Na Nože 12

25. ledna 2011 v 14:55 | Yoite |  Na Nože

Odpověď na činy, okolnosti a jednoduchou otázku...


Reakce na komentáře:

Jestli z toho bude nebo nebude trojka se hned dozvíte, ale tak jak to je mi to přijde nejlepší, tak snad se to bude líbit i vám =)

Sei fakt není dokonalý, ale snad se mu to ještě povede napravit, jestli dostane příležitost ;)

Tatsuyův vztah s mámou se díky tomu dost zlepšil, což je další důkaz, že vše zlé, je k něčemu dobré ;D

Děkuji za všechny komentáře, hodnocení a za to, že tak trpělivě čekáte =)


Yoite







♦ Tatsuya ♦

V jedné malé vesničce se s mamkou stavíme na jídlo a k večeru dorazíme do hor. Budeme bydlet v chatové rezervaci, kterou tvoří všeho všudy jen pět chatek a jídelna. Spokojeně se rozhlédnu po horách. Tady se mi bude líbit. Čerství vzduch, ticho a klid.
"Prý jsou tu i horké prameny, večer je můžeme navštívit, ale nejdřív je musíme najít." Zasměje se máma.
"Bezva a támhle půjdeme zítra." Ukážu na nějakou vysokou horu.
"Už se těším, ale nejdřív se musíme ubytovat." Připomene mi mamka a já ji se svou taškou následuji k recepci, kde dostaneme klíče od zadní chatky. Tam se ubytujeme každý ve svém pokoji a mamka za chvíli nakoukne ke mně.
"Půjdeme se projít?" zeptá se. Přikývnu a jdu s ní ven. Ani už se mi moc netočí hlava.
"Zkusíme najít ty prameny, co říkáš?" navrhne a já s úsměvem souhlasím. Vydáme se na průzkum hor a mě se výrazně zlepší nálada.

♦ Sei ♦

Hned druhý den se rozhodnu stavit za Tatsuyou. Neměl jsem na něj být tak hr a teď bych mu to měl nějak vysvětlit, nebo něco prostě udělat. Zazvoním, ale nikdo mi neotevře. Z vedlejšího domu vykoukne sousedka a chvíli mě pozoruje.
"Dobrý den, nejsou doma. Včera sbalili věci a někam odjeli." Oznámí mi. Omráčeně spustím ruku ze dveří. Jak jako odjeli? Kam? Na jak dlouho? Vrátí se ne? Musí se vrátit…
"Aha, děkuji." Hlesnu a shrbím ramena. Loudavým krokem se vzdálím. Připadá mi jako by skončil celý svět. Když tu není Tatsuya, nic už nemá význam.
Následující dny se Tatsuya neobjeví. Pomalu mě začne opouštět naděje, že ho ještě někdy uvidím. Pokusím se žít jako předtím. Začnu zase chodit do školy a z obvyklého místa před školou kritizovat ostatní. Únavu, která mě tak často trápí už nepociťuji tak silně. Nemyslím si, že bych byl zdravější, ale spíš to míň vnímám.
"Náš módní kritik je znovu v akci? To abych se šel převléct do něčeho nového." Zaslechnu známí hlas a trhnu sebou. Tatsuya? Rychle se na něj podívám. Je to on…
"Stačilo by, kdyby sis učesal to vrabčí hnízdo." Setřu ho a snažím se nedat najevo jak strašně rád ho vidím. Kaoru se zasměje a obejme kluka, který ho drží kolem pasu. Dali se dohromady poté, co Tatsuya odešel. Ani tu noc, kdy jsem ho políbil, ani žádnou další noc, jsem si Kaoru nedokázal vzít. Prostě to nešlo. Nedostal jsem se dál, než že jsem ho vtáhl k sobě do postele, ale pak mi mysl zaplnila vzpomínka na Tatsuyu, na jeho jemné rty a pocit neutišitelného vzrušení, když jsem k sobě tisknul jeho štíhlou postavu, jako stvořenou pro mou náruč. Nešlo to…
"Půjčíš mi hřebínek? Ten svůj jsem v tom vrabčím hnízdě zlámal ráno." Odvětí černovlásek klidně. Kdyby jen věděl, jak moc ho chci k sobě přitisknout a sám prsty pročesat ty jemně rozcuchané havraní vlásky.
"Zkus drátěný hřeben, ten se tak často neláme." Doporučím mu, ale hodím po něm hřeben ze zadní kapsy svých kalhot.
"Převeliké díky." Začne se s ním česat a přitom odchází dovnitř.
"Hej zloději! Vrátit!" křiknu za ním.
"Dal jsi mi ho do zástavy, jakou nabídneš cenu?" oplatí mi vlastní mincí. Hned ho doběhnu.
"Pokud vím, tak ty mi zástavu stále dlužíš." Připomenu mu. Ani se po mě neotočí a jen mi hřeben hodí přes rameno.
"V tom případě je vyrovnáno." Řekne a odejde do šatny, aniž by mi věnoval další pozornost. Chvíli se za ním dívám a pak se vrátím pro tašku s učením.

♦ Tatsuya ♦

První setkání se Seiem bych měl za sebou. Jen je zvláštní jak se k sobě tiskli ti kluci za ním. Přísahal bych, že je to Kaoru, ale ten má přece Seie. Svezu se do lavice a Seie, který přijde jen chvíli po mě, dokonale ignoruji. Nevšimnu si přitom ani Kaoru, který se schová za dveře a zvědavě nakukuje k nám do třídy. Sei projde kolem mé lavice a sebere mi tašku s učením.
"Dej to sem." Chytnu ji a začnu se o ní přetahovat.
"Co za to?" opáčí.
"Nechtěj mě naštvat, už tak tě mám po krk." Upozorním ho.
"Po tvůj, nebo po můj?" zeptá se.
"Klidně po oba." Ujistím ho.
"Ty máš dva krky?" nechápavě zamrká. Zavrčím a vrazím mu. Mám ho akorát plné zuby. A to už dost dlouho.
"Ty se chceš zase rvát?" oplatí mi ránu fackou. Obrátím se, ale přitom mu vrazím loket do břicha. Hned mi podkopne nohy a přehodí si mě přes rameno, jak pytel brambor. Začnu ho kopat a bušit mu do zad.
"Okamžitě mě pusť!" ječím na něj.
"Jistě a ty mě těma špilkama vypíchneš oko. Prosím tě můžeš trochu doleva? Tam to promasírovaný nemám." Utahuje si ze mě.
"Já tě fakt nenávidím!" naposledy ho praštím a zůstanu na něm rezignovaně viset.
"Už ses uklidnil? Fajn, tak si můžeme promluvit." Posadí mě na lavici.
"O ničem s tebou mluvit nechci!" seskočím a jdu rychle ze třídy. Sei jde hned za mnou. Doslova vyběhnu na chodbu a zaběhnu do prázdné učebny. To poslední co chci, je o něčem si s ním promlouvat. Jenže Sei je mi v patách a rychle tam vběhne, než mu stihnu dveřmi prásknout před ksichtem. Pak je navíc zatarasí. Hned se rozhlédnu kudy zdrhnout, ale jsou tam jen okna. Propálím ho vzteklým pohledem.
"Tak co chceš? Jdeš se mi vysmát, nebo co po mě vlastně chceš?!" zaječím na něj. Vím moc dobře, že jsem od něj minule utekl, jako malej, ale nemohl jsem jinak. Vyděsil mě.
"Kam jste jeli? Hledal jsem tě…" zeptá se.
"Do hor." Odseknu.
"Aha, nechtěl bys se mnou chodit?" položí další otázku a já se zadívám do země. Tušil jsem to… tušil jsem, že se na to jednou zeptá. Nevím co odpovědět…
"Já… nevím, jestli by to šlo, chci říct… nejde to." Hlesnu. Ne, že bych nechtěl, ale nedokázal bych to. Nemohl bych mu věřit.
"Proč ne." Dožaduje se vysvětlení.
"Protože…" skousnu si rty. Copak mu to můžu říct? Nemám tušení co teď dělat, jak se zachovat… vůbec nevím co bych mu měl, nebo neměl říct. Jenže Sei pořád trpělivě čeká a chvíle ticha se začne moc protahovat. Zavrtím hlavou.
"Ne. Já nemůžu. Byl bych jen navíc. Pořád bych musel myslet na to, jestli nejsi s Kaoru, jestli ho nemáš radši, jestli… nemůžu, tohle nedokážu chápeš? Takový vztah by mě zničil, to radši budu pořád sám." Dostanu ze sebe tiše a přikrčím se. Nechci se mu dívat do očí. Nechci, aby viděl jak mě mrzí, že zrovna tohle musím říct.
"S Kaoru nechodím." Namítne.
"Ale spíš s ním a to mi stačí. A navíc on tě miluje a je s tebou mnohem dýl a zná tě mnohem líp… a já nevím co všechno… přestal bych tě bavit, naštval bych tě, nebo cokoli a šel bys za ním a já… mě by to strašně mrzelo…" přiznám polohlasně. Proboha co na tom nechápe? Já tohle prostě nevydržím…
"Nespím s ním. V ten čtvrtek jsem mu řekl, že je konec. Nejspíš o mě nemáš zájem, je mi to líto." Řekne a odejde z učebny. Jen chvilku mi trvá, než si to v hlavě srovnám. On už s Kaoru není? Skončil to potom co líbal mě? Kvůli mně? Ale v tom případě by to šlo. Vyběhnu za ním a přitáhnu ho pátky. Podívá se na mě, ale já zůstanu s zticha. Držím ho, ale nevím co říct. Na tohle nejsem stavěný, připadám si ztuhlý a jako bych ani neuměl mluvit. Naštěstí to Sei nejspíš pochopí, protože mě přitiskne k sobě.
"Budeš se mnou chodit?" zeptá se znovu. Podezíravě se na něj zadívám.
"Ale… budeš mít jen mě." opáčím.
"Slibuji." Pousměje se. Oddechnu si a opřu se o něj.
"Jestli mě zklameš, tak tě zabiji." Dodám. A pak bych nejspíš zabil sebe.
"To ti klidně dovolím." Uklidní mě. Pousměji se a po chvíli zaváhání ho obejmu. Najednou si uvědomím, jak je to vlastně příjemné, být v jeho náruči. Ucítím Seiovy prsty jak mi zdvíhají bradu a následně jeho rty na svých. Tentokrát se neodtáhnu, oplatím mu polibek a vychutnávám si ho.
"Asi bychom měli jít do třídy." Upozorní mě potom, co nám dojde dech a musíme se odtrhnout.
"Chce se ti?" povytáhnu obočí.
"Myslím, že na střeše nám bude líp." Uzná a já se od něj s úsměvem odtáhnu. Líbí se mi, že spolu teď chodíme. Ten pocit je fantastický, ale zároveň strašně nezvyklý. A vůbec mi připadá na hlavu, že chodím s klukem, ale nebráním se tomu.
Sei mě dovede na střechu a následně se zakucká, když uvidí Kaoru v náručí toho druhého kluka. Tentokrát ho poznám líp. Mám dojem, že se jmenuje Zane.
"Jak to vypadá, měli jsme stejný nápad." Poznamená Zane a já zrudnu, když si nás představím v takhle zamilované pozici. Vlastně… vždyť před chvílí jsme museli vypadat úplně stejně!
"To sice jo, ale mohli jste se odklidit." Namítne Sei.
"My jsme tu byli první." Vyplázne na něj Zane jazyk.
"Však my nic dělat nejdeme." Ujistím je rychle. Chytnu Seie za ruku a táhnu ho zpátky. Sei mě však vezme kolem pasu a sedne si se mnou nedaleko těch dvou.
"Asi bych se měl představit. Jsem Zane, Kaorův kluk." Podá mi Zane ruku. Překvapeně se na něj podívám a ruku mu stisknu. Jak může takhle lehce říct, že chodí s klukem?
"Tatsuya ehm…" podívám se na Seie.
"Můj kluk." Doplní mě klidně. Trochu rozpačitě se zadívám stranou. Na tohle si jen tak nezvyknu. Do toho mě ještě Sei s úsměvem políbí na krk a zapřede nezávaznou konverzaci. Zapojím se do debaty a odolávám pokušení se o Seie opřít. Už tak mám jeho ruku kolem pasu, ale když jsem zjistil, jak příjemně je mi v jeho náruči, tak to vypadá že se toho nemůžu dočkat. Nikdy jsem si nemyslel, že jsem tak přítulný, ale když ono je to vážně příjemné. Sei jako by vycítil směr mých myšlenek, mě jemným tlakem donutí, abych se o něj opřel. Pousměji se a nijak se nebráním. Do konce vyučování zůstaneme na střeše a já si užívám ten pocit blízkosti.
 

51 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Psycho-chan Psycho-chan | 25. ledna 2011 v 15:06 | Reagovat

vieš že je to neskutočné roztomilé? :D a Tatsuya konečne dostal zo seba, čo ho trápilo :D pozitívna vec :D boože ja to chcem domov T.,T

2 MoonWich MoonWich | 25. ledna 2011 v 15:36 | Reagovat

Krásné konečně jsou spolu.:)

3 Hanka Hanka | 25. ledna 2011 v 16:49 | Reagovat

Teda takhle zanedbávat školu! Nemůžu se dočkat co bude dál

4 Teressa Teressa | 25. ledna 2011 v 17:15 | Reagovat

prekrasne!!! uz sa neviem dockat pokracovania=) uz aby tu bolo=)

5 Turelia Turelia | Web | 25. ledna 2011 v 17:28 | Reagovat

Ahoj, .. jsem ráda, že jsou konečně spolu.. doufám, že si Sei vezme k srdci to, co Tatsuyu trápilo... a že budou zažívat jen příjemné chvíle..
krásný díl!! už se těším na další...

6 Haku Haku | 25. ledna 2011 v 19:22 | Reagovat

Všetko je ako má byť,božííčku oni sú tak ňam...

7 hajky hajky | 25. ledna 2011 v 21:20 | Reagovat

to je fak zajímavej páreček :D:D.... zajímalo by mě jak bude pokračovat jejich vztah :D

8 Mononoke Mononoke | 25. ledna 2011 v 22:23 | Reagovat

Nebude trojuholník. Ale dva páry.
Nehľadali ich na streche? Do konca vyučovania, to bolo myslené aj s prestávkami a nikde nikto?

9 Eunike Eunike | 25. ledna 2011 v 23:47 | Reagovat

Božské :) Konečne si uvedomili, čo vlastne chcú :)

10 Akyra Akyra | 25. ledna 2011 v 23:49 | Reagovat

Super :D konečně se vše vysvětli a ti dva jsou spolu *happy* tak teď jim jen popřát všechno nej, doufám, že to není konec  :D

11 Lachim Lachim | 26. ledna 2011 v 8:55 | Reagovat

Nádhera. Konečně jsou spolu.

12 anneanne anneanne | 26. ledna 2011 v 21:44 | Reagovat

:-DD

13 kolm :) kolm :) | 27. ledna 2011 v 18:25 | Reagovat

krásná povídka
úžasné, že už jsou konečně spolu :)

14 keishatko keishatko | Web | 13. února 2011 v 22:33 | Reagovat

no konečne sú spolu...sú fakt chutný...Kaoru tiež dlho nečakal :)

15 Maroš Maroš | E-mail | Web | 24. října 2011 v 19:27 | Reagovat

Já chci taky takovej bloooog:D

16 Karin Karin | 12. října 2017 v 0:39 | Reagovat

Tak se konečně dali dohromady.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama