Na Nože 1

6. prosince 2010 v 18:39 | Yoite |  Na Nože

Tak je tu konečně slíbená nová povídka a doufám, že se bude líbit =)
první kapča je docela dlouhá ;)



Yoite






♦ Tatsuya ♦

Jdu zrovna do školy, když zaslechnu nezaměnitelný hlas vysokého kluka s ohnivě červenými dlouhými vlasy a ledově modrýma očima. Jako vždy zrovna kritizuje všechny ostatní a jeho partička nohsledů z toho má druhé vánoce.
"A vida, rejpal a jeho parta přizvukovačů." Poznamenám dostatečně nahlas směrem ke skupince zatímco vyjdu zpoza školy. Sei, ten červenovlasý kluk, se zrovna opírá o stojan na kola a jen co mě zaslechne, tak se jeho pozornost stočí mým směrem.
"A vida naše miminko. Už tě pustili ze školky?" vrátí mi mou poznámku.
"A tebe z blázince?" oplatím mu bez mrknutí oka.
"Řekli, že jsem na ně moc chytrý." Zareaguje Sei pohotově.
"Pasovali tě na svého krále? To sedí." Zasměji se. Král pitomců… jo, celý Sei.
"Ty ses narodil v době králů? Od té doby jsi moc nevyrostl a mozek nejspíš zakrněl." Opáčí. Přinejmenším nějaký mozek mám.
"Lidi byli dřív menší víš, ale to bys potřeboval mozek, abys to mohl vědět." Poučím ho.
"Menší jo, ale rozhodně nekonkurovali trpaslíkům!" narazí na to, že jsem o něco menší, než on.
"Máš vůbec oči? Jsem menší možná o pár centimetrů, než ty sám." Namítnu. Vím, že to nemůže být pravda, když má ten kluk skoro dva metry, ale urážet se od něj nenechám bez odezvy.
"To ty nemáš oči." Vzpřímí se a stoupne si vedle mě. Sahám mu tak k ramenům. No jo, ten aby si pořád něco nedokazoval. Vztekle mi zacuká obočí, nesnáším, když má pravdu.
"Žirafo." Procedím skrze zuby.
"Trpaslíku." Oplatí mi. Kopnu ho do kolene, už ho máš akorát po krk. Sei mi podkopne nohy a nechá mě drsně dopadnout.
"Ubožáku." Pronese, jako by mě neznal. Jen se ušklíbnu a vyšvihnu se zpátky na nohy. V momentě mu vrazím pěstí takovou facku, že druhou chytne o zeď.
"Ty zmetku." Zavrčí a začne se se mnou prát. Po chvilce ucítím křupnutí v ruce a ostrou bolest. Udržím jazyk za zuby a chytnu se za ruku. Nevím co s ní je, ale bolí jak blázen. Radši odskočím stranou a naštvaně sleduji Seie.
"Copak?" ušklíbne se znechuceně.
"Nehodlám tu ztrácet čas s tebou." Napřímím se a jdu rychle do školy, za tohle mi fakt nestojí. Podaří se mi i ovládnout bolestný výraz. Ostatně jako vždycky. Tu radost mu nedopřeji, ani kdyby nevím co.
"Spratek, kluci jdeme." Slyším za sebou zavrčet Seie a pak se jejich kroky vydají mým směrem. Zajdu do šatny a pokusím se svléknout kabát, ale kvůli bolesti se mi to nepodaří.
"Stalo se něco?" osloví mě jeden ze spolužáků.
"Nic, jen mám asi naraženou ruku, pomož mi s tím." Odvětím.
"Nechci ti nic říkat, ale nekřuplo ti v ní? Radši zajdi za ošetřovatelkou." Doporučí mi.
"Neděs. Radši mi sundej ten kabát, nebo se tu uvařím. Nevím proč je tady tak přetopeno. Hlavně, že až bude zima, tak na náš budou šetřit." Stěžuji si zatímco mi spolužák pomůže z kabátu.
"Pojď na ošetřovnu, nezdá se to být naražené." Přemlouvá mě.
"Ne… dají mi dlahu a ten kretén se mi bude vysmívat, že mám kosti ze skla, nebo si vymyslí nějakou jinou kravinu." Odporuji.
"Když nedají, tak s tím půjdeš na operaci a možná přijdeš o ruku, co je horší? Pár posměšků, nebo přijít o ruku?" nenechá se odbít. Protočím oči.
"Jsi otravný." Poznamenám, ale nechám si boty jako vždy a jdu na ošetřovnu.
Lékařka se mi hned začne věnovat a ruku mi prohlížet. Dobře, uznávám, že bolí fakt příšerně, ale zlomené?
"To chce rentgen, vypadá to jako nelomené." Zamračí se vysoká tmavovláska s pohledem na mé ruce.
"To snad ne, přijdu pozdě na hodinu. Nemůžete to udělat zítra?" zasténám. Ten učitel mě zabije. Už teď mi vyhrožuje vším možným a je na mě zasedlý.
"Rozhodně ne, jdeme." Namítne doktorka a vezme si kabát. Vyvede mě ze školy a vůbec si nevšímá mých stížností.
"To je už po patnácté, učitel mě zabije." Nepřestávám si stěžovat.
"Dám ti potvrzení od doktora." Namítne žena klidně a dovede mě až do nemocnice. Pak počká, než mi udělají rentgen. Celou tu dobu co tam sedíme a čekáme, jen otráveně přetrpím, než konečně vyjde doktor s výsledky.
"Tu ruku máš nalomenou. Dlaze se rozhodně nevyhneš. Jak se ti to stalo?" zeptá se muž a pohlédne na mě.
"Spadl jsem ze schodů." Zalžu, nejsem práskač. Když mám problém, dám mu pěstí a vyřeším si to sám.
"To známe, tuhle výmluvu jsem slyšel snad tisíckrát." Namítne doktor. Co je jim po tom?
"Tak jsem spadl z okna." Pokrčím lhostejně rameny.
"To bys měl vážnější zranění, ale když to nechceš říct…" nechá doktor větu odeznít a pošle mě na sádrovnu. Nemám zájem o žádnou pevnou dlahu. Odejdu, ale místo sádrovny zamířím ven. K mé smůle mě školní lékařka dostihne a dotlačí do sádrovny, kde mi dají dlahu a pak mě zavede zpátky do školy.

♦ Sei ♦

Když vejdu do třídy, všimnu si, že tu Tatsuya není. Vím určitě, že jsem ho viděl jít dovnitř. Asi se fláká někde po škole.
Uběhne pár hodin, když se konečně objeví chlapec s vlasy černými jak noc a šarlatově rudýma očima, Tatsuya. Naštvaně přejde kousek ode mě a sveze se do lavice. Všimnu si, že má na ruce sádru v místě, kde se ráno držel, než odešel. Provinile se skousnu do rtu, když si uvědomím, že tohle jsem mu udělal já. Ale ani mě nenapadne dát najevo, že by mě to mrzelo.
Tatsuya vypadá dost bez nálady, když jde dát učiteli omluvenku z nemocnice a pak si jde zapsat učivo. Mě dokonale ignoruje. Ušklíbnu se na něj a starám se o své. Tatsuya si sedne na své místo aniž by se o mě starat a začne si dělat zápisky z hodiny. Nelíbí se mi, jak mě přehlíží, tak po něm začnu pinkat kuličky z papíru.
"Co chceš?" otočí se na mě podrážděně.
"Co s tou zápalkou máš?" neodolám a pohledem seknu k jeho obvázané ruce.
"Nic, kromě toho, že tě to teď s ní bude víc bolet." Opáčí klidně. Ten kluk si fakt nedá říct. Pořád by jen provokoval.
"Si teda fandíš." Odfrknu si.
"Aby ses nedivil." Prohlásí sebevědomě. Celá škola z nás má strach, jen tenhle spratek po mě vždycky vyjede.
"To neboj." Ujistím ho.
"Ty se boj." Opáčí černovlásek.
"O mě strach neměj." V duchu se ušklíbnu. Jemu to snad ráno nestačilo?
"Tebe bych nelitoval, to se neboj." Poznamená stále tím nevzrušeným tónem. Opravdu mi leze na nervy.
"Už se třesu." Nasadím opovržlivý tón.
"Měl bys." Ujistí mě a zaklapne sešit zrovna se zvoněním.
"To jistě." Ušklíbnu se a vyjdu ven ze třídy. Letmo se ohlédnu přes rameno, takže zaznamenám, jak se na mě zaksichtí, ale zůstane kde je. Odejdu na střechu a víc se o něj nestarám.

♦ Tatsuya ♦

"Je to moc zlé?" přistoupí ke mně spolužák.
"Je to nalomené." Ani se nehnu. "Samozřejmě, že to bolí jak nechci říct co."
"Jdi to říct na vedení, dosvědčíme ti to." Navrhne hned.
"Nežaluji to si zapamatuj. Svoje účty si řeším sám a ručně." Odmítnu ostře.
"S tou rukou moc nezmůžeš." Připomene mi.
"Mám ještě druhou, radši o něj přetrhnu sádru, než abych mu dopřál to potěšení se po mě vozit." Oznámím mu.
"Vozí se po každém." Namítne spolužák.
"Ale já mu to nedaruji." Pokud do sebe ostatní nechají kopat, tak prosím, já nejsem jako všichni, to by si měli zapamatovat.
"Je to největší grázl na škole." Domlouvá mi. To jsem fakt nevěděl, ještě nějaká převratná novinka?
"Jen jeden z nich." Zhoupnu se na židli. "Lidi se ho bojí, protože se umí rvát a má za sebou tu partičku idiotů, ale s tím se u mě přepočítal." Jednak tohle a jednak mi asi chybí pud sebezáchovy.
"Není to tak jednoduché, všimnul jsem si něčeho, ti idioti, jak jim říkáš, ho chrání. Samo, že se umí rvát, ale i tak ho chrání." Obdaří mě spolužák další ze zásoby velmi chytrých, jen poněkud opožděných postřehů.
"No a co? To je snad důvod?" opáčím už naštvaně. Ať se jde štvát do věcí někoho jiného, já o to nemám zájem.
"Trochu jo, zkřiv mu vlas a klidně tě přizabitou. V tom jsou jedničky." Nedá se.
"Nepodceňuj mě, od koho si myslíš, že má tu modřinu na ksichtě?" ušklíbnu se samolibě. Vždycky mě potěší, když se mi podaří mu namlátit i když se k tomu většinou váže dost nových modřin i u mě.
"Až půjdeš domů, kryj si záda." Poradí mi. Mám ho akorát plné zuby.
"Jsem tady snad poprvé nebo co? Dej mi pokoj a nech si ty rady o cesty. Vím moc dobře co je zač a taky vím, co jsou zač ti jeho bodyguardi." Okřiknu ho. S nalomenou rukou to budu mít opravdu dost těžší, ale nepotřebuji poslouchat debilní rady od někoho, kdo do sebe nechá jen nečině kopat.
"Chceš doprovodit?" zeptá se. To by mi fakt pomohlo. Zavrtím hlavou.
"Ne díky, leda že bys to chtěl schytat taky. Poradím si, jako vždycky." Odmítnu. Ještě ho zmlátí a pak to bude na mě ne?
"A proč ne? Někdo se jim musí postavit." Nenechá se odradit. To už je vážně nemožné.
"Jak dojemné." Zaslechnu od dveří opovržlivý hlas.
"Tohle tě dojímá citlivko?" povytáhnu na Seie obočí.
"Mě těžko." Odvětí ironicky.
"Co kdybys na chvíli držel zobák? Ušetřil by ses tak dost trapných situací." Nedám si pokoj.
"To říká ten pravý zbabělec." Odvětí.
"Zbabělec? A na tom jsi byl kde?" spadl na hlavu nebo co? Sei zatím přejede pohledem po mé ruce.
"Přemýšlej." Pobídne mě. Jo tohle… tak to je opravdu ubohé. Ostatně nic jiného jsem od něj ani nečekal.
"Spěchal jsem na hodinu." Otráveně protočím oči a přemýšlím, jestli mě urazil, nebo ne. Sei se jen vědoucně ušklíbne a jde si sednout. Strhnu ho zpátky za límec a vrazím mu sádrou.
"Rozmyslel jsem si to, urazil jsi mě." vysvětlím. Sei jen zařve a propleskne
mě, v další chvíli mnou mrští o stěnu.
"Nikdy na mě nesahej!" zavrčí. Vzpamatuji se sdost rychle abych se o stěnu jen odrazil nohama a pohodlně seskočil na zem. Tváře mě dost bolí a v ruce mi vystřeluje horší bolest, než předtím.
"To bylo všechno?" pozvednu pohrdavě obočí. Nejsem z cukru a rvát se umím. Tak proč ho neprovokovat že? "Myslel jsem, že to bude horší."
"Fajn." Zaslechnu a Sei sebou hne tak rychle, že skoro není vidět. Jen ucítím prudkou bolest, jak mi vrazí loket do břicha. Ale jsem už zvyklý nedát nic znát a rychle vše vrátit. V mžiku se přetočím a kopnu ho do zad k zemi. Vtom mě někdo chytne a vrazí mi takovou facku, až se proženu lavicemi.
"Kirio, to je můj boj." Okřikne Sei jednoho ze své partičky. Zapřu se ještě v pohybu rukama o lavici a vyskočím si na ni.
"Asi má někdo strach, že bych ti tu fasádu pošpinil ještě víc." Nadhodím vyzývavě.
"Po škole na hřišti." Zavrčí na mě Sei a klidně si jde sednout.
"Nemám čas se s tebou zahazovat." Opáčím. Přece mu nevěnuji svoje volno. Sei mi bleskově podrazí nohy, zkroutí mi je stejně jako ruce a víc naschvál svírá tu v sádře, až se mi bolestí dělají mžitky před očima. Jako by nestačilo jak bolí normálně.
"Omluv se a hned." Zavrčí na mě.
"Ani mě nehne." Ušklíbnu se, ale tvář se mi zkřiví bolestí, kterou už nemůžu ovládnout. Sei mi zmáčkne ruku ještě víc. Vykřiknu ostrou křečí, která mi sevře svaly až k rameni. Zároveň se mi ale podaří uvolnit nohu a vrazím mu koleno do břicha. K mé smůle ani nemrkne. Ale pustí mi ruku a dá mi takovou ránu pěstí, až mi protrhne ret. Cítím v puse krev, ale moc si toho nevšímám. Víc starostí mi dělá houstnoucí tma před očima, zvonění v uších a přívaly bolesti ať už z ruky, nebo z pohmožděného břicha.
"Tohle je za omluvu, kdyby ses omluvil, nebolelo by tě to." Poznamená Sei někde nade mnou a v jeho hlase zaslechnu náznak únavy. Hlavně, že on se někdy někomu omluvil.
"Neříkej, že jsem tě tak zmohl." Pošklebuji se a ani se nenamáhám slíznout krev z tváře.
"Drž hubu když nic nevíš, ty demente!" křikne na mě Kaoru, další ze Seiovi partičky.
"Kaoru!" zamračí se na něj Sei a jde si sednou.
"A ani mě to nezajímá." Ujistím je a vstanu. Odejdu na chodbu a snažím se, aby na mě nebylo moc poznat, jak se mi točí hlava i když pochybuji, že se mi to daří. Nevnímá jak Sei kývne na Kaoru, že je v pořádku ani jak ho tiše požádá, aby mi pomohl.
Dojdu na záchody a opláchnu si obličej ledovou vodou, pak se zapřu o umyvadlo a snažím se rozmrkat mžitky, které se ne a ne zmírnit. Je to jen horší a cítím, že už se sotva držím na nohách.
"Do hajzlu." Zašeptám. Slyším někoho jít za mnou, ale pak se kroky zase vzdálí jen aby se o chvíli později ozvaly znovu a blíž. Někdo mi vtiskne do ruky dva prášky.
"To by mělo pomoc." Zaslechnu hlas Kaoru.
"Co?" otočím se malátně po něm aniž bych dokázal ruku s prášky sevřít. Najednou se temno před mýma očima ucelí v hlubokou nekonečnou tmu a moje tělo se bezvládně sesune k zemi. Nevnímám už náraz ani nic jiného co se děje kolem mě…
 

38 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Kated Kated | Web | 6. prosince 2010 v 19:25 | Reagovat

ohoh suuuper :-) prvni dilek a uz jsem napnuta jak ksandy XD ...snad napises do týdne pokracko

2 Eve-san Eve-san | Web | 6. prosince 2010 v 19:35 | Reagovat

Pěkný blogíís!!:))

3 Turelia Turelia | 6. prosince 2010 v 19:57 | Reagovat

Ahoj, souhlasím s Kated .. super první díl..!!.. moc se těším na další:-)

4 Akyra Akyra | 6. prosince 2010 v 20:09 | Reagovat

Tak tohle bude točo:D už se těším na další díl!

5 Lol Lol | 6. prosince 2010 v 21:07 | Reagovat

Perfekt, honem pokracko prosiiim :)))))

6 Satiras Satiras | 6. prosince 2010 v 21:26 | Reagovat

OU páni tak tohle vypadá vážně zajímavě. :D už se nemůžu dočkat dalšího dílku.
Zajímalo by mě čím trpí Sei a co se stalo Tatsuyovi, protože se mi nezdá, že by to bylo kvůli jedné bitce, když už z téhle kapitoli vyplívá že není první a rozhodně je zvyklí i na horší bolest.
Tak jen tak dál, ať máme co číst :-D

7 Hanka Hanka | 6. prosince 2010 v 21:47 | Reagovat

Nová povídka a prví díl je tak napínavý že se nemůžu dočkat dalšího

8 Morii Morii | 6. prosince 2010 v 22:40 | Reagovat

Páni skvělý :) těšim se na další díl :D

9 S.. S.. | 7. prosince 2010 v 7:33 | Reagovat

Vypadá to zajímavě.

10 Lachim Lachim | 7. prosince 2010 v 9:40 | Reagovat

Nádhera. Jak tohle dáš dohromady teda netuším.

11 Psycho-chan Psycho-chan | 7. prosince 2010 v 15:06 | Reagovat

uch, tak to vyzerá silno zaujímavo :D a rozhodne oceňujem výber farby vlasov *na tú kombináciu je nekonečne úchylná*

12 Teressa Teressa | 7. prosince 2010 v 17:05 | Reagovat

fiiiha to vyzera naozaj zaujimavo=) uz sa neviem dockat pokracovania=) rychlo prosiim=)

13 Yuuki-chan Yuuki-chan | 7. prosince 2010 v 19:19 | Reagovat

Tohle je naprosto úžasný... jsem zvědavá jak tohle bude pokračovat... prosím vydej pokráčko co nejdřív... :-) XD

14 Mononoke Mononoke | 7. prosince 2010 v 20:52 | Reagovat

Začína to pekne zostra, teším sa na pokračovanie.

15 Kanojo Kanojo | 7. prosince 2010 v 21:53 | Reagovat

První kapitola a hned tak akční, bezva, hlavně se mi líbí jejich slovní přestřelky.
Z nenávisti láska? No nechám se překvapit. Nemůžu se dočkat dalšího dílu.

16 lili lili | 8. prosince 2010 v 8:09 | Reagovat

Páni super tohle vypadá na velmi zajímavě *-*  ..Prostě krasný dílek ^^

17 Misak Misak | 8. prosince 2010 v 20:50 | Reagovat

moc se mi líbí ty jejich hádky jsou zábavný moc se těšim na další

18 Haku Haku | 9. prosince 2010 v 15:29 | Reagovat

Prva kapitolka docitana a ja uz vyzeram dalsiu...som zvedava na ich minulost podla nacrtnutych viet velmo ruzova nebola.Krasa,krasa,nadhera.Dakujem za novy uzasny pribeh.

19 Karin Karin | 11. října 2017 v 23:09 | Reagovat

Jdu číst další díl.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama