Patrik

18. ledna 2011 v 17:02 | Akyra |  Poklad
Tak, tady máte první díl cyklu Poklad,
to je společný název povídky.
Podle obrázku jste pochopily, že to bude o trojčatech, Patrikovi, Derikovi a Warikovi,
ale nebojte nebude to zmatečné
Každý bude mít svůj příběh zvlášť, takže budou takzv. tři podcyklusy nebo jestli chcete tři díly :-)
ty se budou jmenovat podle trojčat, začínáme Patrikem, proto se to i tak jmenuje.
doufám, že se vám bude líbit a když něčemu nebudete rozumět
nebojte se zeptat, rádi zodpovíme ;-)





Shiu
Přijdu domů ze školy a jdu rovnou k sobě do pokoje, neobtěžuji se volat, protože stejně nikdo není doma. Ve dveřích se zarazím, protože na mojí posteli se rozvaluje dlouhovlasý kluk a čte si knihu. Pozvednu obočí a otráveně se na něho chvíli dívám.
"Padej," ozvu se ostře, ani mě nezajímá kdo to je a jak se sem dostal.
"Ani mě nehne," zvedne kluk oči a zůstane na mě zírat, jako by nikdy dalšího kluka neviděl.
"Řekl jsem, padej nebo tě odsud vykopu!" hodím školní tašku do rohu. U mě v pokoji se nikdo rozvalovat nebude.
"Promiň, nemůžu, zrovna se mi rozbil padák," pokusí se být rádoby vtipný.
"Tak hele, nesnaž se být vtipný a radši hoď zpátečku, než na tebe zavolám policii a zažaluji tě za vloupání a narušování soukromí," naštvu se. Táta je policajt tak o tom něco vím.
"Z toho už obviněný sem, pokud nejsi duch, tak tvůj otec je můj dozor a teď tady bydlím, vzhledem k tomu, že další pokoje nemáte, tak i v tomhle pokoji," převeze mě kluk novou informací.
Ani si to nemusím ověřovat, něco takového mlel táta včera. Myslím, že se jmenuje Patrik, já mu tak samozřejmě říkat nebudu!
"To mi tedy chybělo," zavrčím a otráveně se posadím do křesla. Vezmu blok a začnu si do něj čmárat, aniž bych klukovi věnoval nějakou další pozornost. Doufám, že dá pokoj i on mě.
"Netušil jsem, že máš všechno," zamrká kluk překvapeně.
"Co kdybys už držel zobák? Rušíš mě," vyjedu na něho zostra.
"Ty mě taky ptakopysku," ujistí mě klidně.
"Tohle je v první řadě můj pokoj, takže rušivý element jsi tu ty," poukážu na skutečnost z mého pohledu.
"A já si říkal, kdo bydlí v takovém Titaniku," rozhlédne se po pokoji. Přelétnu očima černou výzdobu a rozhodnu se ho ignorovat. V tomhle bych asi nevyhrál. Navíc tahle barva aspoň trochu kryje moji schopnost.
"Mám rád barvy, tak si ty stěny přebarvím," oznámí mi Patrik.
"Leda ve snu," sejmu ho klidně.
"Když chceš snít," pokrčí rameny klidně.
"Myslím, že ti zajistím luxusní pokoj ve sklepě, mezi bramborami," procedím skrz zuby. Neskutečně mě sere.
"Ty se tam chceš přestěhovat? To mi uděláš radost," zamrká očima. Netuším jak muže být tak šikovný kluk takový kretén.
"Ne, ale přestěhuji tam tebe," oznámím mu.
"Však, říkám, že ty," usměje se Patrik. Mám toho dost s ním se bavit nedá. Povzdechnu si a jdu radši pryč, cestou si vezmu kabát a vylezu na zasněženou střechu, kde si sednu ke komínu. Chvíli sleduji zasněženou krajinu, a když mi začne být zima, slezu dolů a jdu do domu.

Patrik
Po tom, co ten kluk odejde, sejdu dolů a zatopím v krbu, odkud jde teplo všude. Pak jen sedím před krbem a sleduji plameny. Netušil jsem, že ten policajt má syna, vůbec se o něm nezmínil, a když už jsme u toho policajta, když ho vidím, mám chuť zabíjet. Když jsem toho kluka viděl, prostě jsem hned věděl, že on patří ke mně, někdy svou schopnost hledat věci prostě proklínám.
Za zády mi projde ten kluk a jeho oči mi doslova propálí do zad díru.
"Na co hledíš?" zeptám se ho, aniž bych se otočil.
"Na dementa," odpoví mi a odejde do kuchyně, kde za sebou zavře dveře. Vletím tam jako velká voda.
"Kdo je u tebe dement, pitomče?" zaječím na něho.
"Zřejmě ty, vidíš tu snad ještě někoho?" zeptá se ten kluk. Kdybych aspoň věděl, jak se jmenuje.
"Jo tebe," odseknu mu.
"V tom případě jsem mohl mluvit jedině na tebe," utře mě.
"Mě bylo řečeno, že trpíš samomluvou, cvoku," zavrčím. Musím se mu ubránit, i když vím, že to bude zbytečné.
"Tak co se rozčiluješ?" nechápe kluk. Nemám náladu se s ním dohadovat, cítím, jak se mi zadírá pod kůži. V momentě, kdy se nedivá zmizím. Jednoduše se zneviditelním. Další věc, co je na mě divného. Tohle ovládá celá rodina, tak nám nepřijde divné, když někoho nevidíme, víme, kde je protože cítíme auru toho, kdo je neviditelný. O našem domě se říká, že tam straší.
Kluk se po mě rozhlédne, a když mě nevidí, jen pokrčí rameny.
"Jedna nula pro mě, magore," pousměje se škodolibě a postaví si na čaj. Tohle si nenechám líbit, opatrně se přikradu ke konvici a do vody, která se vaří, nenápadně přiliji ocet. Nevšimne si toho, jednoduše si nalije čaj a vezme si ho k televizi. U nás by mi to neprošlo. Sleduji ho a se zadostiučiněním sleduji, jak se napije čaje, který hned s odporem vyprskne.
"Jedna jedna, kreténe," projdu kolem něho do pokoje. Slyším, jak navztekaně něco zabručí a jde si radši vypláchnout pusu. Lehnu si na postel a předstírám, že si čtu, kdyby sem letěl. Napínám sluch a místo kroků slyším dole třísknout dveře, nejspíš šel do města.
Povzdechnu si, vážně bych ho neměl tak popichovat, zvlášť když vypadá jako chodící kostra, ale … nechci, aby mi na něm záleželo, nechci o něho přijít jako o svého bratra, další smrt někoho blízkého bych neunesl. Snažím se bojovat předem prohraný boj, boj, který jsem prohrál, sotva jsem ho spatřil.
Ležím a zírám do stropu, dokud někdo nepřijde. První do pokoje vrazí klukův otec. Jen se na něho podívám, mám chuť ho zabít, je to ten typ, co se vyžívá v týrání a ponižování, případně deptání.
"Tak už ses zabydlel? Jsem rád, že jsi nikam nešel, když to vydržíš ještě nějakou dobu, tak ti budu moct dovolit krátké procházky," začne provokovat. Kdybych šel ven, pochybuji, že by se o tom dozvěděl.
"Nemohl bych aspoň přebarvit ty zdi? Mám z nich depku," podívám se na něho otráveně. Třeba na tmavě modrou, není to takový rozdíl a mě by bylo líp.
"Tohle je Shiyův pokoj, musíte se domluvit spolu, já mu do těchto věcí nemluvím," odpovím a podívá se ke skříni, kde která je plná stejně černých věci a po černé tašce. Takže se jmenuje Shiyu.
"Jo vím, je proti, myslel jsem, že na mě máte dohlížet ne mě zabít," odseknu mu.
"Však já na tebe dohlížím, ale jiný pokoj tu volný není, tohle je jediná postel, kde se vejdou dva," odpoví mi.
"To s ním mám i spát?" pozvednu obočí.
"V jedné posteli," potvrdí mi.
"Myslel jsem to jinak," poznamenám.
"Radši nebudu pátrat po tom jak, ale být tebou tak si moc nezahrávám," varuje mě.
"Rozumím ruce pryč," odfrknu si.
"Mě je to docela jedno, mladý si může spát, s kým chce, ale jestli tě bude žalovat, jdeš sedět," ušklíbne se. Co jsem říkal? Tohle je jeho parketa.
"To vím taky," zavrčím. Ségra, coby psychický analytik by si tu užila!
Sjede mě pohledem, protože se mu to moc nezdálo a zabouchne dveře, nevím, co ode mě očekával, ale má smůlu, když máte pět sourozenců, tak si zvyknete na všechno. Jen co odejde, praštím do zdi a snažím se uklidnit. Tohle bude záběr na nervy.
O hodinu později nakoukne do pokoje Shiyuova máma, už od pohledu příjemná osůbka.
"Ahoj, kdybys chtěl něco k jídlu, tak si klidně vezmi, nejíme tady společně, protože každý chodí domů jindy," usměje se na mě.
"Ano madam, děkuji," vykouzlím povinný úsměv.
"Nemáš za co, dobrou noc," usměje se a potichu za sebou zavře dveře. Když si uvědomím, kolik je hodin zvednu se a jdu se osprchovat, hlad nemám ani zdaleka.
Lehnu si a čekám, kdy přijde Shiyu. Je po půlnoci, když se otevřou dveře a vejde dovnitř. Hned dělám, že spím a poslouchám, jak jde do koupelny si dát horkou sprchu. Tuhle má zřejmě jen pro sebe. Za chvíli si lehne na druhou stranu a přitáhne si většinu přikrývky, včetně té mé. Škubnu za ni a znovu se přikryju. V dalším okamžiku je nade mnou a dívá se, jestli spím.
"Musíš mě budit?" šlehnu po něm pohledem. Ani se nepokouším předstírat, že jsem nespal.
"Ty ještě nechrápeš?" zeptá se mě otráveně.
"Už ne, vzbudil jsi mě," tvrdím mu.
"Tak to sorry," lehne si zády ke mně.
"Co, kdybyste spal, pane Sorry?" zavrčím.
"Copak to jde, když mám za zadkem tebe?" odsekne kousavě. Postřehnu divný podtón.
"To se ti tak líbím?" zkusím ho vyprovokovat.
"Na to, jaký jsi idiot si podezřele fandíš," chytne se na vějičku. Tón je slyšet zřetelněji, chytil se do stejné pasti jako já, ale je tam ještě něco…
"Opravdu?" nakloním se nad něj a předstírám, že mu chci dát polibek. Okamžitě zrudne a vrazí mi facku.
"Dva jedna," ušklíbnu se na něj. Vstane a vezme si přikrývku a polštář, pak si ustele na pěkně nepohodlně vypadající pohovce, přikryje se a zavře oči. Hned se cítím jak nějaký blbec.
"Neboj, nejsem na kluky," snažím se ho uklidnit. Pro sebe si nechám, že jsem na obojí.
"Fajn," zamručí, ale v hlase mu zazní smutek, chvíli na to usne. Jsem vzhůru až do rána, jen díky tomu, že nejsem vůbec unavený, nevypadám jako strašidlo.
 

34 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Teressa Teressa | 18. ledna 2011 v 17:35 | Reagovat

fiiha...vyzera to zaujimavo=) rychlo prosiim pokracko=)

2 Haku Haku | 18. ledna 2011 v 18:12 | Reagovat

Rozhodne zaujalo,aj ked este trosku plavam v tom co kto a ako,ale vyzera to tak,ze sa zamilujem aj do tohoto pribehu.*vrní blahom*

3 Hanka Hanka | 18. ledna 2011 v 18:36 | Reagovat

Vypadá to zajímavě i když se vtom zatím moc neorientuji snad to pochopím v dalším díle

4 MoonWich MoonWich | 18. ledna 2011 v 19:11 | Reagovat

Zajímavý začátek.:) Určitě mě tahle povídka bude bavit.

5 keishatko keishatko | 18. ledna 2011 v 19:22 | Reagovat

paráda, začína to sľubne, som zvedavá ako to bude pokračovať ďalej :D

6 Lachim Lachim | 18. ledna 2011 v 19:55 | Reagovat

Nádhera. Opět se chytám na pár prvních vět. Nádhera.

7 Turelia Turelia | Web | 18. ledna 2011 v 22:16 | Reagovat

Ahoj, .. zajímavý začátek..už se těším, jak to bude pokračovat..

8 Yoite Yoite | 18. ledna 2011 v 22:30 | Reagovat

paráda =D už se těším na pokráčko, ale dneska už to jdu asi zabít a spát...

9 Mononoke Mononoke | 19. ledna 2011 v 19:33 | Reagovat

Sľubný začiatok, som zvedavá na pokračovanie.

10 hajky hajky | 20. ledna 2011 v 16:42 | Reagovat

jo tak to by mohlo být zajílavý :D

11 hajky hajky | 20. ledna 2011 v 16:43 | Reagovat

ale sem zvědavá jak chceš zvládnout tolik postav

12 Darky Darky | 12. listopadu 2012 v 17:59 | Reagovat

ho ho :D tak tohle bude masakr :D

13 Zuzana Zuzana | 13. června 2013 v 12:10 | Reagovat

Začiatok je celkom fajn, vyskúšam :)

14 Karin Karin | 12. října 2017 v 12:16 | Reagovat

Vypadá to moc dobře.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama