Duch VIII

25. září 2014 v 20:23 | Akyra |  Duch
Ahoj to neuvěříte, co jsem se dokopala dopsat, ano další dílek ducha, tentokrát předposlední :) Jak ho budete chtít ozvěte se u mě na tajném světu jak to udělala jedna čtenářka :)


Duch XIII

Dairon
"Není pravda, že tě všichni nesnáší. Já tě miluji," přitisknu ho k sobě.
"Ty jsi výjimka. Ty a Ryan s Ravenem," zašeptá Zei a obejme mě.
"Tak vidíš, miláčku. Ty duchy tam necháme ano? Počítám, že teď se tak skvěle baví, že nebudou chtít pryč, jsou to jen áčka. Ani my nesmíme vyvolávat eska," zašklebím se.
"Dobře," kývne Zei a dá mi pusu. Okamžitě mu ji oplatím.
"Co takhle učit se chodit?" navrhnu mu. Ležel moc dlouho, než aby byl schopný běhat.
"Spíš, bych napřed zkusil teplou koupel, musí mít ztuhlé svaly," vloží se do toho Ryan.
"Souhlasím s Ryanem," oznámí mi Zei. Musím uznat, že to rozhodně není blbý nápad.
"Tak se půjdeme koupat," usměji se a vezmu ho do náruče. Zamířím do koupelny.
"Chceš, abych šel do vany s tebou?"zeptám se Zeie po cestě. K mé úlevě Zei souhlasí. V koupelně ho posadím na pračku a pustím vanu, pak se dám do svlékání miláčka, nakonec se s vléknu sám. Vezmu ho znovu do náruče a posadím do vany. Zastavím vodu a vlezu si za ním. Zei chvilku leží ve vaně, a a pak se snaží rozpohybovat nohy. Moc mu to nejde, tak mu je začnu třít a masírovat, abych v nich rozproudil krev. Nezávidím mu ty mravence, co mu v nich začnou běhat. Vidím, jak stiskl rty k sobě. Po chvíli se uvolní.
"Myslím, že je to lepší," promluví po chvíli Zei.
"Dobře, tak to ještě chvilku necháme. Máš hlad?" zeptám se ho. Já osobně ano, taky není se čemu divit, blíží se čas večeře.
"Jo docela jo," souhlasí Zei.
"Co budeš chtít zlatíčko?" zeptám se ho a políbím ho na krk, když jsem blízko něho, mám vymetenou hlavu.
"HMm dal bych si špagety?" zavrní Zei.
"Nemáš špatný nápad, ale s čím?" zamračím se. Jak jsem říkal vymetená hlava. Jediné nad čím teď přemýšlím, je, jak mu to v té vodě sluší!
"S boloňskou omáčkou a sýrem," odpoví mi hned. Proč ne? lepší jak se piplat s nějakou šíleností nebo rajskou.
"Jak si přeješ. A ještě ti musím dát opožděný dárek, málem jsem na něho zapomněl. Co nohy?" zeptám se ho s úsměvem.
Rozchodím je, už nejsou tak moc ztuhlé. Říkal jsemti, že žádný dárek nechci, taky pro tebe žádný nemám," zamračí se na mě Zei. Zlatíčko moje.
"Pro mě jsi dárek ty," políbím ho a natáhnu se pro mýdlo.
"To je teda výhra," oznámí mi se silnou ironií.
"Ani nevíš jaký," usměji se na něho. Naschvál jeho ironii přejdu a začnu ho mydlit. Zei jen vrní a nechá si to líbit, stejně si nedá vymluvit, aby pak nenamydlil mě a neopláchl. Vypustím vanu a vylezu, pak se pro něj skloním a opatrně ho postavím na suchou zem.
"Jak to vypadá?" zeptám se ho pro jistotu. On vypadá hodně nejistě.
"Dobře, zatím to jde," odpoví mi a křečovitě se mě drží. Chvilku počkám, než ho přejde nevětší třas.
"Dobře, podám si tamtu osušku jo? Odejdu jen jeden krok, ale musíš mě pustit," snažím se ho přesvědčit. Zei se zhluboka nadechne a pustí mě.
Poodejdu dva malé krůčky a vezmu osušku, při tom z něj nespustím oči, kdyby se náhodou kácel. Zei udělá jeden větší a znovu se mě chytne.
"Jsi šikulka miláčku," pochválím ho, políbím a začnu ho utírat. Potom pomaličku zamíříme do pokoje. Jde to pomalu, ale jde to.
"Půjčím ti svoje kimono, jakou máš rád barvu?" zeptám se ho.
"Modrou," odpoví mi Zei, který se soustředí na chůzi. Kývnu a dovedu ho ke skříni, kde vytáhnu jen o odstín tmavší kimono, než vezmu sobě a pomůžu mu se obléct.
"Budeme spolu ladit," usměji se.
"To určitě," souhlasí se mnou a oplatí mi úsměv. Obleču se do svého a zamířím s ním ven ke schodům.
"Teď přijdou schody, tak opatrně," varuji Zeie, i když vidím, že je v chůzi o dost jistější. Sejde je, sice se mě hodně drží, ale sejde je sám. Je to moje šikulka!
"Tady jste, zrovna jsem přemýšlel nad večeří," otočí se na nás Raven.
"Budou špagety s boloňskou omáčkou," oznámím jim a posadí Zeie na židli. Už mu to šlo o mnoho líp.
"Vaříš ty?" ujistí se Ryan a s ravenem začnou na linku odnášet, co budu potřebovat. Tomu se říká ochota! Vyženu je od linky, a začnu se v kuchyni otáčet, jsem v ní víc než jistý. Ani ne za půl hodinky mám omáčku hotovou, není moc složitá ani náročná na čas. Dám před ně talíře a vidličku s lžící. Sám si vezmu jen vidličku.
"Vypadá to skvěle," usměje se na mě Zei. S úsměvem poděkuji a sednu si vedle něho. Po dobré chuti se pustím do jídla. Zvědavě pokukuji po Zeiovi, jak mu chutná.
"Vaříš výborně," oznámí mi s plnou pusou, když je toho schopen.
"Děkuji," usměji se na něho a spokojeně se pustím do jídla.
"Nemáš zač," usměje se Zei těsně před tím než si tam dá sousto.
"Stejně by mě zajímalo, kde se takhle naučil vařit," poznamená Raven.
"Z toho co jsem slyšel, žil dost dlouho sám, tak mu asi nic jiného nezbylo," odpoví mu Zei. Doufám, že mu to bude stačit.
"To ano, ale stejně…," namítne Ryan a podívá se na mě. Ignoruji ho a tvářím se, že mě nezajímá nic víc, než můj talíř. Na nic jiného nereaguji.
"Dai," ozve Zei, kterému to nejspíš také začalo vrtat hlavou. Zatraceně, asi budu muset s pravdou ven.
"Hmm?" podívám se na něho s plnou pusou.
"Kde ses naučil vařit?" zeptá se mě Zei. Povzdechnu si, a zatímco rozkousávám sousto, probodávám pohledem ty dva démony. Kdyby do toho nevrtali, nenapadlo by se ho zeptat. Jemu lhát nemůžu. Povzdechnu si a spustím.
"Jednou jsem v jedné restauraci vyháněl ducha kuchaře. Bohužel se nenechal vyhnat, dokud mě nenaučil vařit," přiznám s mučením. Co na tom, že to byla moje druhá zakázka? Tenkrát jsem v té zatracené kuchyni strávil dva týdny!! Podívám se na Zeie, který se vší silou snaží nesmát, ti druzí leží smíchem skoro pod stolem.
"Buďte rádi, naučil mě i péct koláče," zavrčím. No tak to jsem neměl dělat, tentokrát se smíchy složí i Zei a rozesměje se nahlas.
"Vy potvory a od zítřka vaříte vy," zahartusím na oko. Tohle bych své kuchyni neudělal. Nejspíš by vyletěla do vzduchu.
"Ale miláčku, to chceš o tu kuchyň opravdu přijít?" zeptá se mě Zei se smíchem.
"Tak máte jen chleba s máslem," oznámím jim. Démonci trochu zcepení, rozmlsal jsem je.
"Ale no tak. Promiň," obejme mě Zei kolem krku, čím to sakra je, že u něho taju jako máslo na ohni!
"Tak ne no, ale pravidelně vařit nebudu," umíním si. Beztak to dopadne tak, že budu vařit jen já.
"Dobře," usměje se Zei a dá mi pusu. Vrátím mu ji.
"Dojez, ať ti můžu dát dárek," usměji se. Zei se znovu dá do jídla a jen co dojí poslední kousek, na mě upře zvědavá očka.
"Raven a Ryan umívají nádobí," oznámím suše a vstanu.
"Ale Zei se taky smál," protestuje Ryan.
"Ale na rozdíl od vás se omluvil," setřu ho a Zei na ně vyplázne jazyk. Otočím se na něho.
"Zlatíčko, zavři oči a natáhni ruce dlaněmi nahoru a zůstaň tak," usměji se a mrknu na démony, kteří použili magii na nádobí a jen se zvědavě koukají.
Zei

Okamžitě ho poslechnu, pokusím se falšovat, že se podívám skrz řasy, ale to mi znemožní ruka jednoho z démonů. Zaskučím. Slyším, jak do kuchyně vejde Deiron a vzápětí ucítím, jak mi něco dal do ruk. Je to hodně živé a hodně hebké. Počkám, až mi ten někdo sundá ruku. Otevřu oči a překvapeně hledí na černé kotě pumy.
"No páni," vypísknu a opatrně přitisknu kotě k sobě.
"Ano, Tia ho přinesla, myslím, že je stejné jako ona," pousměje se Dei.
"Děkuji, je úžasné, jak se jmenuje?" zeptám se s rozzářenýma očima.
"Musíš ji pojmenovat ty," Odpoví mi Dei. Rovnou mi řekl, že jde o samičku, tím mi ušetřil hledání.
"Hm.. Katie?" zkusím.
"Krásné jméno," usměje se Deiron. Šelmičce se očividně taky zamlouvá. Usměji se a podrbu šelmičku mezi ušima.
"Ale teď mi řekni, co mám dát tobě," podívám se na Deie přemýšlivě.
"Pro mě jsi dáreček ta sám," políbí mě Dei. Oplatím mu ho a usměji se, to se dalo čekat.
"To mě sice velice těší, ale rozhodně mi to jako odpověď nestačí. Nebo víš co? Nic neříkej, něco mě napadlo," usměji se po chvilce přemýšlení.
"Dobře nechám to na tobě," kývne Dei a otočí se ke dveřím, kde se objeví duchoví ze sirotčince a nesou mi moje věci.
"Jé díky," vezmu si je od nich, "ale stejně tam ještě potřebuji pro něco zajít. Budu za dvě hodiny zpátky. Pohlídáš mi ji zatím?" otočím se na Deirona a dám Katii pusu mezi ouška.
"Můžu jít s tebou? Autem tam budeme rychleji," nabídne mi Dei. Ne že by neměl pravdu, ale ten dárek je pro něj!
"Ne, ne, to je překvapení," zavrtím hlavou.
"Slibuji, že zůstanu v autě," pokouší se mě přemluvit Deiron.
"Nech toho, jestli bude chtít, půjdu s ním já," ozve se Raven. Pomalu mě spadne kámen ze srdce, díky bohu, on mi může pomoct.
"Díky Ravene, určitě chci, bude se mi hodit tvoje rada," usměji se na démona. A podívám se na Deie, kterému se sice prodloužil obličej, ale neprotestuje.
"Vem si s sebou Kat. Musí se naučit, že všude půjde s tebou kamkoliv. Já si půjdu projít zakázky," povzdechne si. Usměji se na něho, jsem rád, že nenaléhá.
"Dobře vrátím se brzo. Ravene, jdeme?" dám Deiovi pusu.
Budu na tebe čekat," usměje se dei a vrátí mi pusu. Vrátím mu ji.
"Neutíkám, vrátím se. Miluji tě," ujistím ho a políbím ho.
"Já tebe taky," ujistí mě Dei. Usměji se a odjedu s Ravenem k mému domu.
"Stále si nejsem jistý, proč tě nechali hlídat tak šílený dům a kdo vás udal," promluví Raven v autě.
"Ten dům je stál dost peněz a pak, když zjistili, že tam něco straší, tak tam samozřejmě nemohli bydlet. Ale potřebovali, aby jim to pohlídal někdo z rodiny. Nejlíp někdo na kom jim nezáleží, pro což jsem byl ideální. Udala nás služka. Zjistil jsem to nedávno, když jsem se tam vydal jako duch. Vykládala o tom zrovna kuchařce. Už jsem si to s ní vyřídil," odpovím mu.
"Takový lidi zabit. Co jsi jí udělal?" zeptá se Raven zvědavě.
"No… nejdřív jsem udělal v celém domě pořádný bordel, aby se v práci nenudila. No a pak jsem si s ní hrál podobně jako ty děcka předtím se mnou. Házel jsem jí jídlo do obličeje, rozsypával jsem ji kuličky pod nohy, házel po ní talíři, shazoval jsem ji ze schodů, tahal ji za vlasy po pokojích, zamykal ji v pokojích a tak… dokud to na ní nebylo moc. Nemám moc ve zvyku lidem moc ubližovat, tak jsem zvolil jemnou taktiku, ale byla pořádně vyděšena," usměji se spokojeně a podívám se na Ravena. Zjistím, že bublá smíchy.
"Asi bys měl vědět, že Deiron na ně pustil duchy, i na služebnictvo. Myslím, že se zaměřili přímo na ni," poví mi, když se ovládne.
"Dobře ji tak," ujistím ho, a když zastaví, vystoupím a vydám se k bráně.
"Pojď dál, budu potřebovat poradit," kývnu na něho.
"Rád, ale s čím?" zeptá se a jde za mnou. Usměji se a zajdu do vily, kde najdu foťák.
"Pojď za mnou, řeknu ti to dole," pousměji se a zavedu ho do sklepa, kde jsem před tím dělal rituál vyvolávání, protože nás tam nebude nikdo rušit. Otázka je jestli se sem vůbec někdo odváží.
"Tys fakt vyvolával?" vyletí mu obočí nahoru, když uvidí svíčky, " To Dai musel mít v prvním momentě radost," usoudí.
"Jo skákal nadšením do stropu," kývnu ironicky, "vyvolával jsem, ale bylo mi teprve jedenáct, to se člověk nechá lehce strhnout. Ale potřebuji pomoct s něčím jiným." Začnu rozestavovat svíčky zpátky do kruhu.
"Přemístím se do minulosti. Do momentu, kdy jsme se s Daironem potkali. Nebudu do ničeho zasahovat, jen potřebuji, abys mi pohlídal tělo, až budu mimo a taky, abys mě za hodinu přivolal zpátky," vysvětluji, co od něj potřebuji mezi stavěním.
"Co chceš dělat?"zeptá se Raven s úsměvem. Usměji se a zamávám foťákem.
"Chci mu dát k narozeninám knížečku s našimi fotečkami, ale protože žádný nemáme, tak náš vztah vyfotím pěkně od začátku," vysvětlím mu.
"Dobrý nápad, ale tohle je na vyvolávání," ukáže na svíčky a přemístí je do jakési hvězdy, pečlivě měří vzdálenost, " můžeš, ale nic neměň," varuje mě.

"Neboj, nedělám to poprvé, od malička se hrabu v magických rituálech," mrknu na něho a sednu si doprostřed. Soustředím se. Svíčky se rozhoří jasněji a za chvilku zůstanu stát jako by mě někdo držel na provázku, zatímco moje duše se přemístí do minulosti. Vybírám tam nejlepší moment a přesouvám se v čase, jak se mi to hodí, abych stihnul do hodiny vyfotit všechno zajímavé, vtipné, zamilované i smutné, než mě Raven přivolá zpátky, abych v minulosti neuvízl.A
 

15 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 kana~♥~ kana~♥~ | 25. září 2014 v 20:39 | Reagovat

hele zlato, což takhle pokračování? máš jediný štěstí že je díl předposlední jinak bych se bála že tam doopravdy uvízne :-)

2 KATKA KATKA | 25. září 2014 v 21:29 | Reagovat

skvělý nápad album z minulosti jsi báječná a další díl může být kdykoli i když to je tak trochu smutné že už tady budou všechny povídky dokončené mám to tu ráda

3 kiliaice kiliaice | E-mail | Web | 2. října 2014 v 17:03 | Reagovat

Skvelé. Už sa teším na dalsiu casť. Ak chceš a ešte nie si v našej skupine na fb. Tak sa pridaj :-D  si skvelá. Skupina sa volá Blogerky československa "Nesúd knihu podla obalu, ale podla obsahu" a ak by ti to nenašlo, kludne si ma pridaj k priatelom a ja ťa tam pridám :-D :-D :-D :-D :-D :-D

4 Hatachi Hatachi | 3. října 2014 v 20:52 | Reagovat

Skvělý díl po tak strašně dlouhé době. Jen mě mate to číslování dílů. Po posledním dílu Wawrika byl XI díl Ducha. Další byl díl s číslem II. Teď komentuju díl s číslem VIII a za chvíli se vrhnu na IX díl.
Fakt jsem z toho ymatená, ale kupodivu ty díly na sebe navazují...

5 Karin Karin | 10. října 2017 v 15:39 | Reagovat

Jsem zvědavá na to zareaguje Dei.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama