Na Nože 9

15. ledna 2011 v 16:33 | Yoite |  Na Nože

Když se stane přesně to, co jsme nechtěli...


Reakce na komentáře:

♦ Předem díky, že jich bylo tolik, moc jste mě potěšili =) a díky i za hodnocení aspoň vidím kolik lidí čte a jak se jim to líbí ;)

Kdo bude seme? No pokud jste si ještě nevšimli tak nebudu nic prozrazovat XD ale brzo vám to určitě dojde XD

Proč půjdou Sei s Kaoru na střechu a co se tam bude dít se hned dovíte a bude to docela důležitý bod pro povídku ;)


Yoite






♦ Tatsuya ♦

Nachystám si věci na hodinu a Sei se vrátí do třídy s hrnkem čaje. Začne si opakovat látku a já ho ignoruji. Tedy aspoň do chvíle, kdy mi na lavici nepřistane papírová žabka. Origami mu vždycky šly. Překvapeně se na žabku zadívám. Že by dáreček? Sei mě skrytě pozoruje, ale nevšímám si ho a zkusím jak žabka skáče, hned na to si s ní začnu hrát.

♦ Sei ♦

Při pohledu na něj se pousměji a pošlu mu poskládaný návod jak ji složit. Černovlásek to hned začne zkoušet. Dávám pozor a opisuji všechno dvakrát. Potom, co zazvoní na přestávku se na něj otočím.
"Nejde?" zeptám se.
"Už skoro." Odvětí soustředěný na skládání. Ukážu mu jak na to a nechám ho, aby to zkoušel podle mě.
"Už ti to jde." Vedu ho krok za krokem. Tatsuya se viditelně soustředí na žabku, takže nastane jeden z velice výjimečných
okamžiků, kdy se nehádáme.
"Mám to." Usměje se černovlásek. Tohle mu moc sluší.
"Šikulka." Pochválím ho. Od té doby, co jsem byl u něj se toho dost změnilo na tom, jak se na sebe díváme. Je mnohem těžší teď skrývat to co k němu cítím, pokud na něj zrovna nejsem naštvaný, kvůli nějaké z jeho provokací. Tatsuya se při mé lichotce zarazí a trochu zčervená. Odolám touze ho aspoň políbit a podám mu papíry z hodiny.
"Tohle jsi zmeškal." Řeknu a vyjdu ze třídy. Ještě chvíli a nemusel bych se ovládnout…

♦ Tatsuya ♦

Zadívám se za Seiem a založím si papíry do sešitu. Nechápu proč je na mě dneska tak milý. Ne, že by mi to vadilo jen… nejsem na to zvyklý. Měl bych mu aspoň poděkovat. Určitě bude na střeše, vždycky tam chodí. Možná je pravda, že se mu líbím. Třeba se mnou chtěl vážně chodit a po tom dnešku… já bych možná ani nebyl proti… moment… vážně ne? Proboha, vždyť je to kluk, nejsem gay. Nebo že by…
Otevřu dveře na střechu a zadívám se směrem k dvojici propletených těl kus ode mě. úplně ztuhnu a na okamžik nedokážu myslet vůbec na nic. Na zemi leží Kaoru a nad ním se sklání Sei. Rudé pramínky jeho vlasů splývají na tělo pod ním, do kterého zrovna přiráží. Najednou Sei zvedne hlavu a jeho pomněnkově modré oči se střetnou s mýma. V mžiku se otočím a uteču, ani se nezdržuji brát si věci. Vyletím ze školy a v šoku vůbec nevnímám nic okolo. Jen o pár okamžiků později slyším skřípění brzd, ránu a tvrdý náraz, který mě téměř hned zbaví vědomí. Sotva si uvědomím, že jsem vletěl pod kola prvnímu autu…

♦ Sei ♦

Rychle se upravím a vyběhnu za Tatsuyou. Tohle neměl vidět, přinejmenším ne takhle a ne teď. Před školou se ozve kvílení brzd a náraz, který je slyšet i přes okna do druhého patra. Ten zvuk se mi kdožvíproč zařízne až hluboko do srdce. Vyletím před školu a oči mi padnou na silnici, kde bezvládně leží černovláskovo tělo. Kolem je krev a zrovna přijíždí sanitka. Vyřízeně se dívám, jak ho opatrně zvedají na nosítka a vezou do nemocnice. Je to moje vina…
Za hodinu přijde do školy Tatsuyova máma, aby mu vzala věci. Vypadá to, že jede rovnou z nemocnice. Hned mu všechno sbalím a předám jí to.
"Tohle byla taky moje vina, omlouvám se." Hlesnu a projdu kolem ní domů. Už tu nevydržím ani minutu…
"Jak? To jsi ho pod to auto hodil?" zeptá se tmavovláska tiše. Tváře má mokré od slz a oči ještě vlhké.
"Ne, přišel za mnou na střechu a já tam byl s Kaoru. V šoku vyběhnul před školu a nevšimnul si auta, takže asi možná ano." Vysvětlím. Ještě teď mám před sebou živě jeho výraz, když mě tam viděl a pak na té silnici…
Tatsuyova máma ale zavrtí hlavou.
"Byla to jen souhra špatných náhod. Za to nemůžeš." Řekne a jde ze školy. Nezlobí se, ale to mi nijak neuleví.
"Můžu." Trvám si na svém a jdu za ní. Počká na mě.
"Nedávej si všechno za vinu. Jen jsi tomu napomohl, ale zbytek už je jen náhoda. Stejně tak je to vina řidiče, že tam jel zrovna tou dobou a nestihl brzdit a vina Tatsuya, že pod to auto…" nedořekne a znovu se rozpláče. Zkusím ji aspoň uklidnit, když už nedokážu být k ničemu jinému. Nejdřív mou vinou zemřeli rodiče a teď možná zemře i Tatsuya… proč se tohle musí stávat všem, které mám rád?
"Tatsuyova vina to není, moc se omlouvám, věřím, že se brzo uzdraví." Řeknu a přeji si, aby to byla pravda.
"Teprve dělají testy, ještě se neprobral." Odvětí tmavovláska a stírá si přitom nové slzy.
"Věřte mi, že se probere. On je jeden z těch, co vyváznou. Podle mě byste mu měla víc věřit." Namítnu.
"Asi ano." Přikývne.
"Zkuste si někdy sednout k němu a zeptat se ho, co se u jeho otce stalo. Myslím, že tam je zakopaný pes." Řeknu, ale žena jen zavrtí hlavou.
"Zkoušela jsem to. Tehdy i teď, ale nikdy mi neřekl nic víc. Muselo to být všechno najednou, takovýhle on prostě je. Podle mě se bojí poznat i něco jiného, proto si myslím, že ještě s nikým nechodil." Vysvětlí.
"Nebo se prostě bojí dalšího zklamání." Řeknu.
"Nejspíš, ale s tím jak uvažuje si ani nikoho nenajde. Ve všem vidí lži a přetvářku." Přizná smutně jeho máma a ve mně bodne další ozvěna svědomí.
"A já mu to teď potvrdil." Poznamenám trpce. Tmavovláska si znovu povzdechne, ale nic mi nevyčítá.
"Uvidíme časem." Řekne nakonec, rozloučí se a jde domů. Můžu zapomenout na to, že bych měl teď u Tatsuya vůbec nějakou šanci. Ani předtím jsem neměl zrovna nejlepší vyhlídky a během posledních pár týdnů se všechno jen zhoršilo. A tohle byla závěrečná tečka. Žádná další šance… ani pokud bude v pořádku… nesnesu to… Vrátím se do školy a s ředitelem se domluvím na občasném přezkoušení. Pak jdu domů, kde se zamknu a nikoho k sobě už nepustím…o kontakt s tímhle světem už nestojím.

♦ Tatsuya ♦

Proberu se za zvuku neustálého a hodně otravného pípání. Jen co se trochu rozkoukám, tak poznám nemocniční pokoj. Nechápu co tu dělám. Točí se mi hlava a je mi nějak slabo, ale kašlu na to a převleču se. Využiji toho, že na blízku nikdo není a klidně si vypadnu domů. Pořád si nemůžu vzpomenout, jak jsem se sem dostal.
"Tatsuyo, nemáš být v nemocnici?" obejme mě hned mezi dveřmi máma. Tomu teda říkám přivítání.
"A co bych tam asi dělal?" povzdechnu si a oplatím jí objetí. Asi jsem někde omdlel, vážně mi není dobře, ale že bych kvůli tomu musel trčet v nemocnici…
"Uzdravoval se. Pojď si lehnout, domluvím s doktorem návštěvy." Řekne a vede mě do pokoje. Opravdu nechápu o co tu jde.
"Uzdravoval se z čeho? Jen mám pár modřin, ale zítra bych chybět mohl, nechce se mi do školy." Využiji toho, je přece neděle ne? Zítra by měl do školy přijít i Sei a já nějak nemám náladu ho vidět.
"Je středa a máš pravdu. Někdy lenošení neuškodí." Přikývne máma.
"Středa?" zadívám se na ni zmateně. Odvede mě do pokoje a posadí na postel.
"Jo středa, v pondělí tě srazilo auto." Řekne a já na ni vytřeštím oči.
"Cože? Jaké auto? Jaké pondělí? Co jsem dělal v nemocnici?" zahrnu jí otázkami. Od začátku mi začne vyprávět co ví. Jen co se zmíní o tom, že jsem měl nejspíš šok, když jsem viděl Seie s Kaoru… dojde mi všechno. Je to jako by se mi před očima odehrálo znovu celé pondělí. Od rána, až do hodiny kdy mi Sei ukazoval jak se skládají origami. Vážně jen na chvíli mě napadlo, jaké by to bylo s ním chodit. Nechápu jak mě mohlo napadnout zkusit mu věřit, a pak na té střeše… jeho šarlatové vlasy dotýkající se kůže toho kluka, jeho pevné tělo přitisknuté k tomu druhému, a jeho pomněnkové oči… ve chvíli kdy se setkaly s mými. Na to co se dělo potom si vzpomínám jen matně. Ale vypadá to, že jsem skoro tři dny ležel v komatu.
Skrčím se na posteli pod přikrývku a máma mě přes ni pohladí. Jak mohl? Jak ke mně mohl být milý a hned na to si to rozdat s Kaoru? Co spolu teda vlastně mají, nebo nemají? A proč mě to vlastně tak štve? Nesnáším ho… je to prolhaný zmetek, který se přede mnou jen přetvařuje. Jenže já mu málem vážně uvěřil… roztřesu se a tiše začnu vzlykat. Máma se mě snaží uklidnit, ale nevnímám ji. Možná ho nesnáším, ale zároveň ho nemůžu dostat z hlavy a nelíbí se mi představa, že by se mu něco stalo. Jestli mi přece jen nelhal, když mi řekl, že mě chce jako přítele, tak je možné že si to vyčítá a jak ho znám, určitě udělá nějakou pitomost.
Strhnu ze sebe deku a vyskočím na nohy. Zatmí se mi před očima, což ignoruji.
"Musím za ním." Oznámím mámě.
"Nechceš do školy zavést?" zeptá se.
"Je ve škole?" opáčím.
"Nevím kde je, od pondělí jsem s ním nemluvila." Přizná máma.
"Víš aspoň kde bydlí?" napadne mě.
"Nevím, ale nemohl by to vědět ten jeho kamarád?" připomene mi Kaoru. Zrovna toho teď vidět nechci, ale asi nemám na výběr.
"Máš pravdu. Nechci za ním do školy, počkám před bytem. Jestli mu na mě záleží, tak jak tvrdil, tak si to bude dávat za vinu a jestli ne, tak jen dobře. Nevím proč na mě byl tak milý a pak si to hned musel rozdat s Kaoru, ale musím vědět, že je v pořádku." vysvětlím jí.
"Za vinu si to dával. Řekl, že je to jeho vina. Víš, kde ten kámoš bydlí?" zeptá se.
"Vím, měj se mami." Hodím na sebe kabát a vyběhnu z domu. Mžitky před očima jsou silnější, ale ignoruji to jako doteď.
"Nemám tě tam přece jen zavést?" zavolá máma za mnou.
"Ne dobrý." Křiknu zpátky a proběhnu ulicí. Cítím v zádech její starostlivý pohled.
 

41 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Akyra Akyra | 15. ledna 2011 v 16:42 | Reagovat

No Sei to zpackal, doufám, že to ještě půjde napravit. moc krásně napsané Kiro *.*

2 lili lili | 15. ledna 2011 v 16:59 | Reagovat

páni užasné *-*  skvělé   rychle pokračko prosim
^^

3 MoonWich MoonWich | 15. ledna 2011 v 17:50 | Reagovat

Skvělé. Jsem ráda, že se Tatsuya nějak moc neurazil a teď jde za Seiem. ^_^

4 Psycho-chan Psycho-chan | 15. ledna 2011 v 18:12 | Reagovat

pako jedno aj druhé :D

5 Hanka Hanka | 15. ledna 2011 v 18:30 | Reagovat

Sei je idiot tak honem další díl at vím jak to bude dál

6 daggi daggi | 15. ledna 2011 v 18:48 | Reagovat

Další díl, další díl, další díl, prosííííím:-) je to dokonalý

7 Teressa Teressa | 15. ledna 2011 v 19:27 | Reagovat

uzasne!!! uz sa neviem dockat pokracovania=) rychlo prosiim=)

8 Lachim Lachim | 15. ledna 2011 v 21:12 | Reagovat

Sotva se přestali hádat a hned tohle. Doufám, že se to zpraví. Nádhera.

9 anneanne anneanne | 15. ledna 2011 v 22:24 | Reagovat

Pěkný příběh,dík.

10 JinJin-kun JinJin-kun | Web | 15. ledna 2011 v 22:37 | Reagovat

uz sa tesim na dalsiu cast :)

11 Haku Haku | 16. ledna 2011 v 9:39 | Reagovat

Aj ked Sei Tatsuyovi načrtol aky vsťah má/nemá s Kaoru tak sa nečudujem,že vidieť to velmo bolelo. Ach jaj a ja si už naivne myslela,že sa aspoň bez hadok porozprávať dokážu. Snád sa to zlepší ked si to vysvetlia,ak vôbec,už sa ťeším na pokračovanie.

12 Neko Neko | 16. ledna 2011 v 9:54 | Reagovat

honem další.....to Saiovo podivné chování se mi nějak nezdá....něco mi říká že za tím bude něco víc

13 Satiras Satiras | 16. ledna 2011 v 12:02 | Reagovat

Nevim proč to udělal ale v tuhle chvíli si myslím, že Sei je pěknej idiot. Vůbec ho nechápu :( Ale jsem ráda, že aspoň Tatsuya dostal jakž tak rozuma jde za nim :) už se těším jak sito vyříkaji a doufám , že v klidu. Snad Tatsuya u Seie nezkolabuje, ale vůbec bych se nedivila :)
Nemůžu se dočkat pokračování :D

14 Mononoke Mononoke | 16. ledna 2011 v 13:59 | Reagovat

Tak toto je riadna pavučina vzťahov a hlavne pre konanie Seia, nemal ho Tatsuya na strech vidieť "ne takhle a ne teď" to znamená, že tam niečo je. Pretože o Kaoruovi mu povedal, že s ním spí, nerobil s tým tajnosti.
Tatsuya má veľmi chápavú mamu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama