Na Nože 14

2. února 2011 v 7:13 | Yoite |  Na Nože

Kolik životních zvratů jde snést, než vás poslední drobnost srazí na kolena?


Reakce na komentáře:

♦ Můžu vás uklidnit, že Sei už si v oblasti sexu dává větší pozor =)

Jsem moc ráda, že se vám povídka líbí ;)

Děkuji všem za komentáře a hodnocení ^.^

♦ Tenhle článek píšu v pondělí v noci, protože tu celé úterý nebudu, tak aby se vám to tady objevilo nějak samo. Víc komentářů dneska zodpovídat nebudu, protože už musím jít spát, ať ráno vstanu. Tak to jen pro vysvětlení =)

♦ Přeji příjemné čtení ;)


Yoite






♦ Sei ♦

Ráno se vzbudím dřív. Tatsuya ještě klidně oddechuje stočený na mě. Podívám se na hodiny a opatrně vstanu, abych nachystal snídani. Černovlásek se jen zavrtí, ale nevzbudí se. Probudím ho až o půl sedmé, kdy se konečně začne protahovat.
"Máš tam snídani, musíme ještě k tobě." Připomenu mu.
"Tak to abychom sebou hodili že?" odtuší.
"Je půl sedmé." Usměji se.
"Půl sedmé? Času dost." Přetáhne přes sebe znovu peřinu.
"Tak moc zase ne. Běž se obléct." Strhnu ji z něj.
"Jsi horší, než moje matka." Zavrčí a jde se obléct.
"Budu to brát jako lichotku." Zasměji se.
"Ber to jako stížnost." Ozve se Tatsuya už převlečený. Podám mu chleba s čajem.
"Je mi líto, vajíčka jsou nad moje možnosti." Omluvím se. Moje kuchařské umění tady začíná a končí.
"Příště vařím já." Mrkne na mě a zakousne se do chleba.
"Nic tu není, snad jen nějaké hotovky." Namítnu.
"Od čeho existují obchody? Něco ti koupím, nebo tě nastěhuji k nám. Mamka by proti nebyla."opáčí klidně.
"Přece u vás nemůžu bydlet, když mám vlastní byt." Namítnu.
"Zvyklý na svoje soukromí?" ušklíbne se černovlásek. "Nedivím se ti, u nás je to docela malý."
"O to nejde, ale nerad bych vás zatáhnul do svých problémů. Už tak jste pro mě udělali víc, než dost." Upřesním to.
"Zajímavé, že si nevzpomínám na nic. Kdybys u nás chtěl bydlet a nevadilo by ti, že tam pořád poletuje mamka, tak budu rád, když u nás zůstaneš. Ale jestli ne, tak to taky pochopím. Já z domu nechci. Nelíbí se mi, že by tam mamka měla zůstat na všechno sama. Ne, že bych jí nějak závratně pomáhal, ale něco málo přece jen udělám, pokud nejde o můj pokoj." Vysvětlí mi zatímco popíjím čaj.
"Mě se u vás taky líbí, ale je tu pořád strejda. Přece jen mi není osmnáct. Když budu bydlet jinde, tak si najde záminku mi dokázat, že jsem neschopný a že na nic nestačím. Dělá si zálusk na prachy. Jinak by o mě ani nezakopl." Vysvětlím mu.
"Tak počkáme až ti bude osmnáct." Mrkne na mě Tatsuya.
"To se ti chce čekat osm měsíců?" pousměji se.

♦ Tatsuya ♦

Povzdechnu si, s ním je to vážně těžké.
"Tak tě adoptujeme, ale to by jsme pak byli bráchové." A ta představa je prostě divná. Dost na tom, že jsme oba kluci.
"Incest já rád." Zasměje se Sei. Zrudnu.
"Ty jsi fakt neuvěřitelně perverzní!" zaječím na něj.
"Náhodou, je to běžné." Brání se.
"Asi jako chodit s magorem." Uzemním ho.
"Jak myslíš, ale Zane a Kaoru jsou bratři." Ušklíbne se Sei. Začíná toho na mě být moc. Chodím s klukem, ten kluk je Sei, jeho přítel… ano přítel, je jeden z jeho party, je taky gay a proboha navíc teď chodí se svým bratrem?
"Moment." Hlesnu a vstanu. Odejdu do koupelny. Vlezu do sprchového koutu a strčím tam hlavu pod ledovou vodu. Jak se tohle mohlo stát? Jakože tak najednou?
Zaslechnu jak si Sei povzdechne a začne sklízet nádobí, pak mi donese čistý ručník. Opřu se čelem o chladivé kachličky a znovu si všechno přerovnávám. Nikdy jsem proti gayům nic neměl, nikdy jsem se mezi ně nijak nemontoval, ale nikdy jsem ani gay nebyl. Tak co to teď vlastně dělám? Kdy se to změnilo a proč? A proč mám pocit, že už to nedokážu vrátit a asi ani nechci? A kde se tady najednou vzalo tolik lidí z mého okolí, kteří jsou na kluky? Proč jsem si toho nevšiml dřív?
"Jsi v pořádku?" zeptá se mě Sei.
"Ne." Povzdechnu si, ale vypnu vodu.
"Je toho moc že? Já byl taky v šoku, když mi to řekli. Vypadají každý jinak." Zkusí mě zklidnit Sei. Vyjdu ven a přitáhnu si ručník kolem pasu. Pak se opřu ještě s mokrými vlasy o stěnu.
"To je jen dovršení všeho… proboha odkdy jsi vlastně na kluky? A proč jsem si toho vůbec nevšiml? Jak dlouho jsi s Kaoru spal a jakože jsem na kluky taky? Vždyť… mě to nikdy ani nenapadlo a najednou… ty a Kaoru a ten jeho a ještě jsou to bratři…" zajedu si rukama do vlasů. "Připadá mi, jako by se všechno otočilo úplně vzhůru nohama."
"Na kluky jsem asi půl roku." Pousměje se. "A toho že jsi na kluky se neboj, není to nemoc. Běž se obléct, donesu ti fén."
"Nepotřebuji fén, ale psychiatra. Asi jsem se zbláznil." Opáčím.
"Nezbláznil neboj." Usměje se Sei a donese fén. Přinutím se uklidnit a obleču se, pak si začnu foukat vlasy, ale líp mi není. Sei si zatím vyčeše vlasy do culíku.
"Můžeme jít?" zadívá se na mě. Jemu snad ani nedochází jak mi je. To docela bolí, zrovna on by to mohl pochopit. Odložím fén a zavrtím hlavou. Nedokážu jít mezi lidi. Všechno je úplně mimo.
"Co je?" zeptá se mě. On fakt nechápe, jak mi je. Mám pocit, že se co chvíli sesypu a on dělá jako by nic. Povzdechnu si.
"Zapomeň na to." Vstanu a jdu si pro tašku. Je mi děsně. Konečně kolem mě obtočí ruce. Že by mu to konečně došlo? Možná…
"Vadí ti to?" zeptá se. Náš vztah? Ne… mám ho opravdu rád, nechci nikoho jiného. Ale není to jednoduché. Neumím se s tím vypořádat tak snadno.
"Ne nevadí jen… asi se s tím neumím hned smířit, promiň…" přitisknu se k němu. Prosím, ať to pochopí!
"To je v pořádku. Vždycky jsem tu pro tebe ano?" ujistí mě. Kývnu a po chvíli se v jeho náruči trochu zlidním.
"Pojď." Vezme mě za ruku a potom co zamkne, jdeme ke mně domů. Držím se ho za ruku, ale většinu času jsem potichu. Sei mě naštěstí nenutí mluvit, spíš povídá on. Poslouchám ho a jsem mu za to vděčný.
"Už jsme u vás, bude tvoje máma vzhůru?" zeptá se Sei.
"Asi ještě ne, ráda si pospí." Odvětím.
"Máš klíče?" zeptá se.
"Jasně." Vytáhnu klíče a odemknu. Sei mě doprovodí do pokoje a pomůže mi sbalit věci.
"Jestli chceš převlékni se, počkám venku." Řekne a já se v rychlosti převleču, pak vyjdu za ním.
"Tak jdeme. Sice to nestihneme, ale jistí to vybouraná tramvaj." Mrkne na mě a vezme mě za ruku. Stisknu mu ji a rozběhnu se s ním do školy. Jsme zrovna u ní, když zazvoní na hodinu. Sei se jen uchichtne. Zapadnu do lavice vedle něj.
"Jsi v pořádku?" pozorně se na něj dívám. Bývá většinou unavený, když moc běhá.
"Jo jsem." Pousměje se a vytáhne si učení. Nevypadá moc strhaný, tak ho nechám.
"Kdyby něco řekni. Ani večer jsme nespali moc dlouho." Strachuji se.
"To zvládnu. Pro mě je nejhorší výdej energie, ale rozhodně nebudu sedět a fňukat, jak jsem nemocný." Namítne. Typické.
"Já vím, že ne." Usměji se. Ale občas by to mohlo pomoct.
"Nesmím se dostat do nemocnice, ale ta stěna byla super." Zavzpomíná.
"To rozhodně." Zasměji se. "Někdy si to musíme zopakovat."
"Rozhodně, už se těším." Zablýskne mu v očích. Jen dám na něj víc pozor. Usměji se a začnu si psát zápis. To co se tu učíme už Sei umí, tak si jen ověřuje informace. Já dávám pozor.
"Rozumíš tomu?" zeptá se mě po hodině.
"Celkem." Odvětím.
"Čemu nerozumíš?" zeptám se.
"Rozumím všemu." Odseknu. Nejsem blbej, abych to nepochopil. Sei se jen usměje a nechá mě. Sbalím si věci a skousnu si rty s pohledem přibitým na Seiovi. Ten si zrovna schovává věci a pak se na mě usměje. Napadne mě, že bych se k němu rád přitiskl, ale nakonec se jen zadívám zpátky k tašce. Na tohle asi nemám odvahu. Sei mě po chvíli pohladí.
"Když něco nebudeš vědět, neboj se zeptat." Ujistí mě.
"Beru na vědomí." Odvětím. Už se nadechnu, že se ho zeptám, jestli bych se k němu mohl přitisknout, ale nakonec uznám, že ta otázka by byla moc trapná, tak si začnu jen chystat věci. Na to abych to rovnou udělal taky nemám. Ach jo… já jsem vážně ztracený případ.
"Půjdeš po škole ke mně?" zeptá se.
"Jasně." Usměji se. Když budeme sami, bude to lepší.
"Dobře, teď máme co?" zeptá se.
"Fyziku." Odpovím a Sei protáhne obličej.
"Anglinu bych bral, ale fyziku… no hlavně, že to není chemie." Poznamená.
"Přesně, tak pojď." Odvážím se ho vzít za ruku, což je u mě momentálně velký pokrok. Sei ji stiskne a jde se mnou do učebny fyziky.
 

43 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Lachim Lachim | 2. února 2011 v 9:22 | Reagovat

Nádherný díl. Doufám, že si to Tatsuya brzo všechno srovná v hlavě.

2 Turelia Turelia | Web | 2. února 2011 v 10:31 | Reagovat

Ahoj,.. super díl.. snad se Tatsaya za chvilku osmělí a zvykne si na všechny ty nové informace.. už se těším na další díl..

3 Akyra Akyra | 2. února 2011 v 10:50 | Reagovat

doufám, že si tatsuya brzo zvykne xD a vše se nakonec urovná :-)
nádherný díl

4 Kana~♥~ Kana~♥~ | Web | 2. února 2011 v 14:13 | Reagovat

pekný, noc, sem zvedavá, co bude příště,a mě važně nenapadlo, ze kaoru a zane jsou bratri XD

5 MoonWich MoonWich | 2. února 2011 v 14:39 | Reagovat

Skvělý.:)) Co víc říct;)

6 Hanako Hanako | Web | 2. února 2011 v 15:26 | Reagovat

Moc pěkný ^__^ Těším se na další díl .. :)

7 keishatko keishatko | Web | 2. února 2011 v 15:46 | Reagovat

veľmi pekný diel...už sa teším kedy sa Tatsuya osmelý :D

8 Hanka Hanka | 2. února 2011 v 16:06 | Reagovat

Nádhera jen  tak dál

9 Teressa Teressa | 2. února 2011 v 16:31 | Reagovat

parada=) uz sa mooc tesim na pokracko=)

10 Haku Haku | 2. února 2011 v 21:22 | Reagovat

No je toho na chudáčika Tatsuyu príliš veľa informácií naraz. Mno..!..ale ani sa mu nečudujem,tiež by som bola zmätená,keby to postretlo mňa,.. Proste wow.

11 Yuki-cat Yuki-cat | E-mail | Web | 3. února 2011 v 11:40 | Reagovat

Skvělý příběh. Nemůžu se dočkat pokračování.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama