Zkrocený XXIV

15. října 2010 v 14:14 | Akyra |  Zkrocený
Je tu cesta domů, tohle je před poslední část
a setkání s Tyrem :-)




Keiji
Vstanu brzo a Reie nechám ještě spát. Nepočítal jsem s tím, že jakmile, vyklouznu z jeho náručí, probere se, ten má snad šestý smysl.
"Ty ses chtěl odplížit?" zavrtí sebou a s úsměvem otevře oči.
"Jo, chtěl jsem ti utéct, ale nevyšlo mi to," odpovím hravým tónem. Protáhne se.
"Nevím proč, ale vůbec se mi nechce vstávat," zavrní. Vzpomenu si na včerejší noc a zčervenám.
"To teda taky nevím, ale letadlo odlétá za dvě hodiny," dám mu pusu a pohladím ho.

"Jak daleko je to autem? Nevím, jak bych do letadla propašoval tygra," prohrábne si vlasy. To je problém.
"Autem? To by bylo komplikovanější, musíme letět na ostrov přes moře, proto jsem rezervoval letenky, ale ještě můžeme vlakem a lodí," dodám honem, když vidím, jak sklesl.
"Nevadila by ta loď? Tam můžeme i s autem a tygra by si nevšimli, je mi líto, že to komplikuji," zamračí se. Je vidět, že ho to opravdu mrzí.
"Ne nevadí, jen pojedeme déle," usměji se a dám mu pusu.
"Tyr je na cestování zvyklí, nebude dělat problémy," usměje se na mě Rei.
"Dobře, tak si sbal a já jdu chytit Miu," vyběhnu ven, abych se za chvíli vrátil s veverkou na dlouhém provázku, omotaným kolem ruky. Když vejdu, vidím, že Rei má sbaleno a tygr má kolem krku široký ozdobný obojek. Vím, že se nemusím ani ptát jestli je připravený, ale stejně se zeptám, přikývne a vezme dvě tašky, vsadím se, že jedna obsahuje zbraně. Vezmu svou a s Miou na rameni, jdu k jeho autu.
"Chceš s něčím pomoct?" otočím se na něj.
"Ne miláčku, tvůj otec pojede s námi?" zeptá se mě.
"Bude čekat před školou," přikývnu.
"Dobře, pickup je horské auto tak nebude problém," přikývne a dojde k autu, než přijde táta, tak naše věci dá do kufru, pak tam dá i tátovi a nasedne. Sednu si k němu dopředu a táta dozadu k tygrovi a Mie.
"Jo Rei, když jsem volal mamce, říkala, že by pro tebe měla nabídku potom, co vystuduješ. Mamka pracuje jako vedoucí karate klubu a krom toho vede i hodiny thai-chi a sebeobrany, kdybys měl zájem, mohl bys tam vést sudori na postu mistra," nevydržím a vyzvoním to. Reiovi se zablýskne v očích, jak ho nabídka zaujala.
"Uvidíme, nebude vadit, když se někde stavíme? Zabere to jen chvilku," zeptá se.
"Nebude," usměji se, protože pochopím, že chce navštívit hrob svých blízkých. Mám pravdu, o kousek dál se zastaví pro květiny a za chvíli dojedeme k ohořelé budově, na které jde ještě přečíst school-sudori, před přední zdí jsou čtyři hroby, jeden z nich je droboučký. Rei tam dá květiny, chvíli postojí a pak téměř bez ohlédnutí se vrátí k autu. Hned vyjede. Hned jak si sedne ho pohladím po ruce, aby věděl, že s ním cítím, ale nic neříkám. Rei mi vděčně stiskne ruku.
"Rizu ti to řekl, že," konstatuje tiše.
"Jen stručně, ty jsi mi to pak přiblížil sám," přiznám.
"Je to velká huba, jednou mu ji zašiju. Málem bych zapomněl, v té přihrádce jsou fotky Tyra, jestli se chceš podívat," usměje se.
"Jasně," řeknu nadšeně, otevřu přihrádku a vylovím z ní fotky. Jako první mě do očí uhodí fotka, na které je odrostlý kluk se zlomeným výrazem a prázdnýma očima, naproti němu je zraněné mládě tygra, které krvácí. Koukají se na sebe jako by si právě něco uvědomili, prohlížím si ji smutně, dojde mi, že to bylo po tom, co se pokusil o sebe vraždu, nevím, jak to mohl přežít a nezešílet úplně.
"To byl den, kdy jsme se potkali, hned jsme si uvědomili, že potřebujeme jeden druhého, vůbec nevím jak to Rizu vyfotil, ani kdy, prý byl na nás bombastický pohled, tenkrát tam s námi byl ještě jeho starší bratr," promluví tiše Rei.
"Ještě, že jste se našli, jste skvělá dvojka," otočím na další, kde se Rei s tygrem dělí o snídani.
"Počkej dál, u některých jsem nemohl smíchy mluvit," zasměje se Rei. Otočím další fotku, kde ho tygr tahá za nohu z vody, Rei zastaví a mrkne, kde jsem.
"Tak tady mě nejdřív do té vody strčil, jenže jsem neuměl plavat," obrátí fotku, kde na kluka hledí tygr nevěřícným pohledem jak na pitomce, " to mě zrovna vytáhnul, pak mě naučil i plavat," uchichtne se Rei.
"Ještě, že tě vytáhnul, nevím, jestli se tomu mám smát nebo brečet," oddychnu si hraně.
"A tady jsem si ulovil rybu, podotýkám, že pro sebe," okomentuje fotku, kde tygr jí rybu ještě zapíchnutou na háčku a nad ním se rozčiluje Rei, nedá mi to a rozesměji se.
"Mě tenkrát do smíchu nebylo, měl jsem pořádný hlad, a tohle nám zůstalo do teď," otočí na fotku, kde je Rei roztažený přes celou postel a na něm se vyvaluje tygr.
"Pokud se po tobě neválím já," neodpustím si.
"Ty jsi lehčí a příjemnější," políbí mě a znovu se rozjede. Oplatím mu polibek.
"A pak, že já jsem šelma, když tebe vychovával tygr," neodpustím si pobaveně.
"Já vychovával jeho," brání se zrovna, když obrátím na fotku, jak ho Tyr tahá z postele a Rei se brání.
"To vidím," uchichtnu se.
"Moje slabá chvilka," zahuhlá. Otočím na další, kde se Rei drží vší silou větve, tygr ho tahá dolů, opodál je doktor s injekcí.
"Taky slabá chvilka?" bavím se.
"Ne bojím se injekcí, když mám dostat tetan, tak mě Rizu musí omráčit," přizná s povzdechem, povzdechnu si taky a dám mu pusu.
"Budu si to pamatovat," usměji se na něho a otočím na další, kde se na nejvyšší větvi krčí pro změnu Tyr a snaží se s ní splynout.
"A tady je Tyr, když má dostat injekci," poukáže Rei, strach z injekcí je nejspíš nakažliví.
"Tady jsem se zpozdil, o čtvrt hodiny na oběd, bylo mu pak pěkně blbě," ukáže na fotku Tyra, který jí Reiovi oběd, zatímco Rei stojí zkameněle ve dveřích. Dívám se na to s úsměvem.
"Je to buřič," otituluje Tyra s úsměvem a opatrně vjede na loď tak, aby pak mohl hned vyjet. Otočím fotku, je tam Tyr v útočné póze před Reiem, před ním stojí i Rizu se starším klukem.
"To mě chtěli odvézt do blázince, tenkrát jsem napadal každého, kdyby nebylo Rizu a jeho bratra, skončil bych tam," řekne tiše.
"Neboj nic takového nedopustím, nenechám tě nikomu," zašeptám a pevně ho obejmu. Oplatí mi objetí.
"Já vím, ten rok mě zapsali na sudori školu, šel jsem tam s odporem, teď se mi tam líbí. Měl jsi vidět, jak prchali před tygrem," zachichotá se. Zasměji se, tohle si fakt umím představit, stačilo moje první setkání s ním. Všimnu si, že jsme skoro u ostrova.
"Dovedu si to představit, pojď," začnu ho táhnout ven, Za chvilku jsme zpátky," otočím se na tátu, zatímco Rei vystoupí a dá pokyn tygrovi, že má zůstat. Reie odvedu na příď, kde se námi přibližuje ostrov, který je z větší části obehnaný útesy a lesy z nichž se tyčí mohutné hory.
"Je to nádhera," vydechne okouzleně Rei. Usměji se, jsem rád, že se mu tu taky líbí.
"Taky to tu mám rád, za chvíli budeme zastavovat, tamhle je přístav," ukážu na molo, ke kterému míříme, z části je upravené tak, aby k němu trajekt mohl přirazit. Rei se na to dívá s rukou kolem mého pasu, po chvíli se vrátíme do auta. Jen co nasedneme, mazlivě se o nás otře Tyr, který je napůl vepředu. Pohladím ho. Tyr se najednou vztyčí, dá tlapu Reiovi na hlavu a protáhne se, už taky musí být zdřevěnělí, když je pořád skrčený vzadu. Reiovi to očividně nevadí
"No jo obludko," podrbe ho na krku a nechá ho o sebe opřeného, pobaveně je sleduji. Mezitím dorazíme k pevnině a přistaneme, Rei plácne Tyra, který se hned stáhne a vyjede na pevninu. Začnu ho navigovat, kudy má jet.
"Neměli bychom nakoupit?" zeptá se, když jedeme kolem center.
"Dobrý nápad," kývnu. Rei zastaví u jednoho s center a vystoupí, Tyrovi naznačí, že má zůstat. Táta taky vystoupí a jde k jednomu ze stánků. Vyskočím z auta a zamířím dovnitř, za mnou jde Rei s vozíkem. Usměji se na něho a začnu vybírat z regálů, co budeme potřebovat. Rei tam přihodí i pár čokolád a sladkostí.
"Hm, snad jsem nic nezapomněl," zamyslím se.
"Když tak bych se pro to stavil," uklidní mě Rei a zamíří k pokladně. Jdu za ním a vytáhnu peněženku.
"Schovej ji, zaplatím to," zarazí mě.
"Ale to nemusíš," usměji se.
"Keiji, klidně mě pozvi na večeři, ale tohle zaplatím," odpoví nekompromisně. Pochopím, že chce ověřit, kolik tu zaplatí a, že nechce být považován za příživníka, tak kývnu a schovám peněženku. Prodavačka naúčtuje normální cifru, ale mračí se jako peklo, rychle skládám nákup do tašek, abychom byli co nejdřív pryč, když mě Rei vezme za bradu a přede všemi mě políbí. Prodavačka se na to zděšeně dívá, ale nezmůže se na nic. Rei pobere tašky do náruče a dobrým kopem zaparkuje vozík v jedné řadě ostatních, celou dobu se viditelně baví. Pobaveně ho následuji ven.
"Lidi odsud s mamkou nesnášíme, ona zaučuje skupiny z vedlejšího města, co je za horami. Je to mnohem klidnější město, než tohle," rozhlédnu se okolo po lidech, kteří mě buď ignorují, nebo mě sjíždějí pohrdlivými, nepřátelskými pohledy a něco si šeptají.
"Jsou to ignoranti a závistivci," mrkne na mě a rychle pootevře zadní dveře, ze kterých vyskočí tygr a začne se působivě protahovat.
"Otevřeš mi kufr?" zeptá se mě Rei, otevřu mu ho a Rei tam začne pomalu skládat tašky. Když je naskládá, přejde k tygrovi a mazlivě mu naznačí, aby si naskočil, Tyr hned poslechne.
"taky si nastup," plácne mě po zadku a jde si sednout za volant, táta už vzadu sedí. Sjedu pohledem vyděšené lidi a nastoupím.
"Myslím, že na tohle jen tak nezapomenou," ozve se Rei pobaveně a při couvání sebou málem vezme skupinku zvědavců, kteří se namáčkli k autu, aby mohli nakouknout dovnitř. Stěží stačí uskočit. Rei v klidu vyjede.

Rei
"Na tohle teprve ne, ty teda umíš udělat dojem," poznamená pobaveně Keiji.
"No jo, zvědavost se nevyplácí," poznamenám s hraným povzdechem, až se rozesměje. Naviguje mě na cestu v horách až do skalnatého svahu, kde zastavíme před velkým domem ve stylu japonského chrámu. Kus od něj je průzračné jezero, jinak je dům obklopen jen lesy a skalami. Na schodech sedí tři kočky a zvědavě na nás koukají.
"Vítej doma," usměje se na mě Keiji.
"Děkuji, lásko, mám někde zaparkovat?" usměji se na něho.
"Jo vzadu za domem," ukáže mi kde. Zajedu za dům a zaparkuji vedle dalšího auta, potom vystoupím a pustím tygra, který se začne rozhlížet. Z domu vyjde štíhlá žena s kaštanovími vlasy a jde nám naproti.
 

32 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 tess tess | 15. října 2010 v 14:46 | Reagovat

strašně moc bych chtěla vidět ty fotky. úplně je před sebou vidím. je mi moc líto, že tohle je předposlední kapitola. tuhle povídku sem si zamilovala. ale taky se těším s čím příjdeš potom.

2 Sea | S neboli Gel-chan či Geluška Sea | S neboli Gel-chan či Geluška | 15. října 2010 v 15:33 | Reagovat

[1]: Naprosto souhlasím :).

3 Yuuki-chan Yuuki-chan | 15. října 2010 v 16:04 | Reagovat

Krásný, už se nemůžu dočkat pokráčka!! :-)

4 Lachim Lachim | 15. října 2010 v 16:38 | Reagovat

Nádhera. Jen je škoda, že se blíží konec.

5 Teressa Teressa | 15. října 2010 v 16:51 | Reagovat

jeeee to bolo prekrasne!!! uz sa neviem dockat pokracovania=) rychlo prosiiim=)

6 Nakata Reizo Nakata Reizo | 15. října 2010 v 18:50 | Reagovat

áááá další povídka,kterou jsem si zamilovala...škoda,že už bude konec...teď nevím,jestli se těšit na pokračování,nebo být smutná,že už končí,ale ty určitě vymyslíš něco zas tak skvělého,od čeho se nebudu moct odtrhnout,že?jsi skvělá autorka...Ty i Yoite...mám vaše povídky ráda...XD

7 Yoite Yoite | Web | 15. října 2010 v 22:12 | Reagovat

Krásná kapitolka =) konečně doma tak snad se tam bude Reiovi líbit =))

8 Haku Haku | 17. října 2010 v 2:27 | Reagovat

krasa....tato poviedka mi bude chybat,

9 millert millert | Web | 18. června 2015 v 19:47 | Reagovat

sms pujcka online desná :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama