zhluboka dýchat a tiskne se ke mně.
Za chvíli přijede sanitka a ošetřovatelé hned vtrhnou dovnitř. Řeknu jim co se stalo, co mu bylo už předtím a před čím mě varoval doktor.
"Neboj dostaneme ho z toho." Převezme si doktor Rickyho, který se výjimečně ani nebrání. Z toho poznám, že mu musí být opravdu zle, když na sebe nechá sáhnout i doktory. Jsem jim v patách.
"Jedu s vámi." Prohlásím rozhodně.
"Tak si nastup." Pobídne mě jeden z ošetřujících a nechá mě vejít dovnitř, potom rychle odjedeme do nemocnice. Po celou cestu držím Rickyho za ruku. Dívá se na mě a evidentně se snaží zůstat při vědomí.
Sanitka zastaví u nemocnice a miláčka přenesou dovnitř. Se mnou počítají a ani se mi nepokoušejí bránit nejít. Jdu hned vedle Rickyho. Hned k nám přiskočí doktor se sestrami a začnou se starat. Za chvíli černovláska převezou na operační sál.
Zhroutím se na židli a čekám. Dočista ignoruji zvonící telefon. Přinutím se ho zvednout až na rozzlobený pohled sestry. Volá mi můj kontakt, že našel toho kluka a ptá se kam ho má vzít. Nadiktuji mu adresu nemocnice a jako bez života zavolám mamce a řeknu jí o novém přírůstku. Pak zavěsím a dál nic nevnímám.
Za chvíli se dveře sálu otevřou a Rickyho převezou zpátky.
"Vy jste příbuzný?" podívá se na mě doktor.
"Ano jsem." Zalžu.
"Dobře, tak můžete být klidný. Tu ruku jsme mu zrovna dooperovali a dali do sádry. Chce to tři týdny nechat takhle a pak ji můžete sundat a bude v pořádku. S hlavou by mělo být všechno v pořádku, zdál se jen v šoku a ten otřes mozku tomu moc nepomohl, ale naštěstí zůstal při vědomí, takže jsme ho jen přivedli do umělého spánku. Až se probere, tak může jít domů. Ale ať prosím vás zůstane v klidu." Dokončí doktor proslov. No to mě podrž. Už jsem myslel že mu operovali hlavu. Na ruku jsem dočista zapomněl.
"Nemějte strach. Přivážu ho k posteli a ani se nehne." Slíbím s úlevou.
"Dobře, tak zatím nashle, mám tu ještě pacienty. Než odejdete, nahlaste se sestře, ano?" ujistí se doktor.
"Ano nebojte." Odvětím už klidně.

♦ Ricky ♦

Proberu se v nemocničním pokoji a první koho spatřím je k mé úlevě Juri. Vypadá to, že tady takhle sedí už pár hodin. Drží mě za ruku a dívá se mi do očí.
"Ahoj, mám dvě dobré zprávy, kterou chceš slyšet dřív?" zeptá se.
"Tu lepší?" pousměji se.
"Jdeme hned domů, tu ruku máš v pevné sádře ať s ní nehýbeš a tři týdny v klidu, takže budeš ležet." Řekne.
"Tak to si jenom myslíš. Tři týdny ležet a můžeš mě rovnou zakopat shnilého pod zem." Zavrčím. Tohle měla být ta lepší zpráva?
"Ještě že umím svazovat." Oddechne si Juri.
"Tři dny přetrpím, tři týdny jen přes moji mrtvolu." Namítnu.
"Dobře mrtvolko z toho neslevím. Za dva dny jsi třikrát v nemocnici." Stojí si na svém.
"Ale jen jednou vlastní vinou." Bráním se. Copak já můžu za to, že se mě lidi snaží zabít?
"No právě, takže teď je z tebe Lazar. Můžeš jen do koupelny a zpátky." Svolí.
"Zapomeň." Vstanu a zamířím ven. Juri mě hned chytne za pas.
"Ještě jsi neslyšel tu druhou zprávu." Zarazí mě.
"Jestli byla tohle ta lepší, tak tu druhou ani slyšet nechci." odmítnu.
"No nevím jestli tě potěším. Našli jsme Micka, bude bydlet u nás." Řekne a já se na něj nevěřícně obrátím.
"Vážně?" ujistím se nadějně a Juri kývne.
"Kámoš mi volal, ještě když jsi byl na operačním sále. Jedou sem, tak tu musíme počkat a máma je s tím srozuměna. Bude mít pokoj po Alexovi, vlastně v něm byl asi týden, než se přilepil na Jareda." Vysvětlí Juri.
"To bylo rychlé, děkuji ti." Vděčně ho obejmu. Neví jak moc to pro mě znamená. "Zajímalo by mě, jestli je to vážně můj bratr."
"Podle podoby sto procentně. Ale můžete si udělat testy DNA." Navrhne Juri. "Podle toho můžou i přesněji odhadnout věk."
"Tak dobře." Přikývnu. Juri mě zavede na recepci a domluví se se sestřičkou, že budeme v kavárně, kdyby nás někdo hledal.
Zatímco jdeme chodbou do kavárny, snažím se přesvědčit Juriho, aby slevil ze svých přehnaných nároků. Je to jako domácí vězení, jen ještě horší, a navíc naprosto nezasloužené.
"A můžu chodit ven, aspoň když budu pod tvým přísným dohledem?" smlouvám se štěněčíma očkama.
"Uvidíme po týdnu." Svolí trochu.
"Týden je moc dlouho, to už přirostu k posteli." Fňukám.
"Aspoň nikam neutečeš." Namítne Juri a evidentně se baví.
"Ty jsi zlý, to není fér." Už nevím jak bych smlouval.
"To víš, snažil jsem se to skrývat, ale odhalil jsi mě. A život není fér." Odvětí klidně. Zamračím se na něj.
"Odteď s tebou nemluvím dokud mi nevrátíš mého hodného Juriho." Prohlásím.
"Dobře, aspoň se nebudeš vysilovat." Souhlasí klidně. Zabít ho je málo! Pod stolem ho uraženě kopnu do nohy a nemluvím s ním. Juri se jen zasměje a štěbetá o sto šest. Ignoruji ho.
"Adriane!" zamává Juri po chvíli na mladého muže s černými vlasy a černým jiskřivým pohledem, který za sebou táhne kluka, který jako by mi vypadl z oka. Juri osloveného vesele obejme. Zbystřím a zastavím se na nich pohledem. Pozornost hned stočím na Micka. Je zpátky, v myšlenkách se mi přehrají chvíle dávné minulosti živěji, než když jsem je viděl na videu. Přesto je teď situace jiná. Jsme zase spolu, ale v nových nesrovnatelně lepších podmínkách.
 

32 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Ćlowers.K Ćlowers.K | 21. října 2010 v 21:50 | Reagovat

Díky za kapču. To je dobře, že je záležitost s děcákem vyřešená

2 Akyra Akyra | 21. října 2010 v 21:59 | Reagovat

jej to je super, že ho našel, už se moc těším na další dílek:-) píšeš nádherně;)

3 Teressa Teressa | 22. října 2010 v 5:46 | Reagovat

super!!! uz sa moooc tesim na pokracko=) uz aby tu bolo=) rychlo prosiim=)

4 Lachim Lachim | 22. října 2010 v 13:08 | Reagovat

Nádherný díl. Jen tak dál.

5 Haku Haku | 23. října 2010 v 17:31 | Reagovat

Brrrrrrrrrr....v tom decaku to bola hrôza,ale teraz uz sa budu mat lepsie,som zvedava ci je naozaj Mick Rickov brat.

6 ada ada | 11. února 2011 v 18:15 | Reagovat

blbost ked micki vedel kde je rick, prečo nešiel za ním alebo mu aspon nedal vediet kde je? a kde vo svete pracujú súdy tak rýchlo?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama