+ Elfí sen VI+

8. listopadu 2010 v 13:40 | Akyra |  Elfí sen
Elias vyzkouší dračí meč, podaří se mu ho zvládnout?
z pohledu Eliase ;)



"Dobře, ale vezmeme ty naše, mám pocit, že by to tenhle nemusel přežít," ukáže Lief na můj meč.
"Hm, tak dobře, když to říkáš," souhlasím váhavě. Dívám se, jak z plátna vybalí meče a vezme svůj stříbrný.
"Jsi si jistý, že si ho můžu půjčit?" zeptám se váhavě a dívám se na černý meč.
"Ano, je tvůj," usměje se Lief, vyvalím na něho oči.
"Můj? Ne to nemůžu, je to přece dědictví po tvém otci," začnu se bránit.
"Ale ty jsi jediný, kdo ho dokáže tasit! K čemu je mi meč, který nemůžu tasit?" zeptá se mě Lief. Stále váhám, i když vím, že má pravdu.
"Tak dobře, děkuji," usměji se na Liefa.
"Nemáš za co, ale asi bych ho měl zatím skovaný, než se to srovná s draky. Prý po nich král pátrá," usměje se Lief.
"Spolehni se, budu ho opatrovat," slíbím mu.
"Co bude s tím cvičením?" dožaduje se Lief.
"Hned začneme," vytasím meč a zaútočím na něj. Lief, který se s úsměvem postavil na obranu, ho lehce vykryje.

"S nimi je to lepší než s tím tvým tunovým," pochvaluje si.
"Neváží tunu, jen pět kilo," bráním svůj oblíbený meč.
"Jde to poznat, tenhle neváží snad nic," pochvaluje si.
"To mi vykládej příšerný nezvyk," zaúpím.
"Je vidět, že jsi zkažený," zasměje se Lief.
"Zkažený?" ohradím se dotčeně a rozmáchnu se příliš lehkým mečem, bohužel do toho dám moc síly a tak skončím na zemi s bradou v zemi a mečem asi půl metru ode mě.
"Já se s tím snad nenaučím," zavrčí a hodím uražený pohled po Liefovi, který se bez zábran rozesměje. K mé smůle není jediný, skvěle se baví i draci.
"Promiň, ale je to moc legrační, ostřílený válečník a nedokáže si poradit s mečem," svíjí se smíchy. Seberu se a postavím se na nohy.
"Prý nedokáže poradit," zavrčím a vstanu, pak s ním začnu máchat, jako bych ho nikdy ani nedržel v úmyslu mu vštípit svou vůli.
"Nemehlo," otituluje mě se smíchem a sedne si opodál, aby se mohl smát.
"To snad není pravda, tohle je snad první meč, který neumím ani pořádně držet," nestačím se divit ani po půlhodině.
"Protože se ho snažíš moc ovládat," napomene mě Lief, který se nade mnou konečně smiluje.
"A to snad nemám?" bráním se.
"Dřív jsem poslouchal povídačky jednoho starého jezdce, říkal něco v tom smyslu, že existují meče, které dali vykovat draci a do nich vložili část své magie. Může je ovládat jen ten, který má svého draka a i potom jen tehdy, když ho meč uzná a ten, kdo ho nosí meči ponechá část své vůle. Myslím, že mluvil o těchto mečích, já s ním měl také ze začátku problémy," vysvětlí mi Lief. Také jsem to slyšel, ale nevěřil jsem, že jeto pravda.
"Hned jsem věděl, že ten meč je buď prokletý, nebo zaujatý proti mně," zavrčím a zamračím se na meč.
"Nebo ty zaujatý proti němu," brání meč Lief.
"No dobře zkusím to, tak vstávej. Bože kdo by řekl, že ty bude učit mě, jak se zachází s mečem," povzdechnu si.
"Ty určitě ne, nejjednodušší způsob je, zavři oči a nech se jim vést," začne Lief a vstane.
"Zavřít oči? To je snad vtip ne?" začnu remcat, nakonec ho přece jen poslechnu a doufám, že mi nesrazí hlavu.
"Uvolni se," řekne Lief chvíli před tím než zaútočí, teda aspoň tak soudím. V rukách ucítím tah, který mě vede, prostě ho to nechám tak a po chvíli slyším
jak meče třísknou o sebe. Překvapeně otevřu oči a podívám se na překřížené meče, Liefův mi mířil na rameno.
"Chvilku," vyhrknu a odběhnu pro černý šátek, který si uvážu přes oči, " takhle mě to nebude rozptylovat, můžeš," usměji se na Liefa, který zaútočí. Bez nějakého většího efektu, protože můj meč mu stále stojí v cestě, já sám se řídím jen zvukem a jemnými tahy meče. I to stačí, abych obrátil jeho útok proti němu. Po půl hodině vzdá snažení.
"Jde ti to skvěle," zalichotím Liefovi a sundám si šátek z očí.
"Tobě taky," usměje se na mě a jde skovat meč.
"Mělo by, jinak bych byl k smíchu," otočím se po dracích, co na to říkají.
'Mně se moc líbilo, jak sis podrážel nohy,' ozve se Silver a Raven se jako na povel zachichotá.
"Hlavně, že jste se pobavili," zamračím se na ně uraženě, že museli vytáhnout zrovna tohle!
'No já určitě,' odpoví mi Silver. Odmítnu se s ním bavit a otočím se zpátky na Liefa, který skovává meč.
"Měli bychom vyrazit, ať dorazíme co nejdál než se setmí," podám mu svůj meč. Lief kývne a začne balit věci. Dá si je na záda a dá pokyn Silverovi, který hned vzlétne.
"Nechceš s tím pomoct?" zeptám se Liefa a vezmu si své věci a draka, kterého skovám pod hábit.
"Sám máš dost věcí," odmítne Lief.
"Jen zbraně a pár nezbytností. Řekni, kdyby sis to rozmyslel, teď zastavíme až v noci," nabádám ho.
"Řeknu," slíbí mi s úsměvem a vyjde z paloučku, venku na mě počká.
"Díky, že jsi šel se mnou," promluví se skloněnou hlavou.
"Nemáš za co. S nadřízenými jsem to domluvil, nebudou mě hledat a tebe taky ne, ale nikdo nás nesmí vidět s draky, dokonce i v temném lese, tam sice žít smí, ale ne s námi," snažím se ho uklidnit.
"Oni vědí, že máme draky?" vyděšeně se zastaví.
"Právě, že ne, ale ví, že jdeme spolu, kdybych jim to neřekl, lidi z města by se mohli zajímat, kam jsi šel a o to přece nestojíš," vysvětluji mu.
"Oni by se o to ani nezajímali," mávne rukou a znovu vykročí.
"To by ses divil, sledují tě často, všímají si, kam chodíš," odporují mu, odpovědí je jen nevěřícné odfrknutí.
"Pohni," popoženu ho a Lief mě dohoní.
"Máš Ravena? Silver se ptá," podívá se na mě.
"Jo mám ho u sebe, ať se nebojí," pokynu k vyboulenému hábitu.
"Za chvíli doběhneme na široká pole, přes ty se musíme do večera dostat, protože tam budeme snadný terč," vysvětluji mu.
"Silver nás bude varovat včas," kývne. Rozběhneme se dopředu.
"Vidím pole a všude je klid," hlásí mi Lief po chvíli.
"V to doufej," povzdechnu si pesimisticky. Vezmu ho za ruku a vyběhneme na pole, na druhou stranu se dostaneme, k mému údivu, bez nehody, když nás Silver varuje před lidmi. Rychle schovám Ravena hlouběji do hábitu, aby nebyl vidět.
"Dělej jako by nic," ponoukám Liefa, který kývne a jde v klidu vedle mě. Nedá na sobě nic znát, ale i tak cítím jeho napětí.
"Pozdravím se s lidmi a poradím jim cestu, na kterou se ptají, pak se s nimi rozloučím jako by se nic nedělo a zamířím do lesa tak rychle, jak jen to jde, abych nevzbudil podezření. Lief si oddechne, až když jsme hluboko v lese.
"Dokud neuvidí draky, tak nám nic nehrozí," odechnu si ulehčeně a nakouknu do hábitu, abych se podíval na Ravena, ten na mě koukne a vesele zamrká.
"Hodný, buď pěkně zticha a třeba tě budu mít i rád… možná," dodám a znovu ho zakryji. Pak věnuji svou pozornost Liefovi, když se z hábitu ozve odfrknutí.
"Nezapal mi ho," zavrčím směrem k hábitu a podívám se na Liefa.
"Jsi v pořádku? Zeptám se Liefa.
"Jsem, ale neměl jsem daleko ke kolapsu," usměje se na mě. Natáhnu ruku a pohladím ho.
"Už jsme v lese, zajdeme dál a tam už moc lidí není," chlácholím ho, zatím se nezmiňuji o skřetech a podobných bytostech.
"Když tam nejsou lidi, je tam něco horšího," odfrkne si Lief. Začínám mít pocit, že to naučil i mého draka.
"Tak trošku, ale máš s sebou mně a Silver už je taky dost ve, aby mohl být k něčemu," obejmu ho a hladím po zádech.
"Že jsem sis tím kamenem nedal pokoj," povzdechne si nešťastně a opře se o mě.
"Pro příště vím, že nemám dát na tvůj vkus ohledně šutrů," pronesu v odlehčeném tónu.
"Ale líbil se ti," začne se Lief chichotat.
"Nelíbil se mi, líbil se tobě," protestuji.
"Že ses nijak nebránil, když jsem říkal, že je krásný," popichuje mě Lief.
"A co jsem měl dělat? Kazit ti radost?" bráním se.
"Neumíš se moc vymlouvat," zasměje se Lief.
"Díky pěkně. Jak moc jsi zvyklý spát jen na větvích," změním téma.
"Zkusit se má všechno," usměje se.
"Takže vůbec, no ode dneška to budeme praktikovat často, ale neboj, ze začátku něco vymyslím," usměji se na něj a vedu ho dál do lesa.
"Nejsem z cukru," našpulí dotčeně rty Lief.
"Opravdu? Ale sladce vypadáš," usměji se. Podívá se na mě pěkně ironicky.
"Roztomilý kukuč, tak pojď, než bude tma," vezmu ho za ruku. Lief si lehce povzdechne a jde se mnou. Jdeme ještě pěkných pár hodin, než se setmí tak, že skoro nevidíme před sebe.
"Měl bys zavolat Silvera zpátky, pro dnešek dál nepůjdeme," otočím se na Liefa, který vypadá hodně unaveně. Lief kývne a zavolá ho, kupodivu se spojí se mnou a naviguje mě na další ukrytý palouček. Dovedu tam Liefa a počkám, až se k nám snese Silver.
"Vezmu si dnes večer hlídku, vy se vyspěte," podívám se na Liefa, který ze sebe shazuje batoh. Divně se na mě podívá, ale neprotestuje a za chvíli usne schoulený u Silvera, dám k němu Ravena a oba přikryji hábitem. Pak se vzdálím pročesat část lesa, Silver mi pomáhá a na chvíli převezme hlídku, takže se trochu i prospím.
 

22 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Lachim Lachim | 8. listopadu 2010 v 14:18 | Reagovat

Nádhera. Ti dva prostě patří k sobě. Nádhera.

2 Haku Haku | 8. listopadu 2010 v 17:02 | Reagovat

Ja by som chcela vidiet ten trening a hlavne tu cast kym Lief varoval Eliasa,ze ma dvôverovat svojmu mecu...a inak....proste nadhera.

3 Kanojo Kanojo | 8. listopadu 2010 v 18:13 | Reagovat

Krásný příběh, líbí se mi jak to máš promyšlený a ty dráčkové.
Těším se na další kapitolu.

4 Misak Misak | 8. listopadu 2010 v 20:06 | Reagovat

Supéééér!!!! Moc se mi líbí vaše povídky. Těšim se na další

5 Satiras Satiras | 8. listopadu 2010 v 20:42 | Reagovat

Bezva jejich pošťuchování se mi líbí :) Jsem zvědavá jak se to dál vyvyne. Už se těsím. :D

6 Agipt Agipt | 8. listopadu 2010 v 21:02 | Reagovat

Aky je to krásné, jen tak dále :D

7 Yoite Yoite | 8. listopadu 2010 v 21:05 | Reagovat

super =D Elias umí být taky nemehlo =D už se těším na další ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama