Na Nože 7

5. ledna 2011 v 23:16 | Yoite |  Na Nože

Příběhy minulosti...


Reakce na komentáře:

Díky za všechny komentáře a hodocení =)

Konečně se dozvíte jaká je jejich minulost a co se týče jejich vztahu tak je to střídavě oblačno, i když Sei ví co by chtěl, tak by nejdřív musel odhodit svou hrdost a Tatsuya teprve objevuje nové city a zrovna moudrý z nich není ;P

Jsem ráda, že se líbí nový design a přeji příjemné čtení =)


Yoite






♦ Sei ♦

Je už docela pozdě večer, když se Tatsuya vrátí do pokoje a hodí po mě čokoládu.
"Rychlá energie." Prohodí mým směrem.
"Díky, to jsem ani nečekal." Pousměji se a nabídnu mu. Černovlásek si strčí proužek do pusy a vysouká se z kabátu. Ten pověsí a začne se přehrabovat ve skříních s oblečením. Po očku ho pozoruji a v práci udělám pár překlepů. Hned začnu nadávat. Tatsuya se po mě jen podívá a pak si všimne, že si někde protrhl triko.
"Zatraceně." Zavrčí a svleče se jen do džínů. Opravím chyby a zadívám se na něj. To zřejmě nebyl moc dobrý nápad. Jen polknu a začnu pohledem studovat jeho dokonalou pevnou postavu. Netrvá to dlouho a přistihne mě pohledem.

♦ Tatsuya ♦

"Co se ti nezdá?" zeptám se mírně popuzeně. Není mi zrovna příjemný, když na mě jeho oči takhle visí.
"Nechceš mi svoje tělo půjčit? Tak na dvě hodinky." Řekne úplně klidně.
"Půjčit? Na co?" ptám se dál otráveně.
"No hádej." Obrátí oči v sloup a mě to najednou dojde. Ten hnusný úchylácký buzerant! Při představě nás dvou jak to... ne, to ani omylem. Přesto kdoví proč cítím, jak se mi nahrnula horkost do tváří.
"Tak?" pobídne mě.
"Děláš si srandu? Máš kluka a říkal jsi, že se ti nelíbím!" vyjedu na něj naštvaně.
"S Kaoru mám jen sex, ví to a líbí se mi tvoje tělo, ne ty." Odvětí klidně. Tak tohle už je vážně moc. Zajímalo by mě proč mě ta poslední část tolik zabolela… nebo to možná radši vědět nechci. Aspoň mi to znovu připomnělo, proč ho tak nesnáším.
Seberu ze skříně kalhoty od pyžama a s prásknutím dveřmi odejdu z pokoje.
"Asi ne." Zaslechnu za sebou ještě povzdech a pak už nic. Ať si tam třeba shnije. Nejsem žádná děvka, abych mu půjčoval svoje tělo. Na chvíli mě napadne, jestli bych nad tím uvažoval, kdyby řekl, že mu nezáleží jen na tělu… nakonec to radši nechám být a vykoupu se. Rozestelu si v obýváku na kožešině před krbem. Je tady teplo a přes sebe si přehodím deku. Usnu brzo ale mám dost lehký spánek. O něco později mě proberou kroky z patra. Jdu se tam podívat a jak jsem čekal, Sei jde zrovna z koupelny a nevypadá zrovna nejlíp. Za ty jeho kecy nemám nejmenší chuť mu pomáhat, ale i přesto mi to nedá a podepřu ho. Už pro klid svého svědomí.

♦ Sei ♦

Potom co Tatsuya odejde se znovu ponořím do práce a skončím až dost pozdě v noci. Do konce knihy mi zbývají ještě dvě kapitoly, ale dneska už toho mám nad hlavu. Tatsuya se tu ještě neukázal a ani nepočítám s tím, že by to měl v plánu, navíc už asi spí. Vstanu a jdu se osprchovat. Sice se mi pořádně točí hlava, ale nevšímám si toho. Nějakým zázrakem se dostanu do koupelny, pod sprchu a následně i ven, ale malátnost je spíš horší, než lepší. Zrovna se vypotácím zpátky na tmavou chodbu, když zaslechnu kroky. O chvíli později mě podepře černovlásek, kterého jsem asi nechtě vzbudil a beze slova mě zavede do pokoje. Poznám, že je naštvaný.
"Díky, nemusel jsi vstávat. Dost, že jsem tě vyhodil z pokoje." Řeknu. Pořád si připadám blbě, když pomyslím kolik se mnou musí mít problémů. A Tatsuya mi to svým přístupem většinou spíš potvrzuje, než zlehčuje.
"To je fakt, ale když už jsem se obtěžoval…" nechá větu odeznít a shodí mě do postele. Celkem nešetrně, ne že bych čekal, že na mě bude jemný, ale přikryje mě až ke krku a zadívá se na mě pohledem, který, kdybych ho neznal, by se dal považovat za starostlivý. Nebo aspoň trochu takový. Nemám ale moc sílu to zkoumat. Zavřu oči a snažím se zastavit točení hlavy. Ne, že by se mi to dařilo. O chvíli později cítím na čele Tatsuyovu dlaň.
"Horečku nemáš, ale stejně by ti to mohlo pomoct." Řekne a odběhne. Vrátí se se studeným hadrem a sklenicí minerálky. Trochu mě nadzvedne a přiloží mi sklenku ke rtům.
"Napij se." Řekne a já hned poslechnu.
"Díky." Hlesnu.
"Nemáš zač." opáčí a položí mi studený obklad na čelo, pak mě zachumlá zpátky do přikrývky. Nemám pořádně sílu na nic.
"Proč se o mě staráš?" zeptám se. Vím, že je ještě naštvaný a i kdyby nebyl, tak je to prostě divné.
"To bych taky rád věděl, už spi." Odvětí.
"Klidně můžu spát na pohovce." Pousměji se. Tatsuya jen zavrtí hlavou.
"Buď zticha a spi, nebo ti nebude líp ani do Vánoc." Odsekne.
"Pochybuji, že mi bude někdy líp." Namítnu.
"Přinejmenším odezní ten otřes mozku. Kdy hodláš usnout?" zeptá se už mírně netrpělivě. Podívám se na něj.
"Chceš si jít lehnout ke mně?" zeptám se.
"Neusnu dokud budu vědět, že nespíš." Objasní svou přítomnost.
"Neboj usínám během pár minut." Uklidním ho.
"No tak dělej, zatím tady pár minut jenom vykecáváš." Opáčí. Zacukají mi koutka a poslušně zavřu oči. Za chvíli začnu pravidelně oddechovat, aby mi uvěřil, že spím. Černovlásek mě chvíli pozoruje a pak mi sundá z čela obklad, aby mě v noci nestudil a jde si lehnout. Počkám až dozní jeho kroky a pak otevřu oči. Nespím po zbytek noci. Přes den jsem toho naspal dost i za teď.
Za pár hodin znovu vejde do pokoje Tatsuya. Hned zavřu oči a poslouchám, jak tiše přechází pokojem. Chvilku se přehrabuje v sešitech, takže si nejspíš chystá věci a pak se potichu převlíká. Odolám pokušení se podívat a otevřu oči teprve až jsem si jistý, že odešel do školy. Pak vstanu a opatrně se vydám do koupelny. Naštěstí už je mi líp, než v noci.
Vypadá to, že Tatsuyova máma ještě spí a tak sejdu z koupelny do kuchyně a nachystám snídani. Vlastně jen chleba, protože v kuchyni se opravdu pohybovat neumím, natož tam něco dělat. Po půl hodince už slyším seshora kroky a domyslím si, že mě asi hledá. Za chvíli už tmavovláska sejde do kuchyně a pozdravíme se. Sedím u stolu a čtu si noviny.
"Tak jak ti je?" zeptá se Tatsuyova máma.
"Líp něž včera." Odpovím.
"Aspoň, že tak. Nevzbudil tě Tatsuya? Občas nadělá po ránu kraválu za celý regiment." Nabronzuje ho.
"Byl jako myška." Zacukají mi koutka.
"No vida, to se divím." Zasměje se.
"No, měl strach, že bych ho zase okukoval. Kdyby věděl, že nespím…" přiznám a odpovědí je mi další zasmání.
"Tak proto, vyspal jsi se aspoň?" zajímá se máma.
"Včera ano, stačilo mi to i na noc." Ujistím ji. Usměje se na mě a zasedne se mnou ke snídani. Popřeji jí dobrou chuť a kdesi v pokoji se mi ozve mobil.
"A kruci, šéf." Vstanu a jdu do pokoje. Tatsuyova máma mě pro jistotu podepře a doprovodí. Děkovně se na ni usměji a najdu telefon. Vážně mi ještě není nejlíp.
"Šéfe?" oslovím osobu na druhém konci. Z telefonu se ozve litanie co je s tou knihou, že musí jít do tisku atd.
"Chybí mě už jen dvě kapitoly. Do poledne to máte na mailu… ne nemůžu to donést. Mám otřes mozku… dobře, zakóduji to." Zavěsím.
"Jsi spisovatel?" zeptá se žena za mými zády zvědavě.
"Překladatel." Opravím ji.
"Teda." Vydechne obdivně. "Tak nebudu rušit."
"Nebude vadit, když použiji stůl?" zeptám se.
"Klidně, na to se vůbec nemusíš ptát." Usměje se.
"Děkuji." Oplatím jí úsměv a vytáhnu počítač.
"Nemáš zač." řekne a odejde. Na stole je volný prostor a kolem hromady krámů, převážně knížek, časopisů a CD. Ten kluk vážně nemá slovo pořádek ve slovníku. Aspoň to porovnám a za chvíli jsem v plné práci. Krátce po jedenácté překontroluji překlad, zašifruji ho a odešlu i s originálem šéfovi.
V poledne mi Tatsuyova mamka donese oběd. Poděkuji jí a zavřu počítač.
"Nemáš zač. Půjdu teď dělat věci do práce, kdyby něco zavolej a jinak si klidně pusť televizi, nebo cokoli chceš. Filmy má v té skříňce pod DVD a ovladač je někde…" rozhlédne se po zabordelařeném pokoji. "Já ho najdu a pak toho kluka přerazím." Procedí skrze zuby.
"Nedělejte si starosti, když tak si ho najdu." Uklidňuji ji. Ale to už šmejdí po pokoji až vytáhne ovladač z hromady oblečení.
"Tady je." Prohlásí vítězoslavně a já se jen bavím.
"Já jsem nebyl jinačí, až na to, že elektronické věci jsem nejradši schovával do akvária." Zasměji se.
"Bohudík, že tady žádné nemá." Oddechne si tmavovláska pobaveně.
"Zato tady má svačinu z minulého týdne." Dodá a ušklíbne se.
"Jej, tak to doufám, že tu nemá něco nebezpečného." Řeknu.
"Tohle už by bylo nebezpečné, ale to bys to nejdřív musel sníst." Zavrtí hlavou. "A to to bylo tak roztomilé dítě."
"Má tu někde fotku?" zajímám se hned.
"Mám tu celé album. Donesu ti ho jestli chceš." Nabídne mi. Zajiskří mi oči a nadšeně kývnu. Tatsuyova máma se na mě usměje a na chvíli odejde. Vrátí se s rodinným albem a podá mi ho.
"Tak já půjdu, když tak zavolej." Usměje se na mě.
"Nebojte se, ještě jednou díky." Poděkuji znovu.
"Nemáš zač." odejde.
"Ale mám." Zabručím si pro sebe a začnu se probírat albem. Na začátku jsou fotky, kde byl Tatsuya ještě úplně malinký a je s ním vždycky buď mamka, nebo otec. Od nějakých pěti nebo sedmi, už je na většině fotek sám a nebo jen s mamkou. Skoro vždycky dlachní nějaké zvířátko a pořád se zubí. Na jedné fotce si dokonce přeměřuje zoubky s kočkou. Je hrozně roztomilý. S přibývajícími roky mu ale začnou přibývat i obvazy na rukách a modřiny. Fotek je stále míň a z posledních let je jich tam jen pár a jen na málokteré z nich se vůbec usměje. Zamyšleně prohlížím album stále dokola a po nějaké době mi to nedá a jdu za jeho mámou.
"Copak potřebuješ?" otočí se na mě jen co vejdu.
"Promiňte, že ruším, ale to album mi nejde do hlavy." Přiznám.
"Posaď se." Pobídne mě. "Chceš se na něco zeptat?"
"Ano, co se stalo?" zeptám se a tmavovláska se smutně pousměje.
"Můj manžel od nás odešel, když bylo Tatsuyovi sedm. Hodně jsme se pohádali a on začal ječet že už to s námi nevydrží a já nevím co všechno. Prostě se sbalil a šel. Tatsuyovi neřekl ani sbohem i když byl v té místnosti s námi. Později se ozval s tím, že ho chce do své péče. Dva roky jsem se s ním musela a soudit a dávat mu ho na víkendy. Bydlel u nějaké jiné ženské a ta už měla dva syny. Oba ho nesnášeli a pokaždé se tam s nimi dorval. Nakonec jsem ho dostala do své péče, ale už to nebylo jako dřív. Uzavřel se víc do sebe, co chvíli se přimotal do nějaké rvačky. Se mnou už skoro nemluví." Dovykládá smutně celý příběh. I já posmutním.
"Měl to strašný, ale pořád má vás. Něco chce čas, s ním byste si nejspíš měla promluvit. Je možné, že se tam něco stalo. I když má otce hajzla, je na tom pořád líp, než já." Řeknu a vzpomenu si na vlastní rodiče.
"Řekneš mi, co se ti stalo?" zeptá se. Připadá mi fér, říct jí to. Taky ke mně byla upřímná.
"Asi jo, když mi bylo čtrnáct, přál jsem si k patnáctinám motorku. Pořád jsem otravoval až si naši řekli, že mi ji koupí. Jeden den šli do banky, že vyberou peníze na tu motorku, ale ta banka byla přepadená lupiči. Bylo tam osm obětí a mezi nimi i rodiče. Bráchu si vzal do péče strejda, ale o mě nestál nikdo. Zůstal jsem sám." Dopovím a Tatsuyova máma mě soucitně obejme.
"To je strašné." Řekne. Ve stejnou chvíli klapnou dole venkovní dveře. Odložím album. To musí být Tatsuya.
"Strašné, to ano. Nejhorší na tom je, že za to můžu já. Kdybych nechtěl tu motorku, ještě by žili…"
 

42 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Lachim Lachim | 6. ledna 2011 v 8:59 | Reagovat

Smutný, ale nádherný díl.

2 Clowers.K Clowers.K | 6. ledna 2011 v 10:01 | Reagovat

Chudáčci... Těším se na další díl... končně by mohli zjistit, že mají mnoho společnýho... Je divný že se etě u nich doma neukázal Kaoru na návštěvu... :)

3 Akyra Akyra | 6. ledna 2011 v 12:17 | Reagovat

smutné, ale nádherné, těším se na další díl:-)

4 paks paks | 6. ledna 2011 v 13:46 | Reagovat

nadhera uz se tesim na dalsi dil to jejich postuchovani je uzasny jen tak dal uz aby byl dalsi dilecek moc se na nej tesim

5 Hanka Hanka | 6. ledna 2011 v 15:59 | Reagovat

Tak by mě zajímalo co se mu stalo u otce, no snat se to v budoucnu dozvím jinak to jejich poštuchování je suproví už aby byl další dílek

6 Satiras Satiras | 6. ledna 2011 v 17:21 | Reagovat

Páni to bylo tak hrozně dojemné. Co Tatsuya řekne až se ho mamka zeptá na to co se stalo u otce.
A jinak se těším na Seiovo poštuchování :D a na jejich první pusu :D

7 Haku Haku | 6. ledna 2011 v 21:43 | Reagovat

Teda,ten tatik bol fakt hajzel(pardon),najprv sa nanho vykasle a potom ho necha este aj zbit..uz sa ani nedivim,ze nedôveruje a co sa Seie tyka,tak to je este vetsia bieda,on si to neprestane vycitat...ale snad bude aj lepsie a najdu k sebe casom cestu a neskôr aj stratenu dôveru.

8 Teressa Teressa | 6. ledna 2011 v 21:46 | Reagovat

uzasne!!!! neviem koho lutovat skor...uz sa neviem dockat pokracovania=) rychlo prosiim=)

9 MoonWich MoonWich | 7. ledna 2011 v 15:13 | Reagovat

Zdá se mi, že už to mezi nima vypadá víc nadějně.:))

10 Mononoke Mononoke | 8. ledna 2011 v 1:12 | Reagovat

Prečo sa bil s otcovými nevlastnými synmi? Niečo ho zmenilo.

11 hajky hajky | 9. ledna 2011 v 20:17 | Reagovat

jůůů zajímavý už de na řadu i minulost ...už se těšim jak to pude dál :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama