Patrik V

4. února 2011 v 14:57 | Akyra |  Poklad
Shiu se seznámí s Derikem
dokáže je rozeznat?


Patrik
Probudím se brzo a všimnu si, že Shiyu ještě spí, podívám se na budík a jemně ho probudím. Shiyu se zavrtí a podívá se na mě.
"Musíš do školy," zašeptám.
"Ne dneska se mi nechce," zavrní a uvelebí se zpátky v mém náručí.
"Nebudeš z toho mít problémy?" zeptám se ho starostlivě.
"Ne, vymluvím se, že mi bylo špatně," zamumlá ospale. Zachichotám se, je přímo rozkošný, takhle ospalý.
"Tak to bychom dneska mohli cvičit, co říkáš?" zavrním a dám mu pusu. Usměje se.
"Jo to mě taky napadlo, když už jsme u toho, možná bys měl vědět i o mé schopnosti, pokud sis ji nevšiml," povzdechne si a podívá se k oknu, odkud do pokoje proniká jasné ranní slunce a během chvíli je pokoj zahalený černou tmou. Uleví se, už jsem se chtěl schovat pod deku, bylo mi to nepříjemné.
"Děkuji, začínalo to být nepříjemné," usměji se na Shiyu, který na mě vyvalí oči.
"Tobě vadí světlo?" zeptá se mě překvapeně.
"Jsem světloplachý, proč myslíš, že jsem si vybral ten roh pod oknem, kam se slunce nedostane?" kývnu s úsměvem. Je celkem dost rozhozený.

Shiyu
"Tobě vadí světlo?" zeptám se překvapeně, vůbec jsem nečekal, že mu to nebude vadit.
"Jsem světloplachý. Proč myslíš, že jsem si vybral ten roh pod oknem?" kývne klidně.
"To mi nedošlo, to je poprvé, co ta tma někomu nevadí," obejmu ho. Jsem nevýslovně šťastný, že mě jen nebude trpět, v něco takového jsem ani nedoufal!
"Máš pro mě přímo ideální schopnost," usměje se a přitiskne mě k sobě. Usměji se a mrknu na hodinky, pak vstanu a sejdu dolů. Dám tak Patrikovi čas, aby zavolal svému bratrovi. Skoro se s ním srazím ve dveřích, když nesu kotěti ohřáté mléko. Uskočí a nechá mě projít.
"Jedl's?" zeptá se mě Patrik.
"Ne, mamka zase zapomněla nakoupit, budu muset pro něco skočit do obchodu," odpovím mu po pravdě.
"Na to se vykašli, brnknu bráchovi. Co to může být za matku, že nenakoupí a nechá svého syna hladovět," zavrčí naštvaně.
"Naši mi oznámili, že pokud si chci dělat, cokoli se mi zachce, tak se o sebe musí umět taky sám postarat. Což znamená, že se můžu toulat po nocích, kde se mi zamane, nemusím chodit do školy, nemusím se učit, můžu si spát, s kým chci, dělat si co chci, ale oni se o mě nebudou nijak starat. Nebudou mě tahat z problémů, nebudou mi pomáhat, vařit mi nebo mi dávat peníze, nebudou se starat," vysvětlím Patrikovi s pokrčením ramen. V Patrikových očích se objeví vztek, ale nic neřekne, ten pohled, ale mluví za všechno. Vrátí se do pokoje, aby ještě zavolal svému bratru. Nakrmím kotě a chvíli si s ním hraji ve vedlejší místnosti, abych ho nerušil při hovoru. Za chvíli se objeví ve dveřích.
"Bude tu o trochu později," oznámí mi. Už se zase plně ovládá.
"V pohodě, trefí sem?" zeptám se zvědavě.
"Řek bych, že jo. Včera stepoval před domem," usměje se.
"Cože? A proč nezazvonil?" zeptám se nechápavě.
"Aby mě nedostal do problému," odpoví mi Patrik logicky.
"Aha, to je fakt, otec by měl asi kecy. Proč jste se vůbec tenkrát vloupali do toho domu?" zeptám se zvědavě. Tohle mě vážně zajímá.
"Chtěl jsem si vzít něco, co patří naší rodině po tisíciletí a co nám ukradli," odpoví mi klidně. Uvěřím mu, on není ten typ, co by v takové věci lhal.
"Ty jsi snad první nevinný zatčený člověk, kterého sem otec dovlekl," pronesu s obdivem. Je fakt, že tamti byli strašní.
"To by mi mělo lichotit," zasměje se Patrik. Strašně mu ten smích sluší!
"Jo to by mělo," kývnu a usměji se. Chci ještě něco říct, když se ozve zvonek. Jdu otevřít a zůstanu zírat na kluka ve dveřích. Jako by vypadl z oka Patrikovi, stejné vlasy, postava, oblečení, účes oči. Kdybych teď od něj neodešel, klidně bych přísahal, že je to on! Zůstanu na kluka zírat jako by spadl z měsíce.
"Ahoj můžu dál? Ty tašky jsou dost těžké," usměje se kluk. Dokonce i barvu hlasu má stejný.
"Jo jasně," kývnu trochu zaraženě a odstoupím od dveří, abych ho nechal projít. V domě odloží dvě napěchované tašky a sundá si bundu. Pak se rozhlédne kolem.
"Jsi tu brzo Deriku, ale aspoň nebudeme hladovět," seběhne Patrik schody a stoupne si vedle svého bratra. Tak teď už je nerozeznám vůbec! Je to, jako bych se díval do zrcadlového obrazu!
"Dám deset tisíc tomu, kdo na vás najde pět rozdílů!" vyhlásím sázku. Oba se jako na povel rozesmějí a pak se jeden z nich rozhodne mi pomoct.
"Patrik je tvrdohlavější, má delší vlasy, sytější oči, plnější rty a je to magor," oznámí mi Patrikovo dvojče, takže to musí být Derik. Přeměřím si je pohledem a shledám, že u rtů a očí má pravdu. Jestli má Patrik delší vlasy tak nejspíš tak o milimetr, který nejde vidět. Ty další dvě vlastnosti musím odsouhlasit.
"Fajn vyhrál jsi, na odměnu počkej, až máti dostane výplatu," usměji se na Derika.
"Asi jsem ti zapomněl říct, že ten blázen je moje trojče. Máme skoro úplně stejnou auru, takže když rozpoznáš jeho od mojí tak máš vyhráno," usměje se na mě Patrik.
"Myslím, že už mi došlo, že jste dvojčata, tak trochu to nejde nevidět," ujistím ho ještě pořád zaskočeně. Patrik se usměje se a vezme tašky.
"Pojď se najíst," napomene mě a zamíří do kuchyně. Jen co za ním vejdu do prosluněné kuchyně, která se hned zahalí šerem. Patrik se po mě vděčně podívá a začne vařit kakao. Za chvíli mi na stůl dá dva koláče na talířku a kakao. Ještě dá na stůl dva hrnky se zbytkem koláčů a sedne si naproti bratrovi.
"Děkuji," pousměji se a pustím se do snídaně. Při tom je pozoruji, je to šílený nezvyk. Je zábavné je pozorovat, zvlášť když oba v ten samý moment sáhnou po stejném kousku koláče a vzájemně se probodnou očima, vzápětí se o koláč začnou přetahovat. Tiše se rozesměji, nakonec tichou hádku ukončím tak, že vezmu nůž a hodím ho tak, že koláč rozseknu přesně v polovině.
"Ještě něco byste potřebovali nařezat?" zeptám se s výrazem masochisty.
"Jo ještě ten borůvkový a meruňkový. Taky mě mohlo napadnout vzít od každého dva kusy, ale když já se s ním tak rád hádám," povzdechne si ten nalevo.
"To vidím," usměji se a rozříznu ještě ty dva.
"Díky," hrne si ten napravo koláče k sobě. Sednu si zpátky a po očku je sleduji, zatím, co si hraji s nožem a po očku je sleduji a snažím se přijít na nějaký viditelný rozdíl. Oba dva se nasnídají a začnou se hádat, kdo udělá oběd. To už si podpírám hlavu a napichuji na nůž kousky koláče.
"Co kdybyste si udělali každý svůj, já beztak chtít nebudu," zamumlám do hádky. Ten vpravo se viditelně zarazí.

Patrik
"Promiň, neuvědomil jsem si, že ti to musí být nepříjemné. U nás jsou na to zvyklí, tak si toho nevšímají," omluvím se Shiyovi. Shiyu se na mě podívá.
"Mě je to jedno, klidně se hádejte, jestli vás to baví," pokrčí rameny Shiyu a vyběhne do pokoje. Vyběhnu za ním a rozhlédnu se po nepořádku v pokoji, kde kotě udělalo bordel jak v tanku.
"Omlouvám se," obejmu ho.
"Za co? Vždyť jsem říkal, že je mi to jedno," odpoví mi zaraženě. Pěkně kecá, není mu to jedno, cítím to.
"Ubližuji ti, i když to není naschvál," odpovím mu.

Shiyu
"Nijak mi neubližuješ, vidíš snad, že by mi něco bylo?" zavrčím a vykroutím se mu, jsem v šoku jak snadno mě odhadl.
"Na těle ne, ale v duši," pohladí mě. Přistiženě se podívám bokem a přemýšlím, jak to poznal.
"To je v pohodě, nic mi není," kleknu si na zem a začnu sklízet rozházené věci. Tohle udělalo kotě, když nás hledalo.
"Moc se omlouvám," klekne si Patrik vedle mě a začne mi pomáhat. Podívám se na něho, vážně vypadá, že ho to mrzí.
"Přestaň s tím, nic jsi neudělal, omlouvej se mi, až ti budu něco vyčítat," okřiknu ho. Ty jeho neustálé omluvy jsou mi nepříjemné. Pohladí mě po ruce.
"Třeštidlo?" křikne Patrik a kotě hned vykoukne z pod postele. To jméno mu vážně sedí.
"Pojď sem, copak tohle se dělá?" zeptá se ho Patrik rozzlobeně a ukáže na nepořádek kolem. Třeštidlo zamňouká a schová se za mě. Vytáhnu ho a plácnu ho přes zadeček. Kotě se na mě vyčítavě podívá a zůstane mezi námi sedět jako učiněná hromádka neštěstí.
"Věci se neshazují," zašeptám směrem ke kotěti a schovám do tašky rozbitý rámeček.
"Byli jsme dole, měl's sejít," vytkne kotěti Patrik a hodí smutný pohled k tašce, kde zmizel rámeček s fotkou mého bratra. Vezme kotě do náruče.
"Budu mu muset udělat kočičí dvířka, pomůžeš mi?" zeptám se Patrika, jako by se nic nestalo.
"Bylo otevřeno, ale jo, neboj," usměje se Patrik.
"Dobře, je to ještě mrně, asi mu nedošlo, že musí dolů nebo se bojí se schodů," pousměji se.
"Houby, chytrý je dost, že Třeštidlo," podrbe kotě pod bradičkou, to zavrní a otře se mu o ruku.
"Vám to teda sluší," usměji se na ně. Patrik se usměje se a dá mi kotě do náruče.
"Kde chceš cvičit? Nahoře nebo dole?" zeptá se mě
"Mě je to jedno, kde myslíš, že to bude lepší?" zeptám se ho a pohladím kotě.
"Asi nahoře, je tu míň místa a nejdřív musíš poznat obě aury," rozhodne se.
"Tak dobře," kývnu. Patrik zavolá bratra nahoru a stoupne si kousek od dveří. Počkám až Derik vyběhne nahoru.
"Takže vás mám najít, když budete neviditelní?" zeptám se jich. Vážně je těžké je rozeznat.
"Bude stačit, když budeš vědět, kde jsme, a nenarazíš do nás. Dokážeš nás rozeznat, když jsme viditelní?" zeptá se mě ten ve dveřích.
"Ne," oznámím jim.
 

39 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 keishatko keishatko | Web | 4. února 2011 v 15:47 | Reagovat

pekný diel...teším sa na ďalšie, som zvedavá ako ich chce rozoznať a nájsť keď budú neviditeľný :)

2 Hanka Hanka | 4. února 2011 v 17:20 | Reagovat

Rozeznat dvojčata je docela snadný (celoživotní praxe) horší bude až se objeví ten třetí to bude potom oříšek. Tak se nemůžu dočkat co vymyslíš dál

3 Teressa Teressa | 4. února 2011 v 17:34 | Reagovat

Dokážeš nás rozeznat, když jsme viditelní?" "Ne,"....krasne uprimny=) uz sa neviem dockat pokracovania=) uz aby tu bolo´=)

4 MoonWich MoonWich | 4. února 2011 v 18:49 | Reagovat

Zajímavý...těším se na pokračování!

5 Cllary Cllary | 4. února 2011 v 19:56 | Reagovat

hezké :)

6 Turelia Turelia | Web | 4. února 2011 v 20:00 | Reagovat

Ahoj.. pěkný díl.. zajímalo by mě, jak Siyuovi půjde učení.. už se těším na pokračování..

7 ElenEstel ElenEstel | 4. února 2011 v 21:58 | Reagovat

chudák shiyu doufám že se je naučí rozpoznávat brzo jinak se mi to moc líbilo a už se těším na další kapču

8 Haku Haku | 4. února 2011 v 23:11 | Reagovat

A jak jako ich má rozoznať ked budú neviditelný?...však to nedokáže ani ked stoja pred ním....ale aj tak mu držím palce.

9 Yoite Yoite | 4. února 2011 v 23:59 | Reagovat

tak tady se budou lámat rekordy =D poznáváme lidi kteří nejdou rozpoznat ani viditelní =D

10 Lachim Lachim | 5. února 2011 v 12:17 | Reagovat

Chudák Shizu, už teď se musí naučit je od sebe rozeznat a to má zatím pouze dva. Nádherný díl.

11 Darky Darky | 12. listopadu 2012 v 21:46 | Reagovat

upřímná odpověď :D :D :D

12 Karin Karin | 12. října 2017 v 12:44 | Reagovat

Tak to má teda dilema chudák.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama