Patrik IV

1. února 2011 v 14:12 | Akyra |  Poklad
Kdo si zahrává s ohněm, ten se spálí
Kdo si hraje s láskou, dopadne hůř - nebo líp
to záleží na úhlu pohledu xDD


Patrik
Dotáhnu ho domů a hodím na postel, pak se vytratím, abych se mohl zviditelnit.
"Už jsi doma? Co jsi proboha dělal?" zeptám se ho zvědavě a přejedu pohledem jeho oblečení. Shiyu jen zavrtí hlavou a jde do koupelny. Zneviditelním se, ale jen na chvíli, abych se ujistil, že není moc zranění. Nakouknu do koupelny a vidím, že má odřený loket a modřinu na rameni, oddechnu si, mohlo to být tisíckrát horší. Stáhnu se, aby měl soukromí, a začtu se do knihy.
Uslyším napouštění vody a začnu sledovat čas, když se mi zdá, že je tam hodně dlouho potichu vpadnu do koupelny a zděsím se, když ho uvidím pod vodou. Rychle ho vytáhnu.
"Jsi normální, ty kreténe?" zaječím na něho. Tak se mi uleví, když se rozkašle. Bouchnu ho do zad, aby se zbavil zbytku vody.
"To ses chtěl zabít nebo co?" zamračím se na něj. Podívá se na mě nešťastným pohledem, který trhá srdce. Vytáhnu ho z vany a začnu ho utírat.
"Co ti to přelétlo přes nos?" zeptám se ho. Neodpoví mi, jen se ke mně přitiskne a rukou mi sevře triko. Obejmu ho.
"Už je všechno v pořádku," začnu ho hladit.

Shiyu
Položím si tvář na Patrikovu hruď a nechám se utěšit. Jemu nemohu říct, co se stalo v té uličce a že mě zachránil duch mého bratra. Že jsem chtěl jít za ním, být s někým, kdo mě miluje. Nechám Patrika ať mě oblekne do pyžama a uloží do postele, je tak příjemné, když se o vás někdo stará. Zavrtám se do deky a podívám se na kotě, které nás pozoruje s vyhřátého pelíšku.
"Třeštidlo, pojď k páníčkovi," zavolá na kotě Patrik. Jak mohl vymyslet tak šílené jméno? Kotě vyskočí a přeběhne k němu. Patrik ho dá na postel.
"Zůstaň tu se Shiyu a já mezitím donesu něco dobrého i pro tebe, ano?" drcne jemně do kotěte. Kotě mňoukne a stulí se u mě. Patrik odběhne a obratem je zpět. Pro mě má hrnek teplého čaje a pro kotě pár plátků salámu.
"Děkuji," vezmu si čaj, zatím, co kotě se pustí do salámu.
"Co tě to napadlo, topit se?" zeptá se mě znovu Patrik. Sklesle se zadívám do postele.
"Já ani nevím, občas mám takový…" neodpovím, musí pochopit. Pochopí.
"Víš, že tímhle jednáním ubližuješ nejvíc sobě a svým blízkým?" zeptá se mě klidně.
"Ts, naši by si ani nevšimli, nebo by jim to bylo jedno," odfrknu si.
"To není pravda," zamračí se Patrik.
"Je to pravda, odchází z domu dřív, než já vůbec vstávám a ani se nepodívají, jestli jsem už večer došel domů. Vrátí se až večer a je jim jedno, kde jsem a v kolik se vrátím nebo jestli se vrátí," rozkřiknu se. Tohle nemůže popřít, ani kdyby chtěl, a dobře to ví.
"Co kdybych na tebe čekal já?" zeptá se mě tiše. Dočista mě zaskočí.
"Proč ty bys na mě čekal? Kvůli tomu tu přece nejsi," zeptám se ho udiveně.
"Když jsem sem přišel, neřekl jsem ti úplnou pravdu…" začne.
"Co přesně teď myslíš?" zeptám se zmateně.
"Řekl jsem, že nejsem na kluky. To byla poloviční lež, jsem na obojí," vysvětlí klidně.
"Aha," vydechnu, absolutně nevím, co na to říct. Netušil jsem to.
"Chceš, abych na tebe čekal?" zeptá se mě tiše Patrik.
Zaskočeně na něj zamrkám a chvíli přemýšlím s pohledem na fotku v rámečku.
"Já nevím… asi…" zaváhám.
"Asi? Musíš to vědět jistě," usměje se Patrik.
"…asi ne," dopovím tiše. Mám strach, že se do něj zamiluji a pak o něj přijdu. Musel bych si tu bolest prožít znovu a navíc s výčitkami, že jsem to dopustil. Nechci to znovu zažít.

Patrik
Chvíli se na něho dívám, má strach, poznám to.
"Nezníš moc jistě. Zeptám se tě na jednu otázku, odpověz mi prosím po pravdě, ano?" podívám se na něj vážně.
"Tak se ptej," odpoví s povzdechem. Nezní moc nadšeně.
"Milovali jste se?" zeptám se. Tohle prostě musím vědět!
"Myslíš ten cit nebo sex?" zeptá se na upřesnění.
"To druhé," odpovím. Vím, že ho miloval z celého srdce a při pohledu na fotku z jeho bratra vyzařuje úplně to stejné, na to se nemusím ptát.
"Ne, měli jsme se milovat až na moje narozeniny, ale tři dny před nimi zemřel," zašeptá. Zesmutním, vím, co to je ztratit bratra.
"To je mi líto," pohladím ho. Zamyšleně se na mě podívá.
"Chci, abys na mě čekal, ale mám strach ti věřit, jsi kriminálník," promluví přemýšlivě. Tak ten to teď pošval, takhle ubrat na mém egu!
"Mám jenom vloupání," bráním se dotčeně.
"To je jedno. I kdybys měl vraždu… podruhé nesnesu, abych přišel o někoho blízkého a tím nemyslím jen smrt," zavrtí hlavou. Pochopím. Tak on to myslel takhle, nejspíš si živě představuje, jak ho odkopnu sotva mi vyprší podmínka.
"Až mi vyprší podmínka, můžeš jít se mnou," usměji se na něho. Pousměje se.
"Pokud si to do té doby nerozmyslíš," řekne skoro neslyšně.
"Co jednou řeknu, to platí. Víš s námi a našimi tajemstvími je to úplně stejné, také ti musím začít důvěřovat, než ti to řeknu," uchichtnu se.
"Takže prozatím to znamená konec nesmyslných a bezpředmětných hádek?" zeptá se opatrně. S úsměvem kývnu, stejně jsem vyhrál, i když ne zrovna férově.
"Jen ještě jedna věc, mrtví nevstávají z hrobu," mrknu na něho.
"Co tím myslíš?" zeptá se zmateně.
"V té uličce to nebyl tvůj bratr," ujasním mu svou myšlenku.
"Jak víš, kde jsem byl? Nikde jsem tě tam neviděl! Byl tam jen duch, nebo co to vlastně bylo…" vytřeští na mě oči. Považovat mě za ducha, tak to hraničí s urážkou!
"Myslím, že ti budu muset důvěřovat," povzdechnu si a začnu před ním pomalu mizet.
"Patriku," vyděšeně na mě hledí jak mizím a pak natáhne ruku k místu, kde jsem ještě před chvíli byl. Pohladím ho po tváři.
"Ty jsi tady?" překvapeně zamrká a nakloní mi svoji tvář zlehka do dlaně. Je úžasné vidět, jak se do jeho očí vkrádá pochopení, co jsem dělal, když mě nemohl najít.
"Jo jsem, klidně se o mě můžeš opřít, jsem přímo před tebou," promluvím na něho. Skloní se podle hlasu a obejme mě. Zviditelním se.
"A teď mi vysvětli, jak tě při té vloupačce mohli chytit," zeptá se mě zvědavě.
"Jednoduše, podrazil mě parťák. Aby se zachránil, hodil, po místě kde tušil, že jsem květináč. Bohužel se trefil a já se musel zviditelnit, aby na mé tajemství nepřišli," vysvětlím mu jednoduše. To že jsem do domu šel ještě s jedním, byla moje největší chyba… nebo štěstí, protože jinak bych nepotkal Shiyu.
"Dost hnusný podraz," zamračí se Shiyu.
"Jo to byl, brácha to zjistil a potrestal ho," pousměji se. Dost jsem se bavil, když mi Derik říkal, co mu provedl.
"Aspoň nějaká spravedlnost," zamumlá Shiyu. Pousměji se.
"Tuhle schopnost máme v rodině. Brácha ji taky vládne, tak se mě budeš muset naučit rozpoznat, i když budu neviditelný," vysvětlím mu.
"To půjde těžko," usoudí Shiyu.
"Ale půjde to. Jsou vaši o víkendu doma?" zeptám se ho zvědavě.
"Mamka jo, taťka jen v neděli," odpoví mi Shiyu.
"Tak to je zlé, musíš se to naučit, co nejdřív a vycházky nemám, abych tě vzal k nám. Před tvou mamou to dělat nemůžeme," zamračím se a přemýšlím, co s tím, když mi zazvoní telefon.
"Omluv mě," podívám se po Shiyovi a přejdu k tašce, kde mám telefon, peněženku a tak. Je to brácha, zajímá se, co se stalo. Přejdu k oknu a mávnu mu, je neviditelný, pak mu vše vysvětlím. Ještě mě zahrne spoustou novinek, výkec skončí až po půl hodině. Zaklapnu mobil a podívám se po Shiyovi, který se na mě tázavě dívá. Nejspíš je zvědavý, kdo mi volal.
"To byl brácha, cítil, že se něco stalo," vysvětlím mu.
"Aha… v té uličce, to jsi mi pomohl ty, že," zeptá se opatrně.
"Ano. Jestli se to domákne tvůj otec, skončím ve vězení," ušklíbnu se.
"Nevím, jak by se to mohl dozvědět, když tě nikdo neviděl," vysvětlí mi logicky Shiyu. Usměji se.
"Děkuji," přejdu k němu a políbím ho. Na chvíli ztuhne, ale pak mi polibek lehce oplatí. Cítím se jako bych vyhrál bitvu.
"Ty nemáš za co děkovat," odpoví mi.
"Mám, tam bych nevydržel," odpovím mu.
" Pomohl jsi mi. Nejsem taková sketa, abych tě za to napráskal otci," zamračí se na mě. Pousměji se.
"Co kdyby sis šel lehnout? Jen se osprchuji a přijdu za tebou," navrhnu mu.
"Tak dobře," pousměje se a lehne si. Zmizím v koupelně a za chvíli se vrátím v teplákách a triku, lehnu si do postele.
"Jak jsi věděl, že si mě tam vyhmátli ti chlápci?" zeptá se mě zvědavě.
'Podle toho, že se setmělo a já měl u srdce divný pocit nebezpečí' odpovím si pro sebe.
"Nevěděl, dlouho ses nevracel, tak jsem tě šel hledat," odpovím mu.
"U mě je normální, že se vracím až pozdě," lehne si čelem ke mně. Po zádech mi přejede mráz.
"Tak teď to normální nebude," zděsím se, když si ho představím v noci.
"Teď budu mít nejspíš důvod vrátit se zpátky," pousměje se. Usměji se a pohladím ho. Přisune se blíž ke mně a zavře oči. Po dlouhé době ho vezmu do náruče a přitisknu k sobě.
'A tak jsem prohrál, předem prohranou bitvu,' pomyslím si smutně, zavřu oči a usnu.
 

42 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Kat Kat | 1. února 2011 v 15:04 | Reagovat

Pěkný, líbí se mi že se dali dohromady :)

2 Teressa Teressa | 1. února 2011 v 15:05 | Reagovat

prekrasne!!! uz sa neviem dockat pokracovania=) uz aby tu bolo=) rychlo peosiim=)

3 Hanka Hanka | 1. února 2011 v 15:18 | Reagovat

NO tak to jsem nečekala. Jsem děsně zvědavá co bude dál

4 Yoite Yoite | 1. února 2011 v 15:31 | Reagovat

paráda =) tajemství je venku ;)

5 keishatko keishatko | E-mail | Web | 1. února 2011 v 15:44 | Reagovat

veľmi pekné...konečne sa dali dohromady, hrozne sa teším na ďalšiu časť :D

6 Turelia Turelia | Web | 1. února 2011 v 16:58 | Reagovat

Ahoj.. jsem ráda, že jsou konečně spolu.. a že alespoň něco málo z jejich tajemství je odhaleno.. už se těším na další část..

7 Psycho-chan Psycho-chan | 1. února 2011 v 18:25 | Reagovat

Juuu, konečne sú spolu :) Že im to ale trvalo dilinom :D

8 Haku Haku | 1. února 2011 v 18:53 | Reagovat

ňňááámmm,je len dobre,že si začínajú dôverovať..krása.

9 ElenEstel ElenEstel | 1. února 2011 v 19:54 | Reagovat

wow tak to jsem nečekala jen tak dál

10 Lachim Lachim | 1. února 2011 v 20:26 | Reagovat

Nádhera. Konečně jsou spolu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama