Zkrocený XXI

7. října 2010 v 13:36 | Akyra |  Zkrocený
Copak asi Keijimu je? podaří se jim ho dát do pořádku?
dozvíme se pár Reiových ptákovin
a jedno drobné překvapení ^.^






Rei
"Co je ti?" chytnu ho na poslední chvíli strachem bez sebe. Zmůže se jen na zavrtění hlavou, pochopím, že neví, očividně se neudrží na nohách.
"Něco mu dali do jídla, vezmi ho na záchod a ať to vyzvrací," dojde Hisovi, hned ho poslechnu, ale Keiji mi visí na rukách jak panenka a skoro spí.
"Vezmi ho na pokoj, asi to bylo nějaké uspávadlo, udělám mu rychlo testy," ozve se za mnou, když vidí v jakém je stavu. Vezmu ho do náruče a odnesu do mého pokoje, kde ho položím do mé postele. Hiso mu odebere trochu krve a zmizí s tím u sebe, za chvíli se vrátí s injekční stříkačkou a nějakou tekutinou.
"Tohle to neutralizuje, je to uspávadlo, dává se nebezpečným šelmám, aby je mohli bezpečně převést a u náročných operací, člověka to může i zabít," vysvětluje, zatímco mu píchá protilátku. Zabere skoro hned a Keiji se začne probírat.
"Je ti špatně?" zeptá se ho Hiso, když Keiji přikývne, vytáhne nějakou pilulku.
"Spolkni to, ať to vyzvracíš, za dvě hoďky budeš v pořádku," přitáhne mu kýbl, aby mohl zvracet. Za chvíli se Keiji nakloní nad kýbl a začne zvracet.
"Tak za tohle je musíme převálcovat, žádné rukavičky," procedím skrz zuby. Všichni souhlasí.
"Nahlásím to, tohle bylo hazardovaní se životem," ozve se Hiso a odejde. Chvíli po tom Keiji přestane zvracet a roztřeseně vstane.
"Lehni si, za chvíli to přejde," napomenu ho. Poslechne a skrčí se do klubíčka, lehnu si k němu a obejmu
ho. Za chvíli se vrátí Hiso.
"Nahlásil jsem to, zařídil jsem to tak, abychom zápas odbojovali, pak je vyhodí, budou je vyšetřovat za pokus o vraždu, nepřijme je žádná škola," pustí se do řeči.
"Dobře jim tak," zabručí Rizu. Jen kývnu a sleduji Keijiho, který začíná nabírat barvu do obličeje, po dvou hodinách už vypadá skoro normálně, tak začnu přemýšlet nad postupem.
"Donesl jsem mu neslazený čaj, pomůže mu. Ty Rei, nastoupí s námi nebo jako poslední překvapení?" zeptá se mě a podá Keijimu čaj, ani jsem si nevšimnul, že zmizel. Keiji si ho s díky vezme.
"Právě o tom přemýšlím," zamumlám.
"Jsou tři disciplíny, s meči, s holemi a pěstní souboj. U prvních můžeme nastoupit v menším počtu, ale na posledním v plném, jestli nenastoupíme, vyhrává soupeř, i kdyby neměl žádný bod, když nastoupíme, je to jeden proti jednomu," vysvětlím Keijimu, přičemž se nezdržuji s pravidly, která skoro nejsou vlastně, je jen jedno, nesmíme soupeře zabít, což je věčná škoda, právě mám chuť zabíjet.
"Dobře," kývne Keiji.
"Jak bys rád nastoupil?" zeptám se miláčka.
"Mám radši boj beze zbraně a jinak mi nevadí hole," řekne Keiji. Toho jsem si všimnul, se zbraněmi se rovná malé katastrofě.
"Co kdyby nastoupil až na poslední etapu? Svěřili bychom ho jeho otci, tak aby ho nikdo neviděl a pak bychom nastoupili všichni?" navrhne Rizu myšlenku se kterou jsem si pohrával.
"To zní dobře," zajiskří Keijimu oči.
"Taky se mi to zamlouvá. Na, spolkni to, pročistí tě a zbaví poslední drogy," podá mu dvě tobolky, když se ozve zaklepání. Keiji si je vezme a podívá se ke dveřím, ke kterým běží Tyr a obratně otevře, za nimi se objeví ustaraný velitel, asi se to zrovna dozvěděl.
"Jak mu je?" zeptá se ustaraně velitel.
"Je v pořádku," uklidní ho Hiso a Keiji na důkaz přikývne.
"To jsem rád, co stojí škola, se tohle nikdy nestalo," ztrápeně přejde pokoj a vezme Keijiho za ruku, " s matkou jsem mluvil, jestli ti to nebude vadit, na prázdniny jedu k vám," oznámí Keijimu.
"To budu jen rád," usměje se Keiji.
"Jaký jste vymysleli protiútok?" Zeptá se velitel s pousmáním.
"Ze zálohy, Keiji půjde až na ten poslední boj, potřebujeme, aby ho neviděli," ozve se Hiso.
"Momentálně si myslí, že jsem tuhej na další dva dny, bylo by dobrý je při tom nechat," přidáká Keiji.
"To zařídím, už se těším na ty jejich ksichty," ušklíbne se velitel zlomyslně a otočí se na mě.
"Rei, žádné ptákoviny jasný?" namíří na mě prst, podívám se na něho tím nejnevinnějším pohledem, jaký svedu.

Keiji
Jaký ptákoviny?" zeptám se zvědavě.
"dejme tomu, že při podobných akcích je trošku nebezpečný," odpoví mi Rizu.
"Já nejsem nebezpečný," ozve se Rei dotčeně.
"No to jistě, o tom vím svoje," mávnu rukou a Reie neberu vážně.
"Aha, takže ty dva bojovníky z loňska, co tě chtěli napadnout, napadl nějaký sněžný muž a polámal jim většinu kostí v těle," podotkne ironicky Hiso.
"Co tím myslíš?" zeptá se ho Rei dotčeně s tváří anděla, zatímco já se rozesměji.
"To není k smíchu, my ty stopy museli dělat!" napomene mě vážně Rizu, při té představě se rozesměji ještě víc.
"Beznadějný případ," protočí,Hiso, s povzdechem oči, asi nade mnou zlomil hůl. Po nějaké době se trochu uklidním a pokusím se nasadit vážný výraz.
"A to nemluvím o tom ze Zoo před rokem a půl, kolik ti nabízeli za Tyra čtyři sta tisíc?" nadhodí táta. Reiiho tvář se zkřiví vztekem.
"Ten to musel schytat," podotknu vážně. Vím jak Rei na Tyrovi visí stejně tak naopak.
"Zahrál si na korouhvičku, dva hasičské zbory měli co dělat, aby ho sundali," odpoví mi Rizu.
"Jej," polknu zděšeně, vážně tomu chlápkovi nezávidím.
"Komu není rady, já ho varoval už po telefonu a on si odvážil přijet s autem a klecí v něm," ozve se zuřivě Rei, tak bych ho vážně nechtěl nasrat.
"No, ale spočítal jsi mu to, dostal, co si zasloužil," obejmu ho a hladím po zádech, po chvíli se napjaté svaly začnou uvolňovat a Rei se na mě usměje, pak mi dá pusu, kterou mu oplatím, a dál ho držím u sebe. I tak mi neujde překvapený Hisuv pohled.
Po chvíli se Rizu s Hisem a tátou vytratí z pokoje. Za chvíli nám Hiso s Rizu donesou každému zeleninový talíř s rybími nuggety.
"Nic v tom není, osobně jsme dohlíželi na přípravu a brali to přímo od kuchařek," podají každému z nás talíř a sami si sednou s jídlem.
"Díky," vezmu si talíř a pustím se do něj.
"Dobrou chuť," vezme si i Rei, jediný Dei, který doteď seděl potichu, se nespokojeně ozve.
"Nebylo něco normálního?" vrtá se v zelenině.
"Mě to chutná," namítnu klidně.
"Tohle není trénink, něco normálního a je z tebe na zápase kulička," ozve se Rei.
"Co si myslíš, že jí profesionálové před bojem? To samé," přikývne Rizu.
"Však už nic neříkám," zabručí otráveně Dei a pustí se do jídla.
"já bych to, ale s tím normálním jídlem tak zle neviděl," podpořím Deie zamyšleně.
"Rei má pravdu, čím víc se najíte, tím míň se pohybujete. Těsně před zápasem si dejte müsli tyčinku a bude to tak akorát," přidá se Hiso na Reiovu stranu. Spokojeně se usměju, a pak že jsou comfleky špatné. Rei mi asi četl myšlenky, protože se ozve.
"Keiji, nepleť si t s tréninkem, ten je pětkrát náročnější než samotný boj, na tom obilí, co jíš normálně, bys zkolaboval," setře mě.
"Já nejím obilí," ozvu se dotčeně.
"Pro mě to obilí je," převrátí oči v sloup a natáhne se přese mě k šuplíku, kde má müsli tyčinky a čokolády. Každému dá po tyčince a čokoládce.
"Jsou to kukuřičný lupínky, chápeš? Kukuřice, to není obilí," nedám se, v tomhle budu mít poslední slovo!
"Kukuřice patří do obilnin, tudíž je to zrní," stojí si Rei na svém. Což o to, logiku to má…
"A stejně to není zrní," našpulím tvrdohlavě pusu.
"Co z té kukuřice jíš? Zrníčka, je to zrní," ozve se Rei, zřejmě se rozhodl, že má pravdu.
"Ne! Zrní je pšenice ječmen nebo ptačí zob, ale ne kukuřice," odmítám přiznat, že má pravdu.
"Je to zrní a basta," odsekne Rei.
"Není," odporuji mu. Reie už to zřejmě přestává bavit, protože se natáhne pro učebnici, kde je jasně napsané, že kukuřice mezi obilniny vážně patří.
"Tak?" podívá se na mě vítězně.
"Stejně není," odseknu naštvaně. Přece se nevzdám!

Rei
"Tak není," protočím oči v sloup a myslím si svoje, hlavně, že je miláček spokojený.
"Vy se hádáte jako manželé," ozve se Hiso, který si utírá slzy od smíchu, zbívající dva na tom nejsou o nic líp.
"Možná, ale na to bychom potřebovali aspoň prstýnky," namítne Keiji v jasném náznaku. Na tohle jsem myslel. Natáhnu se k vrchnímu šuplíku a vytáhnu odtamtud malou krabičku, kterou mu podám. Keiji se na ni překvapeně podívá a pak zpátky na mě, potom ji otevře a ohromeně zůstane hledět na dva jemně tepané snubní prstýnky z bílého zlata, vůbec se mu nedostává slov. Nepotřebujeme je.
Obejmu ho a jeden vytáhnu z krabičky, Keiji mě políbí a natáhne ruku, oplatím mu polibek a prsten mu navleču na prst. Keiji s úsměvem vytáhne druhý a nasadí mi ho.
Mlčky ho obejmu a přitisknu k sobě, Keiji se ke mně šťastně přitulí. Krásný moment přeruší Rizu.
"Rád bych vás tu nechal, ale je čas," promluví Rizu a ukáže na hodiny, kde je tři čtvrtě na tři.

Keiji
Vzhlédnu k hodinám a nerad se odtáhnu.
"Tak jdeme," usměji se na Reie a vezmu ho za ruku. Společně vyběhneme na chodbu. Před šatnami se ke mně Rei skloní.
"Před posledním bojem budeme mít chvíli pauzu, setkáme se v šatně," zašeptá a dá mi pusu. Přikývnu a co možná neviditelně se protáhnu k tátovi, který je u tribun, abych sledoval zápas.
 

32 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Lachim Lachim | 7. října 2010 v 14:22 | Reagovat

Nádhera. Keiji je v pořádku. Doufám, že ti pitomci dostanou přes ústa.

2 Yuuki-chan Yuuki-chan | 7. října 2010 v 17:33 | Reagovat

Už se nemůžu dočtat toho zápasu... prosím rychle pokráčko!!! XD :-)

3 Yoite Yoite | Web | 7. října 2010 v 18:53 | Reagovat

A teď jen do nich, nakopejte jim zadky! =D
Ty zásnuby se povedli ^.^

4 šárka šárka | 7. října 2010 v 21:24 | Reagovat

krása, už se těším na zápas

5 Clowers.K Clowers.K | 7. října 2010 v 22:49 | Reagovat

Děkuji za kapitolku :)

6 dagi dagi | 8. října 2010 v 1:05 | Reagovat

luxus...doufám že jim kluci pořádně rozkopou zadky...haj*likum jednim:)

7 Teressa Teressa | 8. října 2010 v 10:24 | Reagovat

boze to bolo prekrasne!!! uz sa neviem dockat pokracovania=) rychlo prosiim=)

8 Haku Haku | 8. října 2010 v 17:51 | Reagovat

Tak snezny muz..hm?  Ktovie co to bude teraz????

9 fialovy.puntik fialovy.puntik | 14. prosince 2015 v 2:07 | Reagovat

Skvělá povídka. Miluju Keijiho. Jen není výměna prstýnků už trochu moc sentimentální?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama