+ Elfí sen VII+

12. listopadu 2010 v 16:05 | Akyra |  Elfí sen

Další putování, podaří se Liefovi a Eliasovi najít bezpečný úkryt?
18+



Elias
Skloním se nad Liefa a políbím ho.
"Vstávej, je čas," zašeptám mu do ucha. Lief se jen zavrtí a spí dál jako by se nic nedělo.
"No jek myslíš," povzdechnu si a vezmu naše věci, Ravena si hodím do kapuce a Liefa vezmu do náruče. Při pohledu na něj, jak se ke mně v náručí tulí, se musím pousmát. Je roztomilí, pak se otočím na jeho draka.
"Silvere, jdi napřed a naviguj mě k temnému lesu prosím, už to nebude daleko," požádám draka a ten se hned vznese, a dává mi pokyny kudy jít.
Rozběhnu se určeným směrem. Po víc jak hodince se mi Lief v náručí zavrtí a otevře oči. Zpomalím a jdu rychlejší chůzí.
"Dobré ráno," usměji se na něj.
"Proč jsi mě nevzbudil?" zamračí na mě Lief a začne sebou házet v mém náručí. Zastavím se a postavím ho ne zem.
"Zkusil jsem to, ale podruhé jsem tu odvahu už nenašel," přiznám s úsměvem.
"Jak jsi mě proboha budil?" podiví se Lief a vezme si své věci.
"Jako princeznu, ale spal jsi tak krásně, že jsem neměl srdce tě budit znovu. Teď poběž, večer kolem čenichali lidé," změním téma a po očku sleduji jeho reakci, nádherně zčervená a rozběhne se. Držím se mu po boku, netrvá dlouho a dostaneme se na okraj temného lesa.
"Tady dávej pozor," upozorním ho sotva zastavíme před lesem.
"Co tam všechno žije?" zeptá se Lief a se zájmem se dívá do lesa.
"Všechno možné, od skřetů přes trpaslíky až po obry. Když budeme dost opatrní, nemusíme se s nimi dostat do střetu," vysvětluji mu a sleduji jeho výraz. Ani se nehne.

Lief
"Zajímavé, doufám, že nás nechají na pokoji. Jenže to bude o dost horší, že máme draky a ti se mezi stromy nevlezou," zavrčím naštvaně, připraven se s Eliasem pohádat.
"Proto máme tak naspěch, můžeme se s nimi schovat v horách, slyšel jsem, že tam draci žijí," vezme mi vítr z plachet Elias, on to snad dělá naschvál!
"Ano žijí," přisvědčím a praštím se do čela, jak jsem na něj mohl zapomenout?!
"Pojď se mnou, na něco jsem si vzpomněl," chytnu ho za ruku a táhnu podél lesa k nedaleké skále. Sem jsem šel jinudy, tak tu cestu, kterou mě vedl Elias neznám, konečně najdu to místo, kde jsem šplhal nahoru a rozběhnu se k němu. Elias mě hned následuje. Vydrápu se na skálu a zastavím se před dřevěným, patrovým domem. Z jedné strany je krytý temným lesem, ze dvou stran neschůdnými skálami a ze čtvrte ji chrání potok, který pramení hluboko v horách.
"Úplně jsem na něj zapomněl, je opuštěný," podívám se na Eliase, co na to říká.
"Jak ses o tomhle dozvěděl?" prohlíží si dům i okolí.
"Když jsem hledal draky, tak jsem na něj narazil. Hned jsem ho pustil z hlavy, netušil jsem, že se nám jednou bude hodit," pokrčím rameny.
"Jsi jednička," obejme mě Elias a dá mu pusu. Zrudnu a vydám se rychle k domu.
"Tak pojď, budeme mít ještě moc práce," napomenu ho, Elias vyrazí za mnou, v posledním momentě si vzpomenu na Silvera a zavolám ho, pak se dám do prozkoumávání domu. Eleias, už prohlíží pokoje.
"Je v dobrém stavu," poznamenám udiveně po zběžné prohlídce.
"Kupodivu ano, nemůže tu stát moc dlouho," zamyslí se Elias.
"To nevím, ale někdo to částečně zařídil, než odešel," podívám se na postel v jednom pokoji, je jich tu několik, ale ani jeden není zařízený kromě tohohle. Tedy z těch, co jsem viděl.
"Možná brzo zjistíme, proč to tu nechal chátrat, ale do té doby si to tu můžeme přivlastnit," usměje se Elias.
"To bych řekl, doufám, že tu je ještě jedna postel," povzdechnu si a shodím před další prohlídkou batoh.
"Neříkej, že se ti se mnou spalo špatně," uslyším Eliase a v ten moment mám zase rudý obličej.
"Ne, ale není správné, že spíme spolu," odpovím se skleněnou hlavou.

Elias
"Hlavně, že je správné chovat draky, nad tímhle bych se fakt nepozastavoval, ale pokud ti to vadí, lehnu si jinam. Trochu tu uklidíme, co říkáš?" pokrčím rameny a podívám se na Eliase, který zase nemá daleko k pláči. Povzdechnu si.
"Najdu si jinou místnost a odpusť fakt jsem to nevěděl," odejde i se svými věcmi z pokoje. Jdu za ním.
"No tak, už se neomlouvej. Zavařil jsi to především sobě a nech si tu postel, já beztak radši spím na tvrdším, lehnu si na pohovku," mrknu s úsměvem na něho. Lief, stejně zajde do jednoho pokoje a pak se na mě otočí.
"Ne, zůstanu tady, odpočinout si musíš především ty. Rozhodně nelituji toho, že mám Silverä, lituji jen toho, že jsem tě do toho zatáhnul," odpoví mi ostře.
"Aspoň mám důvod být s tebou. Můžu tě o něco požádat? Nikdy mi neděkuj a neomlouvej se mi ano?" usměji se na něho. Lief otevře pusu a pak ji znovu zavře, usměje se a kývne.
"Díky, půjdu se mrknout po okolí, pohlídáš Ravena?" zeptám se ho.
"To k ničemu nebude, když mu řekneš, kde má počkat tak tam počká. Měl bys něco ulovit, dochází nám maso. Na Ravena se mrknu," kývne.
"Spolehni se, Ravena najdeš někde v mém hábitu, je položený na posteli," vezmu si luk se šípy a vyběhnu z domu. Vrátím se až k večeru s několika ulovenými králíky.
"Jsem zpátky, mám ti pomoct s úklidem," překvapeně se podívám po vysmejčeném domě.
"Hotovo, co tě napadlo?" podívá se na mojí tvář, kam mě zasáhl skřet.
"Skřeti, ale už jsou pryč, šli směrem k vesnici, tady máš to maso, les je úplně pustý," podám mu aspoň pár králíků.
"Té vesnici bychom asi měli pomoct, ale nelíbí se mi, že by o nás věděli," zamračí se Lief, dá králíky do kuchyně a začne mi ošetřovat zranění.
"Nech to být, když žijí tady tak musí být na tyhle vpády zvyklí. Ještě by nás považovali za nepřátele," mávnu nad tím rukou.
"Asi máš pravdu, zítra zajdu ještě něco málo nakoupit. Silver říkal, že nedaleko je ještě jedna vesnice, která je líp opevněná a zásobená," pousměji se.
"Tak dobře, jak jsou na tom vůbec draci?" zeptám se s úsměvem.
"Raven spí ve tvém hábitu a Silver se letěl nakrmit,"informuje mě Lief.
"Bezva, půjdu si lehnout, kdyby se něco dělo, vzbuď mě," podívám se na Liefa, jsem vážně unavený.
"Dobře, dobrou noc," usměje se a odnese zakrvácené věci. Vyjdu nahoru a lehnu si vedle Ravena, který spí schoulený v mém hábitu. Skoro hned usnu. Probudím se až pozdě v noci. Na stolku u postele mám už studenou večeři a Lief tu není, opatrně vstanu a jdu se po něm podívat, spí v jednom prázdném pokoji schoulený na dece. Opatrně ho vezmu do náruče a přenesu na postel, s Ravenem se odstěhujeme dolů, kde ho dám do křesla a sám se natáhnu na pohovce, kde znovu usnu.
Brzo ráno mu donesu snídani a s Ravenem se podělíme o včerejší večeři.

Lief
Probudím se na posteli a nechápavě se rozhlédnu po Eliasově pokoji, netuším, jak jsem se tam dostal. Ze spodu ke mně dolehne hluk. Vstanu a jdu za ním, v kuchyni najdu Eliase s Ravenem, jak se handrkují.
"Proč jsem se probudil ve tvém pokoji?" zeptám se Eliase.
"Protože, je to odteď tvůj pokoj," odpoví s úsměvem.
"A kde budeš spát ty?" zamračím se na něho. To se mi vůbec nelíbí.

Elias
Tady na pohovce, je to pro mě pohodlnější," odpovím mu.
"Nesouhlasím, když se ti nelíbí, že spím na zemi, tak budu spát na pohovce," zamračí se Lief.
"Nevím proč," založím si ruce na hrudi.
"Protože jsem tě zatáhnul do svých problémů," odpoví mi Lief.
"A to je důvod, proč mi zakázat spát na pohovce?" zvednu obočí. Od něj se dočkám pouze kývnutí.
"Tak to si nemyslím, v posteli s tebou nespím, tak proč ti to vadí?" zeptám se a do hlasu se mi nekontrolovatelně vloudí smutek. Hodí po mě pátravým pohledem.
"Prostě mi to vadí a neptej se proč. Je ti něco?" podívá se na mě.
"Ale mě to taky vadí," namítnu a podívám se na něj.
"Tak co s tím uděláme?" zeptá se mě.
"Půjdu spát ven, to uděláme. Tak neuvidím, že ty nespíš na posteli a ty budeš mít klid, protože nebudu spát na pohovce," napadne mě brilantní nápad.
"Tak to už vůbec ne! Tak budeme oba spát v posteli," ujede mu, sotva si uvědomí, co řekl, vyvalí na mě oči.
"Výborně," usměji se na něho, než to stačí vzít zpět. "Copak?" usměji se a přejdu k němu.
"Tobě nevadí, že jsem kluk?" ujede mu znovu a krásně zčervená.
"Líbal bych tě, kdyby mi to vadilo?" zeptám se a rovnou ho políbím. Zrudne úplně a zavrtí hlavou.
"Nikdy jsi mi to neřekl," sklopí oči.
"Promiň, miluji tě," pohladím ho.
"Já tě taky miluji, ale uvědomil jsem si to, až když jsi odešel," zašeptá tiše.
"Myslel jsem, že tě jen štvu, tak jsem se ani nerozloučil, omlouvám se," přitisknu ho k sobě a hladím ho.
"Štval jsi mě jen tím, jak mě přitahuješ," zamumlá Lief. Tohle vědět dřív, tak se od něj nehnu na krok! Pak se na mě podívá a políbí mě, překvapeně mu polibek vrátím, pak ho donesu do ložnice, po cestě mě obejme a líbá. Oplácím mu polibky a hladím ho po těle, přitiskne se ke mně. Po chvíli se odvážím a zajedu mu rukou pod vrchní část oděvu, jemně ho pohladím po linii zad. Napůl čekám, že mě odstrčí, ale on jen zavzdychá a ještě víc se ke mně přitiskne. Začnu ho svlékat, zatím co jeho tělo pokrývám polibky, rty zavadím o bradavku a vsaji do úst. Lief rozkoší vykřikne a prohne se k mým ústům. Rozvážu mu kalhoty a hladíc ho po bocích mu je pomalu sundávám. Lief není s mými věcmi pozadu a horečnatě mě svléká. Za chvíli jsme oba nazí, položím Liefa na postel a dál se s ním mazlím.
Rukou zajedu k zadečku a tázavě se na něho podívám, váhavě si skousne ret, ale kývne, že mám pokračovat. Začnu odvádět jeho pozornost polibky, zatímco do něj jedním prstem vklouznu, polekaně se prohne, ale pak se uklidní a věnuje se mně, ještě chvíli počkám, než do něj proniknu i druhým prstem. Bolestně zasténá a stáhne se. Začnu ho znovu líbat a hladit.
"Zkus se uvolnit," zašeptám a políbím ho, chvíli trvá, než mě poslechne, ale nakonec se uvolní, počkám ještě chvíli, než v něm pohnu prsty. Slastně zasténá a pohne se proti mým prstům. Začnu ho opatrně roztahovat, dokud si nejsem jistý, že ho to nebude bolet, pak do něj začnu opatrně pronikat. Ucítím, jak mi zaboří prsty do ramene a snaží se, co nejvíc uvolnit, abych to měl snazší. Postupuji co nejopatrněji a za chvíli jsem v něm celý, přestanu se hýbat, aby si na mě zvyknul. Líbám ho a mazlím se s ním. Po delší době se v něm pohnu, slastně zasténá a pohne se proti mně, začnu se v něm pohybovat. Postupně zrychluji, když cítím, že za chvíli budu, začnu třít i jeho penis. Vyvrcholíme vzájemně. Vyklouznu z něj a vezmu ho do náruče, hned ho zahrnu lichotkami a přikryji nás.
"Nikdy jsem netušil, že by to mohlo být takové," vydechne unaveně Lief.
"To já taky ne," přitisknu ho k sobě a hladím ho. Zavře oči.
"Měl bych jít nakoupit," povzdechne si. Usměji se, celý on, pořád myslí jen na to, co musí udělat.
"To počká," zašeptám mu.
"Bude muset, nemůžu se ani hnout," zabručí.
"Odpočívej, já potom pro něco zajdu," hladím ho.
"Byl bys moc nápadný. Přece jen jsi zvyklý poroučet," usměje se slabě.
"Poroučet?" zamrkám překvapeně.
"Jsi až moc vojenský," zachichotá se, až na něj vyvalím oči.
"No, ale…" dojdou mi překvapeně slova.
"Tak jinak, když se něco semele, tak to musíš vyřešit," zamumlá Lief.
"No ano, na tom něco bude, ale teď odpočívej. Klidně ještě chvíli spi, budu tu," políbím ho na čelo. Lief se mi zavrtá hlouběji do náruče a za chvíli usne. Jen se usměji a hýčkám ho v náručí, čekám až se probudí.
 

30 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Yoite Yoite | 12. listopadu 2010 v 16:51 | Reagovat

pánové/elfové na to konečně skočili =D a hádka o postel je vyřešena ;)

2 Kanojo Kanojo | 12. listopadu 2010 v 18:37 | Reagovat

Teda, dlouho jim to netrvalo než na to skočili. Už se těším na další.

3 Lachim Lachim | 12. listopadu 2010 v 19:07 | Reagovat

Nádhera. Konečně si snad všechno vzájemně vyjasnili. Nádhera.

4 Haku Haku | 13. listopadu 2010 v 17:45 | Reagovat

To som teda zvedava ako to snimi bude dalej,ale oblubila som si ich a tesim sa na dalsiu kapcu.

5 hry-online-zdarma-superhry hry-online-zdarma-superhry | Web | 24. června 2011 v 14:29 | Reagovat

Chceš vyhrát Minibike, R/C model Ferrari, originální hru COD:Black Ops nebo MP4 přehrávač ? Koukni se na http://raketka.cz/soutez-c.-1 a zůčastni se letní soutěže raketka.cz

6 Zakuro Zakuro | E-mail | 13. června 2013 v 21:03 | Reagovat

To je strašně hezká povídka :D Dobře se to čte a je to Kawaii. těším se na další tvé výtvory. už mám skoro všechno přečtené :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama