Zkrocený XXV

18. října 2010 v 13:52 | Akyra |  Zkrocený
Máme tu poslední dílek a zbývá poslední otázka
jak to vše skončí ^.^




"Ahoj mami," pozdraví ženu Kaito, a hned mě představí.
"Těší mě," podám jeho mámě ruku a čekám, co řekne.
"Mě také, konečně tě poznávám osobně. Vítej do rodiny, snad se ti tu bude líbit," usměje se a potřese mi rukou. Ani nevíte, jak mi teď ze srdce spadla celá tuna kamení nebo spíš celá hora. Zavolám tygra.
"Určitě, je tu nádherně a tohle je Tyr," pohladím tygra, který přiběhl.
"Je krásný," usměje se. Z jeho chování obavu nemá, snad je to díky tomu, že mi ho dovolili ve škole, kdyby věděla, že neměli na vybranou. Zvlášť když Tyrovi je taky sympatická, protože si sedne a podá jeho mámě packu, jak to viděl u mě.
"Ráda tě poznávám," stiskne ji s úsměvem a pak se váhavě otočí ne trenéra. Je celá nesvá z jeho reakce, docela ji chápu.
"Dlouho jsme se neviděli Tamiko a myslím, že mi dlužíš vysvětlení, ale to až později. Pojď mi pomoct s nákupem," usměje se na jeho mámu. Jednoduše se, kromě té poznámky, chová, jako kdyby od něj neutekla a on přijel jako každé léto. Jeho máma se pousměje a jde mu pomoct. Trenér ji do ruky strčí lehké tašky a vezme zbytek.
"Vezměte si věci a vybalte si, Keiji ukaž Reiovi jeho pokoj a trochu ho proveď, ano?" prohodí přes rameno, když nese tašky domů.
"Co kdybys mi řekl, kde budu bydlet?" otočím se na Keijiho a vezmu tašky.
"To je na tobě, máme volný pokoj pro hosty, ale v mém je také místo, vyber si, kde ti to bude příjemnější," podívá se na mě nervózně. Ani se nemusím rozmýšlet.
"Tvůj pokoj, jestli ti to nevadí," usměji se.
"Doufal jsem, že to řekneš," usměje se na mě a zavede mě do pokoje, který je dost velký a má i velkou postel, kam se vlezeme oba.
"Je to tu nádherné," rozhlížím se po pokoji a sleduji Tyra, který spokojeně pobíhá po pokoji, taky se mu tu líbí.
"To jsem rád, věci si můžeš dát sem," vyklidí některé skříňky, abych měl dost místa, a uloží si své, " a pak tě provedu po domě."
Schovám si věci a nechám se s tygrem provést po domě. Nakonec mě zavede do prostorné místnosti, kde je holá podlaha s parket, v rohu je několik žíněnek, vedle nich polštáře pro skupinovou meditaci a několik dalších pomůcek k bojovým cvičením.
"Tady pořádá mamka svoje kurzy, skupinky jsou asi po patnácti lidech a cvičí tady tak třikrát týdně. Dojíždí sem sami z okolních měst, ale nikdy nevyrušují ani nechodí nikde jinde po domě," vysvětluje mi rychle.
"Je to perfektně zařízené a je dost velká i pro menší rvačky," rozhlídnu se po místnosti, skoro by se mohla rovnat velké tělocvičně ve škole.
"Jo, ale jinak mamka stejně radši medituje a cvičí venku v horách, ale když prší tak to tady stojí za to, okamžitě vypnou elektřinu a všude musíme svítit svícemi," ukáže na velkou krabici v rohu, když přijdu blíž, zjistím, že je plná svíci.
"To se dá využít buď k slepému boji, nebo meditaci," hned plánuji.
"To je pravda, chceš se projít po venku?" zeptá se mě.
"Proč ne? Rád se rozhlédnu," usměji se a hvízdnu na tygra, který se taky potřebuje protáhnout.
"Pojď tudy,"oplatí mi úsměv a vezme mě ven zadním vchodem. Jen co vyjdeme, seskáčou na nás ze střechy veverky a začnou nám běhat po hlavách a věšet se na oblečení.
"Vidím, že tu máte veverčí ráj, to je tu chováte?" zasměji se a podrbu jedno pod bradičkou.
"Tak trochu, žijí v lese, ale většinou chodí sem, je normální, že pobíhají volně po bytě a tak," usmívá se Keiji.
"Dobře, můžeme je vycvičit, aby vyhlásili poplach, když se bude blížit nebezpečí," zasměji se.
"Bezva nápad," vezme mě za ruku a jde se mnou do skal. Nechám se vést a Tyra nechám volně pobíhat, jak je zvyklí. Keiji se po chvíli zastaví a zatáhne mě za skálu.
"Buď potichu a ani se nehni," šeptne.
"Co se děje?" zeptám se stejně tiše, za námi zahlédnu jeskyni.
"Jsou tu. Tihle nečekají, až něco uděláš špatně, jestli nás uvidí, hned začnou střílet, vyhýbají se jen našemu domu, protože tam začali jezdit turisti," vysvětluje mi rychle šeptem. Opatrně vykouknu a hned mi do očí bleskne cizí uniforma než těch ve městě.
"Ti jsou z cizího státu, před němi fakt dávat pozor, jestli uvidí Tyra…" tiše zahvízdám naučený signál, aby se schoval a Keijiho stáhnu do jeskyně, za námi. Keiji mi stiskne ruku a snaží se být co nejvíc potichu. Ke vší smůle nejšpíš zahvízdáni slyšeli a jdou směrem k nám.
"Vypadá to na boj," šeptnu a připravím se, je jasné, že boj na blízko se rovná sebevraždě, ale…
"Při střelbě tě zasáhnou jako pohyblivý cíl jen čtyřmi ze sta střel, máme šanci, když budeme dost rychlí a překvapíme je," odpoví mi tiše.
"Dobře propočítané, ale kdo říká, že budou mít šanci střílet?" zeptám se pobaveně a vyprostím ruku. Keiji se zazubí, nejspíš si myslí, že zaútočíme jako první, ale to fakt nemíním riskovat, zvlášť ne s ním. Zaposloucháme se do přibližujících kroků a myslí mi proletí Tyr připravený k útoku. Zase to udělal.
"Víš sudori není jen boj na blízko, ale i na dálku, říká se mu větrné sudori," začnu a Tyrovi pošlu myšlenku, co mám v úmyslu.
"To neznám," podívá mě zaskočeně Keiji.
"Táta mě ho učil. Není to moc známí styl sudori, nikdo kromě mě ho nezná a neumí," odpovím a začnu se soustředit na okolí, které se začne stahovat do připravené dlaně a stáčet se do víru. Čím rychleji se vír točí, tím je po puštění síla ničivější. Trpělivě čekám, až budou vojáci blíž.
"Jsi neskutečný," podívá se na mě obdivně.
"Kvůli tomuhle je zabili, chtěli to tajemství," odpovím trpce.
"Je mi moc líto, co se stalo tvé rodině, nedokážu si ani představit, že bych neměl mamku," zesmutní Keiji. Neodpovím, protože vojáci jsou blízko, vykročím a pustím na ně vír, než se stačí vzpamatovat, jsou rozprášeni dost daleko, díváme se, jak se zvedají a utíkají pryč. Nejeden je vážněji zraněný.
"Mě je to taky líto, ale už je to pryč, je na čase se s tím vyrovnat," pousměji se smutně.
"Pokusím se ti s tím pomoct, jak jen to půjde," polí mě Keiji. Hned mu ho oplatím.
"Už mi pomáháš," usměji se a podívám se směrem, kudy zmizeli vojáci, " myslíš, že se tu ještě ukážou?" zeptám se zamyšleně.
"Řekl bych, že horám se vyhnou oklikou," obejme mě vděčně.
"Aspoň, že tak," kouknu se na Tyra, který se z rozkoší vyvaluje na sluníčku.
"Vypadá to, že se mu tu líbí," podívá se s úsměvem po směru mého pohledu.
"Chtěl bych vidět toho, komu by se tu nelíbilo," usměji se a vzápětí se Keiji ke mně šťastně přitiskne.
Není sám, i já jsem našel domov a někoho, koho miluji celím srdcem.
 

56 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Lachim Lachim | 18. října 2010 v 15:32 | Reagovat

Nádherný konec. Moc prosím o nějaký bonusový díl :-).

2 Nakata Reizo Nakata Reizo | 18. října 2010 v 16:23 | Reagovat

eee...je mi líto že už je konec...vůbec by mi nevadil nějaký ten dílek navíc,ale i něco nového by se mi moc líbilo...XD těším se co vymyslíš...XD

3 Haku Haku | 18. října 2010 v 16:28 | Reagovat

Ty jedna!!!...Taky nevinny zaciatok a potom.....uch,,,ale je Ti odpustene....nadherne ukoncenie krasneho pribehu. Dakujem Ti zan.

4 Teressa Teressa | 18. října 2010 v 16:29 | Reagovat

jeee krasny koniec=) uz sa moooc tesim na dalsie poviedky=) uz sa neviem dockat =) uz aby tu boli=)

5 Yuuki-chan Yuuki-chan | 18. října 2010 v 17:09 | Reagovat

Úžasné...je škoda, že už je konec, ale nedá se nic dělat... těším se na něco nového, tak prosím rychle... XD :-)

6 Agipt Agipt | 18. října 2010 v 18:50 | Reagovat

Krásný konec a co bude místo něj??? Jinak nějakej bonus by se hodil taky :P :P

7 Yoite Yoite | Web | 18. října 2010 v 21:30 | Reagovat

skvělej konec =) už se těším na další výtvor =D a Rei jim pěkně vyprášil kožich =)

8 Clowers.K Clowers.K | 20. října 2010 v 15:45 | Reagovat

Děkuju moooc, bylo to úžasné, celá povídka :)

9 Eclair Eclair | Web | 31. ledna 2011 v 20:51 | Reagovat

suprová povídka;-)od začátku až do konce:-)...jen škoda že už je konec:-(...ani jsem z té povídky nemohla upustit oči, jak jsem ji přečetla na jeden nádech:D:D

10 hajky hajky | 6. dubna 2011 v 21:54 | Reagovat

to je konéééc? :(... to je špatný mě se tahle povidka moc libyla :D:D... fak povedebá;)

11 Widlicka Widlicka | E-mail | 21. dubna 2011 v 21:46 | Reagovat

Nádherný příběh, vážně nádherný.
Nebude pokračování?
Zrovna tady by mě zajímalo, jak se jim bude dařit. A ta nečekaná schopnost, kterou Rei má?, také by si zasloužila trochu pozornosti ;)

12 Mysticia-sama Mysticia-sama | Web | 22. května 2011 v 20:51 | Reagovat

Moc hezounký. Zase se ta povídka četla sama ani jsem se nemusela namáhat. Napínavý a akční děj vykonal své, jsem totálně naspídovaná na další povídku ^^

13 nara-chan nara-chan | 6. listopadu 2011 v 22:04 | Reagovat

tak tahle povídka byla celá úplně úžasná až sem zapoměla okomantovat ostatní díly jak sem to celý zhltla ^^ podle mě jedna z nejlepších povídek co jsem tu dneska přečetla.... a že sem .. ehmm... stihla přečíst všechny O:) xD píšeš fantasticky :D máš úžasný povídky tady i na  svém blogu.... o archivu nemluvě ... O:)  nádhera jen tak dál :)

14 petratetra petratetra | 5. března 2013 v 16:41 | Reagovat

jedna s nejlepších povídek, co jsem četla

15 fialovy.puntik fialovy.puntik | 14. prosince 2015 v 10:58 | Reagovat

díky za skvělou povídku:-)

16 Maylene-chan Maylene-chan | 12. února 2017 v 22:03 | Reagovat

Nádhera, byla bych vážně ráda, kdyby si se rozhodla napsat nějaký bonusový díl.

17 Karin Karin | 11. října 2017 v 15:44 | Reagovat

Moc moc pěkně napsaná povídka.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama