Na Nože 6

2. ledna 2011 v 13:36 | Yoite |  Na Nože

Kdo koho otravuje?


Reakce na komentáře:

♦ Děkuji mám se dobře XD ale komentáře typu prvních čtyř mi spíš připadali, jako by to dotyčný ani nečetl, takže pokud to nečtete tak to nemusíte komentovat ;)

Jsem každopádně moc ráda, že bylo tolik komentářů =) opravdu jste mě potěšili a já moc děkuji za každý z nich =) samozřejmě i za hodnocení.

Náznaky dávání dohromady budou už v téhle kapitolce, ale opravdu to nebude lehké ;)

♦ Jak do toho všeho zapadne nebo nezapadne Kaoru... no jediné co můžu prozdradit je, že Sei je pro Kaoru opravdu důležitý. ;)

Jak je na tom Sei se hned dozvíte XD s tím vás nebudu napínat dlouho ;)

Klidnější období bude přinejmenším v tom, že by se teď chvíli neměli mlátit hlava nehlava XD

♦ Jsem ráda že se povídka líbí =) Doufám, že jste pořádně oslavili Vánoce i Silvestr a vykročili do roku 2011 tou pravou nohou ;) Přeji příjemné čtení...


Yoite







♦ Tatsuya ♦

V mžiku se vrátím i s lékařkou, která Seie začne prohlížet.
"Nemělo by to být nic vážného." Otočí mu žena hlavu a podívá se na zranění.
"Ale bude to chtít šít, doneste mi ho do ošetřovny." Povzdechne si. Vezmu Seie a podívám se na Kaoru jestli mi s ním pomůže. Neunesu ho sám a zvlášť ne s dlahou. Kaoru ho hned podepře a to tak, že nese skoro všechnu jeho váhu. Já ho podpírám z druhé strany a za chvilku ho odtáhneme na ošetřovnu. Kaoru ho položí na lůžko tak, aby měl zranění nahoře.
"Budu muset zavolat jeho rodičům, ať si pro něj přijedou." Ozve se lékařka.
"Jsou mrtví, žije sám." Odvětí Kaoru. Jen překvapeně zamrkám. To jsem netušil.
"Ale já ho nemůžu pustit, pokud se o něj někdo nepostará." Namítne lékařka.
"Vezmu ho k nám, mamka je doma." Řeknu. Nakonec je to moje vina, co se mu stalo.
"A nebude tě obtěžovat?" opáčí Kaoru posměšně.
"Přinejmenším ho nebudu obtěžovat já." Vzpomenu si na jejich sexuální harašení před školou. "U tebe by dopadl kdoví jak."
"Na rozdíl od někoho mám rozum." Odfrkne si.
"Vážně to vašim nebude vadit?" otočí se lékařka na mě.
"Ne nebude." Zavrtím hlavou. Lékařka zašije Seiovi hlavu a jde volat k našim, aby se zeptala jestli to nebude vadit. Slyším z telefonu mamčin hlas, vyslechne si, jak se věci mají a pak samozřejmě souhlasí. Lékařka si oddechne a poprosí ji, aby přijela. Jak znám mamku, tak tu bude během chvilky.
"Co jsem říkal." Pokrčím rameny.
"Nejspíš se mu to líbit nebude, ale co už." Pokrčí Kaoru rameny. Pak se odběhne omluvit z vyučování a počká na ošetřovně na mou mamku.

♦ Sei ♦

Začnu se probírat a ještě, než se pořádně rozkoukám kde jsem, a vzpomenu si co se stalo, už na mě mluví ženský hlas.
"No konečně, už jsem myslela, že je to vážnější otřes mozku. Jak jsi mohl spadnout?" podiví se lékařka. Konečně si uvědomím, že jsem na ošetřovně. Kus ode mě stojí Kaoru a vypadá to, že si dělal starost a vedle… Tatsuya. Se stejně nezaujatým ksichtem jako vždycky.
"Rozlil jsem čaj a uklouzl na něm." Zalžu.
"Já z tebe ještě porostu." Povzdechne si lékařka.
"Jdeš ke mně." Oznámí mi stroze černovlásek zrovna, když dovnitř vejde jeho máma.
"Nejdu." Odmítnu.
"Ale ano, ráda se postarám o synova kamaráda." Usměje se na mě Tatsuyova mamka. Je mladá a moc hezká.
"Kamaráda?" ušklíbne se Tatsuya.
"A ne snad?" podívá se tmavovlasá žena po svém synovi.
"Ale jo." Nechá ji Tatsuya při tom. Rozhodně tam nechci! Tatsuya mě nesnáší a já zas nesnesu pocit, že bych měl někde překážet.
"Zvládnu to sám." Namítnu a vstanu z postele. Málem sebou seknu, ale k mému překvapení je to Tatsuya kdo mě chytne.
"To pozoruji. Pár dní si poležíš a třeba uděláš i nějakou práci. Donesu ti tam notes a všechno ostatní." Ozve se Kaoru. Okamžitě začnu protestovat, ale ten zabedněnec si toho vůbec nevšímá a táhne mě k autu. Proč nemůžu být u něj? Proč mě strká za Tatsuyou, když ví že… zatraceně. Já tam prostě nebudu.
Tatsuyova mamka si sedne na místo řidiče a černovlásek mě připásá a sedne si vedle mě. Víc si mě ani nevšimne. Zato Kaoru se posadí vedle mě a snaží se mi domluvit. Marně! Nechci tam! A Tatsuya pořád jen zírá z okna a mlčí. O pár minut později zastavíme před menším dvoupatrovým domkem obehnaným zahrádkou. Kaoru mě vytáhne z auta a opře o sebe. Tatsuya mě vezme z druhé strany a beze slova mě vede dovnitř.
"Kam? Máte nějaký hostinský pokoj?" zeptá se Kaoru, ale mě je jasná odpověď už teď. Na hostinský pokoj je ten domek moc malý.
"Ne, hoď ho ke mně." Odvětí černovlásek a vede nás nahoru po schodech. Jednak o mě mluví, jak kdybych byl nějaká krabice harampádí a jednak nemůžu být s ním v jednom pokoji! Kaoru si jen povzdechne a dotáhne mě nahoru. Zrádce!
"Skočím mu pro věci." Řekne a sundá si tašku. Jen se za ním podívám. Fakt díky, to si říkáš kámoš?
"Jo běž." Mávne na něj Tatsuya a přehodí přese mě deku. Kaoru na mě vesele mrkne a vyběhne z domku. O hodinu později se vrátí s notebookem, věcmi na spaní a jinými potřebnými věcmi. Jedna z tašek je plná dokumentů. Tatsuya se mnou nemluví. Teď jen smete ze stolku vedle postele své věci na zem.
"Polož to třeba sem." Řekne. Kaoru ho poslechne a poskládá mi tam věci. Notebook mi dá tak, abych ho měl po ruce.
"Potřebuješ ještě něco?" zeptá se.
"Jo, odejít domů." Odvětím okamžitě.
"Takže nic. Půjdu, kdyby něco volej z okna." Políbí mě a zamává mi.
"Sbohem." Ozve se Tatsuya ponuře.
"Nashledanou." Rozloučí se Kaoru i s ním a pak vypadne. Zoufale přemýšlím, co jsem provedl, že mě přítel takhle potrestal.
"Chceš něco?" zadívá se na mě Tatsuya a zní to jako by přemáhal otrávený tón. Rozhodně má na míle daleko od milého, nedej bože pečovatelského typu. A já bych si radši nechal koleno vrtat, než abych se něčeho doprošoval, jeho obzvlášť. Zavrtím hlavou a zavřu oči. Doufám, že se probudím a zjistím, že se mi to jenom zdálo.
"Tak se šoupni." Strčí mě kousek ke kraji a lehne si vedle mě. Pak si pustí televizi. Kupodivu se mi podaří usnout i v tom hluku.

♦ Tatsuya ♦

Jen chvíli potom, co si pustím televizi, nakoukne do pokoje mamka a vynadá mi, že jsem bezohledný k nemocnému a podobně. Jen jí to odkývnu a trochu televizi ztlumím. Jen co odejde se zadívám na Seie. Ten spí a obličej má uvolněný. Chvíli ho pozoruji a pak se musím pousmát. Kdyby nebyl takový idiot, tak se vsadím, že by měl zástupy holek i kluků kamkoli by se podíval. Radši obrátím pozornost zpátky k televizi, než mi ta divná myšlenka přeroste přes hlavu.
Sei se probere po pár hodinách a dezorientovaně se rozhlédne. Nemám chuť mu vysvětlovat, kde je. Však mu to za chvilku dojde.
"Dojdu ti pro čaj. Za hodinu bude večeře." Oznámím mu a odejdu.

♦ Sei ♦

Nechápavě se za ním podívám a chvíli přemýšlím, kde to jsem a co se to děje. Pak se mi najednou všechno vybaví.
"Kaoru já tě zabiju." Zavrčím si pro sebe. Černovlásek se za chvilku vrátí do pokoje a podá mi hrnek s čajem.
"Díky, za chvíli odejdu." Uklidním ho.
"To těžko, mimochodem…" otočí se ke mně zády.
"Promiň." Hlesne a já v šoku vyprsknu čaj.
"Cože?" vyhrknu nechápavě. On se právě omluvil? Tatsuya?
"Ty prase neprskej mi na postel!" okřikne mě a sedne si ke mně.
"Prostě promiň, tohle jsem fakt nechtěl." Řekne upřímně.
"To nic, promiň ten papír." Omluvím se ještě trochu zaskočený. Nečekal bych, že by se mi zrovna on za něco omlouval.
"Hele brzdi, kdybychom si teď měli promíjet všechno, tak tu budeme do Vánoc." Zarazí mě černovlásek.
"Za nic jiného se ti omlouvat nehodlám." Ujistím ho.
"Fajn." Souhlasí a já pokrčím rameny a vezmu si čaj. Tatsuya se otočí na posteli zády ke mně a dívá se ke dveřím. Potom co dopiji čaj, si vytáhnu počítač a zapnu ho. Černovlásek vedle mě se chvíli dívá do země a pak odejde. Pozoruji ho dokud se za ním nezavřou dveře a přemýšlím, co se mu honí hlavou. Nakonec to vzdám a dám se do práce. Mám před sebou ještě hodně knížek, které čekají na překlad.
Tatsuya už nepřijde, ale za hodinu se v pokoji objeví jeho máma a donese mi večeři.
"Tak jak ti je?" zeptá se starostlivě.
"Celkem dobře." Podívám se na ni. "Vydržte vteřinku prosím, už to skoro mám."
Tatsuyova mamka se posadí na postel a usměje se. Rychle dopřekládám kapitolu knihy a uložím to, pak dám počítač do spánku a následně do brašny.
"Jsem ráda, že konečně poznávám nějakého z Tatsuyových kamarádů, už jsem si začínala myslet, že žádné nemá." Řekne mladá žena s tmavými vlasy a podá mi večeři. Skousnu si ret. Nevím jestli jí mám nechat při tom, že jsem jeho kamarád, nebo říct pravdu.
"Děkuji, ve třídě se s ním baví hodně lidí." Uklidním ji. Nikdy jsem si moc nevšímal s kým se kamarádí, nebo naopak.
"Vážně? To jsem ráda. Jen je trochu zvláštní, že ho nikdy s nikým nevidím. Jsi první koho přivedl domů. Navíc jsem si myslela, že ho tam šikanují. Věčně chodí samá modřina a minulý týden měl i něco s břichem. Sotva jsem mu vnutila polévku a pak ta ruka… ale nedivila bych se ani, kdyby si začal sám." Povzdechne si.
"Za to můžu asi já, my dva se moc nemusíme." Přiznám trochu zaskočeně. Nikdy mi nepřišlo, že by si na něco stěžoval.
"Ale to určitě ne." Usměje se. "Nevodil by si domů někoho, koho nemá rád."
Vtom vejde dovnitř Tatsuya a vezme si kabát aniž by nám věnoval nějakou zvláštní pozornost.
"Jdu ven." Oznámí nám prostě a zmizne.
"Hned se vrať, tvůj kamarád je nemocný, to ho tu necháš?" zastaví ho jeho mamka. Tatsuya nakoukne zpátky dovnitř a zadívá se nezaujatě na mě.
"Není nemocný, má jen ležet a leží, čaj jsem mu donesl, jídlo má a elektřina funguje, nic mu nechybí." Zhodnotí to jednoduše. Smutně se pousměji. Jen na moment jsem doufal, že by jeho máma mohla mít pravdu.
"Nechte ho, nechci ho nijak omezovat." Řeknu.
"Tak jsi to slyšela, adios." Prohodí černovlásek směrem na svou mamku a zavře za sebou. Jeho mamka jen zavrtí nevěřícně hlavou.
"Já to nechápu… to jsem ho opravdu vychovala tak špatně?" povzdechne si. "Asi tu přeci jen chyběla otcovská ruka. Snad z toho vyroste."
"Já vám říkal, že se nemusíme. Nejspíš se cítí provinile za tu hlavu." Povzdechnu si a začnu přemýšlet koho z party budu otravovat doma.
"Myslela jsem, že jsi uklouzl, to ti udělal on?" zarazí se jeho máma.
"Za to můžeme oba. Já mu napsal na záda kopni mě a když si to se mnou šel vyřídit, podkopl mi nohy a já sletěl na lavici." Přiznám provinile. Tatsuyova máma si jen povzdechne.
"Koukám, že vy dva se k sobě akorát hodíte." Zasměje se. "Kdyby ses chtěl umýt tak koupelna je hned naproti. Jestli se ještě necítíš tak to klidně nech být. Tatsuya říkal, že si ustele na zemi, takže tě večer nebude otravovat."
"Zítra obvolám partu, nebudu tu otravovat." Ujistím ji. Fakt se cítím blbě.
"Ale hloupost, neotravuješ." Pohladí mě žena mateřsky po vlasech. "Pracuji doma, tak se o tebe můžu starat. Nebo tu nechceš být protože Tatsuya nemáš rád?" zeptá se.
"Což o to, šikovný je, jen je moc ehm… no… hm… upjatý." Dostanu ze sebe po chvíli. Pravda je, že mě ten skrček sice strašně štve, ale zároveň je bez něj nuda a tak nějak… je navíc moc pěkný. Jeho máma mě chvíli jen pozoruje.
"V něm je občas těžké se vyznat, ale člověk nezjistí o co přichází, dokud to nezkusí." Řekne nakonec. Její přístup k homosexualitě je na rodiče až zarážející. Na rozdíl od jejího syna.
"No ke mně se jako ke gayovi staví zásadně proti." Ujistím ji a ona překvapeně zamrká. Mám dojem, že svého syna ani pořádně nezná.
"A není to jen tím, že prostě neví, jak se k tobě chovat?" napadne ji.
"Pochybuji." Namítnu.
"Tohle je mezi vámi, ale upřímně si neumím představit, že by chodil s holkou." Přizná.
"No do jedné zakoukaný je." Vzpomenu si na tu rozcuchanou prvačku.
"Druhá věc je, jak dlouho by s ní vydržel." Zasměje se jeho máma. "Když byl menší, tak od každé utíkal."
"Zajímavé." Zhodnotím to a pustím se do večeře. "Je to výborné."
"Jsem ráda, že ti chutná." Usměje se.
"To víte, nemám to každý den. Asi se začnu učit vařit. Ty hotovky v mekáči mi začínají lézt krkem." Svěřím se.
"Až ti bude líp, můžeš mi vypomáhat v kuchyni. Tak jsem naučila vařit i toho svého problémistu." Navrhne mi.
"Děkuji rád." Usměji se. Tatsuya má štěstí, že má tak hodnou mámu.
"Nemáš zač." usměje se a vezme nádobí. "Kdybys něco potřeboval, nestyď se a zavolej. Jsem hned vedle." Dodá a odejde. Jen se usměji a vrhnu se znovu do práce…
 

44 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 S.. S.. | Web | 2. ledna 2011 v 14:30 | Reagovat

Pěkné :). Zase jako vždy odzbrojující, těším se na pokraování.

2 Lachim Lachim | 2. ledna 2011 v 14:59 | Reagovat

Úspěšná kapitola. Nic si neprovedli. že by se i snesli? Nádhera.

3 Haku Haku | 2. ledna 2011 v 15:33 | Reagovat

Ja chcem viac ako len pät hviezdiciek! No...ako inak dalsia uzasna kapitolka...sice je Sei u Tatsuy a rovno v posteli,ale ten sa k nemu neprida ani len pod hrozbou smrti...aj ked uspechom su uz tie ..ako to nazval *scestne myslienky* o tom,ze Sei dobre vyzera??

4 MoonWich MoonWich | 2. ledna 2011 v 15:34 | Reagovat

Krása, krása, KRÁSA! Co víc říct. ^_^

5 Akyra Akyra | 2. ledna 2011 v 16:38 | Reagovat

xDDD tak to by mě zajmalo jak to bude pokračovat :-) snad už to bude  v pořádku:-)

6 hajky hajky | 2. ledna 2011 v 19:26 | Reagovat

pekny uz to zacina :D:D

7 Hanka Hanka | 2. ledna 2011 v 20:55 | Reagovat

To se to pěkně rozjíždí jen tak dál už se těším na další díl

8 Mononoke Mononoke | 3. ledna 2011 v 12:32 | Reagovat

Tolerantý rodič a syn, ktorý nie je tolerantný? Toto ešte len bude zaujímavé.

9 Teressa Teressa | 4. ledna 2011 v 12:28 | Reagovat

prekrasny diel=) uz sa neviem dockat pokracovania=) uz aby tu bolo=) a mimochodom prekrasny design=)

10 sisi/ctenar sisi/ctenar | Web | 5. ledna 2011 v 14:49 | Reagovat

go dalsi dil xD

11 hajky hajky | 5. ledna 2011 v 19:56 | Reagovat

:´( jééé já už se tak těšim na další díl :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama