Duch II

27. ledna 2014 v 19:20 | Akyra |  Duch
Tak po strašně dlouhé době ...



Zei
Dívám se za ním, jak odhází a pak se odvrátím, nebudu ho volat zpátky.
"Potíže v ráji?" ozve e Raven, který se vynoří z lesa.
"Ne," opovím mu, i když vědomě lžu. Stejně ho nenapálím.
"Svým způsobem ho chápu. Má s policií dost potíže, protože má řidičák před osmnáctým rokem, jsou na něho dost zasedlí. Kdysi mu rozmlátili světla, aby ho mohli pokutovat," snaží se ho omluvit Raven. Ale je mi to celkem jedno.
"To mě nezajímá! Ta rána se mu mohla protrhnout, mohlo se stát cokoliv! Stočit volant pod něco většího nebo stočit na chodník a je po něm! To mě zajímá!" rozohním se.
"Uklidní tě, že řídil auto v daleko horším stavu?" zeptá se klidně Raven. Málem ho střelím.
"Rozhodně ne! Jestli mě chceš víc rozčílit, tak se ti to daří," zavrčím.
"Tia by ho nenechala řídit, kdyby si nemyslela, že to nezvládne," uchichtne se Raven. On si snad myslí, že mě přesvědčí, že Tia je super puma?
"Tia je hodně chytrá a má skvělé instinkty, ale řekl bych, že jsou chvíle, kdy bych se na ni nespolehl," odpovím mu.
"Děláš chybu, nejednou nás vytáhla z pěkného srabu," odporuje mi Raven. To mě vážně zajímá!
"To věřím, ale jsou prostě věci, které se prostě nedělají už z principu, chápeš to? Jestli mi hodláš vnutit představu, že správné nechat řídit zraněného, tak si tam příště posaď Ryana!" zaječím na něho.
"Neříkám, že je to správné. Ale ze zkušenosti vím, že taxi by ho nevzalo a sám by nedošel," založí si Raven ruce na hrudi. Tak tohle fakt miluji.
"Kdyby ho nevzalo taxi tak bych někoho stopnul, prostě to dělat neměl a tečka," postavím se do stejného postoje.
"Tam nikdo nejezdí, a když už, tak co nejrychleji a nikomu nezastavuje. Tebe by ani neviděli," odporuje mi Raven. No dobře, se mnou má nejspíš pravdu.
"Prostě bych si poradil, stačí?" zavrčím, protože mi došli nápady. Tedy skoro.
"Jak?" zeptá se Raven. Takže nestačí. Sakra!
"Třeba bych napsal vzkaz, že potřebuji odvézt zraněného přítele, nebo bych je k tomu donutil. Jakkoli, ale ne takhle a nebaví mě se s tebou dohadovat," zavrčím.
"Sám dobře víš, že by to nepomohlo a on to ví taky," usměje se Raven smutně.
"Ale ano pomohlo by to," stojím si na svém.
"Žiješ v jiném světě," ušklíbne se Raven.
"No a? Tak nejsem odsud, ale to neznamená, že bych to nezvládl!" odporuji mu.
"Tak nevím, kdo je šílenější paličák, jestli ty, protože nechceš vidět věci, tak jak jsou nebo on, že si to nepřipouští," zavrtí Raven smutně hlavou.
"Ne, to jsi ty, kdo nevidí, jak by to mohlo být. Když říkám, že to jde, tak to nemůžeš hned zavrhnout, jenže ty jsi upjatý na to, jak se věci měli. Stejně jako on! Těžko se s tebou můžu o něčem dohadovat!" rozkřiknu se na Ravena.
"Jo jistě, nejspíš jsem měl vlčí mlhu, když jsem viděl, jak jedno auto zastavilo, aby mu pomohlo a jakmile viděl, o koho jde, nasedl zpátky a ujeli bez otočení," odsekne už taky naštvaně. No dobře na tom už asi něco bude.
"To bylo jedno auto, všichni nejsou stejní," bráním se chabě.
"To máš pravdu, nikdo pak už ani nezpomalil. A když jsme zavolali sanitku tak odjela s tím, že šlo o planý poplach a ještě dostal pokutu za zbytečný výjezd," odsekne Raven. Tak tomu jde jen těžko uvěřit, ale po zkušenostech jak na Dairona každý reaguje, bych tomu věřil.
"Ten chlap, co jste u něj vymítali, měl auto. Mohl ho svézt domů, ale to by nejdřív nesměl být hr do řízení!" vzpomenu si.
"To auto bylo jeho syna. On je na řízený stejně levý jako my a ten je pryč," smete Raven hladce i další můj nápad.
"Tak bys řídil ty, vstoupil bych do tebe a hýbal tvým tělem," nevzdávám se.
"Jestli jsi chtěl být mrtvý tak stačilo říct! My nejsme lidé, aby se do nás dalo dostat!" ušklíbne se Raven.
"Tak do toho chlápka, co byl člověk," rozhodím ruce.
"A jak by se dostal zpátky? Musel bys ho odvézt, a jak bys dostal zpátky auto? Víš co? Nech to tak, bude to tak lepší," prohrábne si Raven bezradně vlasy.
"Odvezl bych ho zase zpátky jeho auto a Daironovo bych večer přivezl," odseknu.
"To bys nezvládl," zavrtí Raven hlavou.
"Zvládl," zatnu zuby.
"Tak to vyzkoušíme, pojď se mnou," pozvedne Raven obočí.
"Ne, momentálně nemám náladu nic zkoušet ani pokračovat v téhle debatě, nechápu, proč se tak zatraceně moc snažíš přesvědčit, že nemám pravdu, když víš, že ji mám!" zaprskám.
"Tak proč to nechceš zkusit? Pokud to auto nastartuješ na dvě minuty, uznám, že máš pravdu," odvětí klidně Raven. Tak tomu říkám slovo do pranice!
"Fajn!" jdu s ním před dům, kde stojí Daironovo auto, vlezu dovnitř a nastartuji. Jde to bez problému, když se vítězně usměji, auto chcípne, trvalo to jen pár vteřin. Zamrkám a zkusím to znovu se stejným výsledkem. Že by duchové nemohli startovat auta?
"To je blbost," zavrčím a zaženu tak svoji myšlenku. Vylezu z auta a přejdu k autu sousedů, chvilku hledám, než najdu u jednoho auta klíčky v zapalování, vlezu dovnitř a otočím klíčem. Auto bez problému naskočí a běží plné dvě minuty. Zamračeně vylezu a dojdu k Ravenovi.
"Buď má Dei porouchané auto, nebo si ze mě děláš prdel!" mračím se na něho.
"Ne, nedělám. To auto může řídit jen Dairon a neptej se mě proč, protože to nevím," odsekne Raven nasraně. Jediný kdo by mohl být nasraný, jsem já!
"A to mi říkáš až teď? Proč jste mi to neřekli rovnou?! Mohli jsme si ušetřit celou tuhle debilní hádku," zaječím na něho.
"Protože jsem nechtěl, abys to věděl. Ze zkušenosti vím, že první, co bys udělal, by bylo, že to vyzkoušíš," ozve se Deiron. Podívám se na něho, ale jen jeho bledost a trochu trhavá chůze mi zabrání v tom, abych chytl to auto a omlátil mu ho o hlavu.
"Tak jsem to zkusil, stalo se toho hodně že? Asi ti to za to stálo…" zavrtím vztekle hlavou.
"Dobře, dejme tomu, ale věřil bys mi? Nejspíš ne, že," tiše zamrká očima.
"Ne, ale zabralo by to minutu, než bych ti uvěřil a bez hádek!" odseknu naštvaně.
"Vylez z toho auta nebo tě sešrotuje," povzdechne si Daeiron a hmátne po klíčích.
"Za první jsem duch a za druhé už ve tvém autě nesedím, už jsem venku," zavrčím.
"To už mám problém," zamumlá si pro sebe, ale já ho slyším. Znovu hmátne po klíčích, ale vzít je se mu podaří až na pátý pokus. Když je má, otočí se a vydá se domů, divím se, že ví, kde dům stojí. Nakonec se vydám za ním. Dai se u schodů zastaví.
"Zei, asi mi budeš muset pomoct," ozve se žalostně.
"Jsem tady," podepřu ho a pomůžu mu do schodů a pak do pokoje. Uložím, poděkuje mi a vzápětí usne. Sednu si k němu a pohladím ho.
"Jak je na tom?" nakoukne Ryan.
"Usnul," odpovím mu.
" Dobře, přenesu ho vedle, ať ho Raven vyléčí a nemusí sem všechno tahat," skloní se pro Daie a odnese ho vedle, jdu s ním a po chvíli se vytratím. Nevím, co mám dělat, tohle už nesnesu, vždyť se skoro pořád jen hádáme. Ano, miluji ho, ale dá se tomuhle říkat ještě láska? Musím od něho pryč. Nedokážu se dívat, jak se zabíjí! Ryan ho donese za půl hodiny a uloží znovu do postele.
"Půjdu, řekni za mě Daiovi sbohem," podívám se na něho.
"Jestli odejdeš, zabije ho to," podívá se na mě Ryan.
"Když zůstanu, tak budu muset sledovat, jak se zabíjí a to nesnesu. Navíc se hádáme kvůli hovadinám, kvůli něčemu, co mi mohl říct už na začátku," rozhodím rukama.
"O tom autě ti mohl říct, to je pravda, ale nebude nadsázka, když ti řeknu, že ho při životě držíš ty. Ještě nikdy jsem ho neviděl tak šťastného jako s tebou" prohodí Ryan. Totálně mě rozhodí a zviklá moje rozhodnutí odejít. Povzdechnu si.
"Musím si to rozmyslet… budu venku, kdyby mě hledal," rezignuji.
"Bude spát do pátku a nezatoulej se, je schopný obrátit peklo vzhůru nohama, aby tě našel," pousměje se Ryan. Kývnu a vytratím se. Ještě zaslechnu hovor.
"Myslíš, že s ním zůstane?" uslyším ravena.
"Doufám, že ano, jestli ne, tak to udělá," odpoví tiše Ryan. Pak se vytratím úplně a zůstanu venku několik dní včetně pátku. Přijdu pozdě v noci a dost mě udiví, že je Dairon vzhůru. Najdu ho jak sedí na okně a dívá se ve, když se objevím, podívá se na mě a mlčí. Jako by čekal, co řeknu.
"Chceš, abych tu zůstal?" zeptám se ho.
"Ano," odpoví Dairon.
"Fajn, jak ti je?" zeptám se. Tohle je dobrý začátek.
"Dobře," usměje se Dairon a postaví se. Zdá se mi, že je to trochu nucený úsměv. Všimnu si, že rána už je pryč.
"Jsi naštvaný?" zkusím. Jeho jednoslovné odpovědi se mi nelíbí ani za mák!
"Ne, ale ty máš právo být na mě nasraný," odpoví mi Dairon. Tak to uhodl!
"Taky si to myslím," souhlasím s ním.
"Můžeš mi odpustit?" zeptá se Dairon.
"Nevím, přemýšlel jsem, jestli by nebylo lepší se rozejít," zašeptám a koukám pod nohy.
"Chápu," zašeptá. Vzhlédnu včas, abych zachytil, jak se mu lesknou oči.
"Co bys pak dělal?" zeptám se ho. Dairon jen mlčky zavrtí hlavou. Dojde mi, že mě nechce ovlivňovat a v ten moment se rozhodnu mu dát šanci.
"Zůstanu tady, ale je jen na tobě, jak dlouho," ozvu se. Dairon se na mě podívá.
"Jak to myslíš?" zeptá se.
"Jestli se budeme takhle hádat a ty budeš dělat věci, které ti budou ubližovat, tak odejdu," odpovím mu, ale už mu neřeknu, že by to byla ta nejtěžší věc na světě.
"Bojovat s duchy je moje práce Zei, a co se týče auta, jak jsi viděl, neposlouchá každého," ozve se Dei tiše.
"Nemůžu ti slíbit, že se to nebude opakovat, ale můžu ti slíbit, že se budu snažit, aby se to neopakovalo," podívá se na mě zpříma Dei. No aspoň je upřímný!
"Asi mi to bude muset stačit," podívám se do země. Uslyším kroky a ucítím Daironovi ruce, jak mě obejmou.
"Miluji tě," zašeptá mi Dairon.
"Taky tě miluji, ale občas bych tě…" nedopovím a oplatím mu objetí.
"To nejspíš mi všichni. Když už jste si to vyjasnili, mohl bys sis vzít jeho otce? Je nasraný," ukáže Ryan, který se tam najednou objevil, na vřískající telefon v jeho ruce. To si dokážu představit!
"Já bych mu to zavěsil," pozvednu obočí.
"Klient je klient," ušklíbne se Dairon a vezme telefon. Nechá ho od sebe na délku paže.
"Halo?" zeptá se hlasitě.
'Kdy konečně přijedete vyřídit ty duchy?!'ozve se rozkazovačný hlas otce.
"Zítra tam jsem, ta adresa platí?" zeptá se Deiron.
'Ano,' ozve se otec.
"Tak se uvidíme zítra," zaklapne Dairon telefon.
"Docela rád bych už měl svoje tělo," ozvu se po chvíli ticha.
"Proč ne? Aspoň to pro ně bude překvapení," usměje se Ryan, "Dai to zvládne, ale víš, že pak budeš moct dělat lovce duchů?" zajiskří Ryanovi oči. Tak to je ta nejlepší zpráva, aspoň dohlédnu, aby Dai nedělal blbosti!
"Bezva, aspoň budu nápomocný," usměji se.
"No tak moment, ty umíš oživovat?!" ukáže Dairon na Ryana.
"A je to venku," pronesu. Dai po mě šlehne pohledem typu 'To mi vysvětlíš!' a skočí Ryanovi po krku, ten jednoduše uskočí a směje se. Aspoň ví, jaké to je, když má před ním druhý tajemství!
"Ale no tak, pak Zeie zpátky nedostaneš. Ale má to jeden vedlejší účinek," podívá se na nás, přičemž si stoupne před Ryana, který se baví.
"Jaký?" zeptám se.
"Budete nesmrtelní," odpoví Raven.
"No… to by nemuselo být tak strašné," zaváhám a podívám se na Dairona.
"Pokud budeš se mnou, tak mi to nevadí," usměje se.
"Pokud mě nebudeš štvát tak budu," pobaveně mi zajiskří oči. Mám proti němu dokonalou zbraň.
"Tak na něho," baví se Ryan.
"Deirone vem Zeie a pojďte za mnou," rozkáže. Dairon kývne a vezme opatrně moje tělo, jako by to bylo něco hodně vzácného a vykročí za Ryanem. Jdu za nimi a čekám, co bude.
Ryan nás dovede do sklepa a dál, do nějaké místnosti, kde je připravené něco jako oltář.
"Dai polož ho tam a lehni si k němu, vezmi ho za ruku. Zei musíš do něj vstoupit, doufám, že nepopletu duchy," pronese Ryan s humorem. Tak tohle říkat nemusel. Dai obrátí oči v sloup a udělá jak Ryan chtěl.
"Jestli chvilku počkáš, tak potlačím svého ducha, aby měl Zei dost místa," zabručí.
"Fain, tak Zei teď ty," otočí se za chvilku na mě.
"Mám vstoupit do svého těla?" zeptám se.
"Ne, musíš do Daironova. Tvoje je moc ztuhlé, nepůjde to." opraví mě Ryan. Dost nejistě se na něho podívám, ale pak ho poslechnu. Je to hodně divný pocit být v Daironovi.
"Super, teď se hodně uvolni," uslyším Ryana. Poslechnu ho a pak cítím, jak mě něco táhne do ztuhlého těla, které mi patří. Je to hodně nepříjemné. Přitom slyším jak Zei někoho volá a mé tělo přestane klást odpor. Drží mě ještě chvíli po tom, co cítím, jak se mi rozběhne srdce a začnu vnímat vše kolem. Pak mě začne pomalu pouštět.
"Mělo by to být. Zei slyšíš mě?" ozve se napjatě Ryan. Chvilku mi trvá, než ovládnu svaly v obličeji a otevřu oči.
"Bezva. Teď mi odříkej jméno, adresu a věk, a podobné kraviny," zazubí se na mě Zei. Protočím oči.
"Zei Sachimi, šestnáct let, momentálně bydlím s Daironem a nemusíš mě přezkušovat jako u psychiatra," zavrčím.
"Jen jsem se chtěl ujistit, že jsi to ty," jiskří mu oči, " tak fajn, od teď jste nesmrtelní a bohužel se nebude měnit ani váš věk, což je škoda. Dairon nebude nikdy legálně řídit," ušklíbne se vesele.
"Díky," poděkuji mu. Je fajn být zase člověk!
"Neříkej, že by tě to mrzelo, ale máš smůlu, narozeniny mám dnes," zasměje se Deiron kyselému Ryanovu ksichtu a nakloní se nade mě.
"Vítej zpátky, lásko," políbí mě. Oplatím mu polibek a přitisknu ho k sobě. Tohle je tak fajn! Deiron mě obejme a hýčká v náruči. Je to nepopsatelný pocit.
"Strašně jsi mi chyběl," zašeptám a tisknu ho k sobě.
"Ty mě taky miláčku, ani nevíš jak," zašeptá Deiron.
"Jsem rád, že se to povedlo. Jednou se mu s tím podařil skvělý kousek," zachichotá se Raven. Tak to si rád poslechnu!
"Musíš to teď vytahovat? Pojďte z toho sklepa nebo prochladnete," popožene mě Ryan. Až teď si uvědomím vlezlou zimu, která jde z kamene i ze stěn.
"Jaký kousek?" zeptám se a opatrně si stoupnu na nohy, okamžitě se poroučím k zemi. Ztuhlé svaly mě neunesou. Dairon se skloní a bez problému mě vezme do náruče a vezme nahoru. Udělá mi čaj a raven se pustí do vyprávění.
"No jednou ho zachránil jeden člověk. Ryan nevěděl, že je to past a řekl, že mu prokáže službu. Ten člověk si přál, že až umře má ho oživit. Nevím, jak se domákl, že to umí. Stalo se tak za dva roky, Ryanovi se do toho moc nechtělo, protože zjistil, co je to za člověka, jenže dohodu musíme plnit i my. Ryan našel čerstvě zabité prase a ducha toho člověka strčil dovnitř. Mohl nadávat, jak chtěl, nikdy nebyla vyslovena dohoda, že ho musí vrátit do toho samého těla," ušklíbne se Raven.
"Bohudík, že jsi tohle neudělal i teď," rozesměji se.
"Vám nikdy, jste přátelé, ale ten člověk byl hajzl, šel po hodně malých dětech. Jeho specialita byla sedm nanejvýš osm let," vysvětlí Ryan.
"To je hnus," otřesu se odporem.
"Jo, proto jsem to udělal. O rok později skončil na pekáči," ušklíbne se Ryan.
"Dobře mu tak," kývnu.
"No jo, je to lidumil," prohrábne Raven Ryanovi vlasy.
"Dairone, co provedeš s jeho otcem a těmi duchy?" zeptá se Raven.
"Nechám je tam, nepomůžu mu," odpoví Dairon.
"Zabijí ho," podívám se vyděšeně na Dairona.
"Je to možné, ale nestarali se, jestli ti duchové zabijí tebe. Znáš tuhle adresu?" ukáže mi Dairon papírek s adresou.
"Je to tři kilometry od mého domu," kývnu. V okolí znám všechny.
"Trochu jsem pátral, žili tam celou dobu, co ty jsi byl na té, kterou si mě udal při tvé zakázce. Sem tam zaletěli do Evropy, ale to je všechno. Proto byl tak rychle u tebe, když jsi byl na tenise. Ani jsi nepostřehl, že tam byl," podívá se na mě Dairon. Sklesle se podívám do podlahy. Tohle vážně bolí.
"Dai, proč mě všichni tak nesnáší? To jsem vážně tak špatný…?" podívám se zoufale na Deirona.
 

24 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 kana~♥~ kana~♥~ | 27. ledna 2014 v 19:38 | Reagovat

je mi ho líto ale jsem ráda že je živý a zdraví,relativně :D jo nemsrtelnost může být fajn :-) budu se těšit na další díl :-)

2 Widlicka Widlicka | 27. ledna 2014 v 20:56 | Reagovat

Nádhera <3 konečně má zase své tělo ;-) hádám, že by teď měli jeho tatíkovi něco vyvést ;-) ;-P

3 Lafix Lafix | Web | 28. ledna 2014 v 9:38 | Reagovat

jsem ráda, že je Zei konečně živí a jsem mooooc zvědavá, co udělají s jeho otcem :)
moc se těším na další kapču a doufám, že to zas nebude za takovou dobu :D

4 KATKA KATKA | 28. ledna 2014 v 16:21 | Reagovat

tak jsem si to vychutnala díky bohu za tělo , jsem hned klidnější když jsou oba v pořádku

5 Lachim Lachim | 28. ledna 2014 v 17:36 | Reagovat

Čekání se vyplatilo. Nádhera.

6 Zuppi Zuppi | Web | 11. února 2014 v 22:09 | Reagovat

Moc pěkné! A pěkný blog ;)

7 Elisa Elisa | 13. února 2014 v 23:28 | Reagovat

Jééé moc díky za kapitolku:D moc dobře mi padla:D

8 Hatachi Hatachi | 22. dubna 2014 v 21:56 | Reagovat

Skvělý díl.
Konečně má Zei svoje tělo a je živý. Ale i Dei by se měl šetřit, ale teď když jsou oba nesmrtelní, tak to nebude zas tak nutné...
A co se Zeinový otcem? Něco takového se neodpouští...
Moc se těšim na další díl.

9 ojooo ojooo | 14. května 2014 v 21:16 | Reagovat

http://www.ojooo.estranky.cz/

10 rpgdivergent rpgdivergent | Web | 27. května 2014 v 20:55 | Reagovat

----•○•-----New York v časech divergence, uzavřený -za hradbami čeká možná právě na vás. Můžete být studenti, občané, nebo dokonce velitelé jedné z pěti frakcí. Založte si rodinu, mějte úspěšnou kariéru, nebo se naplno oddejte  povinnostem vaší frakce. Zaregistrujte se, zjistěte své předpoklady a začněte hrát v několika z našich RPG místností. Nejdřív frakce-potom krev... nečekej a klikni -----> http://rpgdivergent.blog.cz-----•○•-----

11 SasuKe SasuKe | Web | 4. července 2014 v 22:28 | Reagovat

tohle vypadá zajímavě... :33

12 Caynne Caynne | Web | 23. srpna 2014 v 10:39 | Reagovat

pěkný :-)

13 Blangela Blangela | Web | 29. srpna 2014 v 22:57 | Reagovat

Omg I want you to my affs.
Našla jsem tě, už tvůj třetí blog, jestli jsi to teda stále ty. Kruci, jsem šťastná a mohu umřít.
Rozhodně si tě přidávám, jestli uděláš to samé je na tobě, ale budu fakt moc ráda, když se aspoň koukneš ke mě.

14 Karin Karin | 10. října 2017 v 15:28 | Reagovat

Tak to byl šok.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama