Kapitola 30

27. listopadu 2010 v 0:42 | Yoite |  Ways of Fate

POSLEDNÍ KAPITOLA...

Tahle povídka byla i pro mě jedna z mých oblíbených, ale snad budete spokojení i s další, kterou jsem si vybrala pro příští přepisování =)

Děkuji moc za komentáře a hodnocení ^.^


Věnování: Akyra, Reizo, Hanka, Lachim, Satiras, Haku, Misak, Kanojo a Lili

Yoite







♦ Adrian ♦

O čtrnáct dní později je už Mick úplně v pořádku. Jsem za to rád a navíc se zatím stále zdržuje u mě. Ani neuvažoval o tom, že by se vrátil domů. A já jsem za to jedině rád. Bez něj by tu bylo neskutečně prázdno.
Něčí štíhlé ručky se mi zezadu obtočí kolem pasu a ta samá osoba si v tu chvíli klekne a políbí mě na záda nad lem kalhot. Příjemně mě zamrazí a s úsměvem se otočím na černovláska.
"Ahojky." Řeknu a políbím ho.
"Ahoj, kde máš vlky?" objímá mě Micky a rozhlíží se kolem nás.
"Šli lovit, nemůžu je rozmazlovat a dávat jim maso pod čumák. Za chvíli by zvěř trhali pro zábavu." Vysvětlím mu.
"Chytré." Usměje se a dá mi pusu na tvář. "Co budeme dneska dělat?"
"Ani ti nevím." Ukradnu mu rty v dlouhém polibku. Ani nevím po jak dlouhé chvíli ucítím jeho ruku pod svým tričkem. Spokojeně zamručím, když mi jeho prsty přejedou po těle, které na sebe nedá dlouho čekat s patřičnou reakcí. Vezmu ho do náruče a odnesu do ložnice, kde ho položím na postel.
"Tenhle program není špatný." Poznamená a znovu mě políbí. Přitom mi začne stahovat triko. Nechám ho a svléknu i jeho svršek. Hned jazykem přejedu po jeho bradavce. Mick zasténá a prohne se ke mně. Těší mě vidět, že se mu to líbí. Začnu ho provokovat a jazykem přitom putuji k bříšku. Doprovází mě jeho steny a ruce hladící každý kousek mého těla v jeho dosahu. Přejedu po kůži zuby a chlapec pode mnou se zachvěje rozkoší. Nečekám na svolení a sundám mu i kalhoty. Potom jazykem přejedu po jeho penisu a vezmu ho do úst. Znovu mě povzbudí další zasténání. Chvilku ho laskám a pak začnu jazykem přejíždět po vnitřní straně stehen. Micky už je tak vzrušený, že se zmůže jen na slastné sténání. Na chvíli přestanu a nakloním se nad něj.
"Miláčku svlékneš mě?" zeptám se a černovlásek ze mě beze slova začne stahovat zbytky oblečení a následně mě líbat na odhalenou kůži. Pod doteky jeho rtů se mi automaticky zrychlí dech a podjede mi několik slastných zasténání, když se ty sametové rty začnou dotýkat citlivých míst. Micky se přemístí polibky až pod pas, a zatímco mi tak šikovně stahuje kalhoty tak já jen lapám po dechu, celé tělo napjaté touhou z jeho blízkosti. Ve chvíli kdy mě začne líbat a lízat v rozkroku už se málem neudržím. Sténám a Micky mě vydráždí až skoro na vrchol a pak na mě bez váhání nasedne. Snažím se udržet, aby si na mě zvyknul. Chvíli se jen líbáme a pak se na mě Mick začne pohybovat. Hned začnu přirážet proti němu. Zrychlíme a já ho hladím. Jednu ruku přemístím na jeho penis, který začnu mnout. Miláček slastně zasténá a ještě chvíli na mě vysedává, než oba vyvrcholíme.
Položím ho vedle sebe a přitisknu k si ho k tělu.
"Jsi nedočkavý lásko." Hladím ho po zádech.
"Taky jsem nedočkavý už pěkně dlouho, tak se nediv." Poznamená a přitulí se ke mně.
"Nejsi sám. V poslední době jsem se musel držet. Když si vzpomenu na ty ledové sprchy…" zavzpomínám.
"Proč jsi neřekl? Mohli jsme to dělat už dávno." Zamrká na mě černovlásek překvapeně.
"Čekal jsem až se uzdravíš." Políbím ho.
"Za tu tvoji ohleduplnost bych tě občas nakopal." Poznamená, ale polibek mi vrátí a pohladí mě.
"Takže nemám být ohleduplný?" zeptám se a škádlivě ho pohladím po přirození.
"V rámci mezí." Vzdychne a vezme mě za ruku. "Zas až později, nebo si nesednu."
Přetáhnu přes něj peřinu a obejmu ho. Mick se mi schoulí v náruči a odpočívá.
"Co kdybychom se v noci proletěli?" navrhnu.
"Chtěl jsem navrhnout to samé." Usměje se.
"Tak dnes spíš u mě." natáhnu se pro mobil a vyťukám zprávu. Ne, že by někdo počítal s tím, že tu spát nebude. Myslím že Jurimu i jeho rodičům už musí být dávno jasné, že Micky beztak zůstane tady se mnou.

♦ Mick ♦

Koukám se Adrianovi přes prsty na text krátké zprávy. Potom co dopíše se na něj zpátky uvelebím.
"Ukážu ti údolí zalité měsícem." Slíbí mi.
"Už se nemůžu dočkat." Mrknu na hodiny ukazující šest odpoledne.
"Přinesu něco k jídlu a pak si odpočineme." Vyhrabe se Adrian z postele. Ne, že by se mi jeho nepřítomnost zamlouvala, ale souhlasně zamručím a zavrtám se pod deku. Můj zachránce se vrátí s mojí oblíbenou čínou a hůlkami.
"Dobrou chuť." Popřeje mi a já se hned nadšeně vrhnu na jídlo. Po několika marných pokusech správně chytit hůlky, vezmu do každé ruky jednu. Adrian se tím pohledem viditelně baví, ale nakonec mi ukáže jak se drží a používají. Snad na posté se mi to konečně začne dařit.
"Šikulka." Pochválí mě Adrian a já se samolibě usměji.
"Mě to šlo napodruhé." Dodá hned, čímž mě dokonale usadí. Střelím po něm zrnkem rýže.
"Nepovyšuj se." Napomenu ho, ale cukají mi přitom koutky v potlačovaném smíchu.
"Jen konstatuji fakt." zasměje se.
"Tak nekonstatuj, nebo ti ty hůlky strčím víš kam." Uchichtnu se a začnu jíst. Adrian se znovu jen zasměje a začne se mnou závodit, kdo to sní dřív. Nedaří se mi chytit poslední kousek masa a tak ho na hůlku prostě napíchnu a kouknu jestli jsem to stihl dřív, než on. Samozřejmě, že ne. Už má dávno prázdnou misku a jen mě pobaveně sleduje. Nakloním se k němu a olíznu mu kousek rtu. Hned se mi za to dostane polibku, který mu oplatím.
"Teď bychom měli odpočívat." Rozhodne Adrian.
"Jak si přeješ." Souhlasím ochotně a nádobí dám na stolek vedle postele. Adriana pak shodím vedle sebe. Chvilku na to už ležím v jeho náruči a jeho jemné doteky mě pomalu unáší do říše snů. Ještě ho obejmu a pak už doopravdy usnu. Adrian usne hned po mě a probudí se před půlnocí.
"Miláčku." Zaslechnu jeho hlas, který mě vyvede ze snu. Nijak mi to nevadí, když jde o něj. Začnu se protahovat, abych se probral a Adrian mi přejede jazykem přes bradavku. Trhnu sebou.
"Máš tu teplé oblečení?" zeptá se můj zachránce, jako by nic. Zavrtím hlavou. Sice jsem tady už dost dlouho, ale teplé oblečení jsem si sem ještě nevzal.
"Budeš mi muset něco půjčit." Políbím ho.
"Neboj, půjčím, tak oblékat." Popožene mě. Obleču se a čekám na něj až mi podá nějakou mikinu.
"To triko sundej. Půjčím ti rolák a vestu." Podá mi zmíněné věci a sám se oblékne podobně.
"Dobře, dík." Řeknu a převleču se. Adrian mě zavede rovnou na střechu a myšlenkou zhmotní svá nádherná křídla. Usměji se a následuji jeho příkladu. Je to tak dlouho co jsem naposledy letěl. Nemůžu se dočkat toho pocitu…
"Vyletím první a budu tě jistit." Ozve se Adrian. Hned na to roztáhne křídla a vyletí, pak se vrátí a zůstane ve vzduchu na místě.
"Miláčku můžeš." Pobídne mě. Pohled na něj je fascinující. Jako sledovat temného anděla se vší svou krásou a elegancí. Zamávám křídly a vznesu se trochu nejistě k němu. Je to už dlouho, co jsem naposledy letěl. Je to nepopsatelný pocit. Mám zpátky všechnu svoji volnost a svobodu, ale tentokrát ji nehodlám využít pro útěk. Není kam utíkat, když mám tady všechno co jsem kdy chtěl.
"Jde ti to skvěle." Povzbuzuje mě Adrian.
"Už si ani nepamatuji, kdy jsem letěl naposled." Přiznám. Mám trochu problém udržet se na jednom místě. Ale to se časem poddá.
"Nejvyšší čas si to oživit. Leť kousek přede mnou, budu ti dávat záchranu." Usměje se na mě. Souhlasím a rozletím se dopředu, což mi jde nejlíp. Adrian letí kousek za mnou a navádí mě nad jezero, které je spolu s okolní krajinou zalité měsíční září. Zastavím se ve vzduchu a natáhnu ruku k Adrianovi.
"Je to přenádherné." Řeknu a sleduji krajinu pod sebou. Adrian stiskne mou ruku a cítím jak se i jím rozlévá pocit klidu.
"Ano, do tohoto kraje jsem se zamiloval takovéhle noci." Svěří se. Zadívám se na něj a v záři měsíčního světla se znovu políbíme…

Konec
 

46 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Akyra Akyra | 27. listopadu 2010 v 0:52 | Reagovat

Já snad budu brečet taková krásná kapitol, částečně i proto, že jsem si na ty rošťáky zvykla. no nic, už se těším na daší povídku :-) moc děkuji za věnování:)

2 Misak Misak | 27. listopadu 2010 v 10:51 | Reagovat

tahle kaúitola mě dojala hlavně ten konec. Skoro jsem se rozbrečela. Díky za úžasnou povídku. A těšim se na další tvoje skvělé povídky

3 Kanojo Kanojo | 27. listopadu 2010 v 11:20 | Reagovat

To byla nádhera! Celá tahle povídka, ale ten konec nejvíc. Nedostává se mi slov.
Už se nemůžu dočkat, co bude za další povídku.

4 Reizo Nakata Reizo Nakata | 27. listopadu 2010 v 11:40 | Reagovat

já...nevím co napsat...
sice je mi líto,že už je konec,ale takovýhle konec...no prostě krása...
moc se mi líbila celá tahle povídka...kdykoli jsem si nějaký díl přečetla,culila jsem se jak dement(což se mi moc často nestává)
děkuji za věnování...
jsi úžasná osůbka a já se moc těším co zas vymyslíš...

5 Lachim Lachim | 27. listopadu 2010 v 13:09 | Reagovat

Nádherný a romantický konec. Díky za věnování.

6 Haku Haku | 27. listopadu 2010 v 15:05 | Reagovat

Kiiiiaaaaaaaaa..ja viem nie prave inteligentny vykrik,ale ked ja si nemôzem pomôct...tak krasne si to ukoncila.Dakujem za venovanie a tesim sa,lebo viem,ze nam urobis radost dalsou takouto nadhernou poviedkou.

7 Wierka Wierka | E-mail | 27. listopadu 2010 v 17:06 | Reagovat

moc moc moc pěkná povídka ;o)

8 Hanka Hanka | 27. listopadu 2010 v 19:13 | Reagovat

Nádherný konec a děkuji za věnování

9 lili lili | 28. listopadu 2010 v 18:53 | Reagovat

Nadhera TwT  prostě dokonalost sama  Yoite užasný ^^ krasnej konec ^^ a děkuju za věnování ^^

10 Eclair Eclair | Web | 5. února 2011 v 21:37 | Reagovat

jsem ráda, že to s klukama nakonec dobře dopadlo a každej našel svůj domov:-)...moc krásná povídka;-)vážně moc super:-)

11 Ichigo Yuki Ichigo Yuki | Web | 8. března 2011 v 19:19 | Reagovat

nádheraaa xD omlouvam se že dávám komentář až teď ale já to proste musela dočíst až do konce :)

12 Widlicka Widlicka | 23. dubna 2011 v 22:16 | Reagovat

Nádhera, překrásný příběh a ten závěr je prostě rozkošný :P

13 Mysticia-sama Mysticia-sama | Web | 20. května 2011 v 22:49 | Reagovat

Nádherná povídka. Už od prvního dílu mě oslovila a byla velmi zajímavá ^^

14 Gaby Gaby | E-mail | Web | 29. května 2011 v 14:40 | Reagovat

Krásný příběh...:) Nečekala bych něco takového, ale přečíst to až dokonce....to stálo za to :)

15 Kaze-chan Kaze-chan | Web | 17. července 2011 v 20:11 | Reagovat

vážně moc dobrá povídka, miluju vaše povídky, lehký nádech magie a všeho, prostě moc dobrá vážně super =)

16 Pinkberry Tobinka Pinkberry Tobinka | 1. srpna 2011 v 14:53 | Reagovat

Tak všetky kapitoli prečítané ... a možem povedať že to bolo ... UŽASNE! :D užasná poviedka, ako fakt. ..~ :3

17 alla alla | 15. srpna 2011 v 11:06 | Reagovat

moc pěkné :)

18 Hatachi Hatachi | E-mail | 4. září 2011 v 21:15 | Reagovat

Nádhera,přečetla sem to jedním dechem. Opravdu nádhera. Jsem moc ráda že se Mick z toho dostal. Moc krásně píšeš,děkuji tě...

19 Dia Dia | 26. září 2014 v 22:45 | Reagovat

Aj táto poviedka je úplne úžásná. Geniálna! :-)

20 Karin Karin | 10. října 2017 v 22:30 | Reagovat

Nemám slov povídka je nádherná.**************

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama