+ Elfí sen XII+

15. prosince 2010 v 16:06 | Akyra |  Elfí sen
Máme tu další díl, omlouvám se, ale sami víte
jak je to s přípravami vánoc. Moc času nemám a Yoite je na tom
ještě hůř, tak žádáme o strpení. Jak jen bude chvilička budeme psát :-)
teď si přečtěte, jak dorazil Elias a jak si představuje uzdravení xDD
snad se bude líbit:-)


Lief
Jen co se Silver vrátí, odletíme spolu do hor, kde sídlí draci. Po dlouhém přesvědčování mi dovolí, abych si promluvil s hlavní dračicí, nakonec ji přesvědčím a Elfům odpustí, s tím, že si to s králem vyřídí sama. Věděl jsem, že si něco takového nenechá líbit.
Prozradí mi, že nedaleko nás jsou elfové, co se odmítli svých draků vzdát nebo dokonce uvěřit, že by byli schopni něčeho špatného. Po víc jak pěti hodinách se se Saiou, tak se jmenuje hlavní dračice, rozloučím a navštívíme elfy, kteří mi hned nabídnou pomoc v jakékoliv záležitosti. Jsem rád, že existují takoví lidé. Pak se vrátím do srubu a čekám na Eliase.
Po čtrnácti dnech se ozve nespokojený Raven.
"Netrvá to nějak moc dlouho?" zeptá se mě.
"Ano, vůbec nevím, co se děje," odpovím mu smutně a podívám se směrem k hlavnímu městu.
"Moc dobrý pocit z toho nemám, můžu mu jít naproti?" zeptá se mě Raven.
"Poletím já se Silverem, na nebi není tak nápadný," rozhodnu se ve vteřině.
"Dobře, ale leťte hned, už pár dní ho vůbec necítím, jako by zmizel," souhlasí Raven. Zblednu, to mi to pako nemohlo říct dřív?
"Měl jsi mi to říct hned!" obořím se na draka a vydrápu se na Silvera, který hned vzlétne. Eliase najdeme hned pod skálou kousek od lesa, Silver se k němu snese a já se rozběhnu k ležící, vyhublé postavě. Oddechnu si, že ještě žije a se Severovou pomocí, ho odneseme k domu, kde ho dotáhnu na postel. Vůbec ho to neprobralo, stáhnu mu košili. Má sečné rány, i když jich není moc, jsou dost hluboké, navíc plné špíny a některé dost zanícené. S tímhle jít domů!
"Ty jsi blbec Eliasi," zavrčím a zmizím pro čistou vodu, hadr, bylinky a jehlu z nití. Ještě nezapomenu mast na rány, pak se dám bylinkovou směsí do čištění.
"Jak je na tom?" nakoukne starostlivě Raven dovnitř.
"Dost špatně, některé rány se zanítili a ještě ztratil dost krve. Úplně se divím, že ještě nechytnul horečku," povzdechnu si. Pečlivě vyčištěné rány, hned šiji, aby se do nich zase nedostala špína.

Elias
Pomalu začínám přicházet k sobě, cítím, jak mě někdo ošetřuje, pootevřu oči a spatřím Liefa, který se soustředí na rány. Zasyknu pod pálením desinfekce, kterou mě Lief čistí rány. Tím přitáhnu jeho pozornost.
"Už ses probral, magore?" zeptá se mě naštvaně. Nechápu proč je naštvaný, ale jsem rád, že jsem u něj.
"Asi, jak ti je?" zeptám se šeptem.
"Já jsem, na rozdíl od tebe, v pořádku, chytráku. Co tě napadlo jít zraněný domů?" pustí se do mě Lief.
"Chtěl jsem tě vidět," vysvětlím mu tiše.
"Měl ses nechat vyléčit, miláčku. Víš, jaký jsem o tebe měl strach?" dá si ruce v bok. Bože jak mu to sluší, když se zlobí.
"Právě proto jsem spěchal domů," ujistím ho s úsměvem.
"Málem jsi vykrvácel," nedá se.
"To nic není, za pár dní se to zahojí, jako vždycky," povzdechnu si unaveně. Lief v tu ránu vypadá jako by mi nejradši vrazil, ale nakonec se ovládne a odejde z pokoje. Smutně se za ním dívám, vůbec nechápu, proč se na mě tak zlobí. Přece jsem nic neudělal nebo jo? Za chvíli se v pokoji objeví s miskou husté polévky. Omluvně se na něho podívám.
"Zlobíš se, protože jdu tak pozdě? Jak jsem se sem vůbec dostal?" zeptám se.
"Ne to mi nevadí, mně vadí, že ses málem zabil. Donesl jsem tě sem na Silverovi, našel jsem tě pod skálou v bezvědomí," vysvětlí mi Lief.
"A já jsem myslel, že jsem usnul," usměji se nevinně.
"To těžko, v bezvědomí jsi musel být několik dní, Raven se vůbec nezmínil, že s tebou ztratil spojení," zavrčí Lief.
"Ještě, že mám tak spolehlivého draka," ozvu se pobaveně. Lief se na mě podívá vražedným pohledem ve stylu 'Jste oba stejní'. Povzdechnu si a zavřu oči.

"Miláčku, máš tu polévku," zvedně Lief do sedu.
"Až za chvíli, je mi špatně a točí se mi hlava," zaprotestuji slabě.
"Žádné za chvíli, otevři pusu, nemůžeš se uzdravit, když máš hlad, špatně je ti nejspíš také z toho," nedá se a dá mi lžíci k puse. Uvědomím si, že může mít pravdu a otevřu pusu, hned mi tam strčí polévku.
"Polkni," poručí mi. Poslechnu ho, na víc se nezmůžu, nemám sílu se hýbat.
"Tak to zkusíme jinak," povzdechne si Lief a za chvíli se k mým rtům, přitisknou jeho. To se mi líbí, pootevřu pusu a v zápětí ji mám plnou polévky. Takhle sním skoro všechno. Kupodivu se mi i uleví.
"Je ti trochu líp?" zeptá se mě s úsměvem. Kývnu a usměji se.
"Tak odpočívej, budu u tebe ano?" pohladí mě.
"Tak pojď za mnou," požádám ho šeptem.
"Hned u tebe budu, jen tohle uklidím ano?" usměje se a hned odběhne s miskou a sklidí zkrvavenou vodu a tak. Vyčítám si, že mu vůbec nepomáhám, za chvíli si ke mně lehne a obejme mě.

Lief
"Promiň, brzo ti se vším pomůžu," omluví se mi.
"Nechci, abys mi pomáhal, chci, aby ses mi uzdravil, miláčku," pohladím ho.
"Chyběl jsi mi," pousměje se Elias.
"Ty mě taky, ani nevíš jak," pošeptám mu. Přitiskne se ke mně a za chvilku usne, vysílám do něj ozdravnou magii, aby se uzdravil, co nejdřív, k večeru mu jdu udělat další polévku.

Elias
Proberu se večer, ale Lief vedle mě není, tak opatrně vstanu…
"To ať tě ani nenapadne," zahřmí ode dveří Lief, že si radši znovu lehnu.
"Ale mě už skoro nic není," pokusím se smlouvat.
"To posoudím já, coby doktor," setře mě Lief a zmizí, aby se za chvíli vrátil s miskou polévky.
"Ale ty jsi jako doktor moc přísný, už se můžu hýbat, tak jsem v pořádku," obhajuji se. Lief se po mě podívá takovým pohledem, že by se na povel otřásly i skály, radši ztichnu a zahrabu se do peřin.
"Na sněz tu polévku," podá mi misku. Poslušně si ji vezmu a začnu jíst.
"Zvládneš i brambory s masem?" zeptá se mě Lief, jen zavrtím hlavou, i ta polévka je na mě moc.
"Dobře, zatím zůstaneme u polévky, chceš ještě?" zeptá se Lief, když ji sním.
"Ne, ale tebe bych si dal," stáhnu ho k sobě, přece si nenechám ujít příležitost!
"Až budeš v pořádku," vymámí se mi z náručí a odběhne. Povzdechnu si a znovu se unaveně zavrtám do peřin.
"Jestli se o nic nebudeš pokoušet, lehnu si k tobě," nabídne mi.
"Vždyť se o nic nepokouším," ozvu se uraženě, jen se na mě ironicky podívá a odnese nádobí.

Lief
Za chvíli vejdu do pokoje.
"Podívám se na ty rány," řeknu mu a podívám se na něho. Hned poznám, že spí, usměji se a jen co mu je zkontroluji, si opatrně lehnu k němu a usnu.
 

20 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Kanojo Kanojo | 15. prosince 2010 v 18:45 | Reagovat

Elias je blbec a Raven taky, i když u Eliase se to dá omluvit bláznivou zamilovaností. Těším se na pokračování.
Ráda si počkám.

2 Hanka Hanka | 15. prosince 2010 v 19:05 | Reagovat

No tenhle dílek se ti fakt poved. Jsem hrozně zvědavá jak to s nimi bude dál

3 Misak Misak | 15. prosince 2010 v 19:51 | Reagovat

moc krásnej díleček a moc se těšim na pokráčko

4 Yoite Yoite | 15. prosince 2010 v 21:51 | Reagovat

krása =)) Elias je pako ale zamilovaní lidi holt dělaj blbosti XD a Lief je skvělý pan doktor XD

5 Lachim Lachim | 16. prosince 2010 v 2:28 | Reagovat

Nádhera.

6 Haku Haku | 19. prosince 2010 v 12:44 | Reagovat

Nadheraaaaaaaaaaa.Lief ako prisny pan doktor! Tak to je Elias v spravnych rukach.Mi cobi nadsenci si pockame...ziadne strachy.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama