Na Nože 3

18. prosince 2010 v 14:01 | Yoite |  Na Nože

Hádka jako jediná možná konverzace...


Reakce na komenty:

Další díly očekávejte pošťuchování a pošťuchování jako doteď =)

minulost tam bude ale až později =)

♦ Jsem moc ráda že se to vám všem tak líbí ^^ pokusím si se psaním pohnout ale opravdu jsem na tom časově zle a asi to nebude lepší, od ledna by to mohlo být ještě horší =(

Přeji příjemné čtení a moc děkuji všem za jejich komentáře i hodnocení =))

♦ Přeji příjemné vánoční svátky ^^


Yoite





♦ Tatsuya ♦
Po třech dnech dojdu konečně do školy a samozřejmě pozdě.
"No ne, krtek se nám vrátil." Přivítá mě hned mezi dveřmi známí posměšný hlas.
"To jsem ti tak chyběl, že mě musíš vítat hned mezi dveřmi?" nadhodím Seiovým směrem.
"To určitě. Doufal jsem, že tě vystřelili na mars. I když ten je pro tebe daleko." Opáčí hned červenovlasý spolužák.
"Daleko? Takže vlastně mě chceš mít na blízku, jak hnusná představa. Asi se vrátím domů a strávím odpoledne tím, že budu zvracet." Setřu ho.
"To bych se pozvracel první. Mít tě blíž jak metr, už chytám kopřivku." Ušklíbne se.
"Proto se vždycky ošíváš jak pletací jehla?" poznamenám.
"Nemáš vidiny? To bych se dost divil." Namítne.
"Zato já už se u tebe nedivím ničemu." Odseknu klidně.
"Budeme muset změnit ne?" nadhodí.
"Hmm fajn, když se ti povede mě překvapit, tak uznám, že nejsi úplně nudný." Pokrčím znuděně rameny a jdu do lavice. Na ruce mám ještě pevnou dlahu, ale už bez sádry.
"Pozoruji, že zápalka se už rovná. Co ostatní slámky, drží?" neodpustí se Sei další poznámku.
"Koukám, že pusa ti pořád jede, bohužel stále na ty samé sračky." Odseknu. Nemám zájem popisovat mu můj zdravotní stav.
"Promiň káčo." Uchichtne se.
"Promiň ale pointa toho vtipu mi asi unikla." Odvětím suše.
"Jednoduše jednou jsem tě viděl ve městě. Točil ses tam jak dětská káča." Objasní mi to zlomyslně.
"Co je to za blbost?" na nic takového si nevzpomínám.
"Asi bych ti to měl ukázat že." Hodí mi Sei svůj mobil, na kterém je nahrávka našeho setkání. Vážně jsem tam úplně mimo. Musel jsem být pod prášky, takhle na mě působí vždycky. Vůbec si na to nevzpomínám. Chvíli nevím, co na to říct a pak mu hodím mobil zpátky.
"Pěkně ubohé, dělat si srandu z lidí, co jsou zrovna mimo. To umí každý prvák." Poznamenám nakonec.
"Náhodou jsi byl celkem roztomilý. Jako hodinové štěně." Rozesměje se. Jen protočím oči.
"Chraň bůh jestli já se ti zdám roztomilý. To abych se fakt začal bát." Odvětím klidně.
"Můžeš být v klidu.
Pijavice se mi zdá přítulnější." Ujistí mě.
"To bys dal přednost pijavici, před tak rozkošným individuem, jako jsem já?" jemně se k němu nakloním a dívám se na něj svůdně zpod řas. Samozřejmě si z něj dělám jen prdel.
"A víš že jo? Tak hnusný ksicht jsem dlouho neviděl." Opáčí.
"Och, jsem raněn." Zaskučím drasticky.
"Takové odmítnutí asi nepřežiju." Dodám v silné ironii.
"Doufám, že se pohřbíš sám, nechci si ušpinit ruce." Poznamená ve stejné ironii.
"Popáté vám říkám buďte zticha!" ozve se naštvaně učitel. Zmlknu a dávám pozor. Sei je evidentně spokojený, že měl poslední slovo, protože mě nechá na pokoji a místo toho si zapisuje. Já zatím přemýšlím, proč to řekl ironicky. Cítím na zátylku jeho pohled a tak se na něj otočím.
"Co chceš?" sjede mě.
"Nač tam byla ta ironie? To chceš říct, že by sis se mnou špinil ruce rád?" zeptám se.
"Začínám si myslet, že nejsi normální." Opáčí.
"Když to řekneš ironicky, znamená to, že myslíš opak toho co říkáš. Tak mě jen napadlo, proč jsi to teď použil." Pokrčím rameny.
"Až něco vykoumáš, dej mi vědět. Potřebuješ mikroskop?" optá se jedovatě.
"Stačí mi věta. Nepotřebuji abys mi obkecával ten zbytek kolem." Ujistím ho.
"A proč bych ti to měl říkat?" namítne.
"Protože jinak si budu myslet, že jsi to myslel opačně, pokud tedy nemáš jiné vysvětlení." Ryju do něj dál.
"Mám, protože mi lezeš na nervy." Odsekne.
"Kvůli tomu už ani nevíš co říkáš? Pěkné." Poznamenám pobaveně.
"Proč myslíš? Vždycky se najde idiot, který to otočí tak, aby mu to sedlo." Namítne klidně a na rameno mu vyleze tarantule. To jako mluvil o sobě? Ten pavouk mě nijak nevzrušuje.
"Zase plácáš nesmysly. Ptal jsem se tě ohledně jedné věty a ty to teď překrucuješ na milión jiných věcí." Opáčím.
"Podle tebe soudím sebe že? Radši se otoč, nemůžu tě asi čuť." Odsekne.
"Jak jinak může skončit debata s primitivem jako ty." Povzdechnu si.
"Lepší být primitiv, než úplně bez mozku." Namítne.
"Vidíš to, úplně bez mozku a pořád inteligentnější, než ty." Ujistím ho.
"A kde jsi na tom byl?" zeptá se Sai posměšně.
"Každému, kdo aspoň trochu uvažuje už to muselo dojít samo, neboj i tobě to možná jednou dojde." Utěšuji ho.
"A za jak dlouho tobě dojde, že tě vyvolal učitel kreténe." Zavrčí.
"Možná až mě přestaneš zdržovat." Vstanu a jdu k tabuli.
"Ty se zdržuješ sám." odvětí.
"Aby vám to nebylo líto tak nástup oba." Křikne na něj učitel rozčíleně a pak nás prozkouší z látek, které jsme brali, než jsem onemocněl. Umím všechno, takže nemám problém. Ani Sei se nenechá zahanbit a skoro to učiteli odrecituje. Radši to nekomentuji a nechám si zapsat známku. Pak si sednu na místo.

♦ Sei ♦

Ještě čekám s čím se učitel vytasí. Nakonec mi dá ještě tři otázky u kterých se musím unaveně opřít o tabuli. Ráno jsem do školy letěl, abych nepřišel pozdě a teď mi není nejlíp. Tatsuya vypadá, že si toho všiml jen letmo, nebo možná vůbec. Učitel mě pošle sednout a pak začne probírat další látku. Skoro u toho usnu. Tatsuya po mě pokukuje, ale nevšímám si ho. Jen si zapíšu co nám učitel nadiktuje a pak normálně zhasnu.

♦ Tatsuya ♦

Přeměřím si Seie pohledem a trochu s ním zatřesu. Nereaguje a jen se posune dál. Neprobere ho ani zazvonění na přestávku. Do třídy vejde Kaoru a hned jde k Seiovi.
"Co jsi mu udělal?" zabodne se pohledem do mě.
"Nic, krom toho, že jsme se dohadovali. Asi proflámoval noc, nebo co já vím. Co je mi po tom?" odseknu nezaujatě. Nevím proč by mě mělo zajímat co má ten idiot za problémy.
"No jasně, ubožáku." Odvětí Kaoru a prozvoní ještě někoho z party. Společně Seie dovedou na ošetřovnu, aby se prospal. Trey, další kluk z té jejich partičky, u něj zůstane.
"Chudáček se nestačil vyspat doma, povaleč." Zabručím si víceméně pro sebe. Kaoru se po mě jen vztekle ohlídne, ale nechá mě být.
 

38 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Kana~♥~ Kana~♥~ | Web | 18. prosince 2010 v 14:22 | Reagovat

uzasny, strasne se tesim na pokraco XD

2 Lachim Lachim | 18. prosince 2010 v 14:32 | Reagovat

Jiskří to tam dokonale. Nádhera.

3 Mononoke Mononoke | 18. prosince 2010 v 15:18 | Reagovat

Ako sa do hory volá, tak sa z nej ozýva... táto dvojica je ako zrkadlo, z každej stran je to isté. Teším sa na pokračovanie.

4 Akyra Akyra | 18. prosince 2010 v 15:38 | Reagovat

Pěkné holka, jsem zvědavá jak to bude dál:D ty dva se hledali až se našli:-)

5 Hanka Hanka | 18. prosince 2010 v 16:56 | Reagovat

Já se tak těším až se něco dozvím z jejich minulosti a stále nic. jinak to byl vážně úžasný díl už se těším na další

6 Akyra Akyra | 18. prosince 2010 v 19:27 | Reagovat

[5]:hani, to chce trochu trpělivosti, však se dočkáš :-)

7 Teressa Teressa | 19. prosince 2010 v 12:12 | Reagovat

ty si ale škodoradostna!!! ale diel to bol super=) uz sa neviem dockat pokracovania=) rychlo prosiiim=)

8 Haku Haku | 19. prosince 2010 v 12:52 | Reagovat

Ako dve strany jednej mince...oni su naozaj trieda! Ale ochvilu prasknem ako bublina...z toho co dumam co je Sei vlastne zac.Parada!!

9 hajky hajky | 19. prosince 2010 v 23:45 | Reagovat

hmmm zajímaví co tomu seiovi je??... nozmálně mi to připadá jako by měl cukrovku

10 Misak Misak | 22. prosince 2010 v 13:18 | Reagovat

Jsou si v některejch vecech asi podobní. Těšim se na další

11 lucy198 lucy198 | 25. prosince 2010 v 11:28 | Reagovat

super poviedka teším sa na dalšiu... Veselé Vianoce

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama