Patrik VI

9. února 2011 v 13:29 | Akyra |  Poklad
Říká se učení, mučení
ne pokaždé je to pravda, bývají i horší věci...



Shiyu
Oba ke mně přistoupí.
"Snaž se najít rozdíl, který je patrný na první pohled," nabádá mě ten vpravo. No jim se to vážně lehko řekne. Chvíli si je prohlížím a pak si všimnu drobného znamínka v koutku úst, který má ten v pravo. Ten Patrik nemá!
"Dobře, možná už to mám," kývnu, když si to ještě jednou zkontroluji.
"Dobře, když jsme neviditelní, rozpoznáš jen auru. Lidé to nepostřehnou a zvířata jen v případě, že je to naučíme, ty se musíš vcítit do zvířete. Teď mě zkus najít a Třeštidlo, nepomáhat!" ohlídne se Patrik po kotěti.
"Vcítit do zvířete? Jsem snad nějaký Batman či co?" zavrčím. Povzdechnu si a začnu se soustředit. Po nějaké době se pokojem zavlní něco, co jsem nikdy necítil. To musí být ono! Každá z nich je jen o
košilinku jinačí, ale čí je čí?
"Asi to mám, ale nejsem si jistý, která patří ke komu," zamumlám a prohrábnu rukou vzduch před sebou, kde rozeznávám nepatrný rozdíl v auře. Jednoho jsem chytnul, ale koho? Objeví se oba.
"Dobrý pokus, ale špatně," šel jsi na to skvěle," zamrká na mě ten vpravo. Všimnu si znamínka, Derik. Zatraceně. Teď už je trošku rozeznám.
"Pomáhám si stíny v pokoji, poznávám z nich vibrace, když si tam stoupnete," ukážu ke stínu u postele.
"Dobrý trik, ale na slunci ti moc nepomůže, tam stín není. Půjdeme dolů, tam sníh není," pousměje se Derik a zamíří ke dveřím. Patrik na mě počká a podá mi ruku. Zadívám se na ruku a po chvíli váhání se ji chopím a sejdu s ním dolů.
"Jak si to představuješ bratříčku?" obrátí se na své dvojče Patrik.
"Jednoduše, budeme se hýbat a tvůj kluk tě musí chytit," vyloží svůj plán Derik.
"Trochu to připomíná hru na slepou bábu, ale fajn," kývnu jako, že s tím souhlasím. Patrik s Derikem hned zmizí. Po chvíli ucítím, že se aury pohybují.
Soustředím se na to a za chvíli začnu pobíhat, ale vždycky je těsně minu, nakonec někoho chytnu.
"To se snažíš najít mě?" zeptá se mě trochu pobaveně Patrik, aspoň si myslím, že je to on, dokud se ke mně neobrátí čelem. Postřehnu znamínko a povzdechnu si.
"Tak znovu," pustím ho.
"Trochu to pozměníme, Shiyu. Stůj, zmizíme a nejdřív k tobě půjde Derik a pak já, jo? Snaž se soustředit na rozdíl mezi aurami," ozve se Patrik. Pochopím, že mi chce pomoct a kývnu. Zůstanu stát na místě. Ke mně se přiblíží první aura, to by měl být Derik a za chvíli odejde, potom se přiblíží Patrik, poznám ho podle toho, že mě pohladí po tváři. Má jinou sytost než Derikova.
"Asi to mám, zkuste se zase nějak rozhodit," promluvím zamyšleně. Poslechnou. Chvíli se soustředím a ucítím Patrika kousek za mými zády, otočím se a ještě v pohybu ho vezmu za ruku a přitáhnu k sobě. Ucítím ruku kolem svého pasu a přede mnou se zviditelní Patrik.
"Výborně," rozzáří se mu oči. Potěšeně se usměji, že jsem to uhádl.
"Zkosíme to znovu?" zeptá se mě Patrik.
"Proč ne?" souhlasím.
"Dobře," odtáhne se a zmizí. Jejich aury se promísí, takže nevím, která komu patří, jsem znovu zmatený. Rozhlížím se po nich a po chvíli pobíhání natáhnu ruku k jedné, na poslední chvíli se zarazím, jak poznám, že je Derikova a s cuknutím se otočím na Patrika.

Patrik
Zajiskří mi oči, když si všimnu jeho stáhnutí, ale rozhodně mu to nemíním usnadňovat. Rychle se prohodím s Derikem a tak Shiyu chytne jeho.
"Vedle," oznámí Derik Shiyovi a ukáže se mu.
"Tak znovu," zamračí se Shiyu. Derik zmizí s jeho očí a začneme znovu. Z mého pohledu to vypadá jako spektrum barev. Když jsme neviditelní, naše aury se zvýrazní víc, než když jsme viditelní. Na Shiyovi je vidět, že si rychle zvyká, orientuje se rychleji než na začátku a taky se už nedá tak snadno zviklat. Proběhnu kolem něj, koutkem oka zaregistruji, že po mě hmátne a jen těsně mine.
"Musíš být rychlejší," zachichotá se Derik, který stojí u kuchyně a baví se. Nejspíš ještě vaří, no jo
má lehčí, že nemusí hledat dveře.
"Vám se to mluví," zabručí Shiyu, trpitelsky.
"To jo," zašeptám kousek za ním. Bohužel mě zaslechne, bleskově se otočí a já jen tak, tak uskočím. Derik z toho má jen větší srandu. Shiyu se po mě natáhne znovu, chvíli ho trápím a pak se nechám chytit.
"Máš mě," zviditelním se mu v náručí. Shiyu se usměje.
"Tak ještě jednou," zamrká Shiyu, viditelně ho to začíná bavit.
"Dobře, ale musíš mě pustit," zasměji se. Shiyu poslechne, ještě mu dám pusu a zmizím. Do toho se připlete Derik, tak chvíli chytá jeho, ale brzy na to přijde a jde po mě. Vidinou poslední záchrany se mihnu v Derikově auře a zmizím v jednom z pokojů. Když vykouknu, vidím, že Shiyu se zarazil přímo před Derikem a zmateně se rozhlíží. Derik čeká co Shiyu udělá. Shiyu vyjde z obýváku přímo ve stopách mé aury, jen žasnu, jak brzo ji vycítil. Rychle se schovám uvnitř a vykouknu z něho až kolem mě projde. Shiyu se zarazí a vrátí se ke mně, pokusím se kolem něj proklouznout, ale chytí mě zezadu za pas.
"Mám tě," ozve se vesele.
"To rozhodně," kývnu a viditelný se otočím. Podívá se na mě, aby se ujistil, že jsem to já.
"Ještě si nejsi stoprocentně jistý, že?" usměji se na něho.
"Zmátlo mě, když ses prohnal bratrovou aurou," přizná klidně.
"Promísení. Jsi výborný, máma nás nedokázala odlišit hodně dlouho," uznám. Bylo to proto, že jsme se drželi pořád u sebe a naše aury splývaly.
"Není to tak těžké," usměje se Shiyu.
"Po obědě zapracujeme na tom promísení," vezmu ho za ruku.
"Dobře, tak dobrou chuť," vytrhne se mi a vrací se do pokoje. Chytnu ho za ruku a táhnu do kuchyně, musí něco sníst.
"Nech mě, nemám hlad," brání se Shiyu.
"Jak dlouho nemáš hlad?" zeptám se ho ostře.
"Od snídaně," špitne Shiyu.
"Aha ta hádka," kývnu hlavou a zamrzí mě.
"O tom to není, snídali jsme pozdě, tak nemám hlad," vysvětluje. Tomu bych i věřil, kdyby nebylo po jedné hodině.
"Půl deváté říkáš pozdě?" zeptám se zmateně.
"Ano," povzdechne si.
"Dobře, tak aspoň půlku," začnu smlouvat. Něco do něho musím nacpat.
"Proč smlouváš a nenecháš mě prostě být?" zeptá se Shiyu.
"Jsi moc hubený," řeknu mu okamžitě důvod.
"To jenom vypadá, protože jsem v černém,'" protestuje tiše. Podle hlasu tomu sám nevěří.
"tak si sundej košili," vyžádám si. Zamračí se, ale poslechne mě. podívám se na něho a zděsím se, žebra bych spočítal z pětimetrové dálky a pas má tak úzký, že bych ho objal jednou rukou.
"Černá jo?" přejedu mu po žebrech. Shiyu ucukne a natáhne si košili.
"No tak mám trochu úzký pas, co na tom?" zavrčí Shiyu.
"Nevěděl jsem, že na žebrech je pas," odseknu ironicky.
"A jsou mi vidět žebra, není to jedno? Tvoje tělo to není," zařve na mě Shiyu. V momentě mám pocit, jako bych dostal ránu do žaludku.
"Ne to není. Tak si začínám myslet, že chceš umřít jen proto, aby's byl s ním. Derikovi řekni, že všechno umíš," odpovím mu hluše, otočím se na patě a jdu neviditelný do pokoje, aby neviděl slzy, které se mi kutálí po tvářích. Já ho nesmím ztratit, ale dokud on sám nebude chtít, nemůžu mu pomoct.

Derik
Hned vycítím, že se něco děje. Patrik je znovu zničený jako tenkrát a Shiyu
sedí na schodech s pohledem upřeným do podlahy a má co dělat, aby nebrečel. Když jsem sem přišel, měl jsem pocit, jako bych měl Patrika zpátky, ale teď si s tím nejsem tak jistý.
"Stalo se něco?" zeptám se tiše.
"Mám ti vzkázat, že už všechno umím. Půjdu na chvíli ven, naši přijdou až kolem deváté večer," zamumlá Shiyu, nejspíš se nemá v úmyslu vracet. Vůbec se mi to nelíbí. Nechám dodělané jídlo v troubě a vyběhnu v bundě za Shiyuem. Jen si obleču bundu a v předsíni se zneviditelním. Za chvíli jsem Shiyovi v patách. V obchodě si koupil kabát a potom koupí květiny. Zamíří na hřbitov. To mě znepokojí a začnu přemýšlet, jestli nemá Patrik pravdu. Dívám se, jak vymění zmrzlé kytky, na jednom hrobě, za čerstvé.
"Budeš tu stát ještě dlouho?" zeptá se Shiyu a podívá se směrem ke mně. Usměji se, naučil se to skvěle. Rozhlédnu se a zviditelním se.
"Ano, Patrik teď na tebe nemůže dávat pozor tak ho zaskakuji," ujistím ho a přejdu k němu. Podívám se na náhrobek. Tady musí ležet jeho bratr.
"Nemusíš, nic zajímavého tu stejně neuvidíš," zamumlá Shiyu.
"Jsi tu ty, to mi jako důvod stačí," pokrčím rameny a vytáhnu jednu květinu z kytice.
"Můžu si ji půjčit?" zeptám se. Uvidíme, jak zareaguje na Patrikův příběh.
"Klidně si ji nech," pokrčí rameny.
"Díky," poodejdu kousek dál a dám růži na Wawrikův prázdný hrob. Shiyu ke mně přijde a zvědavě se podívá na náhrobek. Je tam vyfocen nám podobný kluk, aby ne, když je to jedno z trojčat.
" Wawrik, naše trojče," vysvětlím. Cítím, jak vedle mě ztuhne.
 

36 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 MoonWich MoonWich | 9. února 2011 v 15:08 | Reagovat

Začíná to být dramatické.:O Jen tak dál.:)

2 Psycho-chan Psycho-chan | 9. února 2011 v 15:20 | Reagovat

O.,o" jaa už vidím že pri tomto si ešte poplačem :/

3 Hanka Hanka | 9. února 2011 v 15:29 | Reagovat

Já myslela že to jejich trojče žije, i tak to byl skvělí příběh. jsem zvědavá co bude dál

4 Kat Kat | 9. února 2011 v 16:04 | Reagovat

Bylo to pěkný :) celou dobu jsem čekala až se tam objeví to poslední trojče. Tak teď už aspoň vím že se tam neukáže. Jsem zvědavá jak to bude pokračovat.

5 Teressa Teressa | 9. února 2011 v 16:18 | Reagovat

parada=) uz aby tu bolo pokracko´=) rychlo prosiim=)

6 Turelia Turelia | 9. února 2011 v 16:45 | Reagovat

Ahoj... (vím, že se opakuji, ale ...)... super díl.. zajímalo by mě, jak to bude pokračovat.. už se těším na další díl..

7 Haku Haku | 9. února 2011 v 17:57 | Reagovat

Prázdny?....On,to ich trojča Wawrik je nezvestný,alebo sa stratil a prehlasili ho za mrtveho? No,som zvedavá ako Shiyu zareaguje.

8 Akyra Akyra | 9. února 2011 v 18:01 | Reagovat

[7]: haku ani jedno v čas se to dozvíte xDD

9 Mononoke Mononoke | 9. února 2011 v 18:05 | Reagovat

príbeh sa zamotá alebo spriehľadní?

10 Yoite Yoite | 9. února 2011 v 19:58 | Reagovat

A je to tady, odkrývání bolestivé minulosti může začít *.*

11 keishatko keishatko | Web | 9. února 2011 v 20:01 | Reagovat

boha, teraz som hrozne zvedavá...zas tu budem striehnuť...vydarený diel...

12 Lachim Lachim | 9. února 2011 v 20:05 | Reagovat

Prázdný hrob? Kdepak Wawrika najdou? Nádhera.

13 ElenEstel ElenEstel | 10. února 2011 v 15:18 | Reagovat

heh? nějak jsem nepochopila prázdný hrob ale jinak nádhera; jsem zvědavá na další kapču

14 zuziQ zuziQ | 12. února 2011 v 8:01 | Reagovat

jsem snad nějaký batman či co? tak to ně dostalo skvělá kapitola a myslim že wawrik není mrtvej jen ztarcenej  už se těšim na patrikův příběh

15 Akyra Akyra | 12. února 2011 v 18:43 | Reagovat

[13]: ElenEstel, bude to v dalších dílech, tak trochu strpení, kdybych to vyzvonila, nebylo by to ono ;-)

[14]: zuziQ v jednom máš pravdu, v tom druhém ne :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama