+ Elfí sen XVII+

10. ledna 2011 v 15:13 | Akyra |  Elfí sen
A je tu poslední dílek xD a pěkně dlouhý
tu se dozvíte, čemu se říká tvrdohlavost xDD




Lief
Šokovaně se podívám, jak přede mě Elias poklekne.
"Veličenstvo, omlouvám se… ve snu by mě nenapadlo…" nedokáže to ani doříct. Jeho oči jsou plné slz a viny. Copak to takhle skončí?
"Eliasi neomlouvej se, já se tě nevzdám, jestli to bude třeba, hned se toho titulu vzdám, ale tebe nikdy," položím mu ruku na rameno. Vážně jsem odhodlaný vzdát se titulu prince. Podívá se na mě.
"To nemůžeš, lásko," zašeptá tiše. Vida, že to jde.
"Můžu a taky to udělám," odpovím mu. Taky dokážu být tvrdohlavý.
"Synu to nemůžeš, proč by ses vzdával svého titulu? Jsem tak šťastný, že jsem tě našel," obejme mě. Nenápadně naznačí Eliasovi, že si to s ním vyřídí později. K jeho smůle si toho všimnu.
"Já taky, ale jeho se nevzdám, buď nás přijmeš oba, nebo ani jednoho," postavím si hlavu a Eliase, který se stoupnul, chytnu za ruku. Trochu mě pobaví jeho nevěřícný pohled.
"Neříkej mi, že ho miluješ! Je to náš kapitán… je první koho pošlu do bitvy a poslední, kdo se z ní vrací, rozumíš? Kdykoliv může zemřít a navíc se to nehodí, nemá královskou krev," domlouvá mi zamračeně otec.
"A co má být, předtím jsem taky nebyl nic a stejně mě miloval, jako já miluji jeho. Aby to bylo spravedlivé nejspíš do těch bitev budu muset s ním," prohlásím a čekám co na to otec. Vypadá jako by ho každou chvíli měla skosit mrtvice, konečně se po chvíli vzpamatuje.
"Dobře tedy, zůstaňte spolu, když jinak nedáš, jmenuji ho tvou osobní stráží, to bude asi nejlepší," vzdá to nakonec. Nejspíš nepřijde na jiné řešení.
"Asi ano," usměji se, šťastný, že jsem vyhrál.
"Klekni si," osloví Eliase, který hned poslechne, " odteď tě jmenuji kapitánem princovi stráže a dovoluji ti tak zůstat v jeho blízkosti," udělí mu táta milost.
"Děkuji, otče," obejmu krále.
"Co jsem měl s tebou dělat? Nejradši bych ho poslal do hladomorny, když pomyslím, co s tebou… ale když se máte rádi," povzdechne si táta.
"To bych nejspíš musel ukrást klíče a zavřít se tam s ním,"zasměji se. Za mnou vstane Elias a oddechne si.
"Vítej doma, Liefe," usměje se táta a obejme ho.
"Jsem doma rád… tati," odpovím mu upřímně.
"Tak pojďte, je toho hodně, co oslavovat," pozve nás otec. Ano to má pravdu.
"Když dovolíte, pane, ještě bych se zdržel. Připojím se k vám později," pokloní se Elias a jde pomoct raněným. Využiji příležitosti a proklouznu za ním. Pomáhám, kde je třeba a pak si na něco vzpomenu.
"Elii, když jsi má osobní stráž, máme kapitána vojska?" zeptám se ho.

Elias
"Ano, jsem to pořád já, ale nemáme vícekapitána, který by se staral o povinnosti, když budu mít práci navíc s tebou," odpovím mu s úsměvem. Vytáhnul mě z pořádného průšvihu. Kdo by si pomyslel, že můj miláček je princ, i když ta podoba…
"Co Zarr?" napadne Liefa. To není špatný nápad.
"Zarre, co ty na to? Chtěl by ses stát vícekapitánem?" podívám se na přítele, který se na mě zaskočeně podívá.
"Co? Já??" zeptá se ještě zaskočeněji.
"A kdo jiný ty blbče, tebe mám z nich nejradši, nelezeš mi tolik na nervy," pousměji se jeho výrazu.
"Tak děkuji, kapitáne, ale přijímám," usměje se Zarr.
"Ale stejně se rád nechám unést do našeho domečku," zašeptá mi Lief do ucha.
""Taky to mám v plánu, ale říkat jim to nemusíme," odpovím mu stejně tiše.
"Zarre, tak pojď sem a klekni si. Princ nám bude asistovat, ať tím nemusíme zdržovat krále," vybídnu kamaráda. A aby sis to náhodou nerozmyslel, ušklíbnu se v duchu.Zarr přistoupí a klekne si přede mnou na koleno. Položím mu meč na rameno.
"Tímto tě jmenuji vícekapitánem královského vojska a přebíráš tak veškeré mé povinnosti v době, kdy tu nebudu. A můžu tě ujistit, že toho nebude málo, tak si to užij," dodám se zlomyslným úsměvem.
"Do čeho jsem se to zase namočil," zděsí se Zarr.
"To brzo zjistíš," vylepším zlomyslný úsměv o ďábelský.
"Měli bychom jít aspoň na část oslavy," věnuje mi Lief útrpný pohled.
"Dobře, ale ty nejsi moc zvyklí pít, co?" podívám se na něj.
"Ještě jsem nepil," přizná.
"Tak si to užij, bude tam jen víno a budu se držet u tebe," políbím ho a vedu na hrad.
"To mě budeš muset i nosit, nesnesu to," povzdechne si Lief.
"Nosím tě rád," usměji se.
"Ještě, že tak," vydechne Lief a obejme mě kolem pasu. Přitisknu ho k sobě a zavedu ho do prostorné místnosti, odkud se ozívá hudba a panuje veselá nálada, všude se popíjí víno. Hned ve dveřích se k nám přitočí elfka a nabídne nám po sklenici vína. Lief opatrně přičichne a ochutná.
"Chutná?" zeptám se a napiji se ze své.
"Moc ne, je trpké," zašklebí se Lief.
"Za chvíli ti to nepřijde," ujistím ho ve chvíli, kdy se začnou pronášet přípitky. Lief se k nim přidá a stiskne mi ruku. Také mu ji stisknu a sleduji dění v sále i Liefa, který se o pár sklenek později nádherně přiopije a začne mě svádět. A že mu to jde! Vezmu ho do náruče a s omluvným pohledem směrem ke králi, který jen kývne, ho odnesu do jeho komnat a položím na postel. Stáhne mě k sobě a začne líbat. Oplácím mu polibky a hladím ho, dokud mě nezačne svlékat. Zaváhám, jestli je to dobrý nápad a po opatrném pohledu ke dveřím, kdy se ujistím, že jsou zavřené, se nechám strhnout. Začnu mu sundávat oblečení, zatímco Lief mě začne líbat po těle a hrát si s mou bradavkou. Zrychlí se mi dech. Zavzdychám a začnu prozkoumávat jeho tělo, vezu do rtů jeho bradavku a jemně zatahám, zároveň ho pohladím po bocích v ten moment se mi pohne vstříc. Už nedbám na opatrnost a začnu se s ním milovat.

Ráno vstanu dřív a donesu mu z kuchyně snídani, čekám, až se probudí, což je jen o chvíli později. Podle bolestného pohledu pochopím, že ho bolí hlava.
"Dobré ráno miláčku," podám mu rovnou pití a prášek proti bolesti.
"Proč tak křičíš?" zasténá. Vezmu lístek a na něj mu napíšu.
Promiň, jdu za Ravenem, tady máš snídani a ukážu mu to, rovnou mu dám i pusu. Jen to přelétne pohledem, kývne, oplatí mi polibek a znovu usne. Jíst asi nebude. Pohladím ho a jdu za Ravenem, zároveň odnesu i podnos. Když se vrátím, ještě spí, lehnu si k němu a čekám, až se vzbudí.

Lief
Probudím se s bolavou hlavou a jen se za ni chytnu. V životě už nebudu pít. Pootočím hlavu a uvidím Eliase.
"Dobré ráno, miláčku," usměji se na něj.
"Dobrý večer, Lásko," opraví mě s úsměvem. Zmateně se na něj podívám.
"Ee? Jak večer?" zeptám se zmateně.
"Koukni se z okna," poradí mi s úsměvem. Otočím se a vidím slunce kousek nad obzorem, jak se k němu kloní. Chvíli mi trvá, než zjistím, že se dívám na západ slunce.
"Proboha, co se včera dělo?" zakryji si zděšeně tvář.
"Trošku ses mi opil," prozradí mi a políbí mě.
"Ani nechci vědět, co jsem vyváděl," zasténám s rukama na obličeji. Uchichtne se.
"Tak já ti to neřeknu. Jak ti je?" zeptá se pobaveně.
"Příšerně mě bolí hlava. Bylo to moc zlé?" nedá mě zvědavost. Pohladí mě.
"Ne nebylo, vypij tohle, bude ti líp," podá mi sklenku s nápojem.
"Co to je?" zeptám se podezřívavě.
"Jen něco na hlavu," dostane se mi uklidňující odpovědi.
"Co jsem vyváděl?" nedá mi to a napiji se.
"Sváděl jsi mě, nutno podotknout, že úspěšně," odpoví mi Elias.
Zděšením vyprsknu pití s pusy.
"Jak se na to tvářili ostatní?" zeptám se zděšeně.
"Celkem pobaveně, ale neboj, včas jsem tě odtam odtáhnul," snaží se mě uklidnit.
"To je ostuda," zasténám. Teď abych se před nimi neukazoval.
"Trošku, ale bylo to celkem roztomilé," usměje se na mě.
"Aspoň, že se bavíš," popřeji mu.
"Snad si z toho nic neděláš?" pohladí mě. Odpovím mu útrpným pohledem.
"Nic se nestalo, miláčku. Co bys řekl tomu, kdybychom nenápadně zmizeli?" navrhne mi.
"Beru tě za slovo. Mizíme, než si nás někdo všimne," začnu vstávat.
"Nechceš počkat, než tě přestane bolet hlava?" zeptá se mě.
"Myslíš, že tu ostudu přežiji? Co otec?" zeptám se ho se strachem.

Elias
Král to bral v klidu a ostuda to moc velká není, všimlo si toho jen pár Elfů," snažím se ho uklidnit.
"Jsem znemožněn," přitiskne se LIef ke mně a zaboří mi tvář do ramene. Blázínek.
"Tak, no tak. Vždyť říkám, že to nebylo tak strašné, měli jsme tu pár horších případů," hladím ho.
"Například?" knine tiše.
"Na minulé oslavě se opila jedna služka a pozvracela celou chodbu. Nebo já jsem se před rokem málem vyspal s bývalým kapitánem a ještě jsem mu nadával," to, že to bylo málem můžu děkovat jemu. Cítím jak mi Lief ztuhne v náručí.
"Říkám málem zlatíčko k ničemu nedošlo," pohladím ho. Slyšitelně si oddychne.
"Co draci?" zeptá se.
"Jsou v pořádku, čekají na nás venku," odpovím mu.
"Když poletíme, budeme tam za chvilku," usměje se Lief a políbí mě.
"Už se těším, až zase budeme sami," vrátím mu polibek.
"Mě říkej, tam jsi nebyl tak opatrní," zamumlá Lief.
"Opatrný?" zeptám se zmateně.
"Jo. Co chvíli házíš pohled ke dveřím a jsi připravený, kdykoliv odskočit," odpoví mi. Pochopím.
"Aha tohle, promiň, polepším se," začnu ho dlouze líbat, nadšeně mi oplácí polibky. Po chvíli se odtrhnu.
"Je to lepší?" zeptám se.
"Ještě mě pobolívá," povzdechne si.
"Tak poletíme později," dám mu opatrně pusu na tvář.
"No tvoje polibky pomáhají," usměje se.
"Vážně?" zašeptám a zlehounka se přesunu rty na ouško, které olíznu, zavrní a políbí mě na klíční kost.
"Tak ještě odpočívej," odtáhnu se. Zklamaně zavrčí.
"Pokračování doma, miláčku," políbím ho na rty, rozhodnut oplatit mu mučení, když jsem byl nemocný.
"Tak už jsem v pořádku," vyhrabe se z postele a začne se oblékat.
"Víš to jistě?" zeptám se ho.
"Ano," mrkne na mě a trochu se zašklebí. V očích má výraz, jako když se dohadoval s králem. Vzdám to, ještě by mě mohl připomenout cestu k němu, když jsem byl zraněný.
"Jestli sletíš ze Silvera, tak si mě nepřej," varuji ho se zamračením.
"Neboj, nesletím, ale asi bych měl říct otci, že odlétáme," skousne si rty.
"Asi ano, odvedu tě za ním," vezmu ho za ruku a vedu ho chodbou. Stiskne mi ji a jde vedle mě.
Zavedu ho před královy komnaty a zaklepe, po vyzvání otevřu dveře Liefovi.
"Můj pane…," pokloním se mu a naznačím, ať vejde.
"Pojď se mnou, jsi můj partner, ne sluha," vyzve mě Lief.
"Nesluší se, abych vstupoval do královských komnat. Bež počkám tady," zašeptám mu ve snaze zachovat aspoň trochu etikety.
"Tak já nejdu také," postaví si ten paličák hlavu.
"Kvůli tobě jednou skončím v mučírně," zaprotestuji, ale vejdu s ním do pokoje.
"Jedině, když tě budu mučit já," usměje se na mě sladce Lief.
"Tak to je jiná," zavedu ho před krále a stoupnu si trochu bokem. Lief
se podívá v obavě na otce, asi kvůli tomu večírku.
"Dobrý večer Liefe, jak se cítíš?" zeptá se král s klidem. Asi už to strávil.
"Dobrý večer, otče. Dobře, děkuji za optání," usměje se Lief na krále.
"To jsem rád, a co potřebuješ? Nebo si přeješ jen povykládat?" zeptá se král.
"Ne, přišel jsem ti říct, že s Eliasem odlétám," usměje se.
"To jste se moc dlouho nezdrželi. Ne, že bych na ti u něj nebyl zvyklí, ale dobře. Brzy se tu ukažte," svolí král. Bohužel pro něj, nedefinoval slovo brzy přesněji.
"Ano otče, kdybys něco potřeboval, tak Eliasuv zástupce, Zarr, ví, kde nás najde," uculí si Lief. Neuniklo mu to.
"Dobře, děkuji za ohlášení," usměje se král.
"Nemáš za co," ujistá Lief otce, popadne mě za ruku a vyběhne z komnaty, srovnám s ním krok.
"Rovnou domů?" zeptám se.
"Ano, už se tam těším, zásob máme dost," usměje se Lief. Kdyby ne nejspíš by poslal Silvera, domyslím si. Vyvedu ho ven, kde čekají draci. Lief se přivítá se Silverem a rovnou nasedne.
"Eli, tu těžkou potvoru, totiž to čemu říkáš meč, vyhoď. Doma máš svůj," usměje se na mě. Povzdechnu si.
"Ale já mám tenhle taky rád," zafňukám s povzdechem, ale odložím ho stranou.
"Však se s ním neloučíš nadobro, budeš mít dva meče," vyřeší to. Usměji se a přejdu k Ravenovi.
"Ne že mě shodíš," varuji ho. Moc důvěry v něj pořád nemám.
"Ne, že by sis to, za ty pochybnosti, nezasloužil," odpoví mi přezíravě.
"Asi radši půjdu pešky," rozhodnu se a otočím se, koutkem oka spatřím, jak Raven převrátí oči v sloup a než se vzpamatuji, jsem na jeho hřbetu, v zápětí se odrazí a jsme ve vzduchu. Silver s, vesele se smějícím, Liefem nás následují. Tohle Ravenovi nedaruji!
 

48 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Yoite Yoite | 10. ledna 2011 v 16:15 | Reagovat

nádherný konec ^^ skvěle napsané a už se těším jak se vrhneš na další povídku XD tahle dvojka byla prostě kouzelná ;)

2 MoonWich MoonWich | 10. ledna 2011 v 17:48 | Reagovat

Krásný.:) Moc se mi tahle povídka líbila. Od začátku do konce.

3 Satiras Satiras | 10. ledna 2011 v 18:00 | Reagovat

Nádherný závěr, co víc si přát :D Děkuji
Jsem zvědavá jaký další cyklus na nás čeká :) už se nemůžu dočkat :D

4 Teressa Teressa | 10. ledna 2011 v 20:36 | Reagovat

prekrasne zakoncenie este krajsieho cyklu=) uz sa neviem dockat dalsieho pribehu=)

5 Hanka Hanka | 10. ledna 2011 v 22:39 | Reagovat

Jak nádherný konec. Už se těším čím dalším obohatíš náš všední život

6 Misak Misak | 11. ledna 2011 v 16:25 | Reagovat

Moc se mi tahle povídka líbila. Trošku se mi pletli jména. Moc děkuju a těšim se na další

7 Haku Haku | 12. ledna 2011 v 21:14 | Reagovat

Ha!...pane krali-kto nakoniec vyhral?...Lief je tak roskosny ked si stoji za slovom! Budu mi chybat,krasny pribeh.

8 Lachim Lachim | 13. ledna 2011 v 11:31 | Reagovat

Nádhera. Tihle dva mi budou chybět.

9 niera niera | 17. ledna 2011 v 17:27 | Reagovat

krásný příbeh co další povídka není na programu? nebo další dí Na nože ?

10 Eclair Eclair | Web | 15. února 2011 v 15:03 | Reagovat

krásná to fantasy povdíka;-)jen škoda že už je konec:-(...ale co už:Dvážně krása:-)

11 Mysticia-sama Mysticia-sama | Web | 23. května 2011 v 20:25 | Reagovat

Úžasná povídka. Jsem ráda, že to nakonec dopadlo dobře a jsou spolu. Sluší jim to ^^

12 Hatachi Hatachi | E-mail | 31. srpna 2011 v 21:13 | Reagovat

Tak tohle byl nááádherný příběh,shltla sem ho jedním dechem! Je dobře že Lief se postavil za svou lásku Eliase. Moc ti děkuji za krásné povídky,arigato...

13 Rin Rin | Web | 10. ledna 2012 v 12:18 | Reagovat

Krásná =) Konec možná trochu urychlený, ale to je zas jenom můj názor =D

14 Karin Karin | 11. října 2017 v 21:40 | Reagovat

Kouzelná povídka.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama