Duch IX

3. října 2014 v 17:53 | Akyra |  Duch
Tak jsem tu s posledním dílkem povídky. Upřímně, tohle docela obrečím, ale co nadělám, bez souhlasu spoluatorky nemohu pokračovat takže velmi smutné Sayonara

Duch IV


Zei
Za hodinu mě někdo začne tahat zpátky, tedy myslím si, že už uplynula hodina. Nechám se, zrovna jsem, vyfotil poslední záběr, co jsem chtěl. je to z dnešního rána, kde jsme všichni i s démony, Tiou a Kate v kuchyni. Za chvíli jsem zpátky ve svém těle ve sklepě.
"To už uplynula hodina?" zeptá se Raven udiveně a obrátí pohled k telefonu, kde se ozve výbuch. "Nevím, ty jsi mě tahal zpátky, ne? Tak jsem šel," podívám se na něho.
"Zapomněl jsem sledovat čas, asi tě vytáhla Katie," oznámí mi klidně Raven. Šokovaně se na něho podívám.
"Ještě, že ji tady mám, ty bys mě tam klidně nechal!" rozhodím ruce. Raven se zaculí.
"Dai by si tě našel," uklidní mě. 'Ale po tom, co by mě vzteky zabil,' pomyslí si pro sebe Raven.
"Ale asi by moc nadšený nebyl," odtuším a vezmu do náruče Kate, "tak jdeme, musím to nechat vyvolat, takže se po cestě stavíme ve fotu. A v papírnictví pro nějaký pěkný deníček, nechci fotoalbum, je to moc tradiční," odpovím mu.
"Máš peníze?" zeptá se mě Raven.
"Mám otcovu kartu a znám hesla na všechny jeho účty," odpovím mu.
"Nepoužívej ji, nebo tě může vzít zpátky. Něco ti půjčím, vrátíš mi to z výplaty jo?" mrkne na mě Raven. Zarazím se, ale uznám, že na tom jeho postřehu něco bude. Přece jen si myslí, že jsem mrtvý.
"Tak dobře," souhlasím s povzdechem. Raven se usměje se jdeme do města. ve fotoalbu nechám fotky vyvolat na počkání. Když nás prodavač informuje, že budou hotové za půl hodiny, jdeme koupit zdobený deník a lepidlo. Pak je s ravenem naaranžujeme a já přidám popisky místa nebo situace. Úplně dopředu mu napíšu věnování.
"Hotovo, jdeme domů nebo přijdeme pozdě, " oddechnu si.
"Chytni se mě," pousměje se Raven. Udělám tak a Raven se si se mnou přemístí k Domu, nezabralo to ani minutku.
"Jsme tu na čas," mrkne na mě Raven.
"To je šikovné," usměji se.
"pro nás to není problém, ale Daiovi to neříkej, chodili bychom pěšky," mrkne na mě spiklenecky. Zasměji se a vejdu s ním do domu.
"Už jste zpátky," ozve se Dairon a já se ocitnu v jeho objetí. Usměji se.
"Jo jsme," zabručím a jen nerad se trochu odtáhnu, abych položil katii na zem a podal mu deník.
"Všechno nejlepší k narozeninám," popřeji mu a dám mu pusu.
"Děkuji miláčku," usměje se a otevře deník. Jen co uvidí co tam je oči mu zněžní. Usměje se a podívá se na mě.
"Děkuji miláčku, to je to nejhezčí co jsem, kdy dostal," přitiskne mě k sobě. Obejmu ho kolem krku. Políbí mě.
"Víš co je dnes v plánu?" zavrním mu do ouška, abych mu připomněl práci.
"Ano, tvůj otec, musím tam jít?" zaúpí.
"Je to otázka pár minut. Než nasadíš rádoby ztrápený výraz a oznámíš, že ses velice snažil, ale bohužel je vyhnat nemůžeš," mrknu na něho.
"Ne, rovnou mu oznámím, že je vyhánět nebudu. Tak kluci jdeme," zavelí vyrazíme ke dveřím. Zhluboka se nadechnu a jdu za nimi. Tohle bude poprvé po deseti letech, co uvidím rodiče. Deiron nás nechá nastoupit a přikáže nám, abychom se přivázali. Jen to uděláme vyjede. Připoutám se a koukám se z okna, nevím, jestli u toho chci být. V tichu dojedeme na udanou adresu.
"Zhluboka se nadechnout a jdeme," mrkne na mě. Pousměji se a vystoupím z auta. Jdu s ním ke dveřím, a jakmile zazvoní, stiskne mi ruku. Stisk mu opětuji.
Dveře se rozletí téměř v zápětí.
"To je dost, že jdete," vyštěkne na Dairona a očima zabloudí k naší skupince. Jen co uvidí mě, vytřeští oči jako tenisáky.
"Ono se něco děje?" zeptá se Dai ironicky. Otec ho ani neposlouchá očima přibitýma na mě.
"Ty jsi mrtví!" zhrozí se s pohledem na mě, ve tváři bledý jak stěna. Za otcem se ozve má matky, typická blonďatá sexbomba, jak dělaná do pornofilmů, a začne nadávat, kde jsme tak dlouho. Duchové jim obrací dům vzhůru nohama.
"Jo, to co vidíte je duch," ušklíbne se Dai, aniž by reagoval na nějakou z nadávek. Vmáčkne otce dovnitř do obýváků, ten naprosto ochromený si to nechá líbit. Vevnitř mu začnou cukat koutka.
"Hmm, pěkný," usoudím pobaveně, když nerozhlédnu po tom chaosu.
"Mohli se snažit víc," usoudí Dai.
"Mohli byste už začít něco dělat?" zeptá se rozčíleně otec.
"Ne nemohli," odtuší Dai a s klidem ocení duchy, kteří ve vzduchu rozcupují péřový polštář, takže je peří všude.
"jak to myslíte? Od toho tu snad jste ne?" zaječí máma.
"A to si myslíte, že vás budu zbavovat duchů, když jsem je tak pracně vyvolal?" vysměje se jim Dai.
"Vyvolal?! Jste šílenec?! Hned je odvolejte!" zaječí táta. Tváří v tvář jim, najednou cítím, že pro mě nic neznamenají.
"Nejsem šílenec. Jsem jen vymítač a vyvolávač. Rozhodně je neodvolám. To máte za to, jak jste zanedbávali Zeie a klidně jste ho nechali v domě, kde to byl samý duch a ještě ho chtěl jeden zabít, místo, abyste se o něho postarali. Dále za to, že jste nás chtěli rozdělit. A pak i za to, že když umřel, jste se ani neobtěžovali jít na jeho pohřeb. Teď si ty lahůdky užijte vy a přeji vám, aby vás napadl zabiják, jako Zeje. Ale v tom případě se pomoci nikde nedovoláte, likvidovat je dokážu jen já a já vám na pomoc nepřijdu," setře je Dairon až na něho rodiče zůstanou zírat v šoku.
"Myslím, že už bylo řečeno vše ne? Můžeme jít?" podívám se na Dairona.
"Taky si myslím," kývne Ddairon a vydáme se ke dveřím, otevře je a než je za sebou zavře, podívá se naposled na moje rodiče.
"Jste ubožáci," oznámí jim, než za sebou třískne dveřmi jako báječnou tečkou.
"Tímto jsme s nimi skončili," pousměji se. Divné je, že jediné co cítím, je úleva.
"To ano, můžou se stěhovat, jak chtějí, stejně si je najdou," usměje se Dai.
"Díky, že jsi mě pomstil," políbím ho s úsměvem. Vrátí mi polibek a obejme mě.
"Bylo mi tou nejvyšší ctí. Teď tě naučím jak vymítat duchy a podobně, ať se mnou můžeš pracovat* usměje se.
"Dobře, aspoň na tebe dám pozor," mrknu na něho. Pak nastoupíme do auta a vyjedeme vstříc naší budoucnosti.

The End
 

16 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | 3. října 2014 v 21:04 | Reagovat

Skvělé zakončení celé povídky.
Deiron se Zeiem budou spolu moc šťastní.
Mrzí mě, že už sem nebudou přibývat žádné nové povídky. Nicméně si tenhle blog uchovám jako archív skvělých povídek.

2 KATKA KATKA | 4. října 2014 v 18:35 | Reagovat

správný konec děkuji a teď si to přečtu celé

3 BARČA BARČA | 5. října 2014 v 18:23 | Reagovat

Skvělá povídka, ostatně jako všechny od tebe, jen to očíslování kapitol římskými čísly je nějak spletený :)))

4 freakiest-minds freakiest-minds | 6. října 2014 v 14:57 | Reagovat

[3]: ono je to možné že jsem něco přehlídla, ale to neva ted už to řešit nebudu

5 janina janina | 10. prosince 2014 v 11:24 | Reagovat

Ahoj, nevíte co koupit k Vánocům? mrkněte na goufigi.cz. Zde vám poradí. :-)

6 Marek Marek | 15. prosince 2014 v 20:36 | Reagovat

Diskutujte o zkušenostech s nákupem v Čínských internetových obchodech, nebo si nechte poradit jak na to:
http://forum-zzcn.hys.cz
http://www.zbozizciny.hys.cz

7 Profesor Profesor | 16. ledna 2015 v 0:06 | Reagovat

Hezká povídka. Líbil se mi hlavně začátek, ale i potom to mělo docela spád. Jenom si  myslím, že konec s rodiči je trochu useknutý. Ne však nepřípadný.

8 Rony Rony | 10. července 2015 v 3:21 | Reagovat

Já to pochopila tak, že ta povídka musí být ukončená, ne že už tu nic nepřibude... :( to by byla děsná škoda..

9 WaclawD WaclawD | E-mail | 17. ledna 2017 v 19:51 | Reagovat

Chtěli byste zvýšit návštěvnost na freakiest-minds.blog.cz několikrát? Hledat v google: Masitsu's tricks

10 Karin Karin | 10. října 2017 v 15:44 | Reagovat

Krásný konec a ty bestie si to zasloužili.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama